Pouhé ležení v posteli ještě nikoho nevyléčilo z duševní choroby

Světlo, pohyb a kvalitní dlouhodobé lidské vztahy. To jsou podle doc. MUDr. Martina Anderse, našeho předního odborníka v oboru psychiatrie, tři klíčové věci v ochraně před demencí ve stáří. S láskou hovoří nejen o svém medicínském oboru, ale také o Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze, kterou vede. Klinika sídlí v Praze 2 u Zahrady kláštera augustiniánek (Kateřinské zahrady). 

Existuje ranní rituál, který by člověku zajistil šťastný den?

Je nesmírně důležité vystavit se co nejdříve po procitnutí přirozenému dennímu světlu – vyjít na terasu, otevřít okna a nechat na sebe působit denní světlo. Světlo je nejsilnější startér našich pevně vrozených biologických rytmů, je to ten nejpřirozenější a nejsilnější stimul pro mozek, aby se zapnul. Vnímání světla a tmy je zakódováno v našich organismech od našich biologických předchůdců. 

Když to neudělám, co se stane?

Nevyužijete naplno kapacitu mozku a budete více náchylná podléhat stresu. Vidíme to i ve školních třídách, tam, kde se nevětrá, podávají děti horší výkony. Zvlášť důležité je to pro dobrý duševní život bez smutné nálady a úzkostí. Pro depresivní pacienty je typické, že nejtěžší potíže  mají ráno, pro což se vžil  název ranní pessima, která mohou trvat celé dopoledne, aby se lidé cítili nejlépe v podvečer.  A zvlášť rizikové je to u těchto pacientů v době, kdy se mění letní čas na zimní a naopak. Z pohledu psychiatra by měl být jen jeden, spíš ten zimní.

Jak na lidskou psychiku působí léto? Je to pro psychiatry klidnější období?

Určitě. A zase jsme u světla, kterého je v létě víc, a jeho vlivu na fungování lidského mozku, ale podepisuje se na tom i doba dovolených a dvouměsíčních prázdnin, tedy obecně nižší  míra stresu. Samozřejmě nyní se do toho promítá válka na Ukrajině, negativních informací je kolem nás hodně a zevní události ovlivňují naše duševní pochody. K úvaze je také fakt, že pomalu mezi námi převládají ti, kteří nikdy válečné strasti nezažili nebo byli hodně malí. I přes informace, které máme, jsou naše představy o válce možná velmi naivní.

Takže jsme v mírových dobách méně psychicky odolní?

Dá se to tak říct. Žijeme ve společnosti, která si zvykla na blahobyt, dostatek všeho a dovolené u moře, ale na druhou stranu prožíváme chronický stres z všudypřítomného tlaku na pracovní výkon a vydělávání hodně peněz. Přestože žijeme v těch nejlepších časech lidského bytí, tak jsme trochu rozmazlení. Změny životního stylu vedou k tomu, že lidé jsou náchylnější ke vzniku duševních poruch a daleko menší míra stresu jim způsobuje nepohodlí. Například moderní společnost zcela rezignovala na denní světlo, které je tady miliardy let, a pyšně si myslíme, že když si doma rozsvítíme lampičku, tak je to v pořádku. A teď se nám to vrací.

Jaké psychické nemoci a poruchy jsou momentálně na vzestupu?

Emoční problémy dospívajících dětí. Jedná se zejména o disharmonický vývoj osobnosti, který se projeví v tom, že především dívky, ale i chlapci trpí emoční nevyrovnaností a mají tendenci  k sebepoškozování. A druhá oblast u dětí se týká poruch příjmu potravy. Mladých lidí s problémy je nyní tolik, že kapacity psychiatrických ambulancí a klinik nestačí pokrýt jejich potřeby. Psychiatrů je málo a těch dětských obzvlášť.

Způsobila tento skokový nárůst izolace během pandemie coronaviru?

Částečně ano, je to komplexní jev. Je prokázáno, že izolace má negativní vliv na imunitní systém, a tedy celkové zdraví člověka. Za vedoucí příčinu toho, proč výskyt psychických onemocnění narůstá zejména v západních civilizacích, považuje řada odborníků příchod sociálních médií.  Začalo to už přibližně deset let před pandemií covidu a odborníci to dávají do souvislosti s nástupem Instagramu. Od té doby výrazně stoupl počet sebepoškozování mladistvých v různých zemích, covid tento trend jen akceleroval. A podobně od roku 2013 stoupl počet sebevražd, největší nárůst byl ve věkové kategorii 10–19 let.

Takže byste dětem zakázal sociální sítě?

Nevím, některé země už to udělaly, ale třeba mé děti sociální sítě nepoužívají, nebaví je to, ale za daleko důležitější považuji celkový životní styl. O světle jsem už mluvil a jeho význam je tak zřejmý, že se v léčbě světlo používá už mnoho let, např. na naší klinice to děláme už patnáct let. Máme speciální stimulační lampy, které mají spektrum světla skoro stejné jako sluneční svit. Důležitý je však také pohyb, což je zároveň nejlepší preventivní ochrana před demencí. Podle jedné studie k nejúčinnějším sportům patří tenis a jízda na kole. Já jsem ale přesvědčen, že stačí i 30 až 45 minut rychlé chůze denně. A do třetice jsou to lidské vztahy. Kolega Radek Ptáček u nás na klinice často připomíná jednu studii, která více než 85 let probíhá na Harvardu se závěrem, že nejdůležitější kvalitou života jsou vřelé lidské vztahy. Jsou nejsilnějším prediktorem šťastného, zdravého a dlouhého života.

Kolik takových vztahů by v ideálním případě mělo být?

Asi platí, že čím více, tím lépe, a musí být dlouhodobé. V pražském prostředí je velký problém to, že zde žije nejvíc lidí v jednočlenných domácnostech. Zvlášť u starších lidí je to problém. Důležité je, aby senior udržoval sociální kontakty. Samota a nedostatek sociálních kontaktů je tak významný faktor, že má vliv i na progresi průběhu onemocnění a častější hospitalizace.

V poslední době se často mluví o stařecké demenci a Alzheimerově chorobě. Dostihly nás až teď, nebo tady byly vždycky?

V minulosti lidé dřív umírali, většinou na choroby, které už dnes umíme léčit. Posunula se doba dožití v populaci, souvisí to se zdravějším životním stylem a skladbou potravy, kdy největší skok nastal po sametové revoluci. Také jsme v mnoha medicínských oborech zaznamenali velký posun, třeba kolegové z kardiologie udělali velký kus práce, takže nám už lidé tolik neumírají na kardiovaskulární choroby. Objevily se nové způsoby léčby onkologických onemocnění, ale v medicíně je třeba vše brát v kontextu. Po infarktu  40 % lidí  do půl roku onemocní depresí. Nebo opravíme cévy srdce, ale cévy mozku strádají. Ale nejde každého pacienta z každého oboru poslat k psychiatrovi. V naší zemi je 40 000 doktorů, z toho je 1000 psychiatrů. V jiných zemích jsou na tom ještě hůř. Mám několik stovek pacientů, mezi nimi i Čechy žijící v Norsku, a létají raději do Čech, protože tam by na vyšetření čekali rok.

Komu hrozí demence?

Každému z nás. Nejsilnějším rizikovým faktorem je přítomnost nějakého duševního onemocnění, které je nedostatečně terapeuticky ovlivňované nebo dokonce vůbec ne, to platí například o neléčených depresích, kde je riziko vzniku demence několikanásobně vyšší. Pak je to léčba diabetu a kardiovaskulárních chorob a vysoký cholesterol, to vše je třeba léčit, protože to má vztah k neurodegeneraci. V psychiatrických ambulancích, a teď nemluvím jen o demenci, se v Česku léčí 700 000 pacientů, dalších asi 100 000 je hospitalizováno a další dostávají léky od jiných doktorů nebo si je volně koupí v lékárnách. Takže i s tou šedou zónou to odhaduju na dva miliony lidí ročně, kteří bojují s psychickými obtížemi, což je pětina populace. 

Doporučil byste takového pacienta umístit do centra Nový domov, který plánuje postavit městská část Praha 2, a má zahrnovat i pacienty s demencí a Alzheimerovou chorobou?

Kdybych někomu měl radit nebo dát někoho blízkého s touto nemocí do domova seniorů, určitě bych se zajímal o to, jaká míra fyzické aktivity je tam pro pacienty připravená, například jestli je tam rehabilitace a podobně. Ležení v posteli ještě nikoho nevyléčilo z duševní choroby a ve stáří to platí dvojnásob! A jestli tam mají místnosti dostatek světla, což třeba jídelna Nového domova má mít, pokud si to dobře vybavuji.

Kam jedete na dovolenou?

Jedu s celou rodinou na chalupu do Lužických hor, mám nové kolo, tak se na to moc těším. Mám tři děti a svou rodinu považuji za největší životní dar. Učím své děti, že důležité je vzdělání a fyzická aktivita, a dvě z nich hrají na hudební nástroj, což jim docela závidím. A hlavně je učím nevymlouvat se a nelhat. Poctivost je totiž nejlepší polštář. 

Ptala se: kla

KDO JE MARTIN ANDERS

Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., vystudoval gymnázium se zaměřením na výpočetní techniku a v roce 1988 zahájil studia na 1. lékařské fakultě (Fakultě všeobecného lékařství) Univerzity Karlovy. Od té doby již kampus fakulty nikdy neopustil. Po úspěšném dokončení studií zahájil postgraduální studium biomedicíny v oboru neurovědy na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze a ukončil jej v roce 2002 obhajobou dizertační práce. Habilitační práci obhájil v roce 2012 na téma „Význam depresivní poruchy v současné medicíně a společnosti“. Dlouhodobě pracuje jako specialista oboru psychiatrie a poskytuje péči s využitím moderních léčebných postupů. 

Čerstvě se věnuje práci přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.  Největší zájem  dlouhodobě směřuje do oblasti mezioborové medicíny, zejména detekce a léčby psychických poruch v populaci tělesně nemocných pacientů. Jeho práce byly oceněny několika cenami Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii. Je bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, pro niž nadále vykonává činnost konzultanta a garanta pro psychofarmakologické otázky ve vztahu k Ústavu pro kontrolu léčiv.