Amák Golden: Vždyť tahle práce je sen
V Korunní ulici v čísle popisném 29 se nenachází jen oddělení dopravních přestupků úřadu městské části Praha 2. Do místního vnitrobloku vidíte velmi často vcházet hudebníky, včetně těch nejznámějších. Kvůli pokutám tu nejsou: už dvanáct let zde totiž existuje jedno z nejvíc vyhlášených nahrávacích studií v Praze, Golden Hive (česky Zlatý úl).
https://goldenhivestudio.wordpress.com/
„Vinohrady jsou nejlepší čtvrť v Česku. Pro muzikanty je to velmi inspirativní prostředí. Praha 2 je středobod, odevšad se sem dá poměrně slušně dorazit,“ povídá s nakažlivým úsměvem majitel studia Michal Šťastný, kterému ale už léta nikdo neřekne jinak než Amák Golden. „Přezdívku Amák mám už od základní školy a pochází ze slova slamák. Golden mi začal říkat jeden americký rapper, kterého jsem kdysi nahrával. V dnešní době internetu mi přijde jako výhoda mít jméno, které tě odlišuje od ostatních,“ vysvětluje, zatímco v jeho studiu právě točí své nové album proslulá česká kapela Tři sestry.
Nahrávací studio přímo ve středu velkoměsta – jak to jde dohromady? „Studio na vesnici, kde tě nic nevyrušuje, má určitě svoje kouzlo. Na druhou stranu já tu můžu dělat spoustu projektů, kdy sem někdo přijede jen na dvě hodiny nazpívat jednu písničku, protože je to tu snadno dostupné. Hodně muzikantů bydlí tady v okolí, mladí lidé se stěhují do Prahy… říkám jim, ať auto nechají na periferii a dorazí sem MHD. Je mi to sympatické, sám jezdím tramvají, kdykoliv můžu,“ vypráví Amák, který byl dřív sám aktivní muzikant – baskytarista táborské kapely Sunshine, jíž se v devadesátých letech jako prakticky jediné v ČR podařilo prorazit ve Spojených státech. „Dva roky jsme všichni v Americe žili, koncertovali, nahrávali. Přestalo mě to bavit, zjistil jsem, že chřadnu. V USA jsem se začal zajímat o zvuk a produkci, víc a víc jsem dělal studiové věci a od kapely se oddělil.“
Jeho studio je skutečnou hudební svatyní – je tu naprostý klid, zvuky z rušné Korunní ulice sem nedoléhají. Muzikant si zde, obklopený starými, ale poctivými hudebními nástroji a špičkovou studiovou technikou může připadat jako dítě v hračkářství. „Jsem sběratel, ale nesbírám ‚šrot‘. Zakládám si na tom, že se obklopuju věcmi, které fungují,“ říká Amák. V jeho studiu už nahrávala velmi známá jména – kromě zmíněných Tří sester například Dan Bárta s Illustratosphere, legendární americká kapela Killing Joke či irský zpěvák Hozier – ale jak sám přiznává, baví a naplňuje ho spolupráce s těmi méně známými. „Rád dělám s menšími kapelami, se kterými je skvělá spolupráce, ale nikdo je nezná. Jsou to často skvělé projekty s hrozně talentovanými lidmi, ale neznámými, což je škoda,“ říká.
Ačkoliv v dnešní době se zvukově přijatelná nahrávka dá vytvořit i s pomocí mobilní aplikace, o nahrávací studia je stále zájem. „Za peníze si dnes můžeš koupit skoro všechno, ale jedna věc, kterou si nekoupíš, jsou zkušenosti. Vytvářejí se léta, na YouTube si je neokoukáš. Většina lidí s domácími studii dřív nebo později narazí na to, že najednou nemají čas a píli se tomu věnovat,“ míní Amák. „Já jsem spoustu let dělal za pár korun jen proto, abych se to naučil. Za hodinu jsem vydělával halíře, a ne stovky korun. Člověk se pak zákonitě dostane do stádia, kdy se na to buď vykašle, nebo to zlomí a jede dál. Záleží na tom, jak to má rád,“ říká s tím, že ani po mnoha letech mu práce s hudebníky nezevšedněla. „Naopak. Každý den poslouchat novou muziku mi dělá radost,“ tvrdí. „Občas cítím únavu, ale pak kapela začne hrát a já si říkám, že je to krása. Mám štěstí, že u toho můžu být. Co jiného bys chtěl dělat za práci? Vždyť tohle je sen.“
tin