Dvojka pro pěstounství

„Každé dítě potřebuje lásku, domov a objetí. Především to, které nic z toho od svých rodičů nikdy nepoznalo“. 

To je leitmotiv akce Dvojka pro pěstounství, která se konala v Riegrových sadech v rámci celopražských Dnů pěstounství. Návštěvníci si zde užili tematické workshopy, hudbu a občerstvení. Především ale naslouchali příběhům pěstounských rodin z praxe a dozvěděli se něco o každodenních radostech a útrapách, které si s sebou náhradní rodičovství nese. 

Mohli si zde rozšířit obzory a například se dozvědět, jaký je rozdíl mezi pěstounskou péčí dlouhodobou, přechodnou či adopcí. „V dětských domovech a ústavech je dnes více než šest tisíc dětí. Hledají nejen střechu nad hlavou, ale hlavně někoho, kdo je přijme takové, jací jsou. S jejich sny, obavami i minulostí. Právě pěstouni jsou těmi, kdo jim mohou nabídnout bezpečí, důvěru a naději,“ uvedla místostarostka Lucie Pechová, která nad akcí převzala patronát. Snad aspoň některé z návštěvníků akce přivedla na myšlenku dát dětem, které v životě neměly štěstí, to nejcennější: domov. 

„Máma a táta jsou pro mě máma a táta“

Když byl Petrovi (12) rok, přivezla si ho jeho nová rodina z kojeneckého ústavu. S mladším bratrem Adamem a dvěma dalšími sourozenci, Zorkou a Samuelem, žije na Novém Městě. Se svou rodinou se Petr v sobotu 31. května účastnil akce Dvojka pro pěstounství v Riegrových sadech, která měla veřejnosti přiblížit příběhy dětí, jako je právě on. Na Praze 2 žije celkem 34 pěstounských rodin.

Co si vybavíš, když se řekne pěstounská péče?

Asi děti, který jsou u jiných rodičů. Když se třeba jejich máma nebo táta o ně neumí starat, tak je dají do dětského domova, a tam si je vezmou jiní rodiče.

Jaké to pro tebe je, vyrůstat v takové rodině?

Normální. Já už jsem tady jedenáct let. Pořád to chápu, že jsem v jiný rodině, ale nepřemýšlím nad tím, že je to něco zvláštního. Máma a táta jsou pro mě máma a táta.

Bavíš se o tom třeba se spolužáky ve škole?

Ne, vůbec.

Přemýšlíš někdy nad tím, že některé děti takové štěstí nemají a jsou v dětských domovech?

Bylo by dobrý, kdyby si je nějaký rodiny braly aspoň na víkendy, nemusely by si je brát na celý život…

To se jmenuje hostitelská péče, s tím máš vlastně taky zkušenost.

Chodí k nám kluk z dětského domova, jmenuje se Vašek. Bereme si ho na víkendy, přespává u nás, chodíme spolu na ryby a tak. 

Jak s ním vycházíš?

Teď dobře. Ze začátku jsem si nemohl zvyknout na to, že je u nás další kluk, ale už je to dobrý. Teď je nás hodně, když spolu chodíme všichni ven, je to chaos.

tin