Strana 5
5
ČÍSLO 1 – LEDEN 2020
ROZHOVOR
Zpěv byla sázka doloterie
Adam Plachetka
Nakonzervatoř šel kvůli svému kamarádovi. Myslet si tehdy, že se stane světoznámou hvězdou nejvýznamnějších
operních domů, by zapadlo leda doscénáře lmu zžánru sci-. Basbarytonista Adam Plachetka má ale spíše než
science ction raději divadlo, respektive operu. Avážnou hudbu si dovede představit ivesportovnícharénách.
RÁD SE ZAJDU
PODÍVAT NA
HOKEJOVÝ
ZÁPAS
SPrahou 2 vás spojuje, že jste absol-
ventem ZŠ Kladská. Byl jste vždy vzorným
žákem, nebo si vzpomenete nanějaký
školní „průšvih“?
Vzorným žákem jsem nebyl určitě, ale nevím,
jestli někdo jiný zkluků byl. Zároveň jsme brali
školu vážně, jen dělali cestou blbiny. Průšvihů
jsme měli celkem dost, ale žádný konkrétní mi
vmysli nevyvstává. Nicméně Kladská je naší
rodinnou školou abez ní bych dneska byl
určitě jiným člověkem, než jsem.
Jsou také vaše hudební začátky
spojené stouto základní
školou? Mám namysli
zpívání naškolních vystou-
peních atd. Nebo jste se
věnoval výuce hudby
naZUŠ?
Naškolních vystoupeních jsem
zpíval, ale nevím jistě, jestli
jsem jakkoli vyčníval. Spíš jsem
se účastnil jako průměrný žák. NaZUŠku
jsem nechodil. Hudební základ mi dal
Pražský dětský sbor apan profesor Stašek.
Kromě toho jsem docházel naněkolik
nástrojů, ale žádný znich jsem nedotáhl
zvlášť daleko.
Nakonzervatoř jste údajně šel kvůli
svému kamarádovi, který ji chtěl stu-
dovat. Je to tak?
Ano. On ji vté době už studoval ajá jsem
chtěl být nastejné škole. Zpěv byla vlastně
sázka doloterie, protože jsem nic jiného
neovládal natolik, abych si trou přihlásit se
kpřijímacímu řízení. Neuvěřitelně se ale
všechno následně sešlo adopadl jsem lépe,
než všichni zúčastnění čekali.
Jaké byly vaše hudební vzory, když jste
jako student konzervatoře pod vedením
profesora Luď ka Löbla hodně navštěvoval
divadelní představení?
Vlastně nevím. Pár let jsem bezmezně
obdivoval Bryna Terfela. Brzy jsem ale zjistil, že
ho napodobuji aže tudy cesta nevede. Odté
doby se snažím nemít idoly, ale brát si ze všech,
které slyším nanahrávkách iživě, dobré
avyvarovat se horšího.
Jste odsezony 2010/2011 sólistou
Vídeňské státní opery. Tento operní dům
má podle vás jeden znejroz-
sáhlejších repertoárů. Vy sám
zpíváte desítky rolí. Mohl
byste přece jen jmenovat
jednu znich, která je vám
nejbližší? Aproč?
Vídeňský repertoár se dá snadno
kvantikovat. Že se zarok zahraje
minimálně padesát operních
titulů, je fakt, ne můj názor. Když mi před lety
angažmá nabídli, bál jsem se ho právě ztoho
důvodu přijmout. Obával jsem se, že je záběr
příliš široký. Nakonec se ukázalo, že opak je
pravdou. Vídeň mi dala školu azkušenost,
kterou bych kdekoli jinde sbíral omnoho déle.
Nejoblíbenější roli nemám. Snažím se svůj
kalendář sestavovat tak, aby mě bavilo
všechno, nebo minimálně většina toho, co
dělám. Víc než naroli záleží podle mého názoru
nainscenaci atýmu kolegů.
Máte nějaké rituály před vystoupením?
Ne. Rituály jsou naobtíž, když naroubujete
umělecký provoz naběžný život. Když jsem
někde sám, vím, kdy se začínám rozezpívávat
ajak trávím čas před představením. Když jsem
doma, nebo je rodina umě nanávštěvě,
dodržuji určitý volnější časový plán, ale
přizpůsobuji ho potřebám manželky adětí.
Vystupujete již déle než 15 let, cítíte před
vstupem napódium ještě trému?
Když se nejedná ozáskok ajsem zdráv, tak ne.
Nicméně mám pocit, že tréma není dána
počtem odehraných vystoupení, ale typem
interpreta. Arozhodně spíše svěkem apocitem
zodpovědnosti přichází, než že by se loučila.
Zatím jsem tenhle problém nikdy neměl.
Samozřejmě jsem nervózní, když zrovna
zaskakuji roli, kterou jsem nikdy nezpíval. To se
mi stalo hned několikrát. Ale jinak jsem názoru,
že si diváci koupili vstupenky, protože se jim
líbí, co dělám, azpředstavení si všichni
odneseme lepší zážitek, když budu vklidu, než
kdybych se nervoval.
Rád zpíváte nejen nadivadelních prknech,
ale itam, kde si vážnou hudbu nedokážeme
moc představit. Třeba nahokejových
stadionech, kde jste zpíval hymny různých
států, mimo jiné inapřání hokejisty Patrika
Eliáše. Proto se váš lednový koncert
vO
2
areně jmenuje „Bez mantinelů“?
Je to jeden zdůvodů. Chtěli jsme, aby byl lednový
koncert inkluzivní araději stavěl mosty, než je
pálil. Doufám, že se záměr vyvede aže si koncert
užijeme napódiu ivhledišti. Nejsem zastáncem
podbízivé klasiky, ale zároveň si myslím, že občas
prezentovat klasickou hudbu vdobré kvalitě
anetradičním prostředí není naškodu. Zrovna
O
2
arena není nejtradičnějším místem pro operu,
ale věřím, že koncert díky tomu navštíví iposlu
-
chači, co by si třeba doRudolna netroui.
Adoufám, že si pár znich následně najde cestu
idodivadel akoncertních síní.
Prý jste dříve hrál hokej? Proto jsou vám
ledové arény blízké?
Haha. Chvíli jsem hrál, ale ne dost dobře.
Ledové arény mi blízké jsou, protože se rád
chodím nahokej dívat. Většinou vAmerice, ale
občas zajdu inamistrovství doma. PoVánocích
jsem zpíval nazahájení MS juniorů vOstravě
atěšil jsem se, že se nazápasy podívám. Jako
koncertní prostor mě arény neinspirují samy
osobě, ale jsou místem, kde se dají pořádat
koncerty pro hodně diváků vneformálním
formátu, což se mi líbí.
Jste prvním interpretem vážné hudby,
který chystá koncert vzatím největší hale.
Vyžadovalo toto rozhodnutí hodně odvahy?
Ani ne. Když mě management arény oslovil,
chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem usoudil, že asi
vědí, co dělají. Aukázalo se, že věděli. Nicméně
cítím vtomhle ohledu velkou zodpovědnost,
protože lednovým koncertem buď klasice cestu
doarény otevřeme, nebo odřízneme.
Naco se mohou diváci 16. ledna vO
2
areně těšit?
Nazajímavou směsici klasiky, muzikálů, popu
ajazzu. Inspirovali jsme se formátem Pavarotti
and Friends. Jak jsem už zmiňoval, chceme
spojovat apotěšit co nejvíc lidí, kteří fandí
různým žánrům.
Smanželkou Kateřinou Kněžíkovou, která
je uznávanou sopranistkou, máte společné
hudební zaměření. Oba se věnujete
italskému belcantu aMozartovým operám.
Byla právě italská hudba prostředkem
vašeho sblížení?
Ne. Znali jsme se dlouho zkonzervatoře
aprofesně jsme se potkali naprknech
Národního divadla vMozartových operách.
Sblížili jsme se především proto, že jsme
usoudili, že ksobě máme blízko...
Máte dvě dcerky, ale přiznáváte, že vprů-
běhu roku jste mimo domov až 10 měsíců.
Je východiskem ztéto situace naplánovat si
více společných koncertů smanželkou?
Bohužel ne. Řešením problému, že jsem často
pryč, není nezbytně plánování víc práce, když
jsem náhodou doma. Nicméně sKačkou rádi
společně vystupujeme asnažíme se ipodle
toho plánovat. Jsou to ale nespojené nádoby.
Pohádáte se někdy spolu při práci?
Teď jsem trošku špatný partner pro konverzaci,
ale potřetí musím odpovědět, že ne… Při práci
se rozhodně nehádáme. Občas vyvstanou
otázky, nakteré máme ne úplně identické
názory, ale vždycky se domluvíme. Hádání mě
nebaví principiálně.
Prošel jste těmi nejvýznamnějšími
operními domy odMetropolitní po
La Scalu, vdesítkách velkých rolí…
Máte nějaké tajné přání, ským popřípadě
akde byste si chtěl zazpívat?
Mám to obrovské štěstí, že se mi přání plní.
Pochopitelně netuším, jak bude vypadat
budoucnost, ale věřím adoufám, že se vpříštích
letech adekádách budu postupně posouvat dál.
Nemám role, bez kterých bych si svůj život
neuměl představit. Je spousta rolí, které bych si
chtěl zazpívat, ale vnaší profesi je třeba poslou
-
chat hlas víc než touhy, takže to nechávám osudu.
PTALA SE: JE
Narodil se vPraze, absolvoval Pražskou
konzervatoř uprofesora Luďka Löbla aHAMU.
Roku 2005 debutoval vNárodním divadle
vPraze. Odzáří 2010 je Adam Plachetka stálým
členem ansámblu Wiener Staatsoper. Pravidelně
hostuje vMetropolitní opeře vNew Yorku.
Nakoncertních pódiích se objevil například
vMusikvereinu veVídni avGrazu, veWigmore
Hall vLondýně, vUsher Hall vEdinburghu
avpražském Obecním domě aRudolnu.
Vsezoně 2019/2020 čeká Adama mimo jiné
Figaro vChicagu aveVídni, Conte Almaviva
aFigaro vNew Yorku aKoncert bez mantinelů
vO
2
areně vPraze. Jeho manželkou je sopra-
nistka Kateřina Kněžíková, sníž má dvě dcery.
Adam Plachetka (34)