Strana 5
5
ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2020
ROZHOVOR
Má rád poezii, nosí veselé ponožky astudenti medicíny jsou podle něj fajn. Martin Vokurka jenovým děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Vdobě vzniku rozhovoru doufal, že kúplné uzávěře škol tentokrát nedojde. Medicína se podle něj nedá studovat nadálku. Netušil ovšem, že
nafakultě bude pro studenty vzimním semestru prezenční výuka významně omezena.
Působíte jako přednosta Ústavu patologické
fyziologie 1. LF UK. Vústavu budete působit
dál, dá se to stíhat?
Bude to jistě velký úkol, nadruhé straně to
stíhala řada mých předchůdců. Navíc ipro
děkana je prospěšné, že se nevzdálí dění
nafakultních pracovištích, problémům,
studentům akonkrétní vědě.
Dočetla jsem se, že dobrá znalost patofyzio-
logie je zásadní ipro pochopení základů
léčby. Nicméně zrozhovoru sprofesorem
Antonínem Doležalem jsem se dozvěděla,
že počet pitev vsoučasnosti velmi klesá, což
může být pro vědecký výzkum problema-
tické. Máte nato stejný názor?
Je jistě pravda, že pitvy mají velký medicínský
avýukový význam. Jejich omezení může být
pro některé oblasti včetně části výuky problém,
vevědě naštěstí existuje řada dalších moder-
ních metod, ale nejsem právník ani patolog.
Existují dva hlavní typy pitev, anatomické, které
běží dál, apatologické. Anatomické pitvy, které
jsou pro výuku prvních ročníků nezbytné,
probíhají vneztenčené míře, kromě období
covidu. Inapodzim se je budeme snažit
vurčité míře udržet. Patologických pitev je
mnohem méně, jsou vřadě případů méně
potřebné idíky dokonalejší diagnostice. Ale
přesto jsou situace, kdy jsou nenahraditelné.
Například?
Náhlá úmrtí. Když vám tady teď umřu, tak se
budete ptát, proč asi? Rozstřihnete srdce
azjistíte, co se tam asi tak událo.
Tak rozstřihávání srdce sradostí přenechám
někomu jinému. Vraťme se kvaší práci.
Vpozici děkana 1. LF UK se chcete věnovat
hlavně propojení teorie aklinické praxe. Jak
si studenti mají takovou výuku představit?
Propojit znalosti apraxi znamená, že ty
teoretické poznatky jsou více uváděny
vklinickém kontextu, aby student věděl, proč
se danou věc učí. Co se týče distanční výuky, je
nutné, aby byly videopřednášky adalší
elektronické podklady kvýuce archivovány.
Když se studenti dostanou dovyššího ročníku,
tak budou vědět, kde si mohou znalosti
zopakovat. Co setýče vyučujících, teoretici
aklinici by měli osobě navzájem vědět, co ajak
učí. Ne že by to neexistovalo, ale teď máme
možnosti, jak to zlepšit.
Nevím, jak na1. LF UK, ale vdobě nákazy
koronavirem se často hovoří odistanční
výuce. Jak ji vnímáte vy?
Medicínu dlouhodobě nelze vyučovat
distančně. Letní semestr trval delší dobu, řada
věcí se nahrazovala. Věřím, že ktomu dotakové
míry už nedojde. Praktickou aklinickou výuku
bychom rádi udrželi co nejvíce. Byť se její
podmínky mohou včase proměnit. Třeba
výukou vmenších skupinách studentů.
Řekl jste, že studenti si zvýuky často více
pamatují „nepříliš podstatné“ detaily, ale už
ne podstatné věci. Jak tomu lze zbránit?
Pokud se tato věta stane mojí kultovní, tak to
bude příkladem toho, jak jedna malá poznámka
zůstala zapamatována ajiné věci zapomenuty.
Přišel jsem nato vlastním pozorováním
amyslím, že tato vlastnost patří lidem obecně,
ne jen medikům. Jako příklad bych uvedl, že
většina mediků si pamatuje usrpkovité anémie,
jaká aminokyselina je nahrazena jinou, což vede
kevzniku tohoto onemocnění. Ato si pamatuje
každý. Ale vživotě to člověk nepotřebuje.
Natakové věci by měla reagovat ivýuka, aby
kpodobným stavům docházelo co nejméně.
Testování azkoušení by mělo být zaměřeno
napraktické věci.
Není to třeba tím, že jsou studenti naopak
velmi poctiví azacházejí až dotakových
detailů?
Je možné, že se student drží znalosti, ato mu
dodává pocit jistoty, jak už to tak vživotě bývá. Ale
podstatné je, jak umíme se znalostmi pracovat.
Jací jsou současní studenti medicíny?
Jsou docela fajn.
Když to porovnáte sdobou, kdy jste sám
studoval?
My jsme byli taky fajn… Porovnáváme odlišné
generace. Současní studenti mají řadu věcí
dostupnějších, mají mnohem větší možnosti
volby škol apodobně. Ale vněčem jsou
sebevědomější, avněčem naopak nejistější.
Překvapuje mě slovo nejistější.
Sebevědomí, pokud je reálné, je vpořádku. Ale
často je náhražkou nejistoty. Kladou siotázku,
čeho ještě můžou dosáhnout. Mají velký výběr
možností avidí generace před sebou. Ale
nadruhou stranu mají problém stím, jak
uchopit tenhle svět. Což má každá mladá
generace. Ale stím, jak je vše volnější, je itěžší
se někam zařadit. Když jste se narodila
nastatku, tak jste pracovala nastatku, atento
model se postupně rozvolňoval. Někteří
studenti se tváří hodně sebevědomě, ale
nevím, jestli takoví doopravdy jsou. Možná jsou
někdy docela zranitelní.
Je hezké, že to takhle vidíte. Ne vždy je
pohled pedagoga tak empatický.
Nadruhou stranu mediky připravujeme
nanáročné povolání. Takže člověk může
některé věci chápat, ale jde olidi, kteří nás
budou jednou léčit, anelze tak některé věci
přehlížet. Ale myslím, že smediky to není zlé,
spousta znich se najaře zapojila doakcí
vsouvislosti scovidem. Uvědomují si, že
profese lékaře je významná aže je pro ni nutné
něco obětovat. Proto jsem říkal, že jsou fajn.
Jak vůbec ovlivnila pandemie koronaviru
vzdělávání na1. LF UK?
Posunovaly se zkoušky zjarního období
dočervence, zkouškové období bylo prodlouženo
dominulého pátku (18. 9. pozn. red.). Vrámci
některých předmětů se umožňovalo provádět
praktická cvičení. Zubní lékaři chodili například
včervenci napraktickou výuku. Kde to šlo, snažili
jsme se výuku praktických předmětů kompen
-
zovat. Zavedlo se distanční zkoušení, státní
zkoušky se posunovaly, ale zůstaly prezenční.
Mají všichni studenti připojení? Jak se
výuková pracoviště připravují potechnické
stránce?
Studenti většinou mají připojení. Techniku jsme
doplnili nanaše pracoviště. Potřebovali jsme
například zajistit dostatek kamer amikrofonů.
Zdokonalily se také platformy, nakterých
budou elektronické zdroje. Více natáčíme
videa, nanichž mohou studenti sledovat
operace. Investujeme dosimulátorů. Část
prezenční výuky se ovšem odehrává naklinic-
kých pracovištích upacientů, atam může
nastat další problém. Někteří pacienti mají
třeba špatnou imunitu, aje tedy jasné, že ne
vždy se knim studenti dostanou.
Váš názor nanákazu avsoučasné době
skokově rostoucí čísla?
Netěší mě to. Ohrožuje to řadu věcí. Nebudu se
vyjadřovat ktomu, proč se tak stalo, jestli to
bylo tím, že jsme dříve sundali roušku. Až
sodstupem několika let se vyhodnotí různé
přístupy adetailněji se pozná, jak to mělo být.
Byla by to izajímavá vědecká práce. Někdo říká,
že virus oslabil, já si tím nejsem jist, někdy se
tvrdí, že jde ovelikost infekční dávky. Iodbor-
níci mají natento stav odlišné názory. Já bych
to bral tak, že by bylo špatné, kdyby se všechno
zavřelo. Soustředil bych se nato, co racionálně
považujeme zapřínosné aco může ochránit
nejvíce ohrožené skupiny.
Bojíte se nákazy?
Spíše se bojím všech komplikací okolo. Pokud
bych onemocněl, bude spousta lidí vkaran-
téně, nebudu nafakultě, což by mi chybělo.
Jsem sice hraničně rizikový, ale shrnul bych to
tak, že se nějak nebojím. Ne že bych něco
zanedbával nebo nereagoval nafakt, že tady
nemoc je, aneříkám, že mi to nemůže ublížit.
Je to jedno zřady rizik, která nasvětě jsou.
Teoreticky se mohu bát, že se probudím
snějakým nádorem.
Máte atestaci zinterny, proč jste se rozhodl
věnovat teorii apoté pedagogické činnosti?
Odzačátku jsem se věnoval teorii, ale při tom
jsem si dodělal atestaci zinterny.
Anechytlo vás to?
Asi ne víc než teorie. Poatestaci jsem odjel
nadva roky doFrancie apracoval vevýzkumu.
Martin Vokurka
je český lékař, patologický fyziolog
aodčervna 2020 zvolený kandidát
nafunkci děkana 1. lékařské
fakulty Univerzity Karlovy.
Odroku 2012 je přednostou
Ústavu patologické fyziologie
1. lékařské fakulty. Až dosvého
zvolení kandidátem naděkana
působil mezi lety 2008 a2020 jako
proděkan 1. LF pro preklinickou
výuku, vletech 2018 až 2020 byl
zároveň statutárním zástupcem
děkana 1. LF. Je autorem či
spoluautorem řady učebnic,
lékařských slovníků aodborných
publikací. Píše ipoezii aprózu.
Rýsovat linky lidským osudům mi nepřijde správné
Tím se moje teoretická cesta tak nějak stvrdila.
Trošku mě možná mrzí, že jsem si narozdíl
odněkterých kolegů neudržel klinickou vazbu.
Mluvíte osvém pobytu veFrancii. Vsoučas-
nosti zaznívají kritické hlasy nato, že lékaři
unás sice vystudují, ale jdou pracovat
dozahraničí.
Je to přirozený proces. Ostatně se mohou
zapár let vrátit. Rýsovat linky lidským osudům
mně nepřijde správné. Školství je zde zadarmo,
nadruhou stranu ti lidé zaživot zaplatí také
řadu daní. Nemyslím si, že je nutné se nanich
vozit zato, že nám nezaplatili vzdělání.
Ohledně studia chcete zavést arozšířit
paliativní výuku. Jaká by hlavně měla být
její náplň?
Není to tak, že bych si řekl: Teď tu bude paliace.
Ale nafakultě jsou lidé, kteří se tomu už
nějakou dobu věnují, aproto je možnost toho
využít. Pro medicínu je to docela zásadní obor.
Paliace není jen řešení terminálního stavu.
Izhoubná onemocnění jsou chronická
amohou skončit idobře. Ovšem mezi tím
člověk prochází závažnými obdobími avnich
paliativní péče pomáhá.
Jak se vnávaznosti napředchozí otázku
díváte naeutanazii?
Převážně negativně.
Proč?
Myslím si, že je to jedna zcest, které mohou být
potenciálně zneužitelné. Můj pohled je vtomto
trošku náboženský. Mám pochopení pro
individuální situace, ale nadruhou stranu je zde
určité memento, které bychom neměli překra-
čovat. Obecně semi institucionalizace eutanazie
nelíbí. Kdyby bylo referendum, asi bych hlasoval
proti. Ale možná jednou změním názor…
Pokud odhlédneme odvaší profese, jaké
jsou vaše koníčky?
Teď naně čas nemám. Rád jsem čítával,
zejména historické knihy, učil se jazyky, občas
jezdil nakole. Psal jsem básně apovídky. Básně
píšu pořád, povídky už moc ne. Sbírka poezie
už vyšla, ale dobudoucna je vždy obtížné najít
nakladatele. Pak se také ptám, jaký to má
smysl?
Třeba si sbírku také někdo přečte…
To bych byl rád. Ale nyní je mým hlavním
úkolem vést arozvíjet 1. lékařskou fakultu.
PTALA SE: JE
FOTO: TIN