Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

TOP 10 nh

vzthuících se Prze 2

  , 

 

Er Hrtl Coccoln Prh-Vnohrd Čslvs 15

Autoborfe pržsé Něm, ter bl vroce 1945

o ml holčč vhnn zbtu nVnohrdech,

oddělen odmt, nternovn vesběrném tboře

nHboru nonec smmnou odsunut doz

-

pdní němecé zón

Hn Lmov OVnohrdech, ds rlovsch

Osobní vzpomín „první dm černého dvdl“ ne

-

den dům nrohu Mnesov Třebízsého ulce, eho

obvtele celé Vnohrd

Zdeně Lež Anthropod

omsov romn, ter přístupnou formou vprví ohr-

dnství česoslovensch pršutstů, příprvch tenttu

nHedrch boích vrptě ostel Resslově ulc

Votěch Mtoch Pršn

Dobrodružn romn pro dět otemné pržsé čtvrt

npomezí Nového Měst Vnohrd, de není eletřn

n snl supn přtel tu ptr pozpomenutém

vnlezu

Dvd Jn Novotn Sdr Noch

Romnov ron protn ždovsou trdcí sm

-

bolou zčín opovodních rou 2002 evucí strch

pnů, teří se vrtl dožít doPrh

Petr Rs Prh neznm Díl IV

Čtvrt díl (ne)znmého průvodce odhluící netrdční

míst zoutí Prh

Ivet Svobodov onec hr

Npínv detetvní romn, vněmž protonsté pt

-

rí popoldu urtém nVšehrdě

Mre Tomn Neptunov esně

Atmosférc romn, ter poednv oosudu svérzné-

ho hrdn, soch Neptun zGrébov, npozdí spole-

čensch, poltcch rchtetoncch proměn prž

-

sch Vnohrd odonce 19 století ž posoučsnost

Mloš Urbn Sedmostelí

Temn romn zmoderní Prh, ter sledue sér z

-

hdnch vržd spoench sotcm ostel nNo-

vém Městě pržsém

Pvel Vrn Stršdlovní nVnohrdech oolí

Děts povídov nh osvérznch stršdlech hlv

-

ně zVnohrd

Poznámka: Výběr obsahuje beletrii ipragensie.

 

 

Dům Upět zvonečů, de žl rsn Xver se svou

bbčou, bste dnes nrlově nměstí mrně hledl

Podle tohoto domu, znmého o Dům uŠlů, po

-

menovl roln Světl svů hstorc prottolc

romn s podttulem zpomenut příběh pržs Píše

„Tak nazývali Pražané onen dům podle pěti zvonečků,

kteréž obklopovaly hlavu svatého Jana Nepomuckého,

jehož obraz byl vnadživotní velikosti vprůčelí zdi vyma

-

lován.“

Je to dob nbožensé nesvobod, ovšem boh

-

té měšťnsé rod ží vtto rsnch honosnch

domech

Gotc ple Božího Těl nrlově nměstí

už nestoí, eí zbořenště Pržn vnoc děsí, Prh

té dob e rut mc – pln temnch

podzemních chodeb, ezutů zednřů, tnch

tsren slepení

Zvonečov rlovn e nhou nšch mmne

bbče, le prvě hstorcé vreslení dnes už zm

-

zelé Prh zní děl dílo, teré mlovní hstore vbízí

přečtení roln Světl žl té nrlově nměstí

vdomě Umenného stolu

  

Spsovtel Mloš Urbn sce nd vPrze 2 nebdlel, přesto

oní npsl eden znemstčtěších romnů,  d všel

Jeho Sedmostelí se odehrv vtuplnch ulčch Nové

-

ho Měst, zemén olem ostel sv Apolnře sv te-

řn rlovsého chrmu, de nědo znechv mrtvol

lo okolí Větrovského vrchu, snad proto, že vemně tato místa

budila záhadný, rozumem nevysvětlitelný strach. Aznovu

mi jasně vyvstala před očima veškerá ubohost moderny, její

němost, neschopnost komunikace, tak silně kontrastující

shrstkou starých kostelů, skromných, apřece nedostižných

uměleckých děl. Tudy domě vstupoval nový smutek. Utíkal

jsem před ním nastráně nad Albertovem, nikdy nezastavěné,

zachované vpůvodní, neposkvrněné podobě. Hledal jsem

výhonky zplanělé révy ustředověkých hradeb, scházel jsem

poliduprázdných schodech keslupskému kostelíku aobdivo

-

val panorama Větrova aKarlova odspoda zúdolí.“

T třeb se ednou dočme zflmovné verze, tov

Jří Strch b to určtě uměl Apoud eště Prhu 2 nemte

rd, popřečtení této nh s  určtě zmluete kla, tin

   

rel Hne Mch bl všnv poutní Leendrní

sou eho noční vstup nromntcé hrdní zřícenn,

ronošs pouť, vlet nHruboslso túr přes

Rouso Alp doseverní Itle Chodl zsdně pěš,

něd údně ušel 60 lometrů zden Méně znmé e

to, že bdlel núzemí dnešní Prh 2 onrétně vbtě

nrlově nměstí, de bdlel se svm rodč, prvě

zde npsl svů M Proto n moc nepřevpí, že eho

útl próz Mrn vchzí ze znlostí této lolt

Znechl vní pops zhrd nl, ter bl nedle

-

o, vpdl tto „Jaké to hemžení lidstva rozličného?

Strakatý ženský šat míhá se temným oblekem mužským.

Vpravo vlevo pozdravování apoklony. Kanálská zahrado!

Tvá sláva znovu se zdvíhá obživlými stromy; krasotinky

pražské znovu kobvyklým se dotebe hrnou schůzkám!“

nl bl přersn zhrd, veřeně přístupn,

dnes znl Spoením nědeší nl dlších zhrd

vnčních usedlostí (Srcen, Švhn, Pštros,

uchň) vznl vroce 1902 Rerov sd zuímící

plochu 11 hetrů

    

Dn Brown, nepopulrněšího

utor součsnost Vesvém

posledním romnu Temství všech

temství, ímž zpopulrzovl Prhu,

zmňue mnoh míst vmetropol,

tn lbortoř e le núzemí dnešní

„Langdon ani vnejmenším netoužil

nechat Katherine skapitánem ajeho

bez rozmyslu pálícím podřízeným

osamotě… hlavou mu blesklo, kolikrát

vdějinách byla tahle středověká

pevnost dobyta.“ Tol úrve znh

Prh 2 Prvě pod Folmnou m

bt tn vldní proet urt všem

nočích nh e opět pln šfer

smbolů, což Prze odprdvn

ptří

Dě msterózního romnu vede

odbstonu npržsch hrdbch

ž tné lbortoř pod Folmnou

Rozlehl podzemní rt Folmn

oprvdu přpomín to, co Brown

vnze popsue, m zvlštní ponurou

tmosféru Podle nh prvě vzn

vPrze serlov dptce pro

Netflx Lze očevt, že posvém

uvedení ožví turstc zem

ovšechn popsovn míst „Prh

mou pomoc zsté pro tursmus

nepotřebue, ezdí doní spoust ldí

Doufm le, že sem bl npomocn

vtom, že Robert Lndon ždému

řel, b přel doPrh vzmě,

ne vlétě At možn pomohu

rozprostřít tursmus docelého rou,“

řel vrozhovoru vČesé televz

Brown

Sedmostelí e vmezeno sedm ostel, teré nNovém

Městě zložl rel IV, sponcem mez nm (dochov

-

lo se ch šest, ple Božího Těl nrlově nměstí bl

zbořen)

„Pro mě e Prh 2 především sedmostelí eho oolí

Nsvch prochzch sem cítl zdeší ob cvlní půvb

určt řd Poud nns něé místo působí thle, potře

-

bueme se němu dostt co neblíž, osvot s ho, spoň  t-

ové slon mm – necht se ovlvnt, očrovt, přesně o

ten mů hrdn Nemohl sem pochopt,  to, že to ouzlo

vnímm en  nebo hrst ldí, potřebovl sem ho zpřístup

-

nt dlším No, ednou zcest e pous opříběh, ter sv-

žete prvě stím onrétním místem Prhu 2 mm dodneš

velm rd, vnímm  o tovou lepší čtvrť,“ vznl se před

deset let Mloš Urbn vrozhovoru pro Novn Prh 2

nhou prostupue zvlštní stes podobch dvno mnu-

lch, zemén středověu seho štíhlm otcm tedr-

lm, neochot přmout moderní dobu eí urbnsmus

Píše se vní toto „Mým zamilovaným koutem však zůstáva

-

9

  2

|

 2026

|

 10

