Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 4 – DUBEN 2018

Výlety dohistorie

Ulice Na Bojišti nesla od roku 1822

úřední název „Ublázince“, neboť směřu-

je k někdejšímu, tehdy založenému

ústavu pro choromyslné. Dokážeme si

jistě představit, že toto pojmenování

(ač místopisně přesné) nebudilo žádnou

hrdost mezi místními lidmi. Proto se

hledalo nové jméno. Vroce 1880 se za-

vedl dodnes platný název „Na Bojišti“,

který dává vzpomenout na vesnici

Bojiště.

Předměstská ves Bojiště se v těchto

místech rozkládala již ve středověku

ajejí nejvýznamnější stavbou byl farní

kostel sv. Jana, najehož základech vy-

rostl ve20. letech 20. století blok domů

ukřížení ulic Sokolské aKateřinské (ni-

koliv mezi ulicemi Kateřinskou a Vinič-

nou, jak mylně uvádí některá literatura).

Vesnice získala název Bojiště napaměť

bitvy, kterou v těchto místech v roce

1179 svedli český kníže Soběslav II.

(vládl v letech 1173–1178) a jeho syn

Bedřich. Vnitropolitický boj, na němž

měli podíl ipapež aněmecký císař, vy-

vrcholil bitvami uLoděnice dne 23.led-

na 1179 a právě na Bojišti očtyři dny

později. Poprohraném boji utekl Sobě-

slav II. zahranice avnásledujícím roce

vexilu zemřel.

Více než 200 m dlouhá třída mezi ulice-

mi KeKarlovu aSokolskou je mezi Pra-

žany známá nejen díky sídlu Doprav-

ních podniků hl. m. Prahy, ale také le-

gendárním hostincem U Kalicha. Jeho

historie sahá doroku 1907, kdy dobu-

dovy přicházeli svižným krokem muži

se zdviženými límci avelmi rychle mize-

li vevchodu. Nacházel se zde totiž je-

den znejvyhlášenějších pražských ne-

věstinců. K jeho popularitě podle pa-

mětníků přispívala iskutečnost, že pod-

nik provozovala velmi usměvavá asym-

patická dáma – Anastázie Herzogová.

Otéto schopné podnikatelce se říkalo,

že bývala milenkou samotného císaře

Františka Josefa I. Vykřičený dům vydě-

lal paní Herzogové tolik, že mohla při-

koupit isousední budovu. Majitelka ne-

věstince se rozhodla v přízemí zřídit

hostinec. Jednalo se ovšední anijak lá-

kavý lokál.

Hostinec UKalicha je dnes již neodmys-

litelně spjatý sHaškovým Švejkem. Ten-

to svérázný hrdina světoznámé knihy

do lokálu, provozovaného hostinským

Palivcem, soblibou docházel. Odtud si

jej také odvedl tajný policista Bret-

schneider. Ve skutečnosti tu však Pali-

vec působil jen jako pomocný číšník

asám Jaroslav Hašek tu prý vídán ne-

byl. Hostinec se do jeho knihy dostal

proto, že mu historky z tehdejší ne-

vzhledné a hlučné hospody vyprávěl

navojně vČeských Budějovicích Franti-

šek Strašlipka, důstojnický sluha nad-

poručíka Lukáše. Milovník Švejka jistě

zbystřil – ano, Strašlipka částečně po-

sloužil jako předloha pro postavu Švej-

ka a nadporučíku Lukášovi spisovatel

změnil jen křestní jméno.

Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek

Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (VII.) ORBIS

O původu názvů našich ulic NA BOJIŠTI

Zmnohapočetné  otily parníků, brázdí-

cích vltavské vody od 2. světové války,

dodnešní doby zůstaly pouze dva. Může-

me je vidět v přístavišti mezi Palackého

aJiráskovým mostem. Letos je tomu 80

let, co jedna z těchto parolodí spatřila

světlo světa vseveročeské Ústecké lodě-

nici naLabi (druhá paroloď je odva roky

mladší). Naším jubilantem je parník jmé-

nem Vyšehrad, ale podobu osmi desetile-

tí se jeho název mnohokrát měnil.

Parník s kotlem na uhlí

od  rmy ČKD byl vyro-

ben roku 1938 anesl ná-

zev Antonín Švehla (teh-

dejší politik). Státem byl

objednán už v roce

1937 a 1. května násle-

dujícího roku proběhl

jeho slavnostní křest. Je-

ho nosnost osob byla

původně stanovena

na885, ale za pěkného

počasí se napalubě vra-

celo zvýletů až 1200 lidí.

Délka parníku je 64 m,

trup má 6,2 m široký

a stál 2,5 milionu korun. Nasazen byl

nalince zPrahy doŠtěchovic.

Vroce 1942 byl za2.světové války pře-

jmenován naKarlstein, kekonci války ho

používala německá armáda jako plovou-

cí zásobárnu a vývařovnu v Praze

avDrážďanech. Poskončení války vroce

1945 byl okamžitě přejmenován

naT.G.Masaryka. Jeho další přejmenová-

ní na Děvín se uskutečnilo v roce 1952.

Pod tímto názvem plul na trati Praha –

Slapská přehrada. První modernizace

proběhla roku 1961 (zejména interiérů sa-

lonů), vroce 1980 byl jeho kotel vdílnách

na Smíchově přebudován na kapalná pa-

liva (topný olej). Byla to doba, kdy se už

pravidelná přeprava osob parníky do Da-

vle, Štěchovic a Slap přesunula na silnice

a provoz pražských lodí se vyznačoval

plavbami na objednávku a sloužily i jako

restaurační lodě na vyhlídkových jízdách.

V roce 1992 byl Děvín rekonstruován

v Boleticích a 13. srpna toho roku po-

křtěn na nový název Vyšehrad, který je na

jeho bocích vidět dodnes.

Vsoučasnosti klesla jeho kapacita na 300

cestujících. Loď byla konstruována na

rychlost až 20km/h, ve skutečnosti dosa-

hovala na klidné vodě 17 km/h. V roce

2013 tuto kolesovou paroloď Ministerstvo

kultury prohlásilo za kulturní památku.

V60. letech minulého století jsem sro-

diči mnohokrát plul pražskými parníky

do Davle či Štěchovic. Lodě byly plné

výletníků, chatařů a trempů. Na palu-

bách se hrálo na kytary, a i když cesto-

vání bylo pomalé, nikomu to nevadilo,

protože tehdy nikdo nikam nespěchal

tak, jako se to děje dnes. Parníky přistá-

valy také na zastávkách v Braníku,

Modřanech, Chuchli, Zbraslavi, Jarově,

Vraném a vMěchenicích. Doba plavby

z Prahy do Štěchovic

proti proudu trvala té-

měř čtyři hodiny, zpět

něco přes dvě hodiny.

Existovaly i tzv. rychlí-

kové spoje (převážně

nejrychlejším parníkem

snázvem Labe). Někte-

ré parníky byly vysoké,

a i když klesl jejich po-

nor váhou spousty

cestujících, musely

pod železničním mos-

tem sklápět komín,

aby nebyl uražen. Na

tuto podívanou se tě-

šily nejvíce děti.

Dnes už plavba parníky není o cestování,

ale o komerčních záležitostech, a starším

Pražanům na dobu před padesáti lety

zbyly jenom vzpomínky. Tak jako může-

me zavzpomínat, že vté době kromě Dě-

vína (dnešní jubilující Vyšehrad) pluly po

Vltavě i parníky snázvy Hradčany, Labe,

Praha, Vltava a Vyšehrad.

Jan Dvořák

Akciová společnost Orbis byla ustavena

v březnu roku 1921. Za tímto projektem

stálo Ministerstvo zahraničních věcí mladé

republiky. Orbis měl zahranicemi svými ti-

tuly propagovat Československo a infor-

movat zahraniční čtenáře o politickém

akulturním dění vmladém státě. Jednalo

se především oodbornou literaturu, novi-

ny a časopisy, z nichž uveďme například

deník Prager Presse. Orbis vydával knihy

oumění,  lozo i, ale také množství turis-

tických průvodců a cestovních příruček

českých i cizojazyčných. Velmi populární

byla prvorepubliková edice pro školáky

„Domácí učení“. Specializovanou edicí byla

například „Radioamatérská knihovna“. Vy-

dávané tituly bylo možné zakoupit přímo

ve remním knihkupectví, které se nachá-

zelo vpřízemí budovy naFochově třídě.

Stejně jako další významné vinohradské

budovy zéry první republiky, vznikl Orbis

na místě tzv. Seidlova pole, dnes bychom

moderně řekli brown eldu. Toto dlouhá

desetiletí ladem ležící území, prakticky

uprostřed Královských Vinohradů, bylo

nedlouho po skončení první světové války

vykoupeno od původních majitelů a ná-

sledně přeměněno na stavební parcely.

Stejný osud postihl i navazující Seidlovu

zahradu, místo které měl podle původ-

ních plánů vzniknout městský park. Kom-

plex Orbisu vznikal postupně. Autorem

projektu byl významný český architekt

Alois Dryák (1872–1932), jehož jméno mů-

žeme objevit i u dalších významných vino-

hradských staveb spojených sobchodem

a podnikáním.

Jako první byla postavena budova sprů-

čelím do dnešní Vinohradské třídy, vdobě

zahájení stavby třídy Jungmannovy. Ulice

vpozdějších letech nesla další názvy: Fo-

chova, Schwerinova a Stalinova. Monu-

mentální budova, spíše obchodní palác,

byl postaven vletech 1924–1925 ve stylu

architektonické moderny a dekorativis-

mu. Stavba je zakončena výrazným ople-

chovaným trojúhelníkovým štítem, v je-

hož základně můžeme při troše fantazie a

pozornosti spatřit otevřenou knihu. Vroz-

sáhlém vnitrobloku, mezi ulicemi Vino-

hradskou a Slezskou, se nacházela několi-

kapatrová tiskárna a skladiště. Jako po-

slední část areálu byla koncem dvacátých

let minulého století dostavěna budova se

strohým funkcionalistickým průčelím ob-

ráceným do Slezské ulice. Vznikl tak vskut-

ku monumentální soubor budov: „Veškeré

tyto objekty zabírají plochu 676 čtverečných

sáhů. Budova ve Fochově třídě má 10 po-

schodí, znichž dvě vsuterénu, tovární budo-

va má čtyři poschodí, budova ve Slezské ulici

devět poschodí, z nichž jedno v suterénu.“

Začátkem třicátých let Orbis dával práci

skoro čtyřem stovkám zaměstnanců, kteří

vmoderní budově využívali takové vymo-

ženosti, jako závodní koupelny nebo jídel-

nu, „která souvisí sterasou na ploché střeše,

kde za teplých dnů mohou v polední pře-

stávce zaměstnanci odpočívati.“ Nejvíce

pracovníků měla zmíněná tiskárna: „Pro-

vozní účelnost a členění místností je doko-

nalé. Dělnictvu a úřednictvu vyhovují po

stránce zdravotní světlé a vzdušné pracovní

místnosti. Sazárna a tiskárna náleží k nej-

modernějším v Československu. Pracovní

místnosti zabírají plochu 2097 m

2

, skladiště

697,5 m

2

. Papíru spotřebuje tiskárna za rok

asi 90 vagonů.“ Vsoučasnosti se vbudově

nachází kanceláře. Kromě jiných zde doce-

la symbolicky působí státní příspěvková

organizace, která má za cíl propagovat

Českou republiku jako ideální turistický cíl

pro zahraniční návštěvníky i domácí dovo-

lenkáře.

Michal Frankl

Vody Vltavy a Labe brázdily parníky od 19. století. Ve 20.století to bylo odŠtěchovic (po 2.světové válce až od Slapské pře-

hrady) přes Prahu, Mělník, Litoměřice a Děčín až do saských Drážďan. Vněkterých úsecích (např. jižně od Prahy) měly pů-

vodněi nemalý dopravní význam, protože podél řeky vedlo méně silnic a železnic.

„Založení Orbis, tiskařské, nakladatelské a novinářské společnosti akciové, bylo nutným důsledkem změněných poměrů po

říjnu 1918. Bylo nutno rozvinouti rozsáhlou činnost informační a včleniti národ československý ve všeobecnou soustavu vzá-

jemných styků evropských a světových.“

Střípky z historie OSMDESÁT LET PARNÍKU VYŠEHRAD

Vyšehrad, předtím Děvín Foto: archiv DP Praha

Vltavan Praha a tradice vorařství

SOKOLSKÁ SLAVNOST V KAROLINU: V sobotu

10.března se vestaroslavné aule Karolina konalo

slavnostní zasedání výboru České obce sokolské,

čímž byly o ciálně zahájeny akce související sXVI.

všesokolským sletem asvýročím 100 let odvzniku

Československé republiky. Aulu sokolům propůjči-

la ktéto příležitosti Karlova univerzita. Slavnosti

se jako hosté zúčastnili zástupci univerzity, před-

seda Senátu Milan Štěch, slovenský velvyslanec

Peter Weiss adalší osobnosti. Vprojevech zazněla

islova prezidenta T.G. Masaryka, že bez sokolů by

nebyly legie, bez legií by nebylo samostatné re-

publiky. Po ukončení o ciálního programu si

všichni mohli zazpívat se sokolským souborem

Vycpálkovci (na snímku.) red, foto: Marie Brunerová

Vory se poVltavě už dlouho neplaví, ale

díky spolku Vltavan amuzeu vPodskal-

ské celnici si tento zaniklý druh přepravy

dřeva avše, co sživotem okolo řeky sou-

viselo, připomínáme dodnes. Spolek Vl-

tavan v Praze vznikl před 147 lety a je

nejstarším fungujícím spolkem u nás.

Podobné jsou ijinde apřispívají kudržo-

vání tradic azanikajících dovedností, ja-

ko je stavba vorů, šífů aplavení dřeva.

Zastřešující svaz Vltavan Čechy letos

uspěl v úsilí o zápis Tradice vorařství

nařece Vltavě doSeznamu nemateriál-

ních statků tradiční lidové kultury České

republiky, kterých je tímto již 22. Ale ne-

jde jen ozápis, ikdyž jistě pomůže kpro-

pagaci izískání  nancí. Vltavani to berou

„zgruntu“ adaří se jim oslovit mladé stu-

denty středních škol, znichž se stává no-

vá generace nadšenců. Se studenty už

vyrobili plány amodely, které jsou kvi-

dění např. vevorařském muzeu vDavli.

Studenti se pod dohledem purkarec-

kých vorařů pustili idostavby opravdo-

vých vorových tabulí podle originálních

technologických postupů ajiž se plavili

ze Štěchovic doDavle. Aco chystají dál?

Vplánu je postavit napodzim vor ašíf

anabídnout je kužití veřejnosti arozšířit

tak nanáplavce vPraze 2 nabídku akcí

upříležitosti oslav výročí vzniku republi-

ky. Aby toho nebylo málo, vespolupráci

srakouskými aněmeckými voraři budou

usilovat ozápis tradice vorařství na re-

prezentativní seznam UNESCO. Budeme

jim držet palce atěšit se, až zase uvidíme

plout vory poVltavě.

Jaroslav Šolc