Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2022

VÝLETY DOHISTORIE

VÝROČÍ MĚSÍCE ŘÍJNA

5. 10. 1872

Před 150 lety se narodil

Emil Votoček (1872–1950), chemik,

pedagog, skladatel

12. 10. 2012

Před 10 lety zemřel Břetislav Pojar

(1923–2012), režisér, výtvarník

animovaných lmů

17. 10. 1972

Před 50 lety zemřel František Gel

(1901–1972), novinář, spisovatel

18. 10. 1867

Před 155 lety se narodil Alois Rašín

(1867–1923), politik, národohospodář

24. 10. 1942

Před 80 lety zemřeli herečka

Anna Letenská (1904–1942),

lékaři Jiří Jesenský (1905–1942),

Žoe Jesenská (1903–1942)

aKarek Svěrák (1889–1942),

oběti nacismu zaheydrichiády

27. 10. 1952

Před 70 lety zemřel Jiří Frejka

(1904–1952), režisér, divadelní kritik,

pedagog

29. 10. 1942

Před 80 lety se narodil Antonín

Sládek (1942–2009), malíř

31. 10. 1877

Před 145 lety se narodila

Helena Malířová (1877–1940),

novinářka, spisovatelka

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ/VYROCI

„Už jsme asi zapomněli, jaká

muka působil nám nedávno

prach vnašich ulicích, aproto

pranic nedbáme, abychom teď

odstranili bláto zdlažby

azajistili se tak před novým

příchodem tohoto obtížného

anezvaného hosta.“

PSALO SE PŘED STO LETY

Dnes

ovinohradské

dlažbě

J

ako prezident jezdil Tomáš Garrigue Masaryk zasvými povinnostmi

nejen automobilem, ale často ivlakem, někdy využíval soblibou

jízdu nakoni. Pro pohodlnou jízdu poželeznici byl pro něj vRinghof-

ferových závodech naSmíchově vyroben komfortní salonní vůz.

Aprávě vlakem se vydal nasvou poslední cestu, posmrtnou.

Byl začátek září roku 1937, kdy se našemu prvnímu prezidentovi

přitížilo. Dne 11. září se stav TGM zhoršil. Lékaři konstatovali, že byl za-

chvácen zánětem plic. Bylo popůlnoci 14. září, když se vhlavách lůžka

nasídle vLánech bělaly pláště lékařů. Byl slyšet lékařův hlas, zastřený

smutkem: „T. G. Masaryk právě dokonal“. Byly 3 hodiny a29 minut.

Pohřební automobil odvezl rakev TGM zLán naHradčany, aby se

tu sním mohli rozloučit obyvatelé Československa, kterých během

několika dní přišlo natři čtvrtě milionu. Státní pohřeb se konal

21. září, poté zhradních bran vyjela rakev nalafetě zakrytá státní

vlajkou. Včele dělové lafety srakví bylo zapřaženo šest koní, jelo se

naWilsonovo nádraží (dnešní hlavní nádraží) pražskými ulicemi, které

lemovali ztichlí Pražané.

Armádní generál pozdravil mrtvého velitele skloněnou šavlí. Šest

legionářů se chopilo rakve avneslo ji naramenou donádražní haly.

Vlak stál nastejném místě jako roku 1918. Ovšem byl jiný: mezi

dvěma plochými vagony skvětinami furgon skatafalkem apodle ka-

tafalku čestná stráž legionářů, kteří ho doprovodili naposlední cestě.

Takto opustil poslední jízdou vlakem TGM Prahu.

Pohřební vlak, včele snablýskanou parní lokomotivou řady

464.006, projel Vinohradským tunelem, Nuslemi apod Vyšehradem

nasmíchovské nádraží. Pak pomalu stoupal Pražským semmeringem

poviaduktech nad Hlubočepy doJinonic adál doHostivice, zastavil

vestanici Stochov-Lány. Okolí tratě bylo vroubeno velikou živou

stuhou venkovských lidí. Rozložili se nazelených stráních údolí, obsa-

dili skály, zabrali vršky kopců, stáli podél polí. Tratí se neslo táhlé pís-

kání avohybu trati černá lokomotiva se služebním vozem, azaním

vzáplavě věnců černý katafalk.

Nasklonku dne přijel prezident Osvoboditel opět doLán, mezi

své. Železničáři položili rakev načerné máry, lánští sousedé se sta-

rostou je zdvihli, aby si odnesli svého pana prezidenta dopřiprave-

ného hrobu, ato při zpěvu: „Ach synku, synku…“

TEXT: JAN DVOŘÁK

FOTO: SBÍRKA AUTORA

V

inohradská dlažba nebyla před sto

lety rozhodně vnejlepším stavu: „Vi-

nohradská dlažba chátrá rok odroku stále

nápadněji. Nejsou to jen jízdní dráhy, které

mnohde svou kostrbatostí připomínají

dlažbu zapadlých obcí venkovských; jsou

to už idlažby chodníkové, jež pustnou,

velkoměsta zcela nedůstojně.“ Rozbitá

dlažba nebyla pouze vméně frekventova-

ných, zastrčených ulicích: „Anejde toliko

ochodníky postranních ulic – pokud

vnich kde jsou; popatřete nachodníky tak

živých avelikých tříd jakou jsou například

třída Palackého aHavlíčkova.“ Dnešní Ang-

lická ulice natom byla asi nejhůře: „Naše

vinohradské dlažby jsou dnes, veVelké

Praze ještě ubožejší než poslední léta

zasamostatnosti obce. Natakzvaném vi-

nohradském korsu vPalackého třídě zejí

už celé partie bez dlažebního kamene.“

Nástrahy nanepozorného chodce čí-

haly také vevozovce. Díry byly často pro-

vizorně zakryty prkny, jedna taková jáma

se tehdy nacházela kousek pod ná-

městím Krále Jiřího: „VJungmannově

třídě zeje propast mezi kolejemi tram-

Topič astrojvedoucí vbudce fungl nové lokomotivy

(tzv. Ušatá, výrobek ČKD), která táhla pohřební vlak

vaje. Elektrické podniky otvor zakryly prkny

apostavily naně výstražnou lucernu. Tato

ozdoba Vinohrad stojí denně lampu oleje

ajejí obsluhu anachází se tu již odbřezna!“

Nachodnících acestách se také často pova-

loval různý zapomenutý stavební materiál,

dlažební kostky a„bludné“ kameny: „Nepovo-

lené skládky stavebních odpadků, šutru,

rumu, popelu asazí počínají se vměstě

našem utěšeně množiti. Ví otom místní

městská rada? Například vpříkopu při Jung-

mannově třídě povalují se nejméně deset let

prapodivné balvany. Jsou nepravidelného

lomu, takže se zdá, jako by patřily některému

zblízkých závodů kamenických.“

Hromady dlažebních kostek ovšem mohly sig-

nalizovat také chystanou stavební činnost. Za-

hájení samotných stavebních prací se ovšem

často poněkud protáhlo: „Druhé chodníkové

nástupiště elektrických drah před vinohrad-

ským kostelem není dosud vystavěno, ač ma-

teriál kněmu týdny již leží podél chodníku.

Městský úřad měl by popohnati liknavé Elek-

trické podniky pražské, které stále žádají

odobecenstva jen nových přídražků, ale niče-

ho mu zaně neskýtají.“ Rozšířeným nešvarem

souvisejícím schodníky bylo vykládání zboží

obchodníky okolo jejich provozoven. Úřady

začaly věc rázně řešit: „Zlořád vykládání zboží

nachodníky, jenž zvlášť bují unás, naKrálov-

ských Vinohradech, konečně snad pomine,

neboť úřady odhodlaly se zakročovati proti

neposlušným obchodníkům, které nenapravi-

lo opakované pokutování, zabavováním jejich

vyloženého zboží aodstraněním výkladů

naúčet provinilcův.“ Prvním takto potresta-

ným se stal obchodník Mimra veSlezské

ulici: „Bedřichu Mimrovi byly výkladce izbo-

ží odvezeny obecními potahy, když pak po-

žádal místní městskou radu, aby mu slevila

poplatek zatoto odstěhování, byla žádost

jeho zamítnuta.“ Avsouvislosti se stavem

tehdejších chodníků ještě malý povzdech

nazávěr: „Obecenstvo klopýtá, dlažba dál

se drolí aodnikud nápravy. Nebyly-li naše

dlažby uvedeny dopořádku zasamostat-

nosti obce, dnes veVelké Praze se toho

hned tak nedočkáme.“

MICHAL FRANKL

Pozn. autora: Citace zdobového tisku

pochází zperiodika „Vinohradské listy“,

které je součástí fondů Národní knihovny

České republiky.

Nasnímku rakev sčestnou stráží naWilsonově nádraží.

Domy vpozadí jsou vdnešních ulicích Španělská aNaSmetance

Poslední jízda TGM

Letos je tomu 85 let, co se uskutečnila poslední jízda vlakem prvního prezidenta Československa. Posmrtná.