J. Černochová, J. Korseska a A. Udženija (foto: Jan Schejbal)

Sedmým starostou v novodobé historii Prahy 2 se stal dosavadní místostarosta Jan Korseska. První rozhovor po svém zvolení poskytl Novinám Prahy 2.

V jaké kondici přebíráte městskou část Praha 2? 

Je ve velmi dobrém stavu. Od roku 2014 jsem byl na Dvojce místostarostou pro finance, a protože všechny oblasti chodu a rozvoje městské části souvisejí s financemi, mám přesnou představu o tom, v jakém stavu je, byla a v jakém stavu ji do budoucna chci mít.  Určitě nechci, aby rozpočet městské části přesáhl miliardu korun, je to pro mě magická hranice, kterou překročíme pouze v případě, že zahájíme některou z velkých investičních akcí, které máme dlouhodobě v plánu. Chci, aby naše městská část byla ekonomicky zdravá a i nadále zůstávala příkladem pro ostatní pražské radnice. Jsem hrdý na to, že Dvojka je sice rozlohou malá městská část, ale svým významem jedna z nejdůležitějších. 

V novodobé historii Prahy 2 jste sedmým starostou. Věříte na symboliku čísel? 

Na šťastnou sedmičku věřím, ale mnohem důležitější je, že mohu navázat na úspěšnou práci mých předchůdců. Jednak to byl oblíbený starosta Michal Basch, který je mi dodnes velkou inspirací v tom, jak dokázal vyslechnout kohokoliv, kdo za ním přišel s dobrým nápadem, ať to byl zástupce koalice, opozice, občan, nebo dokonce malé dítě. A pak měl sílu rozhodnout a uvést ten nápad do života. Chtěl bych, aby se jednou v podobném duchu vzpomínalo i na éru Jana Korsesky. A pak samozřejmě Dvojka za mnohé vděčí dvěma výrazným starostkám Janě Černochové a Alexandře Udženija, které do politiky vnesly srdce, nadšení, elán, ženský šarm. V malé komunální politice jsem 25 let a post starosty Prahy 2 je vrchol toho, čeho lze na tomto poli dosáhnout. Je to pro mě čest. 

Co uděláte jako první věc v křesle starosty? 

Začnu pracovat na tom, aby se změnily dotační vztahy mezi magistrátem a jednotlivými městskými částmi. Doteď to funguje tak, že peníze, které hlavní město Praha dostane od státu, dále přerozděluje formou dotací a ty se řídí podle určitých kritérií, do značné míry přežitých. Tak například se nezohledňuje, že Praha 2 má parky, které se rozkládají na území Pražské památkové rezervace nebo v památkové zóně, takže péče o ně je daleko náročnější než o zeleň v Jižním Městě. Parky jsou přitom výkladní skříní Prahy 2 a jsme na ně právem hrdí. Ale všechno, co do nich vkládáme, jde z prostředků městské části, peníze od hlavního města Prahy nám stačí pouze na chod úřadu a služby občanům. 

Který z chystaných projektů je vaší srdeční záležitostí? 

Nové třídy pro prvňáčky v zahradě ZŠ u sv. Štěpána. Dětičky budou nadšené, budou se učit v provzdušněných třídách s výhledem do zeleně, umístěnými v nově postavené dřevostavbě, školičce, která jim umožní přirozeně vklouznout do školského života. Jsem moc rád, že se to podařilo. Když jsem poprvé jednal s Arcibiskupstvím pražským, na jehož pozemku zahradní pavilon bude stát, nechtěli jeho zástupci o pronájmu ani slyšet, pak zase měli přemrštěné finanční požadavky, ale podařilo se mi nakonec dohodnout, protože jde o dobrou věc. Na tento projekt jsem opravdu hrdý. 

V mládí jste aktivně sportoval – závodně jste vesloval a plaval. Můžete něco z toho, co vás sport naučil, využít v politice? 

Ve sportu si osvojíte vlastnosti, které jsou důležité všude a po celý život, hlavně pocit zodpovědnosti a povinnosti. Poznal jsem díky tomu, jaké to je pracovat pro tým, pro kolektiv – veslování je kolektivní sport, a když někdo nepřijde na trénink nebo to fláká, doplatí na to i ostatní. Samozřejmě sport stejně jako politika je plný emocí, ale naučí vás, že když jste s někým na jedné lodi, musíte umět komunikovat a dohodnout se. U nás na Dvojce přikládáme sportu velkou důležitost. Proto také pro všechny děti z Prahy 2 pořádáme Festival sportu a další aktivity, aby se nepohybovaly jen ve svém virtuálním světě sociálních sítí. 

Co byste chtěl vzkázat občanům Prahy 2? 

Nebojte se přijít mi říct, když se vám něco nebude líbit. Nejen moje dveře, ale dveře jakékoliv kanceláře v této radnici jsou pro vás kdykoliv otevřené. Nejhorší je o problémech nemluvit. Nemám rád velké konflikty, řídím se životním heslem, že problém je jen smrt nebo vážná nemoc. Všechno ostatní se dá vyřešit. 

Ptala se: kla