Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2020

TÉMA

Říjen alistopad 1939

Místo protinacistické demonstrace,

Žitná ulice aAlbertov

Dne 28. října 1939 si tisíce lidí připomínaly

vznik Československa, což přerostlo

vdemonstraci. VŽitné ulici byl při tom

zastřelen Václav Sedláček namístě, kde

tragickou událost připomíná pamětní deska,

abyl vážně postřelen student medicíny Jan

Opletal. Byl převezen na1. chirurgickou

kliniku naAlbertově (dnes 1. LF UK), kde

posléze zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu

1939 přerostl vprotinacistickou demon

-

straci. Smuteční průvod vyšel zAlbertova.

1939–1942

Dům Anny Letenské 34/7

Odroku 1939 se zde scházela protinacistická

odbojová skupina Petiční výbor Věrni

zůstaneme (míněno věrnost odkazu

prezidenta Masaryka). Ilegální schůzky

levicově orientovaných intelektuálů se

konaly vbytě Anny Pollertové, blízké

spolupracovnice Milady Horákové. Vbytě

byly tajné skrýše pro uchovávání letáků

adalších materiálů. Nadomě je umístěna

pamětní deska 26 odbojářů, kteří byli

popraveni, zastřeleni nebo zahynuli

vkoncentračních táborech. Anna Pollertová,

kterou zatklo gestapo, válku nepřežila,

stejně jako herečka Anna Letenská, podle

níž je ulice pojmenovaná.

Červen 1942

Chrám sv. Cyrila aMetoděje,

Resslova ulice

Místo, kam by se každý Čech měl alespoň

jednou vživotě podívat. Vkryptě chrámu se

potři týdny ukrývalo sedm vojáků vutajení

včetně Jana Kubiše aJozefa Gabčíka

zvýsadkové operace Anthropoid. Dne

27.května1942 uskutečnili tito vojáci atentát

nazastupujícího říšského protektora

Reinharda Heydricha. Zde také sedm

československých parašutistů prožilo

poslední den svého života, když se 18. června

1942 několik hodin statečně bránili německé

přesile. Nyní je zde pietní místo, Národní

památník hrdinů heydrichiády. Městská část

Praha 2 nechala vdlažbě chodníku vysadit

pamětní destičky sjejich jmény.

Únor 1945

Bombardování centra Prahy

Nálet spojeneckých letadel naPopeleční

středu 14. února 1945 zasebou zanechal

stovky mrtvých atisíce poničených domů.

Zasažen byl Faustův dům aVFN naKarlově

náměstí stejně jako Emauzy, smetena byla

židovská synagoga vSázavské ulici, zníž

nezbylo nic. Plný zásah dostal protiletecký

kryt naKarlově náměstí. NaVinohradech

bylo 21 domů srovnáno se zemí, stejný

počet naNovém Městě. MČ Praha 2 nechala

osadit nabudově VFN pamětní desku, jejímž

autorem je sochař Petr Císařovský.

Květen 1945

Budova Českého rozhlasu,

Vinohradská 12

Symbolické místo Pražského povstání.

Vysílání výzvy Voláme všechny Čechy se

stalo signálem kozbrojenému odporu

Pražanů. Během 5.– 9. května se bojovalo

zasvobodu narůzných místech Prahy, ale

nejprudší boje se sváděly právě naVino

-

hradské třídě. Při obraně budovy padli

izaměstnanci Českého rozhlasu, celkem při

bojích oRozhlas zemřelo téměř 200 lidí.

Celkem vPraze padlo 1700 civilistů, někteří

hrdinové zůstávají bezejmenní.

KLA

N

ěmci vyslali proti budově Rozhlasu jednotky SS, ale napomoc

přicházeli již čeští policisté apovstalci. Vbudově se nacházelo

90 vojáků SS, kteří zde však bloudili, neboť zaměstnanci odstranili

nachodbách německé nápisy. Ve12:15 hodin začali pracovníci

Rozhlasu vyvěšovat spojenecké vlajky. Nejprve československou

aamerickou, vevyvěšení sovětské abritské vlajky zabránila palba

Němců. Vysílání opomoc se véteru začalo šířit od12:33, tedy vdobě,

Hrdinové zDismanova souboru

Ladislav PadiorZdeněk BeranMilan Magnusek

V

dosavadní historii Dismanova rozhlasového dětského

souboru, který si letos vzáří připomene 85. výročí svého

vzniku, sehrály květnové události roku 1945 výjimečnou roli.

Pražské povstání zasáhlo tragicky dosouborového života.

Starší zjeho členů dokonce zastihlo vbudově Rozhlasu:

přímo zdopolední zkoušky narozhlasové pásmo Pavla

Kohouta Ikarův pád odešli někteří členové souboru

dopražských ulic. Nabarikádách tehdy zemřeli tři znich:

Ladislav Padior, Milan Magnusek aZdeněk Beran. Připomíná

to pamětní deska umístěná vrozhlasovém atriu. Až

dorekonstrukce hlavní budovy Českého rozhlasu byla

umístěná před vchodem dostudia číslo 6, kde soubor

během válečných let zkoušel.

Miloslav Disman byl jedním zodvážných revolučních

rozhlasových hlasatelů, svým postojem nazkouškách

vzávěrečných měsících války předjímal její brzký konec.

Vesvých vzpomínkách se často vracel zejména kLadislavu

Padiorovi, který byl nadějným básníkem avšestranně

nadaným ioblíbeným vedoucím.

Dvaadvacetiletý Ladislav Padior, vsouboru přezdívaný

Péďa, padl 8.května 1945. Miloslav Disman se sním poprvé

setkal už vtzv. pokusné škole I. stupně vNuslích-Údolí. Péďa

se stal nadšeným členem školního apozději také rozhlaso-

vého recitačního kroužku. Vesvém dotazníku upřijímací

zkoušky napsal, že má rád „děti abásně“. Naletním táboře

uOtavy poblíž Písku vsrpnu roku 1944 se stal uznávaným

vedoucím, ale také literárním autorem. Výbor zjeho veršů,

jež napsal vletech 1942 až 1945, vyšel těsně poválce pod

názvem Rozloučení.

Kromě zmíněných lidských obětí apřímé osobní angažo-

vanosti Miloslava Dismana ařady dalších protagonistů zřad

členů ivedení souboru výrazně ovlivnily životní cesty

aprofesní zaměření mnoha výrazných osobností. Ale také

těch souborových absolventů, kteří působili vesvém

občanském životě mimo jakoukoliv veřejnou pozornost.

Rozhlasové vysílání vnašich zemích je pocelou dobu své

dosavadní historie neodmyslitelně spjato s naší městskou částí.

Připomeňme, že někdejší společnost Radiojournal sice začala vysílat

vkvětnu 1923 nejprve zlegendárního stanu veKbelích, ale už odprosince

roku 1924 postupně vystřídala dvě působiště naVinohradské (tehdy

Fochově) třídě. Oddubna roku 1927 až doroku 1933 byly přitom téměř

veškeré koncerty apřenosy divadelních představení přenášeny zRaisova

sálu vinohradského Národního domu, před tím, než se celá rozhlasová

instituce přestěhovala dosvého denitivního působiště, tehdejšího

pražského ředitelství pošt.

Nejinak tomu je ivpřípadě Dismanova rozhlasového dětského souboru.

Jeho zakladatel adlouholetý vedoucí začal externě spolupracovat sRadio-

journalem nasamém začátku třicátých let, kdy přiváděl kmikrofonu také

děti ze svého recitačního souboru. Zajistý přelom vrozvoji rozhlasových

žánrů je považováno odvysílání tzv.stylizované reportáže snázvem

Podblanické děti návštěvou vPraze – stalo setak 15.května 1931 vpřímém

přenosu zNárodního domu naVinohradech. Sám Disman nastoupil

doredakce Školského rozhlasu 15. září 1935 atoto datum zároveň ustanovil

jako den vzniku DRDS.

Soubor se pak nazkouškách scházel jak přímo vpůsobištích své mateřské

instituce, tak vezkušebnách poblíž, naposledy doroku 1990 vLondýnské

ulici. Vdobě nacistické okupace nebyla činnost Dismanova souboru

přerušena. Jeho vedení bylo zapojeno doilegálního odboje, navíc se

zachovalo velmi odvážně: nazkoušky docházelo idevět dětí zrodin

popravených vlastenců ačtrnáct dětí, jejichž rodiče byli vězněni vkoncent-

račním táboře. Patřila mezi ně mj. také Aťka Janoušková.

ZDENA AVÁCLAV FLEGLOVI,

EMERITNÍ VEDOUCÍ DISMANOVA ROZHLASOVÉHO DĚTSKÉHO SOUBORU

FOTOGRAFIE: ARCHIV M. DISMANA

Vsobotu 5. května 1945 vrozhlase naVinohradské třídě nastoupil ranní službu rozhlasový hlasatel Zdeněk

Mančal, který památnou větou „Je právě sechs hodin“ odstartoval vysílání Českého rozhlasu pouze včeském

jazyce. Současně jeho slova zapůsobila jako rozbuška kvypuknutí Pražského povstání. Boj oČeský rozhlas trval

čtyři dny avyžádal si život téměř dvou set občanů.

Boj oRozhlas vyhnal Pražany doulic

kdy již vbudově probíhaly těžké boje. V18 hodin Němci kapitulovali,

ale následujícího dne se pokusili dobýt Rozhlas zpět, případně ho zničit.

Nasadili proto tanky apancéřový vlak, jehož děly budovu ostřelovali.

Dne 5. května 1945 v18 hodin byla budova Rozhlasu denitivně

včeských rukou, když velitel SS souhlasil súplnou kapitulací. Velitelem

obrany budovy Rozhlasu se stal nadporučík pěchoty Jaroslav Záruba.

Boje vokolí Rozhlasu pokračovaly pocelou dobu povstání. Přilehlá

Balbínova ulice byla ostřelována německými kulomety ze školy

NaSmetance. VBalbínově ulici byl smrtelně zraněn granátem iJaroslav

Záruba, když řídil zpevňování okolních barikád. Najeho hrdinský čin

upomíná pamětní deska.

Vpodvečer 6. května byla budova zasažena čtvrttunovou pumou

svrženou zproudového letounu Me 262. Výbuch zničil vstupní halu,

přilehlé místnosti avysílací techniku. Vysílání rozhlasu se však záhy

ozvalo zprovizorního studia vHusově sboru vDykově ulici naKrálov-

ských Vinohradech. Povstalcům docházela munice, ale naštěstí se

podařilo zapřispění dvou britských vojáků vyjednat kapitulaci posádky

123 příslušníků SS veškole vulici NaSmetance, atak získat zásobu

zbraní amunice.

Němci byli odraženi i8. května. Boje denitivně utichly až 9. května,

kdy večer v19:05 bylo slavnostně obnoveno vysílání způvodní budovy

nadnešní Vinohradské třídě. Krátce před tím skončilo před 19. hodinou

vysílání zprovizorního studia vHusově sboru. Vbojích oRozhlas

avjeho blízkosti padlo téměř 200 lidí.

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE PRAHY 2

Redaktor Zdeněk Mančal, který

hlášením „je sechs hodin“ vlastně

zahájil Pražské povstání.

VÝZNAMNÁ MÍSTA

SPOJENÁ SDRUHOU

SVĚTOVOU VÁLKOU

FOTO: ARCHIV ČESKÉHO ROZHLASU

FOTO: ARCHIV ČESKÉHO ROZHLASU

Barikáda

před budovou

Rozhlasu