Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 10

10

ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2021

KULTURA

KDO JE JIŘÍ TICHÝ

Spisovatel, výtvarný kurátor, publicista, signatář Charty 77 apolitický vězeň

zakomunistického režimu proslul zejména svými fejetony aneohroženým

bojem zasvobodu. Léta byl redaktorem výtvarného časopisu Ateliér, píše

výtvarné texty, příležitostně připravuje výstavy, jež také uvádí. Je autorem

dvou knih fejetonů: Oddubna dodubna zahrnující samizdaty apolistopa-

dové texty apopřevratové Tady ateď. Vydal také dvě beletristické knihy: autobiogracký

román Výlet adeset let poté Návrat(y). Jeho knihy jsou vknihkupectvích rozebrány.

Nemám rád okázalá připomí-

nání kulatých výročí úmrtí

známých osob či osobností.

Přesto chápu, že jen tak může se

společnost nad jejich odcho-

dem hlouběji zamyslet, uchopit

je vevzpomínce šířeji. Babička

Fischerová by řekla „pojmout je

zgruntu“. Zaplaťpánbů zato,

ani my jsme nebyli, nejsme

anebudeme pouze národem

bezvýznamných nicek.

Prioritu má vždy maminka.

Žena krásná jak zralé víno,

inteligentní vevědění inázo-

rech, nebojácná vzásadních

rozhodnutích, jež byla snadsáz-

kou schopna říct: „Jirko, nepři-

vezeš-li mi text Charty 77

kpodpisu, už nejezdi!“ Výsled-

kem bylo odložení bílého pláště

avyklizení psacího stolu

vútulné kanceláři apřevléknutí

se domontérek naberounském

ranžíru. Aradost zkaždého

mého dalšího příjezdu. Zemřela

rok před pádem komunismu

bez zatrpklosti nalidi vněm.

Nikdy se jím ale nenechala

pokořit.

Smekám iukulatého pětile-

tého výročí úmrtí otce, fajtra,

patřícího klevicovým otcům

zakladatelům nové židovské

domoviny. Dadymu pád totality

umožnil potřiačtyřiceti letech

opět vychutnávat jarní pro-

cházky milovaným malostran-

ským Novým Světem aoslňovat

mě přitom vskutku neotřelými

hláškami typu: „Avoláte

nafotbale taky Eská nudle proti

kudle?“ například. Oba jsme se

tomu zasmáli aon jen povzde-

chl: „Vždyť já vím.“ Nad Geneza-

retským jezerem (aby měl

naKineret lepší výhled, jak se

svěřil při mé poslední návštěvě

Tiberiasu) vložila mu sestra

dohrobu revolver, tedy dolesk-

la vždy vycíděný colt, snímž

jsme vHaifě vosmašedesátém

stříleli zmirpéset přes celou

zahradu doterče namalované-

ho navysloužilé pračce.

Hranatě vzpomenu

inašestačtyřicet let mrtvého

bráchu, oddětství nikomu

aničemu neškodícího darebác-

kého rebela spříčinou, který

soudruhům zdál se naopak

absolutní škodnou. Kdobrovol-

nému odchodu zpozemského

světa dohnali jej komunističtí

soudci opakovaným žalářová-

ním nazákladě paragrafu otzv.

příživnictví. Vládní zmocněnky-

ně pro lidská práva zaANO

soudružka Helena Válková by

mohla vyprávět. Inu, posuňme

se dál.

Žena, sníž jsem žil přes

dvacet let, je už napravdě Boží

stejnou dobu ajá si ji připomí-

nám nejen dětma, jejichž

otcem nebyl jsem jen já, nýbrž

vždy při psaní uměnovědně

publicistického výtvarného

textu, hledaje přiléhavý výraz

pro rozvětvenou myšlenku.

Bystrá aduchaplná, především

ale čestná, anarozdíl ode mne

vdaném slovu vždy spolehlivá.

Zasocialismu ivraném

divokém kapitalismu. Komu

všemu vtuzemsku ivzahraničí

připravila by naklíč výtvarné

projekty, kdyby ji vsedmapa-

desáti nezahubil maligní

melanom? Ptám se vduchu,

vybavuje si umělce, jejichž dílo

prošlo jí rukama amyslí:

Bauch, mladý istarý Kotík, obě

sestry Válovy, Šimotová, Sopko,

Načeradský, Komárek adalší

zmladší generace. Kde je jaká

spravedlnost, povzdychnu si

často arychle jí ukradnu slovní

vazbu, kterou bych vtu chvíli

nevymyslel.

„Jsi přiopilá, prosím tě,

nechoď dnes doWoodstocku,

víš, jak jsou nebezpečný ty

schody dosuterénu,“ říkal jsem

zbytečně. Stejně odešla, ale už

se mi nevrátila. Potřinácti

letech soužití naplný plyn. Jen

ona často ještě přidala, když

měla naopak ubrat. Osm let si

už jen připomínám její přítul-

nou povahu, nevypouštěla-li

džina zláhve. Zatímco uní se

Jirous poškleboval slovy:

„Dopíče, sbalil jsi holku zTřebí-

če“, kunsthistoričku ctil. Zpočát-

ku našeho vztahu jen varovně

připomínal, že jsem magor,

když kvůli ní opouštím mnou

ivšemi známými milované

doupátko, zjehož oken vnímal

jsem cvrkot naKarlově mostě

itiše tekoucí proud Čertovky.

NaOldies rádiu střídá Eric

Clapton skupinu Animals ajá

vzpomenu, že právě Magor

není už deset let mezi námi.

Druhá kulatina. Když jsem se

jeho nesmyslně blbou smrt

dozvěděl ještě ten večer, myslím

odbásníka, výtvarníka amuzi-

kanta Pavla Zajíčka, usedl jsem

avytvořil najeden zátah

kolážový triptych. Věnoval jsem

ho undergroundovému mágovi

Františku Stárkovi kšedesáti-

nám. Naštěstí jsem pořídil

aspoň jednu xerokopii adal

dceři. Jako bych tušil, že Čuňas

jednu část někde namejdanu

ztratí. Udělám letos několik

autorských tisků, abych jimi

vlistopadu podaroval přátele

ajednu věnoval dosmíchovské

Oázy, funguje-li ještě (nefungu-

je – pozn. red.).

Aco zbývá? Hranaté devěta-

čtyřicáté výročí smrti Divadla

zabranou, přeci. Řekl bych spíše

zardoušení! Úžasné Krejčově

scéně, která naše divadelnictví

proslavila pocelém kulturním

světě, komunisti zakroutili

zideologických důvodů krkem,

navíc pod primitivně trapnou

záminkou nedostatečného

únikového prostoru. Kdo zvás

četl moji knížku Návrat(y), ví,

jak sice krátký, oto víc však

šťastný čas jsem vjeho útro-

bách prožil. Oto víc mě mrzí, že

kromě knihy Josefa Topola

aještě před ní skvělé diplomové

práce jedné studentky nenašel

se dosud nikdo, kdo by opravdu

zodborně profesionálního

pohledu Divadlo zabranou

pojednal azhodnotil. Snad

napřesrok kpadesátinám jeho

zániku, věřím. Snad Just? Snad

Machalická?

Stmívá se, rovnám shrbená

záda, nořím se dovečerní

reality: Poslanci odmítli odsou-

dit odpudivé násilí vRusku.

Podelší době připojuji svůj

podpis pod petici toto odsuzují-

cí atrvající napropuštění

Navalného. Vím, Putin se nad

peticí ušklíbne, ale itak je třeba

takto burcovat svědomí moc-

ných, tvrdím. Ausmívám se nad

absurdními hrátkami kolem

Hniličky, Husáka adalších,

jejichž umanutost vlastní

nepostradatelností... Aplukov-

ník Prymula vítá neprověřenou

ruskou vakcínu. Dost! Pan

Václav by tenhle spektákl

možná ani nevymyslel.

Post scriptum: Vstávám

odpočítače ahlavou mi

prolétl dávný velikonoční

fejeton Ludvíka Vaculíka

zdruhé půlky 80. let, vněmž

píše: „Pletu bič osmerák

amyslím navládu.“ Inu,

Velikonoce jsou zanámi

aparlamentní volby cobydup.

Natéto stránce se budete vnásledujících měsících setkávat spovídkami

nebo fejetony, které jejich autoři napsali pro vás, čtenáře Novin Prahy 2.

Přejeme příjemné počtení abudeme se těšit navaši zpětnou vazbu.

Mene Tekel proběhne ivPraze 2

Jiří Tichý, nadčasově napsáno 1. února 2021

Dát času tvář

V

rámci projektu se uskuteční zhruba

dvacet akcí, znichž některé jsou

připravovány ivonline verzi. Návštěvní-

kům festival nabídne výstavní projekt

Cesty kesvobodě vGalerii Novoměstské

radnice, outdoorovou výstavu Dlouhá

cesta ksamostatnosti – Dějiny Ukrajiny

20. století nanáměstí Míru, přehlídku

studentských snímků Filmové akademie

Miroslava Ondříčka vkině MAT, slavnostní

jazzový koncert naNovoměstské radnici,

závěrečnou ekumenickou bohoslužbu

Mezinárodní projekt Mene Tekel se letos přesouvá zkvětna najiný

termín, zatím není určený. Řada programů proběhne naúzemí Prahy 2,

jejíž starostka Jana Černochová převzala nad festivalem záštitu.

vkostele sv. Ignáce adalší zajímavé

programy.

Projekt organizuje spolek Umění bez

bariér vúzké spolupráci shlavním měs-

tem Prahou, Univerzitou Karlovou, Ústa-

vem pro studium totalitních režimů,

Městskou knihovnou, městskou částí

Praha 2, ZUŠ Ilji Hurníka adalšími partne-

ry. Vzhledem kesložité epidemické situaci

pořadatelé děkují návštěvníkům za

respektování vládních nařízení apocho-

pení při eventuální změně programu.

Získal název Mene Tekel vdnešní covidové

době nový význam?

Biblické Mene Tekel vnímáme jako zodpo-

vědnost každého znás zasvé činy. Jedná se

onadčasovou metaforu reektující náš vztah

ksobě navzájem, kpřírodě, khodnotám

vespolečnosti. Pandemie, která zasáhla celý

svět, může představovat varování před ná-

sledky neuvážených kroků naší civilizace.

Vytváříte platformu pro autentická svědec-

tví politických vězňů abojovníků zasvobo-

du. Který příběh zatěch 15 let existence

festivalu vás zasáhl nejvíce?

Festivalem prošly desítky výjimečných osob-

ností, jejichž dramatické příběhy se nám vryly

dopaměti. Ať již to byla lotyšská režisérka,

která dohledala svého otce vgulagu, nebo

trýznivé osudy dětí, jejichž otcové se vrátili

zmnohaletého věznění sceloživotními šrámy

natěle inaduši. Zakaždým z240 tisíc nespra-

vedlivě odsouzených vtehdejším Českoslo-

vensku vidíme nezaměnitelný lidský příběh,

doněhož nevratným způsobem zasáhla

totalitní zvůle.



Vnaší společnosti občas probleskují

názory, že nemáme své vlastní hrdiny.

Souhlasíte stím?

Já mám opačnou zkušenost. Setkávám se

sodvážnými lidmi vnaší historii isoučasnosti.

Bez osobního hrdinství bychom ztratili nejen

svoji, ale inárodní identitu. Obrázky dětí

Daniela Řeřichová, www.menetekel.cz

zvýtvarné soutěže Cesty kesvobodě mě

přesvědčují, že mladá generace vnímá napros-

to jednoznačně význam pojmu hrdinství.

Jak došlo kespolupráci směstskou částí

Praha 2?

Svou roli hraje ifakt, že většina programů

festivalu se odehrává naúzemí Prahy 2

adoprojektu je zapojena řada umělců ztéto

městské části. Zároveň navazujeme nainiciati-

vu zroku 2014, kdy jsme společně sdalšími in-

stitucemi pamětní deskou vTrojické ulici

připomněli odkaz Karla Bacílka, jedné zprv-

ních obětí komunistických represí zřad

studentů Právnické fakulty UK. Vážíme si

skutečnosti, že městská část Praha 2 systema-

ticky věnuje pozornost osobnostem, které

svým životem adílem zanechaly nesmazatel-

nou stopu vnašem kulturně historickém

dědictví.

PTALA SE: KLA

Bez osobního hrdinství ztratíme národní identitu

Projektovou manažerkou festivalu proti totalitě je scenáristka,

spisovatelka aredaktorka Daniela Řeřichová. Název festivalu obsahuje

tajemná slova, která údajně pronesl král Belsazar jako varování.

Dodnes se přeneseně užívají jako výstraha analéhavé varování.

Před 76 lety, vsobotu 5. května pronesl hlasatel Zdeněk Mančal

legendární větu: Je právě sechs hodin. Tři česká slovíčka odstartovala

Pražské povstání.

Boj oRozhlas vehnal Pražany doulic

B

oj oČeský rozhlas trval

čtyři dny apři jeho obraně

avokolních ulicích padlo

127 vlastenců. Balbínova ulice

byla ostřelována německými

kulomety ze školy NaSme-

tance. VBalbínově ulici byl

smrtelně zraněn granátem

iJaroslav Záruba, když řídil

zpevňování okolních barikád.

Najeho hrdinský čin upomíná

pamětní deska. Vpodvečer

6. května byla rozhlasová bu-

dova zasažena pumou, která

zničila vstupní halu, přilehlé

místnosti avysílací techniku.

Vysílání rozhlasu se však záhy

ozvalo zprovizorního studia

vHusově sboru vDykově

ulicinaKrálovských Vinohra-

dech. Povstalcům docházela

munice, ale naštěstí se poda-

řilo zapřispění dvou brit-

ských vojáků vyjednat

kapitulaci posádky

123 příslušníků zbraní SS

veškole vulici NaSmetance

atak získat zásobu zbraní

amunice. Večer 9. května se

už ozvalo vysílání opět zVi-

nohradské třídy.

Ajak skončil Zdeněk

Mančal? Charismatický hla-

satel, vprvních poválečných

letech národní hrdina, byl

pro nový režim „nepřítelem li-

dově demokratického zří-

zení“. Byl obžalován zvlasti-

zrady, odsouzen aposlán

dojáchymovských dolů. Itam

si podle vzpomínek spolu-

vězňů zachoval svůj pověstný

šarm anoblesu. Návrat

doČeského rozhlasu vroce

1968 překazila invaze sovět-

ských vojsk. Zlomený Mančal

zemřel vzapomnění vevěku

pouhých 62 let. Jeho sousedé

vMoravské ulici naněj však

nezapomněli. Zjejich inicia-

tivy mu byla vroce 2017 od-

halena pamětní deska.

KLA, SVYUŽITÍM

ENCYKLOPEDIE PRAHY 2

FOTO: JIŘÍ NEDVĚD