ROZHOVOR

ČÍSLO 6 – ČERVEN 2020

5

Připadal jsem si jako hradní pán

Novoměstská radnice se v březnu ze dne na den uzavřela všem

návštěvníkům. Její ředitel Albert Kubišta musel zrušit skoro všechny tradiční

jarní akce. Z opuštěné věže radnice pak fotil liduprázdné Karlovo náměstí.

Nyní doufá, že se nucená koronavirová přestávka už nebude opakovat.

Dalo se náhlé volno nějak využít?

Bylo jasné, že je potřeba využít v téhle situaci

to, co nabízí. Takže jsme začali hned plánovat

a řešit opravy, které bylo velmi obtížné

provádět za běžného provozu radnice – např.

v prostorech tzv. Žulového baru nad kavárnou. Druhou, a tou horší stránkou bylo to,

že každý den, kdy jsem se procházel prázdnými prostorami radnice, jsem si uvědomoval,

kolik akcí se neuskuteční, a mám-li být zcela

praktický – o kolik peněz kvůli zrušeným

akcím přicházíme. Bylo to nakonec víc, než

jsem čekal, a to nepatřím k optimistům.

Lze už teď vyčíslit ztráty, které máte?

Otáčíte dýku v ráně... V absolutních číslech to

není suma, ze které by se vám hrůzou zatajil

dech, ale v poměru k celkovému rozpočtu

Novoměstské radnice je to hodně citelné.

A hlavně konečné ztráty se ukážou až na konci

roku. Máme sice to štěstí, že jsme příspěvková

organizace, a proto nejsme v takovém

ohrožení jako např. některé hotely nebo

restaurace, ale už teď je jasné, že nás čeká

velmi hubený rok. Mimo jiné i proto, že

drtivou část návštěvníků věže a v letních

měsících i galerie tvořili zahraniční turisté,

které se nám dařilo úspěšně oslovovat.

K jakému období v našich dějinách byste to

jako vystudovaný historik přirovnal?

Tohle je záludná otázka, právě proto, že jsem

vystudoval historii, tak se bráním historickým

paralelám, protože vím, že podmínky každé

historické události (a já pandemii koronaviru

za historickou událost považuji) jsou jedinečné a neopakovatelné. Pravdou je, že mi

jednotlivé projevy ve společnosti – ať už jsou

to projevy obav, paniky, nesnášenlivosti, nebo

naopak nesobecké a přirozené odvahy – při-

pomněly různá historická období v této zemi.

Ale neřekl bych, že nějaké konkrétní. Snažím

se spíš hledět do budoucna a uvažovat o tom,

co tahle zkouška společnosti přinese.

Setkal jste se také se solidaritou?

Nesčetněkrát. A taky s neokázalou odvahou.

Musím říct, že byly momenty, které mi leží

v hlavě stále. Sdílená snaha o to, aby věci

fungovaly alespoň tak, jak to bylo v rámci

situace možné. Mluvím teď jak o personálu

Novoměstské radnice, kdy všichni dělali to

nejlepší, aby minimalizovali škody, tak o úřadu

městské části, který podle mého soudu

fungoval za daných, a ne vždy přehledných

podmínek skvěle. Vždycky jsem považoval

tým na Novoměstské radnici za skvělý, ale teď

vím, že je navíc i v zátěžové situaci spolehlivý.

Jak jste museli přizpůsobit program

radnice?

Zavřeli jsme (smích). Ne, vážně, jste-li kulturní

institucí, která v zásadě pořádá především

koncerty, výstavy, různé druhy veletrhů, jako

např. starožitností, a přijde-li pandemie, která

uzavře lidi v jejich bytech, program nemůžete

přizpůsobit, prostě je vám program zrušen.

Samozřejmě jsme uvažovali o nějakém

streamovaném koncertu nebo něčem

podobném, ale velmi rychle se ukázalo, že to

začala dělat spousta lidí kolem nás a často

vzhledem k technice a finančním prostředkům lépe, než bychom to dělali my. Tak

jsme soustředili naši přípravu na čas, až

budeme moci otevřít.

Daří se najít některým akcím náhradní

termín?

Naštěstí ano. Velká

část akcí, které

na Novoměstské

radnici pořádáme

nebo i spolupořádáme, je nesena

v duchu toho, že jak

my jako Novoměstská radnice, tak spolupořadatelé

chceme, aby se akce uskutečnily. Takže se

opravdu řídíme rčením „kde je vůle, tam je

cesta“, jakkoli to zní jako klišé. Snažíme se

akce posouvat na příhodnější dobu, ale

samozřejmě jsme se nevyhnuli tomu, že jsme

museli některé akce prostě zrušit. Týká se to

například jarního veletrhu starožitností

FOTO: TIN

Novoměstská radnice se snad poprvé

v historii na několik týdnů úplně uzavřela

veřejnosti. Jaký to byl pocit se v té době

procházet mezi prázdnými zdmi?

Upřímně řečeno, prvotní pocit byl opravdu

zvláštní, připadal jsem si trochu jako hradní

pán. Nezvyklé bylo v podstatě naprosté ticho,

protože zavřela i kavárna i Neviditelná

výstava. Ale zlomilo se to hned první den, kdy

jsem za sebou odpoledne zavíral ta velká

těžká černá vrata, která se normálně zavírají

jen v noci. Nejhorší bylo to, že nikdo nevěděl,

na jak dlouho bude zavřeno.

Antique nebo návštěvníky velmi oblíbené

jarní edice Festivalu delikátních chutí, který

už několik let otvíral na jaře streetfoodovou

sezonu.

Co plánujete na letní měsíce?

V první řadě bych rád pozval návštěvníky

na prohlídku věže, nahoru sice vede 221

schodů, ale pohled právě na Karlovo náměstí,

celé Nové Město

i na zbytek Prahy 2 je

nádherný a neopakovatelný. Plánujeme

pokračování komentovaných prohlídek

celé radnice, které

jsou oblíbené a mají

úspěch. Jakmile to

bylo možné, začali jsme s pořádáním koncertů

a v létě s nimi hodláme pokračovat. Dlouhodobě spolupracujeme s divadlem Minor, které

je přes ulici a které bude mít svá představení

v červnu na nádvoří radnice. Stejně tak

věříme, že v červenci tradičně jako každý rok

znovu postavíme jazzový most Jazzbrücke

mezi Čechami a Německem. Jsme teď

MUSÍM ŘÍCT, ŽE MNE

MILE PŘEKVAPILO,

KOLIKA LIDEM CHYBÍ

ŽIVÁ KULTURA.

FOTO: TIN

Albert Kubišta

(*1976)

Narodil se v Praze a centrum

Prahy miluje celý život. Po gymnáziu vystudoval historii

a bohemistiku na Filozofické

fakultě Univerzity Karlovy. Poté

pokračoval na univerzitě

v německém Tübingen a na Institutu pro evropské dějiny

v Mohuči. Po návratu do ČR

působil jako proděkan FF UK,

pracoval v Akademii věd a také

jako kurátor soukromé umělecké sbírky. Nyní je ředitelem

Novoměstské radnice.

v polovině května uprostřed horečného

plánování a máme radost, že se všechno

rozbíhá.

Neodrazuje pořadatele podzimních akcí

nejistota z toho, zda se neobjeví druhá vlna

nákazy?

Doufám, že ne, a zatím jsem se s tím u podzimních akcí nesetkal (zaklepání na dřevo).

Ono je to pochopitelné, pokud jste pořadatel

akcí, který celou jarní sezonu nemohl nic

dělat, moc si možnost druhé vlny na podzim

nemůžete připustit, protože to byste se

zbláznil. Další stránkou jsou diváci, musím říct,

že mne mile překvapilo, kolika lidem chybí

živá kultura. Jakkoli mohli sledovat špičkové

koncerty nebo divadelní představení on-line,

stejně touží po živých koncertech a divadlu.

Prostě jim chybí to setkávání. A musím říct, že

mně taky.

Jak vás osobně zasáhla epidemie koronaviru?

Mě osobně docela dost. Mám část rodiny

v Německu, a jakkoli to máme k sobě,

počítáno na kilometry, blíž, než je z Prahy

do Brna, najednou byli všichni strašně daleko

a nedostupní. Různá omezení i nouzový stav

jsem snášel poměrně dobře, stihl jsem si

i uklidit knihovnu, ale uzavření hranic pro mne

bylo velmi těžkou zkouškou. Je to jako s těmi

koncerty a divadlem: můžete se vidět on-line

a technika je zázrak, ale je to jen náhražka.

Myslíte, že může taková zkušenost přinést

i nějaká pozitiva?

Určitě, jen si teď žádná nedovedu vybavit.

Negativ bude asi hodně…

To bychom tu strávili spoustu času… Ale

vypočítávat negativa k ničemu nevede. To

není povinný optimismus, tím vskutku

netrpím, ale ani to nepomůže. A jak jsem si

sám vyzkoušel, ani to nepřinese úlevu. Teď

bude mnohem důležitější snažit se o to, aby

z celé téhle pandemie vyšla jak kultura, tak

ekonomika a společnost s co nejmenšími

škodami a šrámy.

PTALA SE: JE