Fenka Rozinka si hraje ve třídě s dětmi

Rozinka chodí do školky. Ne, není to holčička, je to – pejsek. A její přítomnost mezi dětmi činí z mateřské školy Na Děkance pražský unikát.

Psí historie této mateřské školy, jejímž zřizovatelem je městská část Praha 2, se začala psát před dvěma roky. Tehdy se jedna mladá učitelka z „mateřinky“ stala dobrovolnicí nadačního fondu Mathilda, který pomáhá lidem se zrakovým postižením, například výcvikem vodících psů. A právě do tohoto výcviku se přihlásila učitelka Klára s vědomím, že to znamená brát budoucího vodícího psa všude s sebou. Tedy i do zaměstnání. Poprvé to zkusila s labradorkou Nutellou, která do školky chodila před dvěma roky a nyní už vodí svou nevidomou paničku po městě. Nutellka s dětmi odjela dokonce i na školku v přírodě. Teď štafetu přebrala Rozinka, pětiměsíční fenka labradorského retrívra. S ní už byly děti v divadle. 

Nyní klidně leží v pelíšku v třídě Rybičky pro čtyřleté a pětileté děti, její práce začíná venku a když je doma, většinou spí. Je to vítací typ, takže když vejdu, s nadšením se ke mně vrhne. „Má skvělou povahu – je vřelá, kamarádská a velmi učenlivá,“ chválí ji učitelka Klára. Potvrzuje tak, co se o tomto psím plemenu traduje – jsou to přátelští dobráci.

„Když s tím nápadem paní učitelka přišla poprvé, byla jsem trochu zděšená. Ale prošlo to, u našeho zřizovatele i u hygieniků, a dnes už si život bez ní nedovedeme představit. Přineslo nám to samé plusy a hodně radosti,“ poznamenala ředitelka mateřské školy Monika Biemannová.

Děti se psího kamaráda nebojí. Pejska si přišla pohladit i holčička Jenůvka: „Líbí se mi, že nekouše a neškrábe. Je rozkošná. My doma pejska nemáme, jen čičinku a pana želváka,“ svěřila se, když si hladí velkého psa s oddaným pohledem a světlou srstí. Přítomnost psa má podle ředitelky na děti pozitivní dopad: „Na začátku byla snaha udělat dobrý skutek. Ani jsme netušili, jak moc to potěší děti i nás.“ 

kla