Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 3 – BŘEZEN 2021

ŽIJÍ MEZI NÁMI

N

aVyšehrad se přistěhoval už před lety

aodté doby se zajímá ohistorii, zejména

tu lokální. Před devíti lety pak založil face-

bookovou stránku Vyšehradskej jezdec, kterou

dnes sleduje přibližně 10000 fanoušků,

sdílejících jeho okouzlení starými dobrými

časy. Svým pseudonymen Pavel Friš odkazuje

nastejnojmenný název pouličního gangu

mladíků, kteří naVyšehradě řádili vpadesá-

tých letech minulého století. Dodnes se vedou

diskuse, zda to byly nezávislé povahy

odmítající se podvolit komunistickému

režimu, nebo obyčejní sígři. Podle Friše to

žádní velcí hrdinové nebyli, ale tajemnou

stránku kolem jejich legendy vnímá. Atajem-

ství věcí isouvislostí ho přitahovalo odjakživa.

Kpsaní aliterární tvorbě má blízko, je

absolventem Vyšší odborné školy publicistiky.

Svou tvář před čtenáři skrývá aneodhalil ji ani pro

Noviny Prahy 2, přestože redakce jeho podobu

zná. Raději než osobě totiž mluví oVyšehradu.

Vyšehrad ho okouzluje nejen svou historií,

ale itím, že každý den tu vypadá jinak. Záleží

napočasí, roční adenní době nebo napočtu

turistů. „Se zájmem sleduji jeho neustálou pro-

měnlivost. Nejraději mám ale Vyšehrad, když

prší. Tehdy má tu správně tajemnou atmo-

sféru bez lidí,“ dodává Pavel Friš.

Nejcennější část Vyšehradu je označena

jako Národní kulturní památka. Je sevřená

hradbami avyšperkovaná bazilikou sv. Petra

aPavla, románskou rotundou sv. Martina,

kanovnickými rezidencemi Vyšehradské

kapituly, vyšehradským hřbitovem se

Slavínem, domkem Popelky Biliánové,

morovým sloupem, řadou soch asousoší,

nádhernými vyhlídkami acestičkami vedou-

cími kzeleným vinicím nebo skrytým lavičkám

milenců. Tisíciletá historie Vyšehradu,

skvostného sídla prvních přemyslovských

panovníků izpustlého místa ponájezdech

husitů anakonec barokní vojenské pevnosti,

mu jde při jeho procházkách vpatách jako

tichý, nevtíravý společník.

takže je to zaručeně kočka. Publicistka

aspisovatelka Blanka Kovaříková potvrdila,

že jde o„legendární ageneracemi milovanou

kočičku“. Jiná pisatelka tvrdí, že autory kresby

byli vnuk Boženy Němcové asyn Popelky Bili-

ánové, kteří se údajně často navštěvovali.

Podobné střípky domozaiky vyšehradské

historie, které Pavel Friš zveřejňuje také

nastránce Vyšehradskej.cz, považuje

zanejcennější klenoty. Sám je autorem

většiny článků, ale vloni zahájil novou

iniciativu. Během jarní koronavirové epi-

demie vyzval pražské seniory, ať sepíšou své

vzpomínky. Dnes už pamětnický seriál čítá

patnáct pokračování aje nepřehlédnutelným

oživenímwebové stránky.

Zazmínku stojí také nakladatelská činnost

Vyšehradského jezdce. Vsoučasné době

plánuje vydání několika knižních titulů.

Poúspěchu Vyšehradských fejetonů Popelky

Biliánové, jejichž náklad se vyprodal během

jednoho roku, by rád vydal ijejí fejetony

oPodskalí, Podolí nebo Nuslích.Po160 letech

odprvního vydání by pak rád dostal naknižní

pulty také knihu Historie vyšehradská, kterou

sepsalněkdejší probošt Vyšehradské kapituly

Vojtěch Ruer.

Pavel Friš vlastní takérozsáhlý archiv

historických fotograí, nanichž je Praha vidět

ještě bez reklam abez aut. Ženy nanich perou

prádlo navltavských náplavkách, zatímco

kabelky aboty mají odložené opodál. Jedová

chýše naVětrově dosud vítá hosty, uTáborské

brány se krčí malý vesnický domek jako

zBabiččina údolí, pod vyšehradskou skálou

bydlí převozník auřeky se ksobě tulí

podskalské domky. Něco zté ztracené doby se

naVyšehradě dochovalo dodnes.

„Jsem rád, že naVyšehradě některé věci

chybí, třeba hypermarket. Místo něj tu máme

Jedličkův ústav, který celé lokalitě dodává

dobrosrdečnou atmosféru,“ dodává. Nedivím

se, když mi líčí, jak jednou posetmění potkal

veVratislavově ulici lišku. „Chvíli jsme nasebe

překvapeně koukali, než mi zmizela mezi

auty,“ popisuje nevšední zážitek. Itak se žije

vPraze 2.

KLA

„Baví mě staré vyšehradské pověsti alegendy,

například ty opokladu kněžny Libuše nebo

různých pohanských rituálech. Ještě radši

mám ale všední záhady adrobnosti, které jsou

snadno přehlédnutelné,“ líčí aupozorňuje

najednu takovou.

Je to naivní, trochu neumělá kresba

kocoura načrtnutá křídou vprůchodu pro

pěší vedle Táborské brány. Vznikla před

desítkami let apodle Friše je to zřejmě

„nejstarší pražské grati“. Jak to, že nepod-

lehlo zubu času? Celé generace místních

obyvatel sem poléta chodí, aby jeho kontury

znovu aznovu obtahovaly křídou. Dojemná

vyšehradská sentimentalita, místní kolorit.

„Traduje se, že jde opamátku nazesnulou

holčičku. Vznikla snad už koncem čtyřicátých

let, jak mi svěřilo několik místních pamět-

níků,“ odkrývá Pavel Friš jedno zdrobných

tajemství Vyšehradu.

Kresbu kocoura dal nasvou facebookovou

stránku, avyvolal tím živou diskusi. Podle

některých čtenářů nejde okocoura, ale

omedvídka, protože má kulaté uši. Další

oponují, že ouška původně bývala špičatá,

TEĎ JIŽ NAVŽDY ODSTĚHOVALY SE RUSALKY ZVOD VYŠE-

HRADSKÝCH; TAJEMNÝM ÚPATÍM SKÁLY OVINUTA JEST NOVÁ

SILNICE ABRZO POVALÍ SE TUDY MOCNÝ PROUD ŽIVOTA

AHLUK AŠUM SETŘE ODTUD VŠECEK PEL NEDOTČENOSTI.

P

OPELKA BILIÁNOVÁ

Novodobá Popelka Biliánová není

žena, ale muž. Podobně jako ona

také Pavel Friš bydlí naVyšehradě

asláskou oněm píše. Azřejmě to

nebude náhoda. Kdyby tam nežil,

neznal by jeho drobná tajemství.

Vyšehrad je nejhezčí, když prší

Praní prádla nanáplavce

Ledaři vPodskalí

Kocour, nebo medvěd?

ZDROJ: VYŠEHRADSKEJ JEZDECFOTO: ARCHIV MČ PRAHA 2

FOTO: TIN

I zasněžený Vyšehrad má své kouzlo.