Z Encyklopedie Prahy 2

Milada Horáková

(25. 12. 1901 – 27. 6. 1950)   

Před 75 lety byla komunistickým režimem po vykonstruovaném procesu popravena právnička, politička, bojovnice za práva žen, symbol odporu proti totalitě, statečná žena a milující matka.

Narodila se jako Milada Králová do rodiny Masarykových příznivců. Její život byl spjat s Vinohrady. Bydleli v Rumunské ulici, Milada byla pokřtěna v kostele sv. Ludmily, studovala gymnázium v Korunní ul. a lyceum ve Slezské, vdávala se ve Sborovém domě Českobratrské církve evangelické v Korunní ulici. Narodila se jí jediná dcera Jana. Milada Horáková se stala členkou České strany národně sociální i různých spolků. Pracovala na pražském magistrátu v odboru pro mládež. I za války byla aktivní v Ženské národní radě a pomáhala uprchlíkům. Angažovala se v odbojové organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme i v dalších. Poprvé byla zatčena gestapem v r. 1940, vězněna byla na Pankráci a v Terezíně. Od r. 1944 byla vězněna v Německu a jen těsně unikla trestu smrti. R. 1945 se stala poslankyní, předsedkyní Ženské rady, kritizovala poválečné lidové soudy. Sledovala ji StB a po únoru 1948 byla zbavena všech svých funkcí. Možnosti emigrovat se Milada Horáková vzdala. V září 1949 byla zatčena jako ústřední postava údajné ilegální skupiny. V inscenovaném monstrprocesu odsoudili komunisté Miladu Horákovou a její skupinu k trestu smrti. Popravena byla, i přes naléhání našich i světových osobností, v červnu 1950 v pankrácké věznici. Její ostatky nebyly rodině vydány, a proto má na Vyšehradě jen symbolický hrob. V roce 1990 byla plně rehabilitována.