12

ČÍSLO 6 – ČERVEN 2023

DISKUZE

?

Říční romantika láká na náplavku ve dne i v noci. Platí tu však nová pravidla

Kousek Paříže, Berlína i Skandinávie v centru Prahy. Tímto sloganem zve jedno z bister na náplavku

Rašínova nábřeží, oblíbený turistický cíl zahraničních návštěvníků metropole, ale i řady Pražanů.

Rezidenti bydlící v okolí náplavky mají řeku nejraději brzy ráno, kdy je zde ticho a od vody se neline

žádná reprodukovaná hudba z plovoucích parníků. Městská část Praha 2 se vždy snažila o to, aby

byly při využití náplavky brány v úvahu i jejich potřeby. Zeptali jsme se zástupců koalice a opozice:

UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Příspěvky na této straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, za obsah i formu odpovídají jejich autoři.

N Á Z O R Y KO A L I C E

JAN KOLÁŘ / ANO

Jste spokojeni

se současným

využitím náplavky

na Rašínově nábřeží?

NÁZORY OPOZICE

PAVLÍNA GJURIČ / PRAHA 2 SOBĚ

Náplavka pro všechny

Pro obyvatele Prahy 2 by náplavka mohla znamenat více

než jen prostor přenechaný turistům

Pražská náplavka na Rašínově nábřeží se stává rok od roku populárnějším cílem pro řadu

obyvatel i návštěvníků Prahy. Je to prostor, který nabízí širokou škálu využití a zároveň

poskytuje krásný výhled na řeku a historické panorama města. Proměny náplavky v uplynulých letech přinesly řadu pozitivních změn, zároveň však otevřely otázky, které je nutné řešit,

aby došlo ke kompromisu tzv. well-beingu neboli „pohody“ pro místní obyvatele při

současném zachování atraktivity tohoto místa. Náplavka nabízí, kromě netradičního místa

pro pasivní i aktivní odpočinek také bohatý, méně formální kulturní program, který se zde

pravidelně koná. Od koncertů a divadelních představení po různé festivaly a trhy. Díky tomu

se stává dalším přirozeným centrem společenského života. S tím se však pojí problém s její

omezenou kapacitou. Zvláště v plné turistické sezóně a za hezkého počasí se náplavka často

mění až v nepříjemně přelidněný prostor, kde je obtížné najít si volné místo. Dalším

problémem je nedostatek základní infrastruktury. Vzhledem k velkému množství lidí, kteří

sem přicházejí, by bylo vhodné zvýšit počet veřejných toalet, odpadkových košů a například

zavést fontánky s pitnou vodou. Rád bych viděl také četnější využití náplavky pro nekomerční kulturní akce pořádané městem, přeneseně městskou částí, které by rozumně

vyvážily poměrně odvážnou cenovou politiku místních podniků. Náplavka, vzhledem

ke svému charakteru a omezené kapacitě, nebude pro většinu lidí nikdy každodenním cílem,

přesto by měla nabízet zajímavý prostor všem.

V květnovém počasí jsem se procházela s kočárkem po náplavce. Za poslední rok se

velmi proměnila! Ačkoli nové kobky považuji za architektonickou chloubu Rašínova

nábřeží, něco mi zde přece jen chybělo. Místo, kde se donedávna scházeli lidé z obou

břehů Vltavy, se sice proměnilo v noblesní promenádu, ze strany Prahy 2 však považuji

za promarněnou příležitost nevyužít možnosti umístění nekomerčního projektu, jaké

vznikly na území Prahy 5: kobka č. 16 (sousedská dílna Městské knihovny) a kobka č. 17

(prostor pro nekomerční aktivity). Na Rašínově nábřeží se sice konají populární farmářské trhy, jiným sousedským setkáním, jako jsou sezonní oslavy, dobročinné bazary či

bleší trhy, však téměř není dopřán prostor. Co se týče možností pohybu, považuji

současný stav za vyhovující. Musím se totiž přiznat, že když jdu po náplavce s kočárkem,

ve kterém má usnout dítě, využívám pruhy z hladkých dlaždic vytyčující cyklostezku.

Jsem ráda, že cyklisté, kteří mají naspěch, mohou ke své cestě využít rovněž cyklostezku

vedoucí paralelně v uliční úrovni. Náplavka tak může sloužit chodcům, cyklistům

i dětem, a další regulace by byla nadbytečná. K nedávno proběhlé rekonstrukci bych

ještě dodala, že velmi oceňuji umístění veřejných toalet pod úroveň ulice. Místo už tedy

(obvykle) nehyzdí mobilní plastové WC. Pokud má náplavka skutečně zářit, měly by

i kontejnery na tříděný odpad získat novou podobu, která bude současně diskrétní

i srozumitelná.

LUCIE PECHOVÁ / ODS

Náplavka na Rašínově nábřeží v Praze je pro mě symbolem

pozitivního městského rozvoje

TOMÁŠ ČADA / PIRÁTI

Za náplavku kulturní, ne pouťovou

Rašínovo nábřeží v Praze je jedním z nejznámějších a nejkrásnějších nábřeží ve městě,

s okouzlujícím výhledem na Pražský hrad a Vltavu. Jeho historie sahá až do 19. století, kdy

bylo vytvořeno jako součást regulačních prací na Vltavě. Dnes se zde konají oblíbené

farmářské trhy, uplatňuje se udržitelná mobilita, pořádají se zde kulturní akce, festivaly

a výstavy, včetně vystavování veřejných uměleckých děl. Ačkoliv na tuto lokalitu nemá

Praha 2 přímý vliv, velice úzce spolupracuje s hlavním městem a dalšími subjekty, které

podobu a dění na náplavce ovlivňují. Rašínovo nábřeží je tak skvělým příkladem úspěšné

proměny městského prostoru. Díky rekonstrukci kobek, za kterou získal jejich autor, architekt

Petr Janda, nejedno ocenění, žije náplavka celý rok. Z náplavky na Rašínově nábřeží se tak stalo

moderní, inspirativní a udržitelné místo, které oslovuje všechny generace. Takto proměněná

náplavka je pro mě symbol pozitivního rozvoje, kde nejen obyvatelé Prahy mohou trávit svůj

volný čas. Abych toto místo jen nechválila, je potřeba zmínit, že jsem velice ráda, že se Praha 2

podílela na přijetí nového provozního řádu, kterým se život a provoz na Rašínově nábřeží řídí,

a že se tak dosáhlo konsensu, který pozitivně ovlivnil komfort života občanů, již v bezprostřední blízkosti náplavky bydlí. A co do budoucna? Bude zrealizován třeba projekt plovoucích

lázní, za jehož návrhem stojí též Petr Janda, autor již zmíněných kobek? Jako občana naší

krásné městské části by mě to velmi potěšilo. Necháme se překvapit.

Náplavka na Rašínově nábřeží patří k fenoménům Prahy. První kulturní lodi, pro ni tak typické,

zde začaly kotvit na sklonku roku 2011 a rybí oči z dílny architekta Petra Jandy shlížejí na Vltavu

od roku 2019. Dnešní náplavka se z nevzhledného parkoviště vyloupla mezi roky 2007–2009.

A byla u toho právě kultura. Paradoxně má velká část z ní kvůli městské vyhlášce stopku. Její

opravou je třeba začít. Nikomu dnes nemusíte vysvětlovat, jaký potenciál korzo u Vltavy skýtá.

Náplavka je jeden z nejzřetelnějších důkazů, že kultura umí generovat nemalý zisk. Místo je

však i ukázkou, že bez řádné správy duch zaniká a na ostatcích mohou relativně dlouho

hodovat mrchožrouti. Náplavka tak právě v době největšího zájmu potřebuje více kultury.

A uklidnit a uklidit! Lodí na březích je moc, jejich trupy kryjí to podstatné, řeku. Navíc je i přes

cenami ověnčenou architekturu do značné míry pořád místem, kde se preferují „buřty, pivo

a nenávist“. Aktuálně spíš burger a aperol, ale efekt je stejný. Včetně vizuálního i zvukového

smogu. Problémem náplavky je její atraktivita pro pestrou směs společenských aktivit. Správní

firma TCP je vystavená mnoha tlakům, musí vyvažovat mix zájmů kulturních, obecně prospěšných i čistě komerčních. Náplavka jako ukázkový veřejný prostor musí dokázat v udržitelné

podobě obsáhnout většinu z nich. Základem pro udržitelné fungování náplavky jsou jasná,

vymahatelná a předvídatelná pravidla pro všechny. Což ocení nejen návštěvníci, ale i rezidenti,

jimž nekonečný mejdan pochopitelně vadí.

MICHAL ORSÁG / TOP 09

PETR PAVLIŠ / SPD PRO PRAHU 2

Náplavka jako místo...

Náplavka je, zdá se, OK

Náplavka na Rašínově nábřeží je – nejen díky panoramatickému výhledu na Hradčany – již

mnoho let nedílnou součástí koloritu hlavního města. Ale k čemu by vlastně měla sloužit?

K trhům? Rekreaci? Setkávání s přáteli? Alkoholovým soaré? Ke kultuře? Či snad ku sportu?

K tomu všemu – a ještě i mnohému dalšímu. Vymezovat tento unikátní veřejný prostor pro

jediný účel nedává pochopitelně smysl. Osobně mě těší hlavně mezigenerační atraktivita

místa. Profil návštěvníků je pestrý a během dne tu skutečně potkáte všechny věkové

kategorie. O čem to vypovídá? Jednak o tom, že poskytované služby uspokojivě pokrývají

požadavky všech návštěvníků, jednak o bezpečnosti tohoto místa, která je zajišťována

hlídkami městské policie (případně seberegulací občanů samotných). Aby okolí sloužilo i pro

rezidenční bydlení, zasadili jsme se jako městská část o stanovení jasných pravidel, zde

namátkou: ukončení hlasité produkce do 22.00 či zákaz konzumace alkoholu po půlnoci

(stejný čas platí také pro provoz občerstvovacích zařízení). Oblastí, na které by se mohlo

zapracovat, je větší počet udržovaných venkovních toalet. Velmi kladně hodnotím širokou

škálu akcí. Ať už se jedná o ty jednorázové, či o pravidelné události, jako jsou sobotní trhy

nebo gastronomické festivaly. A kobky? Nejen že vypadají fantasticky a prodlužují náplavkovou sezonu na celý kalendářní rok, ale zároveň bezprecedentně změnily k lepšímu fazónu

značné části nábřeží. Tedy náplavka jako místo... Pro koho? To si prosím doplňte každý sám

za sebe – nezapomeňte však respektovat ostatní.

Pražská náplavka je oblíbeným místem pro Pražany i turisty. Což má svoje plusy

i minusy. Ale „minusů“ je podle mě spíše méně. Žádné vskutku zásadní změny

nejsou třeba. Ovšem spíše než nás, z Nuslí či Vinohrad, by bylo dobré se zeptat těch,

co poblíž náplavky bydlí. Jak je to s nočním hlukem, s alkoholem bez hranic,

s hygienou? (Tohle by stálo za malou anketku právě v Novinách Prahy 2.) Pokud vím,

nejčastější stížnosti jsou směřovány na mizernou kvalitu veřejných záchodů, ať už

jde o jejich počet či o úroveň údržby. Bylo by zapotřebí více tlačit na firmu, která má

tento byznys k dispozici, aby zlepšila kvalitu svých služeb. Ostatně i nájemci prostorů

by se měli sami, bez článků v novinách, opravdu starat. Mezi negativa náplavky

ale patří cyklisté, kteří si celý prostor podél Vltavy pletou se závodní dráhou

a slalom mezi lidmi, malými i velkými, berou jako vítanou „zábavičku.“ Myslím si,

že by městští policisté měli více vycházet ze svých kanceláří a pokutovat tyhle

bezohledné jezdce. Nebylo by od věci se v příslušné komisi rady MČ Prahy 2 zamyslet nad variantou vizuálního odlišení cyklostezky od ostatní „průchozí plochy“

samotné náplavky. A od této úvahy není daleko k další – jistě by bylo cenné zapracovat na celkovém vzhledu náplavky, tedy aby celý prostor měl jednotící architektonickou koncepci.