Strana 13
13
ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2020
VÝLETY DOHISTORIE
„Nedostatek ledu, způsobený chudou zimou letošní, mohl by
způsobiti katastrofu, dostaví-li se vlétě očekávané epidemie. Čiňte
proto zavčas opatření, aby se led mohl vevelkém vyrábět uměle!“
V
průběhu roku 1920 se naši předkové po-
týkali srůznými těžkostmi. Mladá repub-
lika se stále vzpamatovávala znedávných vá-
lečných let. Stále byla vplatnosti mnohá
hospodářská omezení. Neustávaly ani pro
-
blémy se zásobováním Prahy apředměst-
ských obcí. Špatná výživa azhoršený zdra-
votní stav obyvatelstva měly zanásledek
PSALO SE PŘED STO LETY
Mikoláš Aleš bydlel naVinohradech
U
znávaný amilovaný malíř, kreslíř ailustrátor to zpo-
čátku neměl lehké. Již jako student se ocitl zcela bez
prostředků, když byl vroce 1875 posporu sněmeckým
profesorem vyloučen zakademie. Těžce se pak životem
probíjel, neboť byl nepochopen. Jeho návrhy vsoutěži
navýzdobu Národního divadla (1878) dostaly první cenu,
ale přepracoval je F. Ženíšek. Teprve nasklonku života se
mu dostalo uznání, když byl pověřen návrhy navýzdobu
Staroměstské radnice.
Poprůbojných začátcích voboru historické malby
(např. cyklus Má vlast) se věnoval kresbě. Vyčerpával se
vbezpočtu ilustračních kreseb, vnichž osobitou acitlivou
linií jedinečným způsobem ilustroval život, zvyky atra
-
dice českého islovenského lidu ijeho pohnuté boje
zasvobodu. Vytvářel typy národních hrdinů (Jan Hus, Jiří
zPoděbrad, husité aj.). Jeho schopnost monumentalizace
se projevila hlavně vkartónech pro sgratovou výzdobu
četných domovních průčelí nejen vPraze, ale ivmnoha ji
-
ných městech.
Vroce 1913 se kněmu vypravila deputace několika dětí
anavštívila ho vjeho bytě. Vznikl ztoho rozhovor, který
byl uveřejněn vtisku pro mládež, zněhož vyjímáme: „Byly
jsme poprvé uAlšů. Bydlí vevysokém činžáku nad Nusel
-
skými schody, odkud je viděti chuchelský les skostelíkem.
Čekaly jsme namistra vmalém pokoji ojednom okně, bez
záclon, ale se dvěma květináči kvetoucího vřesu. Sjedné
strany stojí starý sekretář, skříň, mistrova postel, naproti
VÝROČÍ MĚSÍCE
KVĚTNA
5. 5. 1945
Před 75 lety vypukly boje
oČeský rozhlas azačalo
Pražské povstání
5. 5. 1955
Před 65 lety zemřel sochař
Karel Novák, zakladatel
sochařské dílny vNuslích
7. 5. 1855
Před 165 lety se narodil
Jaroslav Hlava, lékař, patolog,
zakladatel anatomického ústavu
9. 5. 1974
Před 46 lety byl zahájen provoz
pražského metra natrase C
15. 5. 1880
Před 140 lety se narodil
sochař apedagog Jan Štursa
26. 5. 1879
Před 141 lety se narodil Matěj
Pavlík, později známý jako
biskup Gorazd, popravený
nacisty vdobě heydrichiády
29. 5. 1935
Před 85 lety zemřel Josef Suk
st., houslista, hudební
skladatel, pedagog,
zeť Antonína Dvořáka
vati. Neotálejte vevlastním zájmu!“ Obecní zří-
zenci také bezplatně prováděli dezinfekci
vinohradských bytů: „Dezinfekci soukromých
bytů naKrál. Vinohradech provádí obec bez
-
platně. Zanynější nákladné režie rozhodla se však
žádati odkaždého, komu bude poslouženo, dob
-
rovolný příspěvek veprospěch místní chudiny.“
Oproti sousední Praze se neštovice naVino
-
hradech vyskytovaly pouze vněkolika přípa-
dech: „Neštovičná epidemie vzmáhá se vcelé
Velké Praze, ba už inaKrálovských Vinohradech
vyskytly se případy. Jest povinností zdravotních
úřadů, aby ihned veřejně označovaly zamořené
body, aby obecenstvo mohlo se jim účinně vy
-
hýbati.“ Noviny úřady vyzvaly, aby neprodleně
nechaly zulic města odstranit alespoň ty největší
opakovaný výskyt různých infekčních nemocí,
mezi které patřila iepidemie neštovic, která trá
-
pila naše předky právě před sto lety. Městská rada
se ktéto hrozbě postavila čelem apostupně reali
-
zovala různá opatření: „Veřejné očkování provádí
se každé soboty vezdejších školách. Podle zákona
z15. června 1919 musí se dát každý příslušník Re
-
publiky Československé očkovati nebo přeočko-
hygienické nedostatky: „Odstraňte
všechny zdravotnické závady! Unás,
naKrálovských Vinohradech, jsou skuteč
-
nými pařeništi infekcí zanedbané veřejné
pisoáry, obecní bedny nasmetí anedo
-
statečně čištěná tržiště.“ Celý výčet závad
pak končil naléhavou výzvou: „Dejte se
všichni neprodleně očkovati!“ Městská
rada také vtisku připomněla některá již
platná hygienická nařízení: „Vyprašování
utěrek zoken jest nejen neslušné, ale hraničí
is§ 54 obecního policejního řádu. Ustaňte již
jednou stímto vesnickým zlozvykem!“
Neutěšené poměry panovaly také přímo
naulicích, kde si mnoho lidí sudržováním
čistoty apořádku vskutku hlavu nelámalo:
„Vymetati smetky zdomů ikrámů, vylévati
splašky kestromům nebo douličních stok
jest nařízením Městského policejního úřadu
zapovězeno atrestá se.“ Vněkterých částech
města, především těch okrajových, byla pro
-
blémem zvýšená prašnost. Týkalo se to napří-
klad horní části dnešní Vinohradské třídy:
„Mračny prachu, vhořejší třídě Jungman-
nově, odnáměstí Krále Jiřího až zaStrašnice,
nesmírně trpí zasucha tamní, iposilnici se
ubírající se obyvatelstvo. Dotčené obce by se
měly dohodnout osoustavném svlažování.“
Ajak to naVinohradech vypadalo sneštovi
-
cemi nakonci května? Vládl již opatrný opti-
mismus: „Vcelé Velké Praze vyskytlo se po-
dnes celkem 150 případů léčených jednak
naBulovce, jednak vkarlínské nemocnici iso
-
lační. NaVinohradech zjištěn vposledních
dnech pouze jeden nový případ. Celkově no
-
vých případů je již méně. Zdá se, že se vbrzku
zdaří epidemii zdolati.“
Aještě jedna dobrá zpráva nazávěr: „Ná-
rodní dům naKrálovských Vinohradech bude
opraven, ato nákladem přibližně 50.000 korun.
Nejvyšší čas. Dům je vně ahlavně uvnitř
vpravdě krajně opotřebován.“
MICHAL FRANKL
Pozn. autora: Citace zdobového tisku pochází zperiodika
„Vinohradské listy“, které je součástí fondů Národní
knihovny České republiky.
Málokdo dnes ví, že Mikoláš Aleš bydlel vPraze 2, tehdy to bylo samostatné město Královské Vinohrady.
Napsat několik vět jako vzpomínku natohoto vlastence mne napadlo, když jsem nanaší půdě našel
oněm staré písemnosti zroku 1913.
ZDROJ: ENCYKLOPEDIE PRAHY 2
OSOBNOSTI NAŠÍ HISTORIE
truhla aknihovna svelikými biblemi vdolní příhradě.
Postěnách visí čekany, zbraně ahodně obrázků, ale
žádný mistrův. „Pěkně vás vítám,“ řekl mistr, když
vstoupil… Pak se rozproudil dlouhý rozhovor mezi nimi,
který končil slovy M. Alše, že projel život nacelé čáře!
Konec rozhovoru zněl: „Vy, mistře, vy že jste projel život?“
„Projel! To jsem neudělal, co jsem chtěl. Avšecko jsem měl
už hotovo, připraveno: náčrty kvelkému cyklu českých
dějin – apak jsem je musel rozházet – aznovu ještě
jednou jsem je nemohl dělat.“ Mlčely jsme – ale cítily jsme,
že zde zatímto dubovým stolem je skryta tragika velikého
člověka – umělce. „Teď si ale vyletím. Až bude duben
akvěten – až bude sluníčko svítiti, rozletím se někam ven
atam se ztratím vlesích askryji se mezi lidmi azas budu
pracovati – tak dlouho, dokud to půjde. Až to nepůjde –
no tak, jak přirozeně všecky věci končí – přestanu také.“
Mistr vstává apodává nám súsměvem ruce. „Mistře,
kdyby to bylo vnaší moci, všecko bychom udělaly, abyste
tam měl klid – abyl tam venku hodně šťasten.“ Mistr je
však už vduchu všecken vlesích aodpovídá nám tiše –
jako ze sna: „Pomodlete se zamne, děti!“ Šťastnou cestu
ahodně sluníčka, náš drahý mistře!
Tak končí tiskem zveřejněná návštěva. Jak dopadl plá
-
novaný jarní výlet, jsem nezjistil. Jisté je, že vlétě už Mi-
koláš Aleš nebyl mezi živými. Zemřel 10. července 1913,
pochovaný je naVyšehradě.
TEXT + REPROFOTO: JAN DVOŘÁK
Dopisy M. Alše zVinohrad
Alšův portrét vpodání jeho
přítele Maxe Švabinského
Dnes oepidemii