ROZHOVOR: Málokdo mi už řekne Honzo, pro většinu lidí jsem Eddie
Tohle moc českých muzikantů nezná. Zpěvák a skladatel Jan Žampa, frontman skupiny Eddie Stoilow, je majitelem vinohradského pánského holičství v Korunní ulici. Následující rozhovor vznikl právě v Eddie´s barber. Nejbližší koncert kapely v Praze bude 15. června večer na střeše budovy Radost.
Jak se vám podniká na Vinohradech?
Tohle je zajímavý prostor. Na adrese Korunní 26 byla nejdřív Žabka, ta zkrachovala. Pak tady byla lékárna, ta taky zkrachovala. Všichni mi říkali, že když tu nevydržela ani lékárna, nemám s holičstvím šanci. A už jsme tu sedm let.
Umíte lépe zpívat, nebo stříhat?
Stříhat jsem zkusil jen jednou, a bylo to na kamarádovi. Zjistil jsem, že kdybych stříhal lidi, musel bych pak zadarmo rozdávat všem kulichy. Zůstávám u zpěvu. Zpěvák David Stypka, který už bohužel není mezi námi, říkával, že můj hlas má vodotisk.
Vodotisk? Jako bankovka?
Myslel tím specifickou barvu hlasu, něco jako ochrannou známku. Určitou zastřenost, s naturálním chorusem, takže mě hned každej po hlase pozná. David Stypka zemřel během covidu, pro muzikanty to byla hrůzostrašná doba bez živých koncertů. I když každý koncert je po fyzické stránce jako doběhnout půlmaraton. Na druhou stranu to duševní dobití baterií je nenahraditelný, to dělá ta chemie mezi lidmi na pódiu a fanoušky.
Je náročné spojit koncertování s chodem pánského holičství?
Je to dril, vyžaduje to vysoké tempo a přináší to jistý tlak. Ale muzika je vášeň a k lazebnictví mám vztah, můj strejda měl holičství. Dodneška si pamatuju všechny ty vůně – kolínská a pitralon, mám to rád. Lazebnictví bývalo odjakživa místem, kde si chlapi povídali a otevírali se, holič většinou věděl o každém všechno. My máme bar, kde je k dostání atypické pití, rum a whisky, jeden drink je v ceně. Eddie´s barber je spíš pánská klubovna, je to meeting point, kam chodí hodně místní starousedlíci.
Vzpomínáte na váš loňský koncert na Vinobraní na Grébovce?
Na to nejde zapomenout. Kdykoliv bych si tam zahrál znova, byl to pro mě hodně speciální koncert. Jsem vinohradský rodák, takže kamkoliv jsem se podíval, někoho jsem znal. Měl jsem větší trému než na festivalu, kde je třeba 30 000 lidí. V Grébovce si vždycky dávám velký pozor. Vinohraďáci nic neodpustí.
Jak to myslíte?
Vinohrady se vymykají ostatním pražským čtvrtím. Jsou specifické, je to taková česká Paříž. Žijí tady fajn lidi, s přehledem, světáci, taky řada muzikantů. Můj syn chodí do základní školy v Londýnské, a když pro něj přijdu do školy, připadám si jak v šatně hudebního festivalu. Když můžu, tak se snažím Vinohrady neopouštět. A má to tak spousta mých kámošů. Většinou se pohybuju v takovém sympatickém trojúhelníku Koperníkova – Grébovka – Londýnská. V Koperníkově ulici bydlím a do Grébovky chodím cvičit na fitness hřiště.
Kde máte zkušebnu?
V Koněvově ulici na Žižkově. Ale většinu věcí skládám ve studiu, některý hity vznikly i v zadní místnosti barberu, mám tady klavír. Skládám já a můj producent Ondřej Jančovič, jsme sehraná dvojka, já extrovert, on introvert, krásně se doplňujeme. Ve zkušebně už věci jen s kapelou došperkujeme.
Koho byste uvedl do své vlastní hudební síně slávy?
Ty jo… těžká otázka. Jednoznačně Davida Stypku a ten už v Síni slávy hudebních cen Anděl je, až teď ho lidi začali oceňovat. Teprve teď si uvědomujou, co tady měli za poklad, je to hodně hraný interpret v rádiích a ceněný umělec. Má krásný texty i muziku, vkusný a intelektuálně na výši. Mám taky rád Davida Kollera.
Začnete někdy zpívat česky?
Ze začátku mně všichni anglický texty rozmlouvali, ale já jsem si jel svoje. Byl to právě David Stypka, kdo mě vybízel, ať zpívám česky. Říkal: Třeba by ti pak všichni rozuměli. A já na to: Už jsem si zvykl, že mi všichni nerozuměj tak jako tobě. Navíc David Stypka i Koller uměj malebně podat češtinu, ale když slyším sebe, mám pocit, jako bych poslouchal pohádku pozpátku. Ale David do mě pořád hučel, že je to jen můj pocit, chtěli jsme něco zkusit společně, ale už jsme to nestihli. Teď koketuju s tím, že možná něco v češtině udělám sám, třeba ke dvacetiletí kapely, které oslavíme 17. října v Lucerna music baru. Já to tam miluju a křtíme tam všechny desky, kromě té první, to bylo v Paláci Akropolis.
Zpíváte perfektně anglicky. Kde jste se tak dobře ten jazyk naučil?
Píšu texty k písním jenom v angličtině. Moje babička byla světoběžnice, velice podnikavá, žila 50 let ve Velké Británii, než se přestěhovala na Vinohrady, a měla vazby na Maltu. A tak když mně bylo devět, vyslala mě maminka s babičkou na deset let na mezinárodní americkou školu na Maltu. Ze začátku to bylo drsné, ale byl to ten nejlepší dar, co jsem dostal. Už jen to, že tam bylo asi 50 různých národností, 50 druhů přízvuků, to byla velká škola života. Za dva a půl měsíce jsem mluvil plynule anglicky, za další tři jsem v angličtině psal eseje. Mám spolužáky po celém světě. A jednou za pět let lítám na čtyřdenní třídní sraz na Maltu. Byl jsem jako kluk docela kvítko a ta škola mě srovnala a zachránila před ponurým, šedivým komunismem.
Váš otec byl taky muzikant a jednu dobu hrál s Miki Volkem, v 60. letech minulého století nekorunovaným králem českého rokenrolu. Chtěl jste být rocker?
Ale táta nebyl rocker, hodně jsme poslouchali Pink Floyd a Franka Zappu, spíš takovou sofistikovanější hudbu. Nechci nikoho urazit, ale rocker jsem nikdy být nechtěl. Ten žánr se mi líbí, ale radši si poslechnu Stinga, než kvílet a řvát do mikrofonu a házet hlavou a kelímkama. Za tohle mě půlka muzikantskýho národa spláchne. Ježíši, já to fakt řekl. No a co?
A nechtěl jste někdy být sportovcem? Ptám se proto, že jste si na chvíli ke hraní přizvali fotbalového brankáře Petra Čecha a teď v poslední době bojovníka smíšených bojových umění MMA Jiřího Procházku?
Amatérsky boxuju, jezdím na kole a otužuju se, třikrát týdně plavu v ledové vodě v Podolí. Ale spolupráce s dvěma sportovci byla absolutní náhoda. Překvapilo mě, jaký je Petr Čech dříč, naučil se na bicí hrát, odehrál s námi několik koncertů a bylo to fajn, je skromný a inteligentní. Bylo to krátký a intenzivní období a ve chvíli, kdy to začalo smrdět prvoplánově, nechali jsme toho. A pak přišla spolupráce s dalším světovým sportovcem, a to je Jirka Procházka, šampion UFC. S ním jsme nedávno natočili klip ke skladbě So Many Times. Podal skvělý herecký výkon. Za pár měsíců jde vybojovat titul ve Vegas.
Vaše kapela má název Eddie Stoilow, po bulharském kosmonautovi. Není to fake?
Ale zní to hezky, ne? To kdysi vymyslel Bob Klepl, který je duchovní guru kapely. A tak se to chytlo, že málokdo mi říká Honzo, pro většinu lidí jsem Eddie.
Uvažoval jste někdy o sólové dráze?
Vlastně ani ne. Celý život je taková jedna sólová dráha. Tak mám kapelu, abych se měl o koho opřít.
Ptala se: kla
EDDIE´S BARBER
Korunní 26, Vinohrady, Praha 2
737 878 627
info@eddiesbarber.cz
otevírací doba:
pondělí až pátek 9:00–21:00
sobota 9:00–18:00
PRAŽSKÝ KONCERT
střecha budovy Radost, 15. června
Na tomto místě vysoko nad Prahou zahájí kapela Eddie Stoilow letošní open-air sezónu. Můžete se těšit na jejich největší hity i žhavé novinky, jako je aktuální singl s názvem Grateful. Uslyšíte, jak to kapele ladí s hudebním producentem Ondřejem Jančovičem, známým pod pseudonymem Dafonic, který se stal právoplatným členem skupiny. Aby toho nebylo málo, tak v letošním roce Eddie Stoilow oslaví 20 let existence. A vše to začne právě na Střeše Radost, která se od května představí v novém kabátě. Při této speciální příležitosti frontmana Honzu Žampu na pódiu doprovodí většina původních členů, kteří stáli po jeho boku spoustu let.
Milí čtenáři, s jakou osobností Prahy 2 byste si rádi přečetli rozhovor? O kterém podnikateli z Dvojky byste si rádi na tomto místě přečetli něco zajímavého? Napište svůj tip na e-mail: redakce@praha2.cz