Strana 9
9
ČÍSLO 12 – PROSINEC 2020
VÝLETY DOHISTORIE
Zasedat před sto lety navinohradské radnici nebyl žádný med. Kromě
politických odpůrců museli radní tehdy čelit také zimě: „Při schůzích
městské rady aměstského zastupitelstva vinohradského jde ozdraví.
Zasedá se pravidelně vsíních nevytopených nebo vyhřátých jen
nedostatečně.“
P
říchod mrazů ovšem mohl ně-
komu jinému způsobit radost.
Například vinohradským dětem.
NaPurkyňově náměstí se pro ve-
řejnost otevřelo tradiční kluziště.
Tentokrát ovšem sjednou
změnou. Radnice odpustila provo-
zovateli atrakce povinnost od-
vádět chudinské poplatky ze
vstupného, tedy příspěvek
napodporu dobročinných účelů:
„Chudinské poplatky zkluzišť vi-
nohradských byly městskou radou
zrušeny. Korporace kluziště ve-
doucí byly vyzvány, aby vnáhradu
zlevnily mládeži vstupné, chudině
poskytly vstup volný.“ Zároveň
bylo podle novin vhodné trochu
zapracovat inavizuální stránce:
„Prapor ohlašující bruslení naná-
městí neslouží městu kozdobě.
Není-li pořádného praporu, stačila
by deska sdaleko viditelným ná-
pisem.“ Tradičním tématem byl
vpředvánočním čase prodej ryb
astromků: „Každý obchodník musí
si opatřit vhodné kádě. NaVino-
hrady se dováží vsoučasné době
několik metráků ryb denně, ale
obecenstvo ozboží kupodivu ne-
stojí. Bude oně patrně státi, až
bude ryb stíženou vánoční do-
pravou zase nedostatek?“ Prodej
ryb vmrazivém počasí způsoboval
jisté problémy: „Při poměrně časté
skládce ryb uměstské tržnice vy-
lévá se voda, která zamrazů tvoří
náledí. Nařiďte skládačům, aby
chodník pravidelně sypali
pískem!“ Ovšem oproti minulým
Vánocům byl ryb tentokrát vká-
dích dostatek: „Celková dodávka
vánočních ryb naKrál. Vinohra-
dech obnášela 30 tun. Uvolněný
prodej šel všude hladce. Bezděky
vzpomínali jsme loňských Vánoc,
kdy se unás oryby sváděly vuli-
cích skutečné bitvy akdy před ob-
leženou radnicí aměstskou tržnicí
musela zakročiti stráž.“
Natrhu byl ten rok rovněž do-
statek vánočních stromků, ale
mnozí výtečníci si pro tento
symbol Vánoc raději došli spilkou
rovnou dolesa. Tyto předvánoční
nájezdy se přirozeně nevyhnuly
ani vinohrad-
skému okresu:
„Letos se vandalisují naše lesy
nakvadrát. Stromky vytínají se
vnezmenšeném počtu, kevšemu
většinou stromky veliké, urostlé,
kterých velkoměsto jen málo po-
třebuje. Kde zůstaly letos úřady,
které mají pečovati opořádek
vtěchto věcech?“ Hromady
stromků vevinohradských ulicích
občas ipřekážely: „Někteří proda-
vači rozkramařují se všude, kde
jim libo, dokonce inachodnících
tak, že zatarasují přechody aome-
zují chodce. Vnočních hodinách
měla by se zasoučasného nedo-
statečného pouličního osvětlení
stanoviště opatřiti výstražnou lu-
cernou.“ Vinohradské noviny také
jako každý rok vyzývaly čtenáře,
aby svoje vánoční dárky rozhodně
pořídili umístních obchodníků
anikoliv upražské konkurence: „Vi-
nohraďané, obstarejte svůj vánoční
nákup usvých zdatných domácích
obchodníků! Náš místní obchod
aprůmysl učinil odpřevratu takový
pokrok, že úspěšně soutěží
vevšech směrech svnitřní Prahou.“
Vtéto části roku tradiční upozor-
nění směřovalo kvinohradské mlá-
deži: „Sáňkování arůzné zimní
sporty jsou vevinohradských sa-
dech úředně zakázány. Přestupek
tento trestá se pokutou nebo ode-
bráním sáněk.“ Anakonec výzva
našim čtenářům: „Sypte ptactvu!
Nedejte něžným našim druhům
zříše ptačí vesněhu amrazu hlady
pomříti!“ Krásné Vánoce všem!
MICHAL FRANKL
VÝROČÍ MĚSÍCE
PROSINCE
4. 12. 1885
Před 135 lety se narodil
Bohumír Kozák, architekt,
funkcionalista, ochránce
památek
5. 12. 1940
Před 80 lety zemřel Jan
Kubelík, světoznámý
houslový virtuoz, skladatel,
podporovatel české hudby
12. 12. 1885
Před 135 lety se narodil Josef
Kumpán, zahradní aparkový
architekt
20. 12. 1890
Před 130 lety se narodil
Jaroslav Heyrovský, fyzikální
chemik, nositel Nobelovy
ceny
22. 12. 1875
Před 145 lety se narodil
František Jakub, malíř
25. 12. 1880
Před 140 lety se narodil
Jan Sonnevend, oběť
heydrichiády zapomoc
parašutistům, svatý
novomučedník český
26. 12. 1925
Před 95 lety zemřel Jan
Letzl, architekt, autor
slavného Atomového dómu
vHirošimě
31. 12. 2015
Před 5 lety zemřel Alexander
Beer, válečný veterán, čestný
občan Prahy 2
ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ
OPŮVODU NÁZVŮ NAŠICH ULIC
ANNY LETENSKÉ
OdRiegrových sadů směřuje kzadní části Divadla
naVinohradech ulice Anny Letenské. Podle bývalé
usedlosti svinicí nesla vletech 1896–1948 název
VePštrosce. Pozemky zde vlastnila avýletní hostinec
slázněmi provozovala staroměstská rodina Pštrossů, zníž
pocházel Eduard Pštross, vletech 1861–1864
spoluzakladatel Vinohrad aprvní vinohradský starosta.
N
otáři anotářský stav patří bezesporu knej-
starším institucím, se kterými se potká-
váme pocelou dobu existence českého státu.
Jejich úloha roste zejména vdobě panování
Přemysla Otakara II., kdy začínají zaujímat důle-
žité místo vživotě tehdejší společnosti. Zpo-
pudu královského kancléře avyšehradského
probošta Petra zPrahy je vroce 1270 založena
při Vyšehradské kapitule rétorská (notářská)
škola, vedená vyšehradským kanovníkem, ro-
dákem zjihoitalské Isernie, M. Jindřichem.
Ikdyž toho oMistru Jindřichovi mnoho nevíme,
známe jeho práci anázory zdochovaných formu
-
lářových sbírek, které se veškole používaly
kvýuce. Je patrné, že se zde podle vzoru tzv. ka
-
pujské diktátorské školy vyučovalo ars dictandi –
umění sepisovat veřejné listiny arovněž ars epis
-
tolandi – umění sepisovat úřední dopisy. Součástí
výuky byla rovněž latina, tehdejší univerzální jazyk
nejen církve, ale středověké společnosti obecně.
Škola, jejíž plán výuky se zachoval, měla připra
-
vovat především odborně vzdělané, schopné
agramotné státní úředníky, kteří by se ctí obstáli
vesložitém prostředí tehdejší společnosti.
Vyšehradská notářská škola fungovala prav-
děpodobně dopřelomu let 1274–1275, tedy
dodoby, kdy Mistr Jindřich vefunkci protono-
táře začal fakticky řídit práci české královské
kanceláře, ato až doskonu krále Přemysla Ota-
kara II. naMoravském poli 26. 8. 1278. Podle
dnešních hledisek nepůsobila dlouho, ale sku-
tečností zůstává, že vychovala řadu dobrých
veřejných notářů apoložila základy českého ve-
řejného notářství. Svým výukovým programem
zprostředkovala rovněž myšlenky renesanční
vzdělanosti ahumanity nejen našemu kultur-
nímu aprávnickému prostředí, ale prakticky
celé české společnosti.
JAN KOTOUS
PSALO SE PŘED STO LETY
Dnes oVánocích
POZN. AUTORA: CITACE ZDOBOVÉHO TISKU POCHÁZÍ ZPERIODIKA „VINOHRADSKÉ LISTY“, KTERÉ JE SOUČÁSTÍ FONDŮ NÁRODNÍ KNIHOVNY ČESKÉ REPUBLIKY.
T
o, že jméno herečky Anny Le-
tenské nese ulice vedoucí kdi-
vadlu, není žádná náhoda: Le-
tenská nazdejší scéně působila
ataké díky výkonům navinohrad-
ských prknech nani soudobí kritici
hleděli jako nanejtalentovanější
komičku své generace. Narodila se
29. srpna 1904 vNýřanech uPlzně
dodivadelní rodiny manželů Svo-
bodových. Jméno Letenská přijala
poprvním manželovi, rovněž herci.
Ten zprvu vystupoval pod vlastním
jménem Hrdlička, ale odsvého šéfa
slyšel, že vsouboru je již příliš
mnoho ptáků (tedy herců sptačími
jmény), atak začal užívat jméno Le-
tenský – podle části Prahy, odkud
pocházel. Anna Letenská hrála
narůzných českých islovenských
scénách, vroce 1936 přišla
doPrahy aodroku 1939 působila
naVinohradech. Zároveň již často
lmovala. Objevila se například
vesnímcích Pražský amendr, Ba-
bička aValentin Dobrotivý, vekte-
rých však neztvárňovala hlavní po-
stavy. Spolu se svým druhým
manželem architektem Vladi-
slavem Čalounem se zapojila
doprotinacistického odboje. Pod-
pořila konkrétními činy rodinu lé-
kaře aprotifašistického bojovníka
Břetislava Lyčky, který ošetřil Jana
Kubiše, hrdinu operace proti Hey-
drichovi. Brzy však došlo kprozra-
zení herečky, jejího manžela
ipřátel. Čaloun putoval zamříže
ajeho žena nevěděla, zda se ještě
setkají ajaký osud jeho iji čeká. Až
budete někdy sledovat komedii
„Přijdu hned“ zroku 1942, zkuste
se zaměřit napostavu svérázné do-
movnice Koukalové – hraje ji Anna
Letenská. Před každým natáčecím
dnem se musela hlásit nagestapu.
Již tušila, že jí brzy popraví manžela
aji čeká vnejbližší době stejný
osud. Některé zdroje uvádí, že si ji
nacisté odvedli rovnou zešatny
ponatáčení. Ale není to pravda –
zatčena byla druhý den, když se
pokoušela svému muži poslat ze
sídla gestapa donacistického vě-
zení balíček. Zemřela 24. října 1942
vkoncentračním táboře Maut-
hausen (nikoliv vTerezíně, jak se
někdy mylně uvádí). Opár týdnů
později rozesmívala diváky vki-
nech komedie „Přijdu hned“, ale zá-
roveň se ještě hrálo očtyři roky
starší drama „Umlčené rty“, zjehož
plakátu hledí tvář Anny Letenské
strnovou korunou, symbolem mu-
čednictví. Osudem Anny Letenské
je inspirován děj knihy almu sná-
zvem „Kat nepočká“.
FOTO: JAROSLAV KOCOUREK
750 let Vyšehradské notářské školy