Od náletu, který změnil tvář Prahy, uplynulo 80 let
V pátek 14. února v pravé poledne, za symbolického znění kostelního zvonu, proběhla před budovou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2 již tradiční vzpomínka na oběti spojeneckého náletu a bombardování hlavního města v roce 1945. Od smutné události, která si vyžádala 701 životů, letos uplynulo už osmdesát let.
„Dnes jsme zde, abychom si připomněli oběti tohoto tragického dne, abychom vzdali úctu těm, kteří zemřeli, a abychom si uvědomili, jak důležité je uchovávat památku na minulost jako varování pro budoucnost,“ pronesl u pamětní desky z dílny akademického sochaře Petra Císařovského starosta Prahy 2 Jan Korseska. Společně s ním se pietního aktu zúčastnil ředitel VFN David Feltl, ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek, který zastoupil ministryni obrany Janu Černochovou, a další představitelé Prahy 2 a armády. „Ceňme si svobody, kterou máme, a chraňme ji pro budoucí generace. Dnešek není jen připomínkou minulosti, ale také výzvou k odpovědnosti za budoucnost,“ uvedl starosta.
Na pietní místo dorazilo také několik žijících pamětníků náletu. Jeden z nich, Pavel Dukát, zavzpomínal pro Noviny Prahy 2 na to, jak jej nálet zastihl, když jako desetiletý kluk šel s kamarádem po Vinohradech. „Najednou začaly houkat sirény. Z toho jsme si nic nedělali, já bydlel na Smíchově na Černém vrchu a kdykoliv začal poplach, koukali jsme z okna na letadla. Ale najednou se ozval hukot a vtom jsme uslyšeli obrovskou ránu. Ucítil jsem horký vzduch, odhodilo mě to na zem,“ vyprávěl pamětník. Aniž by to tehdy věděl, puma vybuchla jen sto metrů od něj. „Nějaký pán mě zatáhl do domu, kde byl kryt. Tam jsem seděl, z hlavy mi tekla krev. Když poplach skončil, vyšli jsme ven a koukali, že jsou Emauzy v troskách. Kolem byl takový žár, že se skoro nedalo projít. Dodnes si pamatuju muže, který ležel na zemi a doutnala mu kravata,“ řekl pan Dukát. Strach prý tehdy vůbec neměl. „Kdykoliv se potom ale ozvaly sirény, utíkal jsem do sklepa,“ poznamenal.
Nálet, jehož cílem byly Drážďany, zničil desítky domů a řadu dalších poškodil. Mezi poničenými objekty byly Emauzský klášter a Faustův dům, již zmíněná Všeobecná nemocnice na Karlově náměstí, shořely dílny Národního divadla na Vinohradech a silně poškozeny byly skleníky Botanické zahrady. Jedna z pum spadla přímo na bunkr na Karlově náměstí, v něm zahynulo 120 lidí. Srovnána se zemí byla také synagoga v Sázavské ulici. „Byla to největší ortodoxní synagoga v Česku i v Evropě, po válce už nikdy nebyla obnovena. Komunisté místo toho, aby ji opravili, tak ji úplně zničili a na jejím místě je dnes škola,“ uvedl rabín Jair Jirmejahu Jerochim, předseda spolku Židovské centrum na Praze 2. Teprve nedávno se spolku podařilo otevřít novou synagogu a komunitní centrum v ulici U Havlíčkových sadů.
Pamětní desku vyrobenou ze střepů jedné z bomb nechala Praha 2 umístit na budovu VFN v roce 2015 u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války. Je na ní 701 křížků na památku obětí náletu.
tin, rea, foto: Jan Schejbal