Strana 5
5
ČÍSLO 3 – BŘEZEN 2021
ŽIJÍ MEZI NÁMI
N
aVyšehrad se přistěhoval už před lety
aodté doby se zajímá ohistorii, zejména
tu lokální. Před devíti lety pak založil face-
bookovou stránku Vyšehradskej jezdec, kterou
dnes sleduje přibližně 10000 fanoušků,
sdílejících jeho okouzlení starými dobrými
časy. Svým pseudonymen Pavel Friš odkazuje
nastejnojmenný název pouličního gangu
mladíků, kteří naVyšehradě řádili vpadesá-
tých letech minulého století. Dodnes se vedou
diskuse, zda to byly nezávislé povahy
odmítající se podvolit komunistickému
režimu, nebo obyčejní sígři. Podle Friše to
žádní velcí hrdinové nebyli, ale tajemnou
stránku kolem jejich legendy vnímá. Atajem-
ství věcí isouvislostí ho přitahovalo odjakživa.
Kpsaní aliterární tvorbě má blízko, je
absolventem Vyšší odborné školy publicistiky.
Svou tvář před čtenáři skrývá aneodhalil ji ani pro
Noviny Prahy 2, přestože redakce jeho podobu
zná. Raději než osobě totiž mluví oVyšehradu.
Vyšehrad ho okouzluje nejen svou historií,
ale itím, že každý den tu vypadá jinak. Záleží
napočasí, roční adenní době nebo napočtu
turistů. „Se zájmem sleduji jeho neustálou pro-
měnlivost. Nejraději mám ale Vyšehrad, když
prší. Tehdy má tu správně tajemnou atmo-
sféru bez lidí,“ dodává Pavel Friš.
Nejcennější část Vyšehradu je označena
jako Národní kulturní památka. Je sevřená
hradbami avyšperkovaná bazilikou sv. Petra
aPavla, románskou rotundou sv. Martina,
kanovnickými rezidencemi Vyšehradské
kapituly, vyšehradským hřbitovem se
Slavínem, domkem Popelky Biliánové,
morovým sloupem, řadou soch asousoší,
nádhernými vyhlídkami acestičkami vedou-
cími kzeleným vinicím nebo skrytým lavičkám
milenců. Tisíciletá historie Vyšehradu,
skvostného sídla prvních přemyslovských
panovníků izpustlého místa ponájezdech
husitů anakonec barokní vojenské pevnosti,
mu jde při jeho procházkách vpatách jako
tichý, nevtíravý společník.
takže je to zaručeně kočka. Publicistka
aspisovatelka Blanka Kovaříková potvrdila,
že jde o„legendární ageneracemi milovanou
kočičku“. Jiná pisatelka tvrdí, že autory kresby
byli vnuk Boženy Němcové asyn Popelky Bili-
ánové, kteří se údajně často navštěvovali.
Podobné střípky domozaiky vyšehradské
historie, které Pavel Friš zveřejňuje také
nastránce Vyšehradskej.cz, považuje
zanejcennější klenoty. Sám je autorem
většiny článků, ale vloni zahájil novou
iniciativu. Během jarní koronavirové epi-
demie vyzval pražské seniory, ať sepíšou své
vzpomínky. Dnes už pamětnický seriál čítá
patnáct pokračování aje nepřehlédnutelným
oživenímwebové stránky.
Zazmínku stojí také nakladatelská činnost
Vyšehradského jezdce. Vsoučasné době
plánuje vydání několika knižních titulů.
Poúspěchu Vyšehradských fejetonů Popelky
Biliánové, jejichž náklad se vyprodal během
jednoho roku, by rád vydal ijejí fejetony
oPodskalí, Podolí nebo Nuslích.Po160 letech
odprvního vydání by pak rád dostal naknižní
pulty také knihu Historie vyšehradská, kterou
sepsalněkdejší probošt Vyšehradské kapituly
Vojtěch Ruer.
Pavel Friš vlastní takérozsáhlý archiv
historických fotograí, nanichž je Praha vidět
ještě bez reklam abez aut. Ženy nanich perou
prádlo navltavských náplavkách, zatímco
kabelky aboty mají odložené opodál. Jedová
chýše naVětrově dosud vítá hosty, uTáborské
brány se krčí malý vesnický domek jako
zBabiččina údolí, pod vyšehradskou skálou
bydlí převozník auřeky se ksobě tulí
podskalské domky. Něco zté ztracené doby se
naVyšehradě dochovalo dodnes.
„Jsem rád, že naVyšehradě některé věci
chybí, třeba hypermarket. Místo něj tu máme
Jedličkův ústav, který celé lokalitě dodává
dobrosrdečnou atmosféru,“ dodává. Nedivím
se, když mi líčí, jak jednou posetmění potkal
veVratislavově ulici lišku. „Chvíli jsme nasebe
překvapeně koukali, než mi zmizela mezi
auty,“ popisuje nevšední zážitek. Itak se žije
vPraze 2.
KLA
„Baví mě staré vyšehradské pověsti alegendy,
například ty opokladu kněžny Libuše nebo
různých pohanských rituálech. Ještě radši
mám ale všední záhady adrobnosti, které jsou
snadno přehlédnutelné,“ líčí aupozorňuje
najednu takovou.
Je to naivní, trochu neumělá kresba
kocoura načrtnutá křídou vprůchodu pro
pěší vedle Táborské brány. Vznikla před
desítkami let apodle Friše je to zřejmě
„nejstarší pražské grati“. Jak to, že nepod-
lehlo zubu času? Celé generace místních
obyvatel sem poléta chodí, aby jeho kontury
znovu aznovu obtahovaly křídou. Dojemná
vyšehradská sentimentalita, místní kolorit.
„Traduje se, že jde opamátku nazesnulou
holčičku. Vznikla snad už koncem čtyřicátých
let, jak mi svěřilo několik místních pamět-
níků,“ odkrývá Pavel Friš jedno zdrobných
tajemství Vyšehradu.
Kresbu kocoura dal nasvou facebookovou
stránku, avyvolal tím živou diskusi. Podle
některých čtenářů nejde okocoura, ale
omedvídka, protože má kulaté uši. Další
oponují, že ouška původně bývala špičatá,
TEĎ JIŽ NAVŽDY ODSTĚHOVALY SE RUSALKY ZVOD VYŠE-
HRADSKÝCH; TAJEMNÝM ÚPATÍM SKÁLY OVINUTA JEST NOVÁ
SILNICE ABRZO POVALÍ SE TUDY MOCNÝ PROUD ŽIVOTA
AHLUK AŠUM SETŘE ODTUD VŠECEK PEL NEDOTČENOSTI.
P
OPELKA BILIÁNOVÁ
Novodobá Popelka Biliánová není
žena, ale muž. Podobně jako ona
také Pavel Friš bydlí naVyšehradě
asláskou oněm píše. Azřejmě to
nebude náhoda. Kdyby tam nežil,
neznal by jeho drobná tajemství.
Vyšehrad je nejhezčí, když prší
Praní prádla nanáplavce
Ledaři vPodskalí
Kocour, nebo medvěd?
ZDROJ: VYŠEHRADSKEJ JEZDECFOTO: ARCHIV MČ PRAHA 2
FOTO: TIN
I zasněžený Vyšehrad má své kouzlo.