Václava Havla jsem rád fotil v Lánech

Byl jedním těch, kteří poznali Václava Havla v době jeho prezidentského úřadu hodně zblízka. Fotograf Karel Cudlín o něm hovoří s úctou, ale bez zbytečné glorifikace. Tento rozhovor vznikl po vernisáži výstavy Havel 90 na radnici Prahy 2.

Kdy a kde jste se poprvé setkal s Václavem Havlem?

Muselo to být těsně po sametové revoluci, někdy v prosinci 1989, během těch hektických dní. Častěji jsem se s ním začal setkávat začátkem 90. let, kdy jsem pro Správu Pražského hradu fotil kulturní akce a on na některou občas zašel. A samozřejmě když jsem se v roce 1997 stal na dalších šest let jedním z Havlových oficiálních fotografů, jak se tomu tehdy říkalo, tak už ta spolupráce byla intenzivní.

V jakém prostředí jste ho fotil nejraději? Kde byl nejuvolněnější?

Domů jsem k němu nikdy nechodil. Ale zažil jsem ho v klubech nebo při literárních akcích kolem vydávání jeho spisů, kde se bavil s lidmi a získával si je svou lidskostí a přátelskostí. Tam jsem ho poznal z trochu jiné stránky než při oficiálních setkáních na Hradě. A rád jsem ho fotil na zámku v Lánech, kde bylo prostředí přece jen méně formální než na Pražském hradě.

Existuje nějaký okamžik, který si stále nesete v srdci?

Rád vzpomínám na 17. listopad 1999, kdy Václav Havel na Hradě předával Řád Bílého lva bývalým světovým státníkům. Byli mezi nimi exprezidenti George Bush a Michail Gorbačov, bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová a mnozí další. Prezident Havel tam tehdy přednesl projev, v kterém hovořil o nutnosti Evropy a západní civilizace nalézt odpovědnost za svůj vývoj. Je to stále platné.

Ptala se: kla, foto: Alexandr Kobranov