Vaříme s...

Tomášem Marounkem a Jiřím Cafourkem, majitelem a šéfkuchařem Restaurace U Voraře, Na Výtoni 12

První, co kolemjdoucí na restauraci nedaleko výtoňského parku a dětského hřiště zaujme, je výrazná pergola osazená břečťanem, kterou je vidět už z dálky. Podobně ojedinělý je pak i vnitřek svérázné podskalské restaurace U voraře, kde navzdory názvu mnoho styčných bodů s poblíž tekoucí Vltavou nenajdete.

Naopak, interiér je vyzdobený starými hudebními nástroji, na stěně vítá návštěvníky kostlivec za pianem, a i výmalba nasvědčuje tomu, že majitel Tomáš Marounek je nadšenec do hudby, ostatně má vystudovanou kytaru na konzervatoři. Zdi ve sklepním prostoru restaurace jsou například vyzdobené ilustracemi na motivy alb Pink Floyd.

Vysněnou restauraci si Marounek otevřel už před dvaceti lety a prvních pět až šest let o přízeň místních návštěvníků tvrdě bojoval. „Musel jsem si udělat jméno. Začal jsem dělat hudební večery, zval sem muzikanty. To se rozneslo po okolí, protože tady kolem nikdy nic takového nebylo. Lidé sem ale začali chodit hlavně kvůli kuchyni. Dřív jsem si vařil sám, a poctivě,“ říká Marounek. Nyní už jeho kuchyni vládne kuchař Jiří Cafourek, na majiteli zůstalo vymýšlení jídel. Aby zákazníkům nezevšedněla, stálý jídelní lístek obměňuje jednou týdně. Návštěvníky láká i na přibližně sto třicet druhů rumu, nápoje námořníků (alespoň nějaká spojitost s nedalekou řekou), koho přepadne chuť si zahrát, může si půjčit jednu z majitelových kytar, co visí na stěnách.

Lidé k Voraři chodí ale skutečně především za jídlem. Hlavně na steaky a burgery, které U Voraře připravují s bulkami vlastní výroby. „Jsme restaurace, která si na nic nehraje. Kdo k nám přijde, ten se opravdu do sytosti nají. Nikdo neodchází hladový,“ říká pyšně majitel a jeho slova potvrzují nejen recenze většinou nadšených strávníků na internetu, které často zmiňují opravdu štědré porce: nezvratným důkazem je i jídlo, které si Marounek pro čtenáře vybral. Jde o steak z vepřové krkovice, dlouho uleželý v marinádě z medu a chilli, což podle něj není zcela běžná kombinace. Jak na ni přišel? „Zkusil jsem to,“ směje se hostinský. Spořádat tenhle kus masa, velký jako medvědí tlapa, je skutečná výzva i pro udatné jedlíky.

tin

Medová krkovička s chilli, pečeným bramborem a dipem z restovaného česneku

Na jednu porci budete potřebovat:

Steak z vepřové krkovičky, plátky anglické slaniny, vejce, čtyři brambory, olej, sůl, rozmarýn. Na marinádu: větší lžíci medu, lžičku oleje, nasekanou čerstvou červenou chilli papričku, drcený stroužek česneku, šťávu z půlky pomeranče, špetku hrubozrnné soli, čerstvě mletý pepř, snítek nasekaného rozmarýnu a tymiánu. Na česnekový dip: pět větších stroužků česneku, tři lžíce majonézy

Nejprve si naložíme steak z krkovičky do marinády, na kterou smícháme všechny ingredience, a necháme odležet zhruba dvě hodiny. Brambory omyjeme včetně slupky, rozpůlíme, osolíme, potřeme olejem a dáme na půl hodiny péct do předehřáté trouby na cca 180 stupňů. Ve chvíli, kdy budou brambory už skoro upečené (tedy zhruba na posledních deset minut), snížíme teplotu na 130 stupňů, přidáme nasekaný rozmarýn a necháme dojít spolu s krkovičkou.

Krkovičku vyjmeme z marinády a opečeme z obou stran na pánvi. Osolíme a opepříme. Maso na pánvi obracíme a dáváme pozor, aby se nepřipálilo, jelikož marináda obsahuje med a ten rád a rychle karamelizuje. Opečenou krkovičku vložíme do trouby se sníženou teplotou na přibližně deset minut. Mezitím do pánve, ve které jsme opékali maso, vložíme plátky anglické slaniny, necháme je opéct na výpeku a na ně rozklepneme vejce, které osolíme a opepříme. Krkovičku podáváme se slaninou a sázeným vejcem navrch. 

Nakonec si připravíme česnekový dip: pět větších stroužků česneku oloupeme a nakrájíme na plátky, orestujeme na pánvi do zlatova. Necháme vychladnout a poté přimícháme tři lžíce čisté majonézy. Opeříme a osolíme. Pro autentickou chuť navštivte naši hospůdku!

TIP REDAKCE: 

Místo opečených brambor můžete jako přílohu zkusit brambory šťouchané s cibulkou a slaninou