12

3

ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2023

DISKUZE

Musíme si pomáhat…

…to není jen název stejnojmenného filmu režiséra Jana Hřebejka, ale zásada každé zdravé a odpovědné

společnosti. Do složité životní situace se člověk může dostat svým i cizím zaviněním, ale také se do ní narodit.

Ať je to tak či onak, každý se můžeme ocitnout ve chvíli, kdy se bez pomoci okolí neobejdeme. Jak si veřejnou

pomoc znevýhodněným skupinám představují naši političtí zástupci? Zeptali jsem se zástupců koalice

i opozice:

Jak by měla městská část

pomáhat sociálně

znevýhodněným

skupinám obyvatel?

UPOZORNĚNÍ REDAKCE: PŘÍSPĚVKY NA TÉTO STRANĚ NEVYJADŘUJÍ STANOVISKO MČ PRAHA 2, ZA OBSAH I FORMU ODPOVÍDAJÍ JEJICH AUTOŘI.

NÁZORY KOALICE

NÁZORY OPOZICE

JITKA URBÁNKOVÁ / ANO

ROBERT BASCH / PRAHA 2 SOBĚ

Fungující spolupráce je základ

Potřebujeme komplexní přístup

Mohla bych odpovědět jednoduše, že by městská část měla pomáhat tak, aby tito lidé

nestrádali. V průběhu loňského roku, kdy probíhala energetická krize, jsme všichni mohli vidět,

jak stresující faktor je u lidí obava, že nebudou mít peníze na zaplacení nájmů nebo energií.

My jsme tento problém začali ihned řešit. Zintenzivnili jsme spolupráci s Úřadem práce

a nastavili jsme systém spolupráce tak, aby lidem, kteří se ocitli v nouzi, efektivně pomohl.

Jelikož jsem viděla, kolika lidí se to dotýká, iniciovala jsem následně i spolupráci se Sociálním

nadačním fondem hlavního města Prahy. Ne všechno totiž může řešit Praha 2 sama, a to

i přesto, že aktivně využíváme v případě těch nejpotřebnějších i našeho Nadačního fondu

Dvojka srdcem, který se dlouhodobě zabývá pomocí našim občanům, a kterému bych touto

cestou též chtěla vyjádřit naše díky.

Aktuálně revidujeme pravidla sociální bytové politiky a vzhledem k dalšímu vývoji na trhu

s bydlením jsem se také rozhodla, že budeme více podporovat mladé lidi a rodiny, které

začínají svou samostatnou životní dráhu. Nyní však ještě nemohu prozradit více, protože vše je

ve schvalovacím procesu, ale věřím, že vám brzy budu moci představit výslednou úpravu.

Nejdůležitější však je, že v naší městské části jsme dobrý tým a v případě nouze dokážeme

najít řešení i mimo standardní rámec běžně poskytovaných služeb. A to je dle mého názoru

recept i na další výzvy, které nás v budoucnu čekají.

Mnoho z nás na Dvojce zná odstrašující příběh pana Halamky, našeho souseda, kterého

radnice „vypověděla“ ze sociálního bytu uprostřed zimy, a pan Halamka následně zemřel na

ulici. Ano, nebylo to s ním jednoduché, ale takové věci se nesmí stávat. Každý z nás se může

z ničeho nic a často ani ne svou vinou dostat do problémů, a proto bychom pomocnou síť měli

stavět tak, jako bychom ji stavěli pro sebe. Už léta se ví, že sociální služby musí být hlavně

koncepční a komplexní. Vše začíná dobrou prevencí. Sociální, zdravotní, vzdělávací nebo

bytové odbory by měly pracovat v těsné součinnosti, skoro jako jedno tělo. Aby každý případ

byly schopné posuzovat společně, a ne si jej přehazovat jako horký brambor. Je také potřeba

do práce zapojit i neziskové organizace, které poskytují sociální služby, odbornou pomoc,

právní poradenství. Vytvořit pružnou síť s dostatečným množstvím sociálních pracovníků. Věci,

na které radnice sama nestačí nebo nemá expertízu. To vše samozřejmě něco stojí, ale jedině

díky tomu budeme schopni včas odhalit rodící se problémy a začít je řešit, než narostou třeba

do podoby exekuce či vystěhování maminky samoživitelky s dítětem na ulici. Důležité je také

poskytovat pomoc v terénu, domácím prostředí, nikoli koncentrovat služby do uzavřených

institucí. A bude to pro nás i levnější. Musíme být schopni pracovat i s lidmi, s nimiž to nemusí

být jednoduché a kteří třeba nejsou „vzornými“ občany. Řešením ale není, snažit se lidi s problémy vytlačit mimo území Dvojky a tvářit se, že u nás tyto problémy neexistují.

LUCIE PECHOVÁ / ODS

Pomocné ruky se na Dvojce dostane každému,

kdo ji potřebuje

JAROSLAV NĚMEC / PIRÁTI

Pravidla pronájmů chceme změnit

I když v rámci Prahy 2 můžeme mít na některé věci různé pohledy a názory, na jedné věci se

jistě všichni shodneme. Sociální politika Prahy 2 je na tak vysoké úrovni, že je výkladní skříní

a inspirací i pro ostatní městské části. V této oblasti máme kvalitní pilíře pomoci, které jsou

vzájemně natolik propojené a kompatibilní, že se pomoci dostane každému občanovi Prahy 2,

který ji potřebuje. V prvé řadě je to náš Humanitní odbor a jeho zaměstnanci, kteří jsou

opravdoví profesionálové a lidé na správném místě. Svou práci odvádí obdivuhodně, a hlavně

srdcem.

Stejně tak je tomu u našeho Centra sociálních služeb Prahy 2, které zajišťuje péči v nejrůznějších službách pro seniory, ale také se stará o naše nejmenší ve dvou jeslích. Myslím, že je

málo městských částí v Praze, které se mohou takovouto nabídkou pyšnit. I proto zcela právem

CSSP2 sbírá každoročně jedno ocenění za druhým.

Skvělým počinem byla také iniciativa mé předchůdkyně Alexandry Udženija, která stojí za

vznikem Nadačního fondu Dvojka srdcem. Ten propojuje obyvatele Dvojky, kteří pomáhat

mohou a chtějí, s těmi, kteří pomoc potřebují. Díky tomu se během necelých šesti let podařilo

rychle a adresně pomoci desítkám našich spoluobčanů, a to ať handicapovaným, seniorům či

rodičům samoživitelům. Nesmíme zapomenout ani na neziskové organizace, kterých v Praze 2

sídlí nejvíce z celé metropole a naše městská část s celou řadou z nich spolupracuje. Jistě to

není náhoda a pro své působení u nás měly své důvody.

Opravdu buďme pyšní na to, jak skvěle sociální politika na Dvojce funguje.

Praha 2 spravuje více než tisíce nájemních bytů, k červnu bylo za snížený nájem přes 136 z nich

určeno pro seniory, 63 pro osoby se zdravotním postižením, 14 bytů slouží jako startovací byty

a další desítky bytů jsou vyčleněny podporovaným profesím. V neposlední řadě bylo pronajato

18 bytů sociálně potřebným.

A není to tím, že by na dvojce nebyli lidé, kteří potřebují pomoci, jen nesplní nesmyslná

pravidla a je jim doporučeno, ať se obrátí na magistrát. Ten v předchozích dvou letech

suploval u občanů Prahy 2 roli městské části ve 20 případech. Šlo o seniory a sociálně

potřebné z Prahy 2, kteří nakonec bydlí třeba na Černém Mostě. To nepovažuji za komunitní

přístup.

Aby občan měl nárok požádat o byt pro sociálně potřebné, musí v Praze 2 minimálně 10 let

žít, senioři 20 let. To mohlo platit někdy v minulém století, kdy se lidé tolik nestěhovali.

V dnešní době je migrace v rámci jednoho města mnohem větší a zejména lidé v bytech

v nájmech na dobu určitou, tak mnohdy nemají ani šanci bydlet někde třeba 10 let. Celý

systém správy bytů patří celkově spíše do minulého století, a jako člen bytové komise si občas

připadám jako ve špatném seriálu z období národních výborů. Matka samoživitelka je

odmítnuta, jelikož zde bydlí krátce, ale obratem se rozhoduje o převodu nájmu z dcery na

matku, která nemá kde bydlet, jelikož byt, který před lety od dvojky privatizovala, pronajímá.

Podpora dostupného nájemního bydlení je pro nás priorita. Pravidla pronájmů se musí

změnit tak, aby odpovídala 21. století.

ŠÁRKA KAVÁLKOVÁ / TOP 09

PETR PAVLIŠ / SPD PRO PRAHU 2

Pomáhat efektivně a flexibilně

Jak vlastně pomáhat teda?

Městské části mají, ve srovnání s celostátní úrovní, těsnější vztah se svými občany, a tudíž

mohou pomáhat více flexibilně, na základě dobré znalosti potřeb sociálně znevýhodněných.

Domnívám se, že jedním z nejefektivnějších metod pomoci sociálně znevýhodněným je možnost

přidělování sociálního bydlení. Praha 2 poskytuje zvýhodněný nájem mladým rodinám, seniorům, zdravotně postiženým a sociálně potřebným. Samoživitelé jsou další zranitelnou skupinou.

Pozitivně kvituji, že Praha 2 plánuje zařadit i je, mezi možné beneficienty sociálního bydlení.

Je však klíčové, aby bytová politika měla jasně stanovená pravidla, podléhala přísné kontrole

a nedocházelo ke zneužívání.

Za další velmi efektivní způsob pomoci na Praze 2 považuji Centrum sociálních služeb, které

pomáhá seniorům, nemocným a lidem se zdravotním omezením (skrze domov pro seniory,

pečovatelskou službu, domácí zdravotní péči, dopravu k lékaři, možnost pravidelného setkávání

se apod.), pečujícím i rodinám s dětmi. Zajištění péče o ty nejmenší v jeslích je pro mnohé rodiče

klíčové, aby mohli samostatně zajistit příjem rodiny. Rodinám často pomůže i drobnější finanční

příspěvek začátkem školního roku.

Kdokoli se můžeme ocitnout v situaci, kdy potřebujeme pomoc rychle. Ta je o to cennější

a mnohdy efektivnější, pokud přijde přímo z komunity, kde žijeme. Skrze fond Dvojka srdcem

můžeme pomáhat všichni – finančně či jako dobrovolníci. Praha 2 dokáže zkoordinovat pomoc

potřebným a možnosti těch, kteří jsou ochotni přispět.

Naše městská část je specifická především koncentrací spíše bohatších lidí, nu a tahle

skutečnost logicky vyvolává tlak nejen na cenovou hladinu bydlení, ale i na ostatní služby.

Otázka v jaké míře provádět kompenzace těm co nedokáží „držet krok“ s bohatšími je složitá.

Má právo na podporu mladý hasič, úředník před penzí nebo policista pracující pro Prahu 2? Co

třeba babička ve velkém bytě, když obdrží likvidační účet za topení? Nebo nabubřelí cizinci,

jejichž luxusní auta bez obav a poplatků postávají kdekoliv? Či matka samoživitelka, která se

vykopnutá z práce dostala do svízelné situace? A co mladí lidé, kteří chtějí založit rodinu.

Osobně si myslím, že tahle emotivní témata by se měla řešit jednotnými pravidly pro

všechny. Sama Praha 2 by měla do procesu rozhodování, koho podpořit a koho ne, vstupovat

jen málo a ve vážných případech. (Těžká životní situace, nemoc, startovací bydlení pro děti

z dětských domovů atd.) Praha 2 by si neměla toto téma monopolizovat, „pravidla hry“ musí

býti nastavena z centra. Ovšem nikoliv jako PR té či oné Prahy, a zde i desítky let trvajícího

vlivu té či oné politické strany, ale jako skutečná služba a pomoc. Ne ovšem pouze tomu, kdo

umí včas a pohotově natáhnout ruku a „dej vole“ ať mám na hospodu, ale především těm, co

natáhnout ruku neumí, či se stydí nebo se prostě a obyčejně bojí. A právě ti jsou mnohdy

nejpotřebnější. Protože je nemilosrdně válcují takoví, co umějí mistrovsky zneužívat a využívat. Nás všechny.