Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 4

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2019

Jak byste ZŠ Botičskou charakterizovala?

Botičská byla vždy sportovní škola. Mým

snem je, aby to byla klasická základní ško-

la, kde se děti budou cítit dobře. Spolupra-

cujeme s fotbalovým klubem Bohemians

1905, ale snažíme se podporovat všechny

děti, které dělají cokoli vrcholově, a nemu-

sí to být vždy sport. Každý takový výkon

dítěte vyžaduje přípravu mimo školu, pro-

to se snažíme dětem a rodičům pomoci,

aby vše šlo skloubit s výukou v základní

škole.

Neslyším ve škole zvonění. Zrušili jste

ho?

Zvoníme písničkami. Zrušili jsme klasické

zvonění. Každá hodina začíná jinou písnič-

kou a na konci hodiny zazní krátká znělka.

Je to v podstatě takové upozornění pro

učitele „dořekni nutné a pusť děti si odpo-

činout“.

Co je podle vás nejdůležitějším úkolem

školy?

Jsme konzervativní škola, která má řád. Je-

den moudrý pán říkal, že škola má být las-

kavý teror. To se mi moc líbí. Pravidla musí

být daná, slušnost je základ a vychováváte

vlastním příkladem. Řeči asi nemají moc

cenu. Jak se chováte vy, tak se budou cho-

vat děti. Číst a psát je naučí každý. Největší

práce základní školy je vytvořit takové kli-

ma, aby si každé dítě mohlo najít své mís-

to, cítilo se bezpečně a slušnost nebyla

považována za slabost.

To je asi v dnešní době docela těžké.

Základem naší práce je samozřejmě vzdě-

lávání, je tu mnoho výborných učitelů,

kteří se dětem naplno věnují, a máme ra-

dost, když děti vyučování těší. Výchova je

ale velmi důležitá součást naší práce.

Jste poměrně malá škola, kolik máte dětí?

Celkem 280. Vládne tu rodinné prostředí,

kde se všichni známe. Je vněm mnohem

jednodušší vyřešit případné problémy.

Pokud se něco stane, sedneme si srodiči

adětmi asnažíme se najít řešení, které je

pro všechny přijatelné. Velmi totiž ctím ro-

diče, kteří mají schopnost rozhodovat

otom, co bude dál vpřípadě, že jejich dítě

má nějaký problém.

Říkala jste, že jste zastánkyní klasické-

ho hodnocení. Myslíte, že se jím dá za-

chytit úspěch dítěte, byť je to třeba stá-

le „trojkař“?

Hodnocení musí být vždy individuální, ať

hodnotíte známkou nebo slovně. Jen

hodnotíte-li známkou, je potřeba dětem

vysvětlit, proč volíte tu či onu známku.

I „trojkař“ se může cítit dobře, pokud rozu-

mí svému hodnocení.

„Patronem“ školy je klokan. Co vám

přináší intenzivní spolupráce s klubem

Bohemians 1905?

Už to není tak, že bychom měli třídy plné

fotbalistů. V každé máme tak tři až čtyři

„bohemáky“, kterým pomáháme skloubit

výuku s časově náročným sportem. Díky

městské části máme velké hřiště s nafuko-

vací halou a umělým trávníkem třetí gene-

race, kde malí fotbalisté trénují každou zi-

mu. Je to propojení využití školního areálu

s volným časem dětí. Bohemians nám ta-

ké dává lístky na svá ligová utkání, pomá-

há nám pořádat fotbalový turnaj pro žáky

škol Prahy 2, vítá s námi naše prvňáčky, a

teď přichází s nabídkou kroužku fotbalu

pro děvčata.

Takový sportovní areál je mezi základní-

mi školami v Praze 2 výjimkou.

To ano. Máme krásný sportovní areál

sdvěma hřišti. V říjnu jsme postavili nad

jedním hřištěm nafukovací halu apřes ce-

lou zimu máme prostor pro všechny spor-

tovní aktivity. Dopoledne je to prostor pro

tělesnou výchovu, pak následují sportovní

kroužky, tréninky dětí fotbalového klubu

Bohemians a nakonec sportují i dospělí.

Jsme malá škola v centru s nádherným

sportovním zázemím.

Na jaké mimoškolní aktivity se ještě mo-

hou děti ve vaší škole těšit?

Máme mnoho kroužků, a nejen sportov-

ních, třeba keramiku, hru na klavír, vaření,

hravou angličtinu, matematiku trochu ji-

nak,  orbal, fotbal, basketbal, tenis, švi-

hadla, taekwon-do, judo, plavání, gym-

nastiku, míčové hry.

Které volitelné předměty jsou nejoblíbe-

nější?

Ve volitelných předmětech pro 8. a 9. roč-

ník jsme měli dříve i sportovní výchovu. Se

zavedením přijímacích zkoušek na střední

školu se ukázalo, že i sportovci dávají

přednost semináři z matematiky nebo

českého jazyka, kde se žáci seznamují se

systémem testování, které je čeká u přijí-

macích zkoušek. V šesté a sedmé třídě si

děti mohou vybrat z environmentální vý-

chovy, fyzikálních praktik, dějepisného se-

mináře nebo sportovní výchovy. V těchto

ročnících je nabídka spíše zájmová, aby si

děti mohly vybrat, kterým směrem jít.

Co si myslíte o víceletých gym-

náziích?

Pokud se narodí dítě, které má

rádo knihu, má tam jít. Já bych

je nerušila. Myslím, že široká na-

bídka je dobrá. Ať si každý vybe-

re. Vloňském roce šly zpáté tří-

dy tři naše děti nagymnázium

amyslím, že je to dobře. Jeden

znich byl například nenápadný

nadaný matematik atakový ta-

lent je třeba rozvíjet.

Na webu školy jsem našla, že

pořádáte akci přespávání ve

škole, asi musíte mít nadšený

personál, který se pouští do takových

akcí.

Mám úžasný kolektiv učitelů. A tohle je

jedna z těch preventivních akcí, která je

velmi účinná. Děti se v podvečer sejdou se

svým třídním učitelem ve škole a večer

mají prostor pro vyrábění, sportování, vy-

právění i hraní různých her. Škola je jen je-

jich. Je to velký prostor ke vzájemnému

poznávání a tmelení kolektivu.

Většina ředitelů škol řeší problémy s ne-

dostatkem pedagogů.

Nedostatek učitelů je velký pr

oblém. Už

teď vím, že jedna paní učitelka půjde

namateřskou dovolenou anahradit učitele

vprůběhu školního roku je téměř nemož-

né. Dobrých pedagogů je velký nedostatek.

Nehlásí se absolventi pedagogických

škol?

Jen výjimečně poptávají absolventi peda-

gogických fakult místo učitele. Pokud se

tak stane, uchází se o ně několik ředitelů

najednou. Takže při pohovoru se musím

hodně snažit, aby si vybral právě naši ško-

lu. Já nemám možnost vybírat z více kva-

litních uchazečů.

Kdybyste mohla něco ve škole změnit, co

by to bylo?

Potřebuji jenom učitele, nic jiného. Potře-

bovala bych, aby kolegyně mohly mít mi-

minka a já se z toho nehroutila. A aby přišli

noví učitelé a chtěli si tuto práci zkusit.

Jak jste se dostala ke školství a ředitelo-

vání?

Vystudovala jsem speciální pedagogiku

aučila jsem veškole při Thomayerově ne-

mocnici na dětské psychiatrii. Pak jsem

nadeset let školství opustila, asi zdůvodu

poznat něco nového. Apotom všem, co

jsem poznala, jsem si říkala, že učit děti je

hezká práce, atak jsem se vrátila.

Ptala se: je

Podle čeho se pozná oblíbenost školy?

Na to není jednoznačná odpověď. Po-

kud budu oblíbenost školy posuzovat

podle měřitelných parametrů, pak na-

příklad to, že je škola nucena odmítat

žádosti o přijetí žáků zkapacitních dů-

vodů. A to se nám stává. Já vnímám ob-

líbenost školy spíše podle úsměvů žá-

ků, rodičů a pedagogů, které baví jejich

práce. Dále například podle toho, že se

našim dětem nechce odcházet odpole-

dne domů.

A co tady děti dělají odpoledne, že se

jim nechce domů?

Využívají nabídky našich volnočaso-

vých aktivit, zkouší ve sboru, v kape-

lách, hrají šachy, hrají fotbal, povídají si,

setkávají se s kamarády v relaxačních

zónách (máme zde na chodbách pohov-

ky, křesla, houpačky, piána), prostě je jim

ve škole dobře.

Takže ani nepotřebujete školní klub?

U nás je školní klub neustále, a všude. To

je řečeno vnadsázce, samozřejmě máme

školní klub, který má několik oddělení,

kde se děti dál pro lují. Máme například

školní sbor, který vyhrál vloni republikové

 nále Dětské Porty a Folky Tonku, školní

kapelu VONO, ta před rokem dostala na-

bídku vystoupit na vinobraní vGrébovce

před Annou K., a vzáří jsme založili no-

vou kapelu Rovnátka, kde jsou čtvrťáci,

máme keramickou dílnu, počítačový klub

a šachový tým. Naše školní družina je vel-

mi aktivní, není to jen čekárna na rodiče.

Je plná projektů a pohybu.

Takže Štěpánská je taková škola hrou?

Snažíme se naplnit naše motto, které

zní: Vzdělání – sebevědomí – slušnost.

Jsme škola, kde žáci kromě kvalitního

vzdělání s lidským přístupem a po-

chopením ze strany učitelů získají vše-

stranný rozvoj. Máme povinně anglič-

tinu od první třídy, zvýšenou dotaci

hodin pro matematiku ačeský jazyk,

ale vedle toho děláme navysoké úrov-

ni hudbu, výtvarnou tvorbu, sport

a šachy. Naše škola má vlastní kera-

mickou dílnu, která je otevřená každý

den. Každoročně pořádáme pro žáky

škol Prahy 2 soutěž vkeramické tvor-

bě. Snažíme se o všestranný rozvoj,

proto mají naše děti plavání,

in-line i zimní bruslení a ly-

žařský výcvik odprvního roč-

níku. Máme výborné spor-

tovce, v loňském roce byli

čtvrtí vkrajském kole vevo-

lejbale, což beru jako obrov-

ský úspěch, protože uspěli

v konkurenci sportovních

škol. A o našem šachovém

týmu ani nemusím hovořit,

ten už dávno překročil nejen

hranice Prahy, ale celé re-

publiky. Už podruhé byl vy-

brán jako reprezentační tým

České republiky a zúčastnil

se mezinárodní šachové sou-

těže Bílá věž v Soči (je to

vlastně neo ciální mistrovství

světa školních týmů). Naší

snahou je podpořit každé dí-

tě vtom, včem by mohlo za-

žít úspěch abýt dobré.

A to, o čem teď hovoříte, jsou mimo-

školní aktivity?

Ne, to je naše vzdělávací strategie. My

bychom nikdy nemohli fungovat je-

nom jako „vzdělávací ústav“, tohle je do-

plněk ke klasickému vzdělávání tak, aby

náš absolvent byl rozvinut po všech

stránkách. Účast je dobrovolná, ale tady

u nás nenajdete jediné dítě, které by

někam nepatřilo. Do nějaké skupiny,

kde mají soustředění, tréninky, kamará-

dy napříč ročníky. Teď se nám šachisté

vrátili zturnaje vTatrách, kde byli celý

týden.

Jste škola se staletou tradicí. Promítá

se nějak slavná historie do prestiže

školy?

Nevím, jestli je to věc prestiže, ale histo-

rie naší školy je s námi úzce spojena

apromítá se dořady aktivit. Naši žáci

vědí, kdo školu usvatého Štěpána zalo-

žil. Když se podíváte navýzdobu školy,

je zvelké části tvořena výtvory našich

žáků, aty odkazují nahistorickou hod-

notu, kterou naše škola má. Když jsme

si před třemi roky připomínali 700. vý-

ročí narození Karla IV., tak ktéto událos-

ti vznikl celý pracovní sešit, každé dítě

si ho odnášelo jako krásnou vzpomín-

ku, měli jsme tady dobové hudebníky,

šermíře, rytíře na koních, sokolníky,

na školní zahradě jsme grilovali sele

místo tradičního školního oběda,

vznikla krásná hymna školy jako pocta

našemu zakladateli. Snažili jsme se, aby

děti poznaly život vestředověku abyla

to součást života školy, ane jen odškrt-

nutá čárka vtřídní knize.

Jak byste charakterizovala princip

školy?

Aby každé dítě zažívalo úspěch.

Co když se to nepodaří?

Jsme nároční, ale učíme naše děti, že

neúspěch a chyba nemusí být nutně

vnímány jako něco špatného. Dobré je

naučit se schybou aproblémem pra-

covat. I chyba může být pro dítě po-

mocníkem kdalšímu posunu arozvoji.

Takhle to u nás na škole vnímáme

všichni. Máme ve škole propracova-

nou strategii, jak dítěti pomoci. Nabízí-

me doučování ze všech stěžejních

předmětů, máme školního asistenta,

dvojjazyčného asistenta, speciální pe-

dagožku. Ti všichni se ve spolupráci

s vyučujícím konkrétního předmětu

snaží, aby dítě vše zvládlo. My nabízí-

me podmínky a možnosti. Pak je jen

nazákonném zástupci adítěti, zda naši

nabídku příjme avyužije.

Jsou dnešní děti jiné, než byly před-

chozí generace?

Obecně jsou nadnešní školní děti kla-

deny daleko vyšší nároky, než to bylo

zanás. Je to spojeno se zrychleným bě-

hem doby, kdy irodiče se cítí být tlačeni

k tomu, aby jejich dítě bylo dokonalé.

Ten tlak navýkon je evidentní. K nám

přijdou rodiče sdítětem doprvní třídy

aomlouvají se zato, že ještě neumí číst

apsát. To je přece úkol školy! Tlak doby

a pomyslné společenské laťky jsou

vdnešní době až neúnosné. Avýsledek

je, že ve společnosti přibývá závislých

dětí. Dětí závislých na maminkách, co

jim zametají cestičku aještě ve4. nebo

5. třídě jim nosí aktovku, dětí závislých

nachytrých telefonech atabletech, ale

inaneustálém pozitivním motivování.

Na neustálém ukazování toho, že oni

jsou ti nejlepší. To je problém, okterém

se moc nemluví, ale začíná se ve ško-

lách projevovat čím dál více. Ajá jsem

opravdu ráda, že takových dětí je vnaší

škole minimum. Důležité je ukázat jim,

že to jde ijinak.

Ptala se: kla

Základní školy Prahy 2

Městská část je zřizovatelem deseti základních škol. Každá z nich je něčím jedinečná, na každou z nich se hlásí do prvních tříd víc dětí, než je možné přijmout. Tento seriál

rozhovorů s řediteli jednotlivých škol postupně představí každou z nich. Rodičům budoucích prvňáčků možná usnadní rozhodování o výběru školy, u těch starších zase

zvažování, zda se mají hlásit na víceletá gymnázia, absolventi zavzpomínají na svá školní léta a těm ostatním snad poskytneme námět k zamyšlení. Nyní představujeme ZŠ

Botičskou a ZŠ u sv. Štěpána. V příštím vydání to budou ZŠ Vratislavova a Resslova.

Za dveřmi našich základních škol (II.)

Jen málokterá základní škola v centru metropole se může pyšnit velkým sportovním areálem. Základní škola Botičská je jednou z nich. Spor-

tovního ducha školy, která spolupracuje s fotbalovým klubem Bohemians 1905, podporuje ředitelka Lenka Bourová.

Na školním schodišti hýří barvami výtvory ze žaludů, kaštanů a podzimního listí. Je to veselé a hravé. Právě takové, jako je celá Základní škola u sv. Štěpána. Její ředitelka Jana Páčová považuje za

důležité, aby ve škole vládl kamarádský duch a příjemná atmosféra. Důležitá je také starobylá a slavná historie této školy. Jen málokterá jiná se sní vtomto směru může srovnávat.

Děti se musí učit, že slušnost není slabost

Jsme hrdí na to, že naši školu založil Karel IV.

Jana Páčová

Lenka Bourová

Noviny Prahy 2