Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Julie Špinarová pomáhala parašutistům

Nejzapomenutější odbojářka získá svou pamětní desku.

Na vinohradském domě v Polské 7 bude 22. října v 17 hodin odhalena pamětní deska MUDr. Julii Špinarové, kterou nacisté popravili za účast v odboji. Byla jednou z těch, kteří nezištně pomáhali parašutistům během Operace Anthropoid spojené s útokem na Heydricha. Dodnes se o její statečnosti moc neví. „MUDr. Špinarová patří mezi nejzapomenutější odbojáře. Odhalením její pamětní desky pokračujeme ve spolupráci s městskou částí Praha 2, která začala již v roce 2017. Od té doby jsme společně s Prahou 2 za aktivní spolupráce tehdejší starostky Jany Černochové odhalili šest pamětních desek,“ říká Karel Polata z Iniciativy A., která sdružuje několik historiků a badatelů s cílem připomínat neznámé hrdiny 2. odboje.

Julie Špinarová se narodila do židovské rodiny 18. května 1900 v Týně nad Vltavou, ale brzy se rodina přestěhovala na Královské Vinohrady do Nerudovy ulice č. 7, nyní Polské 1560.

Julie Špinarová byla na svou dobu velmi svérázná žena. Na fotografiích je zachycena v krátkém mužském sestřihu, bílé blůzce a tmavé vestě. V mládí chodila do skautu. Vlastnila řidičský průkaz pro osobní vozy. Řidičkou byla jistě odvážnou, což dosvědčuje několik záznamů o přestupcích v Národním archivu ve fondu policejního ředitelství v Praze. 

Od roku 1920 začala studovat stomatologii na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Během studia poznala svého pozdějšího manžela Vladimíra Špinara, po sňatku se jim narodil syn Jiří. Rodina Špinarových v těchto letech žila ve Slezské ulici č. 5 na Královských Vinohradech. 

Koncem července 1939 se Julie Špinarová jako rozvedená nastěhovala zpět do bytu, který obývala se svými rodiči v Polské ulici. Rozvod pomohl jejímu bývalému manželovi i synovi vyjít z rozjeté mašinérie smrti během okupace téměř bez úhony. Na Julii v té době dolehlo protižidovské nařízení, jež zakazovalo Židům vlastnit motorová vozidla a řidičské oprávnění. Byla to jen mírná předzvěst špatných časů, která ji čekala. 

Po příchodu parašutistů ze skupiny ANTHROPOID do Prahy v lednu 1942 se kolem nich rozvinula rozsáhlá síť Pražanů, kteří jim pomáhali, do které se zapojili i Jan a Jiří Jesenští, známí stomatologové. Jiří Jesenský se seznámil s Josefem Gabčíkem a Josefem Valčíkem prostřednictvím dobrovolné sestry Československého červeného kříže Anežky Zajíčkové v dubnu 1942. Do podpory parašutistů se zapojila i Janova manželka Alžběta, rovněž zubní lékařka a dlouholetá známá Julie Špinarové. A protože péče o chrup parašutistů byla asi rozsáhlá, zapojila ji také do podpůrné sítě. 

Julie Špinarová zásobovala parašutisty životními potřebami, ale také je ve své ordinaci ošetřovala. Je pravděpodobné, že nejvíc vyhledával pomoc zubní lékařky Jaroslav Švarc. Ten měl potíže se zuby již ve Velké Británii, jak uvádí ve svém deníku. „19. 3. 41: Dopoledne cvičák, odpoledne jsem si šel nechat vytrhnout kořen zubu. Vytrpěl jsem si při tom velice, přestože jsem dostal 4 injekce. 24. 3. 41: Dopoledne jsem byl se zuby a zaplombovali mně 4 zuby. Na jeden si budu muset dát korunku, ale nemám peníze.“

Podpůrná síť parašutistů vytvořená ještě před útokem na Heydricha dlouho vzdorovala odhalení gestapem. To se změnilo až po výsleších Karla Čurdy, který se přihlásil na řídící úřadovně gestapa v Bredovské ulici 16. června 1942. Po jeho výpovědích nastalo rozsáhlé zatýkání. To se nejdříve dotklo Jiřího Jesenského, který byl zatčen 23. června 1942 společně se svojí ženou Žofií. Druhý den si gestapo přišlo pro jeho bratra Jana a pro Julii Špinarovou. Janova manželka Alžběta byla zatčena až 1. července 1942. 

Byt Julie Špinarové byl zapečetěn a vybavení bytu bylo později německou okupační správou konfiskováno. Po výsleších v Petschkově paláci byla transportována do Malé pevnosti Terezín. Během věznění byla 29. září 1942 v nepřítomnosti odsouzena stanným soudem v Praze k trestu smrti. Její smutný osud se naplnil 24. října 1942 ve 12:20, kdy byla v odstřelovacím koutě KT Mauthausen zastřelena ranou do týla. Stala se tak jednou z 262 československých občanů, podporovatelů výsadků z Velké Británie do protektorátu v letech 1941–1942.

Bohužel německému trýznění neušel ani její syn Jiří. Ten byl v listopadu 1942 jako žák 4. třídy Třetí obecné školy Raisovy v Praze XII odveden dvěma agenty gestapa přímo ze školy. Následně byl odvezen do internace na zámeček na Jenerálce. Zde pobýval až do 15. října 1943, kdy následkem podvýživy onemocněl specifickým zánětem krčních uzlin. Nemoc byla velmi těžká, a proto byl s diagnózou tuberkulóza krčních uzlin předán otci, který nebyl v době heydrichiády nijak perzekuován. Zbytek okupace tak dožil Jiří v domácím léčení u svého otce a oba se dožili osvobození.

Vlastislav Janík

Noviny Prahy 2