12
3
ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2023
DISKUZE
Musíme si pomáhat…
…to není jen název stejnojmenného filmu režiséra Jana Hřebejka, ale zásada každé zdravé a odpovědné
společnosti. Do složité životní situace se člověk může dostat svým i cizím zaviněním, ale také se do ní narodit.
Ať je to tak či onak, každý se můžeme ocitnout ve chvíli, kdy se bez pomoci okolí neobejdeme. Jak si veřejnou
pomoc znevýhodněným skupinám představují naši političtí zástupci? Zeptali jsem se zástupců koalice
i opozice:
Jak by měla městská část
pomáhat sociálně
znevýhodněným
skupinám obyvatel?
UPOZORNĚNÍ REDAKCE: PŘÍSPĚVKY NA TÉTO STRANĚ NEVYJADŘUJÍ STANOVISKO MČ PRAHA 2, ZA OBSAH I FORMU ODPOVÍDAJÍ JEJICH AUTOŘI.
NÁZORY KOALICE
NÁZORY OPOZICE
JITKA URBÁNKOVÁ / ANO
ROBERT BASCH / PRAHA 2 SOBĚ
Fungující spolupráce je základ
Potřebujeme komplexní přístup
Mohla bych odpovědět jednoduše, že by městská část měla pomáhat tak, aby tito lidé
nestrádali. V průběhu loňského roku, kdy probíhala energetická krize, jsme všichni mohli vidět,
jak stresující faktor je u lidí obava, že nebudou mít peníze na zaplacení nájmů nebo energií.
My jsme tento problém začali ihned řešit. Zintenzivnili jsme spolupráci s Úřadem práce
a nastavili jsme systém spolupráce tak, aby lidem, kteří se ocitli v nouzi, efektivně pomohl.
Jelikož jsem viděla, kolika lidí se to dotýká, iniciovala jsem následně i spolupráci se Sociálním
nadačním fondem hlavního města Prahy. Ne všechno totiž může řešit Praha 2 sama, a to
i přesto, že aktivně využíváme v případě těch nejpotřebnějších i našeho Nadačního fondu
Dvojka srdcem, který se dlouhodobě zabývá pomocí našim občanům, a kterému bych touto
cestou též chtěla vyjádřit naše díky.
Aktuálně revidujeme pravidla sociální bytové politiky a vzhledem k dalšímu vývoji na trhu
s bydlením jsem se také rozhodla, že budeme více podporovat mladé lidi a rodiny, které
začínají svou samostatnou životní dráhu. Nyní však ještě nemohu prozradit více, protože vše je
ve schvalovacím procesu, ale věřím, že vám brzy budu moci představit výslednou úpravu.
Nejdůležitější však je, že v naší městské části jsme dobrý tým a v případě nouze dokážeme
najít řešení i mimo standardní rámec běžně poskytovaných služeb. A to je dle mého názoru
recept i na další výzvy, které nás v budoucnu čekají.
Mnoho z nás na Dvojce zná odstrašující příběh pana Halamky, našeho souseda, kterého
radnice „vypověděla“ ze sociálního bytu uprostřed zimy, a pan Halamka následně zemřel na
ulici. Ano, nebylo to s ním jednoduché, ale takové věci se nesmí stávat. Každý z nás se může
z ničeho nic a často ani ne svou vinou dostat do problémů, a proto bychom pomocnou síť měli
stavět tak, jako bychom ji stavěli pro sebe. Už léta se ví, že sociální služby musí být hlavně
koncepční a komplexní. Vše začíná dobrou prevencí. Sociální, zdravotní, vzdělávací nebo
bytové odbory by měly pracovat v těsné součinnosti, skoro jako jedno tělo. Aby každý případ
byly schopné posuzovat společně, a ne si jej přehazovat jako horký brambor. Je také potřeba
do práce zapojit i neziskové organizace, které poskytují sociální služby, odbornou pomoc,
právní poradenství. Vytvořit pružnou síť s dostatečným množstvím sociálních pracovníků. Věci,
na které radnice sama nestačí nebo nemá expertízu. To vše samozřejmě něco stojí, ale jedině
díky tomu budeme schopni včas odhalit rodící se problémy a začít je řešit, než narostou třeba
do podoby exekuce či vystěhování maminky samoživitelky s dítětem na ulici. Důležité je také
poskytovat pomoc v terénu, domácím prostředí, nikoli koncentrovat služby do uzavřených
institucí. A bude to pro nás i levnější. Musíme být schopni pracovat i s lidmi, s nimiž to nemusí
být jednoduché a kteří třeba nejsou „vzornými“ občany. Řešením ale není, snažit se lidi s problémy vytlačit mimo území Dvojky a tvářit se, že u nás tyto problémy neexistují.
LUCIE PECHOVÁ / ODS
Pomocné ruky se na Dvojce dostane každému,
kdo ji potřebuje
JAROSLAV NĚMEC / PIRÁTI
Pravidla pronájmů chceme změnit
I když v rámci Prahy 2 můžeme mít na některé věci různé pohledy a názory, na jedné věci se
jistě všichni shodneme. Sociální politika Prahy 2 je na tak vysoké úrovni, že je výkladní skříní
a inspirací i pro ostatní městské části. V této oblasti máme kvalitní pilíře pomoci, které jsou
vzájemně natolik propojené a kompatibilní, že se pomoci dostane každému občanovi Prahy 2,
který ji potřebuje. V prvé řadě je to náš Humanitní odbor a jeho zaměstnanci, kteří jsou
opravdoví profesionálové a lidé na správném místě. Svou práci odvádí obdivuhodně, a hlavně
srdcem.
Stejně tak je tomu u našeho Centra sociálních služeb Prahy 2, které zajišťuje péči v nejrůznějších službách pro seniory, ale také se stará o naše nejmenší ve dvou jeslích. Myslím, že je
málo městských částí v Praze, které se mohou takovouto nabídkou pyšnit. I proto zcela právem
CSSP2 sbírá každoročně jedno ocenění za druhým.
Skvělým počinem byla také iniciativa mé předchůdkyně Alexandry Udženija, která stojí za
vznikem Nadačního fondu Dvojka srdcem. Ten propojuje obyvatele Dvojky, kteří pomáhat
mohou a chtějí, s těmi, kteří pomoc potřebují. Díky tomu se během necelých šesti let podařilo
rychle a adresně pomoci desítkám našich spoluobčanů, a to ať handicapovaným, seniorům či
rodičům samoživitelům. Nesmíme zapomenout ani na neziskové organizace, kterých v Praze 2
sídlí nejvíce z celé metropole a naše městská část s celou řadou z nich spolupracuje. Jistě to
není náhoda a pro své působení u nás měly své důvody.
Opravdu buďme pyšní na to, jak skvěle sociální politika na Dvojce funguje.
Praha 2 spravuje více než tisíce nájemních bytů, k červnu bylo za snížený nájem přes 136 z nich
určeno pro seniory, 63 pro osoby se zdravotním postižením, 14 bytů slouží jako startovací byty
a další desítky bytů jsou vyčleněny podporovaným profesím. V neposlední řadě bylo pronajato
18 bytů sociálně potřebným.
A není to tím, že by na dvojce nebyli lidé, kteří potřebují pomoci, jen nesplní nesmyslná
pravidla a je jim doporučeno, ať se obrátí na magistrát. Ten v předchozích dvou letech
suploval u občanů Prahy 2 roli městské části ve 20 případech. Šlo o seniory a sociálně
potřebné z Prahy 2, kteří nakonec bydlí třeba na Černém Mostě. To nepovažuji za komunitní
přístup.
Aby občan měl nárok požádat o byt pro sociálně potřebné, musí v Praze 2 minimálně 10 let
žít, senioři 20 let. To mohlo platit někdy v minulém století, kdy se lidé tolik nestěhovali.
V dnešní době je migrace v rámci jednoho města mnohem větší a zejména lidé v bytech
v nájmech na dobu určitou, tak mnohdy nemají ani šanci bydlet někde třeba 10 let. Celý
systém správy bytů patří celkově spíše do minulého století, a jako člen bytové komise si občas
připadám jako ve špatném seriálu z období národních výborů. Matka samoživitelka je
odmítnuta, jelikož zde bydlí krátce, ale obratem se rozhoduje o převodu nájmu z dcery na
matku, která nemá kde bydlet, jelikož byt, který před lety od dvojky privatizovala, pronajímá.
Podpora dostupného nájemního bydlení je pro nás priorita. Pravidla pronájmů se musí
změnit tak, aby odpovídala 21. století.
ŠÁRKA KAVÁLKOVÁ / TOP 09
PETR PAVLIŠ / SPD PRO PRAHU 2
Pomáhat efektivně a flexibilně
Jak vlastně pomáhat teda?
Městské části mají, ve srovnání s celostátní úrovní, těsnější vztah se svými občany, a tudíž
mohou pomáhat více flexibilně, na základě dobré znalosti potřeb sociálně znevýhodněných.
Domnívám se, že jedním z nejefektivnějších metod pomoci sociálně znevýhodněným je možnost
přidělování sociálního bydlení. Praha 2 poskytuje zvýhodněný nájem mladým rodinám, seniorům, zdravotně postiženým a sociálně potřebným. Samoživitelé jsou další zranitelnou skupinou.
Pozitivně kvituji, že Praha 2 plánuje zařadit i je, mezi možné beneficienty sociálního bydlení.
Je však klíčové, aby bytová politika měla jasně stanovená pravidla, podléhala přísné kontrole
a nedocházelo ke zneužívání.
Za další velmi efektivní způsob pomoci na Praze 2 považuji Centrum sociálních služeb, které
pomáhá seniorům, nemocným a lidem se zdravotním omezením (skrze domov pro seniory,
pečovatelskou službu, domácí zdravotní péči, dopravu k lékaři, možnost pravidelného setkávání
se apod.), pečujícím i rodinám s dětmi. Zajištění péče o ty nejmenší v jeslích je pro mnohé rodiče
klíčové, aby mohli samostatně zajistit příjem rodiny. Rodinám často pomůže i drobnější finanční
příspěvek začátkem školního roku.
Kdokoli se můžeme ocitnout v situaci, kdy potřebujeme pomoc rychle. Ta je o to cennější
a mnohdy efektivnější, pokud přijde přímo z komunity, kde žijeme. Skrze fond Dvojka srdcem
můžeme pomáhat všichni – finančně či jako dobrovolníci. Praha 2 dokáže zkoordinovat pomoc
potřebným a možnosti těch, kteří jsou ochotni přispět.
Naše městská část je specifická především koncentrací spíše bohatších lidí, nu a tahle
skutečnost logicky vyvolává tlak nejen na cenovou hladinu bydlení, ale i na ostatní služby.
Otázka v jaké míře provádět kompenzace těm co nedokáží „držet krok“ s bohatšími je složitá.
Má právo na podporu mladý hasič, úředník před penzí nebo policista pracující pro Prahu 2? Co
třeba babička ve velkém bytě, když obdrží likvidační účet za topení? Nebo nabubřelí cizinci,
jejichž luxusní auta bez obav a poplatků postávají kdekoliv? Či matka samoživitelka, která se
vykopnutá z práce dostala do svízelné situace? A co mladí lidé, kteří chtějí založit rodinu.
Osobně si myslím, že tahle emotivní témata by se měla řešit jednotnými pravidly pro
všechny. Sama Praha 2 by měla do procesu rozhodování, koho podpořit a koho ne, vstupovat
jen málo a ve vážných případech. (Těžká životní situace, nemoc, startovací bydlení pro děti
z dětských domovů atd.) Praha 2 by si neměla toto téma monopolizovat, „pravidla hry“ musí
býti nastavena z centra. Ovšem nikoliv jako PR té či oné Prahy, a zde i desítky let trvajícího
vlivu té či oné politické strany, ale jako skutečná služba a pomoc. Ne ovšem pouze tomu, kdo
umí včas a pohotově natáhnout ruku a „dej vole“ ať mám na hospodu, ale především těm, co
natáhnout ruku neumí, či se stydí nebo se prostě a obyčejně bojí. A právě ti jsou mnohdy
nejpotřebnější. Protože je nemilosrdně válcují takoví, co umějí mistrovsky zneužívat a využívat. Nás všechny.