Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 3

3

ČÍSLO 8 – SRPEN 2018

Diskuse

ČSSD Michal Tobrman

KDU–ČSL Vavřinec Klener

Charakter a zbabělost v těžkých chvílích života

Odvaha a hrdinství není tím

samým. Hrdinství lidí, kteří

v50. letech svým protikomu-

nistickým postojem riskovali

svobodu iživot, doplnila v60.

letech kvalitativně odlišná,

apřesto hluboce vý-

znamná odvaha některých ztěch, kteří

vpředcházejících letech stáli naúplně

opačné straně, než zmínění hrdinové. Odvaha

připustit si, že dosavadní postoj není udržitelný,

odvážněji: že byl izločinný. Vedle toho odvaha

jiných, méně početných aprozíravějších: odva-

ha naznačit, že snaha oreformu nereformova-

telného systému je sice krokem snad úctyhod-

ným, ale stále tonoucím vnesmyslných výcho-

discích komunistické ideologie.

Odlišný charakter měl rok 1968 vtěch zemích,

kde byl spojen s levicovou studentskou revol-

tou, veslepém idealismu bojujícím právě zato,

čeho se vtéže době česká společnost neúspěš-

ně pokoušela zbavit. Mladí revolucionáři, staří

hofráti, pravil Goethe. Zápal adíl odvahy západ-

ním univerzitním „revolucioná-

řům“ roku 1968 upřít nelze. Zje-

jich tehdejší odvahy říkat teze

dosud neslýchané (třeba iproto, že pro svou bez-

břehou naivitu absurdní) zbyla jen slupka, obsah

zevšedněl astal se dominantní součástí dnešní-

ho mediálního diskursu. Atak vroce 2018 není

ani uvádění divadelních her, údajně „odvážně“

odhalujících pokryteckou a rasistickou tvář

Evropy, odvahou, nýbrž její lacinou a bezpeč-

nou náhražkou. Odvahu hledejme jinde.

Bohužel podobně jako před pa-

desáti lety, i dnes nás obchází

temný stín východních diktáto-

rů. Jeden vede úspěšnou dezin-

formační válku a zasévá pochyb-

nosti do našich myslí. Další dva

pánové, kteří by o

diktaturu stáli, nám v současnosti vlád-

nou. Situace se samozřejmě zatím nedá

srovnávat, tanky cizích mocností u nás

nebrázdí vinohradské ulice, ale dnes už nemusíte

ovládat rozhlas a další média skrze tanky. Stačí pení-

ze a moc vzešlá z nenávisti a lží.

Velké hrdiny národa jako Palach, Kubiš nebo Horá-

ková již nejspíš nynější doba nepřinese, a snad je to-

mu i dobře, ale o to je více zapotřebí všech těch ma-

lých hrdinských činů. Hrdinové jsou například lidé,

kteří se starají o své blízké, k nimž osud nebyl přívě-

tivý. I mně se nedávno v rodině stala velká tragédie

a hrdinou pro mě je tak můj otec, který každý den v

nemocnici bojuje, aby tu s námi byl. Hrdinkou je ta-

ké moje matka, které se obrátil celý život naruby a

statečně se ze všech sil snaží otci pomáhat. Věřím,

že hrdiny, jako jsou oni, máme ve svém

okolí všichni. Nejsou to hrdinové novino-

vých titulků, ale jsou to obyčejní lidé jako

vy nebo já.

Každý z nás dříve či později bude vystaven zkoušce

odvahy, a až v tu chvíli se bude muset rozhodnout.

Všichni doufáme, že se rozhodneme správně, větši-

na lidí se vidí jako hrdinové. Snad budeme všichni

dostatečně odvážní, až přijde onen čas. Nyní v do-

bě, když lež a nenávist vítězí nad pravdou a láskou,

to bude opravdu zapotřebí.

Odvaha a hrdinství

není totéž

ODS Radim Perlín

Je léto. Mnozí znás odjíždějí

na dovolenou a tam prová-

dějí různé odvážné kousky.

Skáčou zvelké výšky dovo-

dy, lezou naskály nebo se řítí

nakole zprudkého kopce. Je

tohle odvaha? Jistě je to od-

vážné, ale nejsem si jistý, zda

je to také úctyhodné. Všechny odvážné kousky,

kterých se v životě dopouštíme, v nás vyvolávají

adrenalin a vzrušení. Zcela jiné

vzrušení prožívali všichni, co se

před 50 lety nakonci srpna vPra-

ze postavili tankům, které nezva-

ně přijely okupovat naši zemi. Mnozí znich skákali

natanky a ostrým předmětem rozbíjeli přídavné

nádrže azapalovali rozlévající se naftu. Jiní odváž-

ně vysílali z různých improvizovaných podmínek

aČeskoslovenský rozhlas unás naVinohradské se

zase stal místem bojů, místem mnoha odvážných

činů abohužel imístem, kde zase byly oběti oku-

pace. Mluvím o jednotlivých odvážných lidech,

kteří projevili ochotu vzdát se svého pohodlí adát

všanc svoje jistoty. Mnozí byli odvážní 14 dní, nej-

více odvahy protestovat prokázal vlednu 1969 Jan

Palach, ale kde byli ti odvážní dalších 20 let? Hrdi-

ny té doby jsou nemnozí, kteří ač věděli, že přijdou

o klidný život a budou se potýkat s všemocnou

mocí, přesto zvolili aktivní protest proti totalitnímu

státu, podepsali Chartu 77 a vystupovali proti

zdánlivě nekonečné komunistické zvůli. Velká část

znich žila vPraze 2 aradnice najejich počest vyda-

la publikaci, která mapuje, kde žili hrdinové té do-

by. Ty si máme amůžeme připomínat.

Můžeme být odvážní, nebo dokonce hrdinní inyní?

Můžeme, adokonce musíme. Již

nebudeme skákat natanky, ale

máme možnost nesmířit se

stím, co je kolem nás špatného,

máme možnost adokonce ipovinnost nejít jenom

tupě sdavem, ale aktivně se zapojit dodění, hájit

vlastní názor arespektovat názor druhých. Odvahu

můžeme prokázat ivtom, že jsme schopni vyslovit

svůj menšinový názor navěci veřejné, ale současně

jsme schopni argumentovat apřijímat argumenty

těch, kteří s námi v něčem nesouhlasí. Hrdinové

dnešní doby nejsou jen úspěšní sportovci, ale pře-

devším ti, kteří dovedou hájit svůj názor apřesvěd-

čovat ostatní, že se vyplatí aktivně žít. Proto vPraze 2

podporujeme aktivní společnost.

Hrdinové dnešní doby

jsou ti, kteří dovedou

hájit svůj názor

TOP 09 Jana Cagašová

Půl století vdějinách zpohle-

du života jednoho člověka je

období dlouhé, zpohledu vý-

voje lidských ctností a hod-

not může jít oobdobí krátké,

zvlášť pokud se jedná o vní-

mání odvahy ahrdinství. Před

50 lety „byl hrozný tento stát, když musel jsi se dí-

vat, jak zakázali psát azakázali zpívat, abylo jim

to málo, poručili dětem modlit

se, jak si přálo veličenstvo Kat“.

A odvahu vzdorovat našli

mnozí. Často zaplatili vyso-

kou cenu, ale pro myšlenku svobody se nezdrá-

hali trpět. Ti, co emigrovali, museli zaplatit ztrá-

tou kontaktu se svou rodinou ablízkými. „Vrui-

ně fasád, skrytých zalešení, zestárlí mladí zakvar-

týr astravu, vlečem se časem, zpola udušeni vte-

kutých píscích gubernijních mravů.“ Atak šel čas.

„Vměstě je řád apro každého práce, buď ještě rád,

když huba voněmí, může tě hřát, že nejsi navo-

prátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí.“ Naše

země přišla emigrací irepresemi o významné

osobnosti. Rok 1989 nám přinesl vytouženou

svobodu, ale bylo mezi lidmi málo těch, kteří

dokázali předat odvahu kobraně získané svo-

body dál. Spostupujícím časem se ukazuje, že

ne každý poní toužil tak, aby byl ochoten pro ni

obětovat kus svého pohodlí. Málo slyšíme: „Dě-

kuji, děkuji za nezdar, jenž naučí mne píli, bych

mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly...“

Vroce 2018 jsme si pro naši zemi zvolili cestu

bez odvahy ahrdinů. „Krok sun

krok, v řadách jdem pro po-

krok.“ Utilitární přínos se staví

napiedestal asalámovou me-

todou (ještě ktomu salámem sminimálním ob-

sahem masa) otupujeme naše svědomí. „Zapře-

me poprvé – ruce se dosud chvějí, zapřeme po-

druhé, chválíce beznaději, potřetí zapíráme už jen

tak, ze zvyku, aslzy polykáme, pláč místo výkřiku.“

Přichází doba nejistých jistot výměnou zasvo-

bodu. „Je jaro, větry vanou odjihu docely, sbo-

hem či nashledanou, obecné veselí, jsou stromy

plné mízy aněkdo jiný sklízí to, co jsme zaseli.“

Vpříspěvku jsou použity citace zpísní Karla Kryla.

Je málo těch, kteří dokážou

předat odvahu k obraně

svobody dál

Před padesáti lety vrcholilo společenské uvolnění známé jako pražské jaro. Už se nedozvíme, jaké změny by znamenalo, protože přišel srpen 1968 a s ním vpád

vojsk Varšavské smlouvy. Našlo se hodně statečných a odvážných lidí, ale jejich činy ohrožovaly vlastní bytí a osud. Beze zbraní a bez podpory vedení republiky

tak zbyla jen hořkost pobytu „vojsk spřátelených armád“. Dnešní doba snad lidské oběti nežádá, ale vyslovit svůj názor a případně nesouhlas se směrem, kterým se

naše země vydává, to odvahu opět vyžaduje. I když platí, co řekl Démokritos: Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konců.

Přečtěte si názory komunálních politiků na toto téma: Odvaha a hrdinství v roce 1968 a v roce 2018.

UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Příspěvky natéto straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, zaobsah odpovídají jejich autoři.

ANO Petr Novotný

„Jsme obsazený“, slyšela při ranním

probuzení teprve čtrnáctiletá Ma-

ruška křičící sousedku přes tenkou

zeď starého prvorepublikového

domu. V domě, kde bylo jen šest

telefonních dvojlinek,

takže ze dvou bytů mohl

telefonovat naráz vždy jen jeden, to znělo

jako klasická stížnost, že linka je zrovna obsazena a

nedá se volat. Jenže telefon to nebyl. Bylo to Česko-

slovensko a byl srpen před padesáti lety. Maminka

Marušky, také Marie, dorazila kvapně zpět z Václav-

ského náměstí, kde pracovala v nakladatelství, a po-

slala dceru rychle do obchodu na rohu na nákup. Sa-

ma zažila 2. světovou válku a věděla, že zásoby jsou

základ. Po městě jezdily zase tanky. Kdyby tenkrát jen

tušila, že to chtělo zásoby na dalších 21 let… Každá

doba a každá situace má své hrdiny a odvážlivce. Jen

forma a prostředky se liší. Otáčení cedulí, šíření satiry,

nebo jen pomoc sousedovi. Dnes naštěstí nemusí již

nikdo nasazovat život, tak se odvaha projevuje spíše

vystoupením ze své komfortní zóny, udě-

láním něčeho navíc. Nesobeckého. Odva-

ha dnešní doby se pozná tím, že člověku

není lhostejné, co se děje kolem něj. A i takový člověk

může být hrdina. Stejně jako třeba před patnácti lety

návštěvník parku, který se zastal napadené ženy na

Karlově náměstí a byl následně zavražděn. Chtěl bych,

abychom nebyli k sobě lhostejní, chtěl bych, aby-

chom se jako národ zbavili uťáplosti, kterou nám ději-

ny mnohdy servírovaly, chtěl bych, abychom se už ne-

museli bát. Nikdy a nikoho.

Nesmíme být

lhostejní

OSB Jaroslav Šolc

Kulatá výročí jsou příležitostí

ksrovnávání, ale některé prin-

cipy ahodnoty jsou věčné, jako

lidstvo samo. Odvaha ahrdin-

ství mezi ně patří, stejně tak

láska k bližnímu, k pravdě,

kvlasti aj. Vlastně, ledacos je již

vdesateru přikázání. Ti, kteří mají tyto principy

vysoko nažebříčku hodnot ařídí se jimi, zasluhu-

jí obrovský respekt a úctu.

Zvláště vdobě, kdy umnohých

převládají spíše osobní ekono-

mické zájmy. Někteří hrdinové

zanás dali vsázku to nejcennější, své životy. Přišli

oně veválce, vodboji nebo vkomunistické tota-

litě. Nadvojce si je pravidelně připomínáme při

různých výročích. Ale odvahu ahrdinství vyžado-

valo vzepření se totalitnímu režimu také později,

kdy se zaúsilí osvobodu ademokracii sice již ne-

popravovalo, ale byly uplatňovány jiné formy

perzekuce. Vroce 1968 se naši otcové a matky

vzepjali vnaději, posléze však byli zchlazeni oku-

pací „spřátelených vojsk“ anormalizací. Srpen měl

také oběti naživotech. Mnoho dalších pak pocíti-

lo vyhazovy ze škol, zpráce, kriminál, vystrnadění

zvlasti apod. Přesto se nedali anahlodávali režim

až do roku 1989, který si již sám pamatuji jako

otec dvou malých dětí. Dnes se někdy těžko vy-

světluje, že svoboda ademokracie nejsou samo-

zřejmostí aže se oně musí stále usilovat. To pro-

to, že peníze amoc vždy byly ajsou mocným po-

kušením, kterému někteří lidé

těžko odolávají a stavějí se

dorole spasitelů. Jen dnes pou-

žívají více média apopulistickou

propagandu, než  inty aoprátky. To ohrožení po-

stupuje pomalu, ale jistě. Proto je zapotřebí, aby

každý znás sebral aspoň kousíček odvahy, oželel

trochu pohodlí anebál se přemýšlet akonat. Ne-

rad bych se dožil doby, kdy opět bude odvahou

veřejně říkat, co si člověk myslí. Azjiného soud-

ku, poděkování patří ivšem členům záchranných

abezpečnostních složek, kterým každodenní od-

vahu určuje profese.

Kousíček odvahy, oželet

pohodlí, přemýšlet

a konat je třeba i dnes

Strana zelených Michal Uhl

Psal se srpen 1968 a unesení

představitelé Československa

v čele s předsedou vlády Dubče-

kem a prezidentem Svobodou

„vyjednávali“ s Brežněvem. Roz-

hodli se podrobit moskevskému

diktátu, alespoň

něco z pražského jara zachránit

a zvrátit hrozbu okupační vlády.

František Kriegel s tímto postupem

nesouhlasil. Jako jediný odvážně

odmítl hrát s okupanty hru na domluvu a řekl, že se

pod závěrečný text nepodepíše. Byl smířený s tím,

že se do Československa nevrátí a že za svůj princi-

piální postoj zaplatí pravděpodobně životem. V ro-

ce 2014 jsem navrhl udělit Františku Krieglovi titul

čestného občana Prahy 2. Bohužel kolegové z ODS

v čele s Janou Černochovou odvahu nenašli aná-

vrh mi zamítli – obávali se, že se dostávají natenký

led, neb to byl přece komunista. No pochopitelně

– pražské jaro bylo dílem progresivního křídla KSČ

vdialogu sprobuzenou občanskou akulturní spo-

lečností. Tak šly holt dějiny. Pamatu-

ji si nato, když jsem o této trapné

události tehdy diskutoval sKarlem

Schwarzenbergem. Ten to svým ty-

pickým humorem okomentoval:

Jednou bude na radnici viset cedule: „Zde se zostu-

dilo Zastupitelstvo MČ Praha 2, když neudělilo Fran-

tišku Krieglovi titul čestného občana Prahy 2.“ Je rok

2018 a Kriegel stále čestným občanem není. Trochu

odvahy, kolegyně a kolegové! Jde to, když se chce.

Statečný byl František

Kriegel. Přesto mu

Praha 2 odmítla dát

čestné občanství

NÁZORY KOALICE NÁZORY OPOZICE

Hrdiny máme

ve svém okolí

všichni