Rafani měli opět ostré zuby

Poprvé na Signal Festivalu vystoupili Rafani, umělecká skupina známá svými neortodoxními performancemi a také tím, že se dvakrát stal finalisty Cen Jindřicha Chalupeckého. O festivalu, a nejen o něm jsme si povídali s jedním z členů Davidem Kořínkem:

Vaše vystoupení bylo označeno jako postapokalyptická grilovačka, kdy jste zapojili i oheň. Proč oheň?

Signal Festival je festivalem světla, tak pracujeme i s ohněm. Signal Festival je spojován s videomappingem a digitálním uměním, ale má přesah i do volného umění. Proto jsme náš projekt Grill Flame pojali jinak, není v něm nic elektronického, vystupujeme tam my osobně a dostatečné množství ohně.

Pracujete s dost chmurnou vizí vývoje lidské společnosti – vysáté, odlidštěné, absurdní, s všudypřítomnými auty. Myslíte si, že takhle jednou dopadneme?

Nemyslím, že k tomu dojde, ale v umění se postapokalyptické vize objevují poměrně často. My se nesnažíme něco měnit, jen ukazujeme dilemata dnešní doby. Lidem je špatně z toho, v jakém světě žijeme, tak utíkají do postapokalyptické budoucnosti, která jim paradoxně nabízí pocit bezpečí. A překvapilo mě, jak jsme se s těmi luxusními auty trefili do aktuální doby, kterou teď u nás prožíváme – Grill Flame jsme začali připravovat už před rokem. Lidé si toho všimli, mám z toho radost.

Co je podle vás největší problém současnosti, odhlédneme-li od válečných konfliktů a politické situace v Evropě i jinde ve světě?

Lačnost konzumní společnosti po nadbytku, která má až extrémní rozměry. A útěk lidí do virtuálních realit. Rafani nemají Facebook ani Instagram, nemá to žádný z nás. Já si dokonce myslím, že je nutná regulace sociálních sítí, protože znásobují v lidech pocity úzkosti.

Čím v těchto dnech žijete?

Umělecky vystupuji pouze s Rafany, teď po skončení čtyřměsíční výstavy v humpolecké 8smičce chystáme její volné pokračování na téma organismy, které dovedou přežít. Jinak trávím dost času na vysokých školách – mám hodně akademických funkcí. Nejvíc bývám na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde působím jako profesor a proděkan pro vnější vztahy a internacionalizaci.

Ptala se: kla