V Praze 2 se mají pejsci dobře
Obyvatelé metropole chovají různá domácí zvířata, ale psi mezi nimi jednoznačně vedou. Jen v Praze 2 jich žijí tisíce. Venčení psů ale přináší různá úskalí, zejména proto, že je ve městě nemůžete jen tak volně vypustit. Radnice se snaží najít kompromisy mezi pejskaři a nepejskaři, ale bez pomoci majitelů psů to nepůjde. Jen oni mohou například ohlídat to, aby psi neočůrávali kmeny stromů v parcích, které pak hynou. Zeptali jsme se se zástupců koalice a opozice:
Co může Praha 2 udělat pro pejskaře?
NÁZORY KOALICE
TEREZA KOPŘIVOVÁ / ANO
majitelka shetlandského ovčáka
Pejsci také chtějí cvičit
Na úvod musím naši městskou část pochválit – pejskařům se tu žije opravdu dobře. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, radnice na ně dlouhodobě myslí. Za všechny roky, co tu bydlím, se nestalo, že by chyběly sáčky na psí potřeby – jsou vždy po ruce a na vhodných místech. Zadruhé, máme tu spoustu zeleně a parků. Místní to dobře znají, návštěvníkům mohu doporučit například park Folimanka s jedinečným volným výběhem, dále Grébovku, Riegrovy sady nebo menší náměstí – Karlovo, Tylovo či náměstí Míru. Na některých z nich jsou drobná omezení pro volný pohyb psů, označená piktogramy – ta však slouží hlavně prevenci a bezpečnosti.
Folimanka v Nuslích je pro pejskaře skutečný poklad. Přesto jí k dokonalosti něco chybí – psí hřiště. Když mohou mít hřiště děti i dospělí, proč ne i naši čtyřnozí přátelé? Pejsci milují pohyb, trénink i překážky, které rozvíjejí disciplínu a přinášejí radost. Psí hřiště by doplnilo už tak skvělé místo pro venčení a nabídlo další rozměr společného trávení času.
Nejbližší psí hřiště je bohužel až na Praze 4 (Kavčí Hory) nebo na Parukářce. A to je škoda. Na Folimance by se pár laviček, slalomových tyčí, kruhů na skoky i dalších prvků určitě snadno vešlo – a zeleně by stále zůstalo víc než dost. A jako pomyslná třešnička? Automat na psí pamlsky. Proč ne i ten? Pejskařům zdar!
ALEXANDRA UDŽENIJA / ODS
náměstkyně primátora hl. m. Prahy, zastupitelka Prahy 2
Pes není jen společník, ale i závazek
Nedávno jsme měli na náměstí Míru už tradiční Psí den. Vyrazila jsem tam i s naší fenkou Luminkou a zase jsem si potvrdila, že u nás na Dvojce se na psy ani na jejich páníčky opravdu nezapomíná. I když jsme historická a centrální městská část, většina našich parků (až na Bastion a Ztracenku) je přístupná i pejskům. Praha 2 se navíc stará i o pořádek – máme víc než 200 košů se sáčky na psí exkrementy a dokonce i „psí motorku“, která každý den projíždí ulice a sbírá to, co po našich mazlíčcích „někde zůstalo“. Jen za úklid a údržbu v tomto směru se ročně vydá přes 4,5 milionu korun.
Někdy se to zkrátka stane, člověk neudělá ani pár kroků od domu a pejsek se rozhodne, že teď a tady je ten pravý čas. On za to nemůže, ale je na nás, abychom po něm uklidili. Stejně tak je naší odpovědností, aby byl náš pes vychovaný – aby neobtěžoval ostatní, nelekal děti, neběhal k cizím lidem a přiběhl, když ho zavoláme. Mít psa znamená mít nejen prima společníka, ale i závazek – být ohleduplný vůči lidem kolem nás.
A tak bych zkusila na závěr otázku otočit a parafrázovat J. F. Kennedyho, který řekl: „Neptej se, co může udělat tvoje zem pro tebe, ale co můžeš ty udělat pro svou zemi.“ Co kdybychom si v tomhle kontextu řekli: „Neptejme se, co může Praha 2 udělat pro pejskaře, ale co my, pejskaři, můžeme udělat pro Prahu 2.“ A možná právě tímto přístupem s trochou ohleduplnosti a pozornosti – můžeme udělat Dvojku ještě příjemnějším místem, pro lidi i čtyřnohé parťáky.
TOMÁŠ HALVA / TOP 09
radní pro dopravu a podnikání
Dvojka vstřícná pro čtyřnohé kamarády
Praha 2 má výhodu, že je zelenější než většina vnitřních městských částí – a právě na tom můžeme krásně stavět. Pejskaři jsou přirozenou součástí našich parků, ulic i komunitního života. Městská část by tam měla aktivně podporovat jejich potřeby, ale zároveň i udržet rovnováhu mezi pohodlím majitelů psů a komfortem ostatních obyvatel.
Naším cílem je rozšiřovat a zkvalitňovat prostory určené pro volný pohyb psů. Vhodné lokality chceme doplnit o nové psí hřiště s agility prvky a pítkem. Důležité je také dostatečné množství odpadkových košů a zásobníků na sáčky, které musí být pravidelně doplňovány. Před časem jsme také zavedli novinku – plastové sáčky na psí exkrementy.
Zároveň se na území Prahy 2 nachází celá řada chovatelských potřeb, které pejskařům usnadňují péči o jejich čtyřnohé přátele. Jako městská část s těmito podniky spolupracujeme dlouhodobě a pomáháme tak vytvářet přirozené prostředí pro pejskařskou komunitu. Součástí její podpory je i každoroční Psí den – den pro pejskaře na náměstí Míru, který se stal oblíbenou akcí pro majitele psů i celé rodiny.
Zároveň pokračujeme v tradiční charitativní akci Giving Tuesday, která pomáhá opuštěným pejskům i kočičkám a spojuje obyvatele Prahy 2 v solidaritě a laskavosti.
NÁZORY OPOZICE
JAROSLAV NĚMEC / JSME PRAHA 2
zastupitel
Psi jsou drazí kamarádi
Na Dvojce žije mnoho lidí, pro které je pes členem rodiny. A jen tak pro zajímavost: na Praze 2, je levnější mít auto než psa. Roční poplatek za psa je 1 500 Kč, rezidentní parkování vyjde na 1 200 Kč. Tak kdo je tu dražší kamarád? Každý poplatek za psa se přitom vrací zpátky i do rozpočtu Prahy 2. Psi tak nepřímo investují do „svého parku“ na Dvojce.
Je správné, že se tyto prostředky vrací zpět v podobě lepšího zázemí a dostatku psích louček v parcích Dvojky, které umožňují psům volný pohyb a pejskařům setkávání. Koše se pravidelně vyvážejí a sáčky doplňují. Vždy je však možné udělat krok dál. Chybí dostatek pítek s vodou a herní či sportovní prvky, které by zkvalitnily život nejen pejskařům. A platí i druhá strana mince: kdo má psa, má i odpovědnost. I když se situace zlepšuje, stále se najdou tací, kteří po svých mazlíčcích „zapomenou“ uklidit. Přitom je to maličkost, která dokáže zlepšit celkovou atmosféru v ulicích a parcích. Důležité je také zapojit samotnou komunitu pejskařů. Pomocí participace můžeme určit, kde změny dávají smysl. Osobně mi třeba chybí možnost projít se psem na vodítku Ztracenkou. Ve městě se mohou cítit dobře lidé i čtyřnozí kamarádi.
JAKUB KLESAL / PIRÁTI
člen komise životního prostředí
Komunikace je důležitá
Praha 2 má štěstí, protože patří mezi nejzelenější městské části, a díky tomu je žití se psími mazlíčky jednodušší. I já patřím mezi pejskaře a musím říct, že podmínky jsou na centrum města velmi dobré. Funguje základní pravidelná údržba psích ploch, doplňování sáčků i celková podpora pejskařů. Přesto ale vidím prostor ke zlepšení.
Městská část by mohla více využít systematické plánování – nejen jednorázové akce, ale dlouhodobou koncepci péče o veřejný prostor s ohledem na pejskaře i ostatní obyvatele. Inspirací mohou být mnohá města, která pravidelně hodnotí stav psích ploch, sledují jejich vytíženost a zapojují občany do rozhodování. Participace je přirozeně pravidelná. Je třeba lépe komunikovat. Za zmínku stojí nedávná změna papírových sáčků na plastové. Za mě krok k lepšímu, ale mnoho lidí o něm dopředu nevědělo. Také zde chybí například psí hřiště s překážkami, které by mohlo sloužit nejen k výcviku, ale i ke společenskému setkávání. Navrhuji proto více zapojit občany a využít novou pěknou aplikaci Dvojka, kde by bylo možné sledovat stav psích ploch včetně vybavení a hlásit závady. Pejskařům na Dvojce se žije fajn, ale pojďme to ještě zlepšit.
MICHAL TOBRMAN / PRAHA 2 SOBĚ
zastupitel
O psech, lidech a těch, kdo potřebují obojek
Vždycky jsem chtěl mít dobrmany. Ušlechtilé to plémě – silné, loajální, a hlavně mají jasno, kdo je tady pánem. Až je jednou budu mít, určitě budu vědět, že na vodítku nevedu já je, ale oni mě. A tak když procházím Prahou 2, často se ptám: co může městská část udělat pro psy a jejich lidi?
Možná by stačilo, kdyby radnice přestala štěkat na všechny strany a občas si vyšla mezi lidi. Třeba do Riegrových sadů – ale ne na koncert, který měl být „jen párkrát do roka“ a teď hlučí třikrát týdně. Nebo k „dočasnému“ hřišti, které vzniklo tak dočasně, že už má vizualizaci dřív než veřejnou diskuzi. Péče o město není o tom, kolik se vytiskne zákazů a předpisů, ale o tom, jak dokáže prostor udělat příjemný pro všechny – pro pejskaře, nepejskaře, rodiče s dětmi i běžce, kteří nechtějí skákat přes vodítka. Město patří lidem – i těm na vodítku. A někdo musí občas připomenout, že vodítko má i radnice. My jsme tu od toho, aby ho neupustila a aby město neřídili ti, kteří umí jen štěkat, ale neposlouchají. Až budu jednou venčit své dobrmany, věřím, že vodítko už nebude potřeba – protože radnici konečně někdo pošle na převýchovu.
KLÁRA CINGROŠOVÁ / SPD PRO PRAHU 2
předsedkyně SPD Praha 4
Chovejme se jako normální lidi
Předem mého sdělení mi dovolte konstatovat, že jsem prakticky celoživotním pejskařem. Protože pocházím z učitelské rodiny, je můj pohled na okolní svět veskrze krutopřísný. Já si myslím, že až na občas nevyvezené koše a nedoplněné psí pytlíky dělá Praha pro pejskaře krásnou práci. Ale položme si otázku: co dělají pejskaři pro město? Nic moc, řekla bych… Ve svém okolí pozoruji často se zděšením lidi, co jsou schopni klacíkem vyšťourat ze křoví psí bobek, zabalit ho ho do igelitového sáčku a pohodit na trávu nebo, dokonce, narvat do skuliny ve stromu či lavičce. Potkávám šílence, co nechávají své psíky volně pobíhat v samém centru města, zatímco my, slabší povahy, trneme hrůzou, aby nedošlo k nějakému karambolu. Jako včera, kdy muselo být na několik hodin uzavřeno metro, protože v jeho tunelu pobíhalo vyděšené štěně. Čest a sláva jeho zachráncům a hodným lidem, co si ho všimli a nenechali ho rozjezdit vlakem.
Takže vlastně ano, doporučení mám: město by mělo začít víc působit na zběsilé pejskaře, aby oprášili zbytky zdravého rozumu a začali se zas chovat jako normální lidi... Ale není to tak zlé, nebojte se, třeba já mám svém okolí většinu pejskařů nezběsilých.
Upozornění redakce: Příspěvky na této straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, za obsah i formu odpovídají jejich autoři.