Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

všm nedvnm 80 nrozennm bude od

25březn uspořdn vel retrospetvní vstv

vClm–Gllsově plc Co bude ústředním obrzem

Čsto osobě řím, že ezdím nprdox At není dvu,

že zústřední expont povžu obrz volně rčeící Pout

-

nce nprot tomu troobrz Soumr cvlzce Poutnce

e hlvní postv mého díl, motv poutnce se m vrd

doobrzů už čtřcet let Většn mch vstv bl podle

ní pomenovn – t npříld vNrodní ler to bl

Poutnce vlbrntu, vAlšově hočesé ler Poutnce

rčí dl Tto pržs vstv, terou sem přprvovl

surtorem Jřím Mchlcm déle než půl rou, m nzev

Poutnce se vrcí domů

Dode něd docíle

Jde mlč světem mslí s své T se nezství, pořd de

Doonce sem í zstl věčnou pouť, dž sem  nechl

vtest nnhrobní desu nOlšnsch hřbtovech, de

ednou smou ženou Mdou spočneme

Je to onrétní žen, nebo spíš smbolc postv

Oboí Poutnce e metforou přrozeného žvot e prot

-

pólem nch mch postv, vohnoutů, teří nop předst-

vovl zmnpulovnou ldsou exstenc zomunstcého

režmu Předobrzem Poutnce bl vzpomín nmou

mtu,  osměle rčí nedělní lduprzdnou vnohrd

-

sou ulcí, dž el nVsočnu nhrob svch rodčů

doLedče nd Szvou Dívl sem se zní o lu zon

vetřetím ptře domu ten vev se m vrl dopodvědomí,

 osměl de de pomlu se vzdlue Zímvé e, že

poutní mlovl dedo, dežto poutnce ze všech světo

-

vch mlířů děll, spoň co vím, en Jn Zrzv, eterému

sem se vmldí upínl povžu ho zsvého duchovního

otce

Potl ste se sním něd

Bohužel ne, chstl sem se zním doeho teléru

vOrouhlc, le mnul sem se sním Orouhlc, de se

Zrzv nrodl, mm blíz vzth – e nVsočně nedleo

vís Brtroňov, de se nrodl mů otec, ndohled odhr

-

du Lpnce Osud o b m chtěl ndělt dovínu hned

dv umělce, teří mě vžvotě nevíc nsprovl – Jroslv

Hš Jn Zrzvého Hše, ter nLpnc dožívl svů

pestr žvot, svm bsurdním humorem, Zrzv témtem

de mte rodové ořen

Jsem vnohrds ptrot Nrodl sem se vMcešově

plc nVnohrdech, m se mí rodče přestěhovl zV

-

sočn NVnohrdech žu cel žvot mm td telér

Ale mů rod pochzí zVsočn Vsočn bl chud, trochu

uzvřen brmborřs r, de bl vír přrozenou

součstí žvot Je to r umučeného frře Josef Toufr

víře mě přvedl bbč, vostele vLedč nd Szvou

sem mnstrovl Zbbčou sem sbrtrem sestrou ez

-

dl žd ro nprzdnnové pobt domln NHmrech

uLedče nd Szvou Bbčce stro vzl prst nedné

ruce, přece s tou pěstčou dozl všechno udělt

Rd vzpomínm nvečer, d bbč vuchn chodl

olem obrovsé díže, veteré hnětl těsto nchleb Nebo

 vlel chléb poté ho ldl dovelé pece vpředsín,

přtom s povídl snvštěvou, ztímco  npec děll,

že spím, le tše sem nslouchl Nsíťov specn chleb,

zvěšené nlce dveří, pro teré s chodl sousedé Irodče

bl svělí

Vrcíte se tm něd

Dnes e to údolí NHmrech uLedče nd Szvou né, rb

-

ní vschl zrostl, poto, vterém sme se o dět

oupl, b dnes mlnsé olo neroztočl, to e en čůre

M sme tm sbrtrnc sestřencem chtl rb, chodl

doles nhoub, psl sme rv, rd nto vzpomínm

dž tm předu dnes, nevěřím svm očím,  rchle se

zrn ztrcí vod

Vesvé tvorbě se čsto zbvte exstenclním nmě

-

t Vém bodě se podle vs ldstvo nchzí

Před tstrofou Znte nh Bumnn

Ne Měl bch s e přečíst

Přečtete s e, le rdě ne před spním, mohl b vs zeho

mšlene rozbolet hlv Zmunt Bumnn (slvn soco

-

lo msltel, ter zvedl poem teut modernt – pozn

red) ří, že dnešní cvlzce e první cvlzcí vhstor,

ter s necení trvlého To e perfetní metfor Všechno

e vdnešní době vpohbu, žeme vteutch čsech, le

člově potřebue mít něco pevného, nemusí to bt zrovn

menné prmd vEptě Něco, co ns drží pohrom

-

dě dv ndě dobudoucn Dnešní žvot e le lpen

dosoclních sítí dtlních technoloí bombrdovn

všudpřítomnou relmou

Ale dtlní technoloe nm přece usndňuí žvot

Ale zroveň vedou poctu odczení, rdou nm bezpro

-

střední zžt schopnost spontnní omunce mez

ldm, dět vůl tomu nerozlšuí mez reltou fcí Jstě,

e to proev ldsé enlt, ter ns vš prdoxně no

-

nec může sndno znčt Zprostředovn žvot už m svů

odrz vumění, Jn Ševčíov (teoretč umění – pozn

red) přšl stermínem budovn bezprostřednost Extrém

-

ním proevem této stuce bl dob oronvru Nvst-

vě bude ntoto tém mů obrz zclu Apolps, ter

sem nzvl Rodn vúzch Přpd m, že vtovém

bodě se teď nchzí cvlzce Rd bch věřl, že ldstvo

m eště ndě polpsu odvrtt

Zmnulého režmu ste ofclně nesměl vstvovt

Vdl vše nzor, nebo tvorb

Nd sem nemlovl dělní srp sldvem Ale zrov

-

n t sem nebl n chrtst, vůl potřebě soustředt

se ntvorbu sem se „drl spíš dopozdí“ Tehdeší stuc

vreslue hstor,  sme v60 letech mnulého století

smm vrstevní nstlovl vstvu vMrobolocém

ústvu vrč Mchel Rttsten tm zřdl obrz Nechc

vlec blo zle Ně fízl to udl, přel dvě „šestsetro

-

“, vnch vedení Svzu vtvrnch umělců šéf normlzč-

ní ultur Mroslv Mller, nčež ns vstvuící o něé

potenclní zločnce uzml doedné místnost uvrtnce

Ale protože sme měl velm dobré vzth stehdeším řed

-

telem Nrodní lere Jřím otlíem, t sem mu zvoll,

co se děe On přel třetí Ttrou 603 vstvu sme nonec

zhl, le potdnu  steně zvřel To se prostě stv, už

Sortes vntce bl dobov rebel znelíbl se doté mír, že

musel spcht sebevrždu Jeho příld uzue, že člově

m trvt nsvém, dž ho to může stt žvot

Mělo vlv nvš posto eomunstcému režmu to,

 se zchovl všemu otc

To víte že no, ten režm m vedvnct letech urdl

otce, dž ho npět let zvřel dormnlu Nc šptného

neuděll, en zeho poltcé nzor, otec vžd říl, co s

mslel Mmn zůstl sm se třem dětm, blo to pro

n těžé Obchod sovocem, zelennou běžnm potrv

-

nm vMcešově plc, eterému se otec doprcovl

vlstní pílí terému se řílo UPvlíů, mu poúnoru 1948

sebrl, doonce ns chtěl vstěhovt zMcešov plce,

tomu nštěstí nedošlo Bl to rušné čs, le měl sme

rsné dětství

dž se o čerstv osmdestní ohlédnete zpt

zsvm žvotem, co ste s vněm splnl

Vždc sem rd cestovl porčueme vtom smou

ženou dodneš Vše nsvětě e propoené Musíte poznt

proít svět, bste s dozl vžt toho, co mte dom

Otom rsně mluví nh Onomdství slvného flozof

Mchel Mfesollho, le něteré bblcé příběh Ale pro

mě e hlvní, že můžu tvořt Že sem se věnovl tomu,

očem sem cel žvot snl Nc lepšího se m nemohlo stt

Ptala se: Martina Klapalová

 

on se vClm–Gllsově plc od25 březn do11 větn V šestnct slech n n budou vstven

desít Pvlíovch obrzů, reseb, bronzovch obetů způče eho děl zstoupench vesttních

lerích urtorem vstv e unsthstor Jří Mchlc, odbornm pordc bvl ředtel Sbír

moderního  součsného umění Nrodní lere Tomš Vlče ředtel rlovrsé lere Jn Smec N

vernsž vstv 24 březn od1700 vstoupí houslst Vclv Hudeče herc Jří Štěpnč Petr Jnčří

 

Vnohrds rod, demc mlíř Petr Pvlí, čestn

občn Prh 2, chst vtěchto dnech velou celožvotní

vstvu Pvlí e respetovn mlíř sochř, donedvn

dlouholet vsoošols pedo nDAMU, de se stl

docentem, le té vtvrn rt teoret, ter se věnue

publční čnnost Jeho nh Umění žvot vČechch neb

Umění žít vČechch bl podv měsíce neprodvněším

ttulem vleendrním nhupectví Fšer vprově ulc

Poutnce se m vrd do obrzů

už čtřcet let

  2

|

 2025

|

 3

5

