Mají patent na Vltavu aneb Praha 2 v úslovích
Kolik jich znáte?
I daleko za hranicemi naší městské části se lze setkat s ustálenými slovními spojeními, která více či méně zřetelně odkazují na Vinohrady, Nové Město, Nusle a Vyšehrad. Kolik z nich znáte?
JÍT DO KATEŘINEK
Jako o Kateřinkách se mluvilo o Zemském ústavu pro choromyslné, který přivítal první pacienty v roce 1826 v někdejším klášteře augustiniánek při novoměstském kostele sv. Kateřiny (na Karlově). Takže říci o někom, že je „zralý na Kateřinky“, znamenalo usuzovat na jeho špatné duševní zdraví. Dnes se říká spíše „do Bohnic“, ale Kateřinky jako blázinec několika zmínkami ve Švejkovi zvěčnil spisovatel Jaroslav Hašek, který se tu v roce 1911 léčil po svém pokusu o sebevraždu skokem z Karlova mostu.
KŘIK JAKO U APOLINÁŘE
V dubnu roku 1875 poblíž kostela sv. Apolináře na Novém Městě zahájila provoz tehdy největší a nejmodernější porodnice v celé Evropě, rozsáhlý pseudogotický komplex, navržený a zásadním způsobem podporovaný architektem Josefem Hlávkou. Tehdejší kapacita 376 lůžek s sebou nesla samozřejmě určitý hlukový dopad na okolí, a to nejen pláčem novorozenců, ale i zvukovými projevy rodiček.
BÝT ZRALÝ NA APOLINÁŘE
Jestliže se o někom řekne, že je „zralý na Apolináře“, míní se tím závislost na alkoholu. Právě v přímém sousedství kostela sv. Apolináře dne 7. září 1948 otevřel psychiatr MUDr. Jaroslav Skála první specializované protialkoholní oddělení v Československu a v květnu 1951 zde zahájila činnost také první protialkoholní záchytná stanice na světě (dnes již sídlí Na Bulovce). Přísný Skálův režim vůči pacientům (mimo jiné tzv. černé body a zapojení fyzicky náročné práce) inspiroval svého času odborníky po celém světě.
LIBUŠINO PROROCTVÍ
Košatost českých pověstí a legend nemohla vynechat ani Vyšehrad. Spíše již jen v literatuře lze narazit na „Libušino proroctví“, čímž bývá míněno (až přehnaně) optimistické očekávání, a to v souvislosti se slovy bájné kněžny o tom, že „vidí město veliké, jehož sláva se hvězd dotýká.“ Při pohledu na vyšehradskou skálu si jistě mnohý vzpomene na pověst o statečném vladykovi Horymírovi, který na svém koni Šemíkovi překonal hradby a unikl popravě. Slavný příběh, mimochodem dost možná inspirovaný částí vyprávění o Tristanovi a Isoldě či slavnou německou pověstí o loupeživém rytíři Eppleinu von Gailingen, si připomínáme úslovími „Horymírův skok“ a „věrný jako Šemík“. Jméno Vyšehradu se objevuje také v kdysi hojně užívaném přirovnání „kouká jako vyšehradský kanovník“, které se vztahovalo na lidi chovající se povýšeně.
MAJÍ PATENT NA VLTAVU
Drsnější nátura lidí živících se na řece těžkou prací bila do určité míry ostatní Pražany do očí, a tak se v souvislosti s Podskalím užívalo hned několik narážek na svéráznost a jistou obhroublost jeho obyvatel. Například málo srozumitelná či sprostá mluva se nazývala „pockalčinou“, ale také velmi hlasitý projev býval komentován jako „podskalská mluva“. Věhlasnou se také stala vysoká odbornost podskalských předáků, kteří se v mnoha případech chovali povýšeně. Proto se v 19. století o lidech dávajících své vědomosti až příliš na odiv říkalo, že „mají patent na Vltavu“.
SKONČIT NA ZDERAZE
Dnes se již nesetkáme s kdysi velmi zažitým úslovím „skončit na Zderaze“. To označovalo pobyt ve vězení, protože v letech 1809–89 bývalý klášter na Zderaze sloužil jako trestnice.
BÝT JAKO PARAŠUTISTÉ V KRYPTĚ
Když někdo takto mluví o bezvýchodné a zoufalé situaci, naráží tím na hrdinné obránce krypty pod kostelem v Resslově ulici, kde bojovalo do posledního náboje sedm parašutistů proti stonásobné německé přesile.
JÍT NA NUSELÁK
Mezi nejmodernější a nejponuřejší úsloví patří od 90. let 20. století užívané „jít na Nuselák“, což značí úmysl spáchat sebevraždu. Nuselský most nechvalně proslul jako most sebevrahů, tato pověst se s ním táhla až do roku 2007, kde zde byla nainstalovaná zábrana z hladkého plechu.
Jan Gross, Foto: Jaroslav Kocourek