ROZHOVOR
ČÍSLO 6 – ČERVEN 2020
5
Připadal jsem si jako hradní pán
Novoměstská radnice se v březnu ze dne na den uzavřela všem
návštěvníkům. Její ředitel Albert Kubišta musel zrušit skoro všechny tradiční
jarní akce. Z opuštěné věže radnice pak fotil liduprázdné Karlovo náměstí.
Nyní doufá, že se nucená koronavirová přestávka už nebude opakovat.
Dalo se náhlé volno nějak využít?
Bylo jasné, že je potřeba využít v téhle situaci
to, co nabízí. Takže jsme začali hned plánovat
a řešit opravy, které bylo velmi obtížné
provádět za běžného provozu radnice – např.
v prostorech tzv. Žulového baru nad kavárnou. Druhou, a tou horší stránkou bylo to,
že každý den, kdy jsem se procházel prázdnými prostorami radnice, jsem si uvědomoval,
kolik akcí se neuskuteční, a mám-li být zcela
praktický – o kolik peněz kvůli zrušeným
akcím přicházíme. Bylo to nakonec víc, než
jsem čekal, a to nepatřím k optimistům.
Lze už teď vyčíslit ztráty, které máte?
Otáčíte dýku v ráně... V absolutních číslech to
není suma, ze které by se vám hrůzou zatajil
dech, ale v poměru k celkovému rozpočtu
Novoměstské radnice je to hodně citelné.
A hlavně konečné ztráty se ukážou až na konci
roku. Máme sice to štěstí, že jsme příspěvková
organizace, a proto nejsme v takovém
ohrožení jako např. některé hotely nebo
restaurace, ale už teď je jasné, že nás čeká
velmi hubený rok. Mimo jiné i proto, že
drtivou část návštěvníků věže a v letních
měsících i galerie tvořili zahraniční turisté,
které se nám dařilo úspěšně oslovovat.
K jakému období v našich dějinách byste to
jako vystudovaný historik přirovnal?
Tohle je záludná otázka, právě proto, že jsem
vystudoval historii, tak se bráním historickým
paralelám, protože vím, že podmínky každé
historické události (a já pandemii koronaviru
za historickou událost považuji) jsou jedinečné a neopakovatelné. Pravdou je, že mi
jednotlivé projevy ve společnosti – ať už jsou
to projevy obav, paniky, nesnášenlivosti, nebo
naopak nesobecké a přirozené odvahy – při-
pomněly různá historická období v této zemi.
Ale neřekl bych, že nějaké konkrétní. Snažím
se spíš hledět do budoucna a uvažovat o tom,
co tahle zkouška společnosti přinese.
Setkal jste se také se solidaritou?
Nesčetněkrát. A taky s neokázalou odvahou.
Musím říct, že byly momenty, které mi leží
v hlavě stále. Sdílená snaha o to, aby věci
fungovaly alespoň tak, jak to bylo v rámci
situace možné. Mluvím teď jak o personálu
Novoměstské radnice, kdy všichni dělali to
nejlepší, aby minimalizovali škody, tak o úřadu
městské části, který podle mého soudu
fungoval za daných, a ne vždy přehledných
podmínek skvěle. Vždycky jsem považoval
tým na Novoměstské radnici za skvělý, ale teď
vím, že je navíc i v zátěžové situaci spolehlivý.
Jak jste museli přizpůsobit program
radnice?
Zavřeli jsme (smích). Ne, vážně, jste-li kulturní
institucí, která v zásadě pořádá především
koncerty, výstavy, různé druhy veletrhů, jako
např. starožitností, a přijde-li pandemie, která
uzavře lidi v jejich bytech, program nemůžete
přizpůsobit, prostě je vám program zrušen.
Samozřejmě jsme uvažovali o nějakém
streamovaném koncertu nebo něčem
podobném, ale velmi rychle se ukázalo, že to
začala dělat spousta lidí kolem nás a často
vzhledem k technice a finančním prostředkům lépe, než bychom to dělali my. Tak
jsme soustředili naši přípravu na čas, až
budeme moci otevřít.
Daří se najít některým akcím náhradní
termín?
Naštěstí ano. Velká
část akcí, které
na Novoměstské
radnici pořádáme
nebo i spolupořádáme, je nesena
v duchu toho, že jak
my jako Novoměstská radnice, tak spolupořadatelé
chceme, aby se akce uskutečnily. Takže se
opravdu řídíme rčením „kde je vůle, tam je
cesta“, jakkoli to zní jako klišé. Snažíme se
akce posouvat na příhodnější dobu, ale
samozřejmě jsme se nevyhnuli tomu, že jsme
museli některé akce prostě zrušit. Týká se to
například jarního veletrhu starožitností
FOTO: TIN
Novoměstská radnice se snad poprvé
v historii na několik týdnů úplně uzavřela
veřejnosti. Jaký to byl pocit se v té době
procházet mezi prázdnými zdmi?
Upřímně řečeno, prvotní pocit byl opravdu
zvláštní, připadal jsem si trochu jako hradní
pán. Nezvyklé bylo v podstatě naprosté ticho,
protože zavřela i kavárna i Neviditelná
výstava. Ale zlomilo se to hned první den, kdy
jsem za sebou odpoledne zavíral ta velká
těžká černá vrata, která se normálně zavírají
jen v noci. Nejhorší bylo to, že nikdo nevěděl,
na jak dlouho bude zavřeno.
Antique nebo návštěvníky velmi oblíbené
jarní edice Festivalu delikátních chutí, který
už několik let otvíral na jaře streetfoodovou
sezonu.
Co plánujete na letní měsíce?
V první řadě bych rád pozval návštěvníky
na prohlídku věže, nahoru sice vede 221
schodů, ale pohled právě na Karlovo náměstí,
celé Nové Město
i na zbytek Prahy 2 je
nádherný a neopakovatelný. Plánujeme
pokračování komentovaných prohlídek
celé radnice, které
jsou oblíbené a mají
úspěch. Jakmile to
bylo možné, začali jsme s pořádáním koncertů
a v létě s nimi hodláme pokračovat. Dlouhodobě spolupracujeme s divadlem Minor, které
je přes ulici a které bude mít svá představení
v červnu na nádvoří radnice. Stejně tak
věříme, že v červenci tradičně jako každý rok
znovu postavíme jazzový most Jazzbrücke
mezi Čechami a Německem. Jsme teď
MUSÍM ŘÍCT, ŽE MNE
MILE PŘEKVAPILO,
KOLIKA LIDEM CHYBÍ
ŽIVÁ KULTURA.
FOTO: TIN
Albert Kubišta
(*1976)
Narodil se v Praze a centrum
Prahy miluje celý život. Po gymnáziu vystudoval historii
a bohemistiku na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy. Poté
pokračoval na univerzitě
v německém Tübingen a na Institutu pro evropské dějiny
v Mohuči. Po návratu do ČR
působil jako proděkan FF UK,
pracoval v Akademii věd a také
jako kurátor soukromé umělecké sbírky. Nyní je ředitelem
Novoměstské radnice.
v polovině května uprostřed horečného
plánování a máme radost, že se všechno
rozbíhá.
Neodrazuje pořadatele podzimních akcí
nejistota z toho, zda se neobjeví druhá vlna
nákazy?
Doufám, že ne, a zatím jsem se s tím u podzimních akcí nesetkal (zaklepání na dřevo).
Ono je to pochopitelné, pokud jste pořadatel
akcí, který celou jarní sezonu nemohl nic
dělat, moc si možnost druhé vlny na podzim
nemůžete připustit, protože to byste se
zbláznil. Další stránkou jsou diváci, musím říct,
že mne mile překvapilo, kolika lidem chybí
živá kultura. Jakkoli mohli sledovat špičkové
koncerty nebo divadelní představení on-line,
stejně touží po živých koncertech a divadlu.
Prostě jim chybí to setkávání. A musím říct, že
mně taky.
Jak vás osobně zasáhla epidemie koronaviru?
Mě osobně docela dost. Mám část rodiny
v Německu, a jakkoli to máme k sobě,
počítáno na kilometry, blíž, než je z Prahy
do Brna, najednou byli všichni strašně daleko
a nedostupní. Různá omezení i nouzový stav
jsem snášel poměrně dobře, stihl jsem si
i uklidit knihovnu, ale uzavření hranic pro mne
bylo velmi těžkou zkouškou. Je to jako s těmi
koncerty a divadlem: můžete se vidět on-line
a technika je zázrak, ale je to jen náhražka.
Myslíte, že může taková zkušenost přinést
i nějaká pozitiva?
Určitě, jen si teď žádná nedovedu vybavit.
Negativ bude asi hodně…
To bychom tu strávili spoustu času… Ale
vypočítávat negativa k ničemu nevede. To
není povinný optimismus, tím vskutku
netrpím, ale ani to nepomůže. A jak jsem si
sám vyzkoušel, ani to nepřinese úlevu. Teď
bude mnohem důležitější snažit se o to, aby
z celé téhle pandemie vyšla jak kultura, tak
ekonomika a společnost s co nejmenšími
škodami a šrámy.
PTALA SE: JE