Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

ČÍSLO 6 – ČERVEN 2020

VÝLETY DOHISTORIE

Uvltavských břehů se naúzemí Prahy nalézalo několik vorařských

přístavů, vPraze 2 se nacházel ten největší. Byl veznámém, dnes již

zaniklém Podskalí.

de, kdy akdo nasvětě svázal první vor,

už asi nezjistíme. Pravdou je, že vory

byly pro Prahu odnepaměti velmi důležité.

První doložená zpráva ovoroplavbě naVl

tavě je zroku 1316, ale vory připlouvaly

doPrahy omnoho desetiletí dříve. Většina

znich končila svoji pouť pod Vyšehradskou

skálou nasoutoku Botiče sVltavou. Proto

zde vyrostla čtvrť Podskalí avorový přístav,

Dům Knihovny naVinohradech naVinohradské třídě

VÝROČÍ MĚSÍCE

ČERVNA

3. 6. 1745

Před 275 lety se narodil botanik,

mecenáš ahumanista Josef

Emanuel hrabě Canal

de Malabaila, zakladatel zaniklé

zahrady Kanálka

10. 6. 2015

Před 5 lety zemřel bojovník proti

nacismu Vladimír Kotinský,

čestný občan Prahy 2, autor

knihy oPražském povstání

12. 6. 2010

Před 10 lety zemřel divadelní

historik akritik František Černý,

čestný občan Prahy 2

17. 6. 1960

Před 60 lety zemřela Růžena

Nasková, herečka aspisovatelka

18. 6. 1942

Před 78 lety vboji snacisty

zahynuli vkostele sv. Cyrila

aMetoděje parašutisté ukrytí

poútoku naReinharda Heydricha

27. 6. 1950

Před 70 lety byla komunisty

popravena Milada Horáková,

právnička, politička, bojovnice

zapráva žen, symbol odporu

proti totalitě

27. 6. 1945

Před 75 lety zemřel Emil Hácha,

právník, politik, prezident

pomnichovské Česko-Slovenské

republiky astátní prezident

protektorátu

byla tehdy významnou složkou plavby aslou-

žila nejen dopravě palivového astavebního

dříví, ale idopravě zboží, především soli. Jen

doPrahy bylo např. vroce 1709 připlaveno

poVltavě na4500 vorů s432 tisíci tun dřeva.

Maxima bylo dosaženo vletech 1890–1910

(ročně 500000 m

dřeva). Vté době vznikla

vPodskalí iprofese hlídač vorů, mezi nimiž vy

nikala ijedna žena – paní Hájková. VPraze vět-

šina dřeva končila aodvážela se kezpracování.

Zbytek se převazoval aplul dál, hodně toho

bylo doNěmecka. Zánik voroplavby začal

stavbou první přehrady naVltavě. Řeka se

sposledním normálním vorem rozloučila

12. 9. 1960 napřehradě Orlík, když poslední

vory propluly Prahou vroce 1947.

který plně sloužil ještě nazačátku 20. století, ale

vory pluly velmi často doPrahy až téměř dopo

loviny 20. století. Ještě za2. světové války byla

voroplavba důležitá.

Nejvíce vorů sem připlouvalo ze střední Vl

tavy azdolních toků Berounky, Lužnice, Malše,

Otavy aSázavy. Plavba vorů byla prohlášena

zasvobodnou roku 1783, kdy byl zrušen pla

vecký cech vpražském Podskalí. Voroplavba

Termín „vorař“ je drsné české slovo,

dosvětových jazyků nepřeložitelné. Chlapům

navorech se říkalo plavci avorem se nazýval

vorový pramen. Plavci poražené kmeny

vlese odvětvili, zbavili kůry adovezli křece

navaziště. Práce navorech začínala již vzimě,

kdy se kácely stromy azmalých smrčků byly

ponapaření točeny houžve, kterými se pak

navazišti svazovaly vorové tabule zapomoci

dřevěných kolíků. Přední konec voru se spo

joval pomocí vařin (smrkové tyčky) azpev-

ňoval se jochy (příčné klády). Zadní konec

voru byl svázán houžvemi astažen pomocí

příčné klády. To už bylo najaře, když zřeky

odešly ledy. Spojené vory, čili pramen, byly

běžně dlouhé až 150 m aširoké 5–6 metrů.

První vor vprameni se nazýval předák, druhý

slabák atřetí zadák. Když bylo vorů víc, nazý

valy se ještě přední azadní šrekovej. Celý

pramen se udržoval vrovnosti pomocí rozvor

spojujících jednotlivé tabule ařídil se pomocí

vesel. Napředáku byla dvě vesla vpředu (rud

lata) ajedno vjeho zadních patrech (veslo

veslabejch). Nazadáku bylo jedno veslo

(opačina).

Včele vorařské party stál vrátný, který

prošel zkouškami azodpovídal zacelkovou

bezpečnost voru. Musel být zparty nejzruč

nější, nejzkušenější amusel znát řeku.

Osádka voru se skládala obvykle ze čtyř

plavců. Šťastné splutí pak parta oslavila

vplavecké hospodě; vPraze to bylo přede

vším vPodskalí. Svory má mnoho společ-

ného ikřižovatka vmístech dnes zaniklé

čtvrti Podskalí snázvem Výtoň. Zkaždého

voru se totiž vybíralo clo, podlouhá staletí

placené vnaturáliích, ato tak, že se vyťala

zvoru určitá část kmenů, nazývaná výtoň –

odtud název křižovatky adnešní tramvajové

zastávky.

JAN DVOŘÁK

Knihovna naVinohradech dnes vypadá jako čtenářsky přívětivé místo, které láká přízemními okny

svyhlídkou naregály plné knih. Jako instituce zažila ovšem odbojovou činnost zadruhé světové války, kdy

se vní skladovaly zbraně izakázané knihy, stejně jako loupež vrelativně nedávné době. Má již sto třicet pět

let avdomě naVinohradské třídě č. 69 sídlí odroku 2007.

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE PRAHY 2

SKRYTÉ PŘÍBĚHY DOMŮ

Vorařské blues

Plavci navoru (asi vroce 1927),

který se blíží napražskou Výtoň.

Ze snímku je vidět, že navorech

si plavci ivařili jídlo.

FOTO:WIKIPEDIE

amotný dům naVinohradské třídě vznikl

namístě někdejší populární zahrady

zvané Kanálka. Ta se rozkládala zhruba mezi

dnešní ulicí NaKanálce aItalskou ulicí, pat

řila doní ičást někdejších Riegrových sadů.

Její stavitel, hrabě Josef Emanuel Canal de

Malabaila, ji koncem 18. století vybudoval

namístě někdejších usedlostí spoetickými

názvy Saracinka, Kuchyňka, Švihanka... Vy

bavil ji sady, zahradními altánky, bota-

nickým ústavem imalou zoo. Vdruhé půli

19. století byla rozdělena napozemky

avznikl naní jeden zneorenesančních čin

žovních domů, které jsou typické pro vino-

hradský stavební boom konce 19. století.

Vedruhé půli 20. století bydlela vdomě

sestava hudebníků: étnista Jiří Válek, kyta

rista Jiří Jirmal, hráč nalesní roh Emanuel

Hrdina, hobojista František Kimel. Věnovali

se klasice ijazzu, skladbě ipedagogice. Žila

zde novinářka adisidentka Anna Marva

nová, takže vdomě probíhaly také schůzky

disidentů.

Samotná Knihovna naVinohradech má

přibližně stejně starou historii jako dům,

kde sídlí. Vznikla totiž už vroce 1885 jako

odborová knihovna zaměstnanců pošt ate

legrafů. Sloužila zřejmě kjejich sebevzdělá-

vání avůbec kušlechtilé spolkové činnosti.

Ta nabrala ještě dramatickou podobu

zadruhé světové války, kdy se stal jejím ře

ditelem Josef Mleziva. Tehdy se vní sklado-

valy zbraně pro odboj, stejně jako nacisty

stala obecní knihovnou Prahy 2 apřestěhovala

se naKorunní třídu. Tam ji ovšem vroce 2006

navštívili lupiči, kteří odcizili počítače. Knihy ne

chali napokoji, jako by se oddoby, kdy se zaka-

zovaly, změnila jejich důležitost. Totiž, ne tak

docela. Knihovna naVinohradech se vesvém

nynějším působišti zaměřuje nabohatou čin

nost pro veřejnost, zcela vsouladu se součas-

nými trendy, které pojímají knihovnu jako ko-

munitní akulturní centrum. Zjejích více než tří

tisíc kmenových čtenářů jsou zhruba polovina

děti, fond se blíží šedesáti tisícům titulů

aběhem jednoho roku se uskuteční přibližně

padesát tisíc výpůjček. Zásluhou zdejšího týmu,

jehož součástí je ibásník Robert Wudy, se zde

konají také prolované večery současné proza

ické abásnické literatury.

Knihovna naVinohradech nepatří dosítě

Městské knihovny vPraze, ale mezi knihovny

jednotlivých městských částí. VPraze jich je

načtyřicet, ovšem jen dvě, včetně Knihovny

naVinohradech, mají právní subjektivitu.

MAREK TOMAN, SPISOVATEL

zakázané knihy. To byla ještě umístěná naSeno-

vážném náměstí.

Poválce přesídlila doRadiopaláce naVino

hradské třídě, tehdy také spojila své jméno se

jménem básníka Petra Bezruče, zjevně ztoho dů

vodu, že básník byl hrdým příslušníkem pošťác-

kého cechu. Knihovna tehdy zasílala básníkovi

zdravice, ovšem on sám ji zřejmě nikdy nena

vštívil. Zato propůjčil knihovně svůj znak – ješ-

těradýmkou, který byl napapírových průka-

zech knihovny ještě nazačátku 21. století.

Bezruč sám sebe charakterizoval právě jako ne

vrlého starého ještěra skuřáckým návykem.

Snevrlým bardem kontrastuje skutečnost, že už

vpoválečných letech knihovna začala organi

zovat čtenářské přednášky abesedy.

ZRadiopaláce se knihovna přestěhovala

doNárodního domu nanáměstí Míru (tehdy

Ústředního kulturního domu železničářů). Dů

vodem bylo zřejmě to, že se poválce dostala

pod správu Svazu odborových zaměstnanců

vdopravě. Nanáměstí Míru začala její pravi

delná spolupráce se školami. Vroce 1996 se

Noviny Prahy 2