Radnice Prahy 2 na Miladu Horákovou nezapomíná
„Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír.“ Tato slova napsala svým nejbližším Milada Horáková jen několik hodin před popravou po vykonstruovaném soudním procesu. Od tohoto politického a justičního zločinu letos 27. června uplynulo 75 let.
Výročí její popravy nyní radnice Prahy 2 připomíná vyvěšením velkoplošného banneru na fasádě budovy na náměstí Míru. Radní se tímto způsobem rozhodli připojit k manifestu občanského sdružení Dekomunizace, které svými nenásilnými veřejnými akcemi připomíná zločiny komunismu. Na banneru je velká fotografie právničky a političky Milady Horákové ze soudní síně. Text má jen dvě slova: Zavražděna komunisty. K iniciativě se radnice Prahy 2 připojuje i na svých webových stránkách a sociálních sítích.
„Milada Horáková patří mezi osobnosti, kterých si nesmírně vážím pro jejich morální hodnoty. Proto jsem rád, že jsme znovu po pěti letech s ostatními členy rady jednohlasně zmíněný manifest podpořili. Zmanipulovaný soud, justiční vražda Milady Horákové a komunistická zvůle nesmějí být zapomenuty,“ uvedl starosta Prahy 2 Jan Korseska, který inicioval zapojení radnice do podobné akce již před pěti lety v roce 70. výročí od popravy.
V 50. letech 20. století se v komunistickém Československu děly strašné věci. Politické procesy měly stovky obětí, včetně generála Heliodora Píky, posledním popraveným byl mladý protikomunistický odbojář Vladivoj Tomek. Největší vlnu solidarity doma i ve světě ale vzbudila právě Milada Horáková – jediná popravená žena z těchto politických procesů a matka šestnáctileté dcery Jany. Objevily se však i nenávistné reakce z řad kovaných komunistů, kteří naopak sepisovali petice za její co nejpřísnější potrestání.
Milada Horáková je dnes vnímána jako symbol demokratických hodnot. S Prahou 2 byla těsně spjata. Na Vinohradech se narodila, tady studovala, bydlela, byla pokřtěna v kostele sv. Ludmily a vdávala se v Českobratrském evangelickém sboru v Korunní ulici č. 60. Miladu Horákovou si Praha 2 připomene také tradiční pietou a položením květin u pamětní desky v Rumunské ulici, pomníku v zahradě Ztracenka a u symbolického hrobu na Vyšehradském hřbitově u zdi baziliky sv. Petra a Pavla.
Zazní při nich možná i skutečnost, že dopis Milady Horákové na rozloučenou, z něhož jsou citovány úvodní řádky tohoto textu, byl předán její dceři Janě Kánské až po desítkách let. Ani poslední přání před smrtí tak komunisté Miladě Horákové nesplnili.
kla