Rodinné papírnictví Manepa funguje už 103 let
Když půjdete Ječnou ulicí dolů ke stanici tramvaje, krámek v čísle 31 s výlohou plnou papírenského zboží minete asi bez povšimnutí. Pokud ovšem nepatříte mezi zdejší usedlíky nebo stálé zákazníky, a těch má Pavel Nepevný, majitel snad nejstaršího pražského kamenného papírnictví, naštěstí dost. Aby ne – v jeho krámě s dlouhou tradicí najdete s jistou nadsázkou všechno, nač si vzpomenete.
archivní foto podniku Manepa
Papírnictví Manepa jsem dosud znala jen z vyprávění známých, starousedlíků, kteří sem chodili nakupovat ještě v dětství s rodiči nebo prarodiči. Na domluvenou první návštěvu přicházím právě ve chvíli, kdy majitel s kolegyní obsluhují bezradného zákazníka. Shání papír na tisk pozvánky, potřebuje konkrétní odstín žluté, ale zapomněl si doma předlohu a nemůže se rozhodnout. Zatímco mu papírník u pultu nabízí varianty a trpělivě s ním probírá jeho neurčité přání, rozhlížím se po krámě a dýchne na mně nostalgie starých časů. Police zaplněné nejrůznějším zbožím připomínají prvorepublikový „obchod vším možným“, důležité drobnosti, které na jednom místě už nejsou k vidění. Ano, je to papírnictví: jsou tu všechny možné věci z papíru (některé ani nezařadím), náplně do propisek a per různých druhů, výtvarné potřeby pro školáky i profesionály, sešity, diáře, kalendáře, balicí fólie, lepenky různých velikostí, nálepky na kořenky, špejle, provázky. Ale… také krabičky zápalek, kolíčky a šňůry na prádlo, pastičky na myši, potřeby pro trampování – třeba kapesní nožík, i něco z drogerie včetně pracích gelů, kbelík, role toaletního papíru... „Chodí sem nejvíc místní, většina z nich jsou už starší lidé. Obchodů v okolí moc není, široko daleko žádná drogerie, snažím se sortiment přizpůsobit, aby lidi nemuseli pro každou nutnost běhat do supermarketu,“ vysvětluje Pavel Nepevný. „A to ostatní – proč ne? Od malička jsem trampoval, mám tu různé věci, které se hodí. Nerezové hrníčky, zavírací nožík, leckomu udělá radost, když tu objeví něco pro děti nebo pro vnuky.“
Pavel Nepevný je dávno senior, ale na osmdesát by ho asi nikdo netipoval. Schody do kanceláře v prvním patře vystoupá svižněji než já. „Kdo chce zažít atmosféru starých časů, ať přijde. Každého nového zákazníka rád přivítám," usmívá se. „Je to rodinná tradice. V tomhle domě a nad tímhle krámem jsem vyrůstal,“ říká a ukazuje archivní fotografie a dokumenty v deskách: „Vidíte, zvenku to tu vypadá stejně jako před lety…“
Podnik Manepa založila jeho teta, Marie Nepevná, v roce 1884. V Ječné ulici funguje od roku 1921, v domě, který rodina tehdy koupila. „Za těmito dveřmi byla dílna, kde se vyráběly a prodávaly sešity, kalendáře a jiné kancelářské potřeby na objednávku zákazníků. Dílnu vedl strýc, otec dělal administrativu,“ vzpomíná pan Nepevný. Jenže v osmačtyřicátém komunistický režim rodině dům i podnik zabavil, a z Manepy se stala Narpa (národní papírny). Pavel Nepevný podniku obnovil jméno v roce 1991, když se po revoluci ujal podnikání. Jednoduché to ale nebylo: „Dům nám v restituci vrátili, ale veškeré stroje byly pryč a na papírenské zboží v podnikovém skladu jsem si musel vzít úvěr,“ vzpomíná na podnikatelské začátky.
Obchod vede přes třicet let stále stejným, prvorepublikovým způsobem podle hesla: splníme vám každé přání. Vyřizuje telefonické objednávky, jezdí nakupovat zboží a pomáhá obsluhovat zákazníky. Stálé i ty, kteří potřebují něco, co v obchodním řetězci neseženou. A co to je? „Třeba rýsovací prkno nebo technické pero. Pro jedno si naposledy přijel zákazník až ze Zličína,“ říká Pavel Nepevný a obrací se na kolegyni, která v Manepě pracuje už osmnáct let. „Z našeho neobvykle-obvyklého sortimentu dokážeme sehnat do týdne na objednávku prakticky cokoliv. Je to takové naše know-how,“ usmívá se paní Božena.
Právě přivezli bublinkovou fólii, je třeba ji roztříhat a uskladnit. Ještě pár fotek a loučím se. Vpodvečer jdu znovu kolem cestou na tramvaj. Přestože je už dvacet minut po zavírací době, z papírnictví vychází zákaznice, která si přišla pro oblíbený diář: „Nikde jinde ho neseženu. Stejně jako tento obchod, léta stále stejný. Jinde nenakupuju. Hlavně, ať vydrží. Chodila jsem tu s dcerou, když byla ještě malá, a napřesrok přivedu vnučku. Nastupuje do školy a bude potřebovat sešity…“
mab