Gram. Restaurace pro každého, ale ne pro všechny
Už od loňského října láká nejen vinohradské gurmány nový podnik Gram v Záhřebské ulici. Jde o neotřelý koncept v zajímavém místě, který v sobě kombinuje bistro, restauraci a uměleckou galerii.
„Dá se říct, že si nás tohle místo našlo samo,“ usmívá se Lukáš Žďárský, potetovaný pětatřicátník, když stojí uprostřed atria s proskleným stropem a schodištěm uprostřed, které lemují rostliny. Po obou stranách rozlehlého prostoru tu u stolků sedí a právě obědvají desítky lidí. Než se den přehoupne k večeru, z desítek jsou stovky.
Na Vinohrady Žďárského přivedla náhoda, potažmo společník, který prostor v Záhřebské ulici objevil. Ačkoli Gram je jeho prvním výletem do světa vyšší gastronomie, není v oboru žádným nováčkem. V jeho podnikatelském portfoliu najdeme zajímavých podniků víc. On a jeho tým stojí například za svébytným holešovickým Vnitroblockem či za vyhledávanou Kavárnou, co hledá jméno na Smíchově. Jejich prvním projektem byl bar Radlická kulturní sportovna. „Dřív jsem se pohyboval v online marketingu, pak mi ale zachutnala reálná výměna energie se zákazníky. Když podnikáte přes počítač, lidi jsou pro vás jen imaginární čísla a ozvou se vám jen tehdy, když něco nefunguje,“ vysvětluje, proč se vůbec na trnitou cestu v gastrobyznysu vydal. „Mysleli jsme, že to bude jen taková víkendová legrace, ale začalo nás to tak bavit, že jsme online projekty úplně upozadili,“ dodává.
Původní myšlenka byla otevřít si na Vinohradech „jen malou kavárnu“. Po třech letech příprav a rekonstrukce se vyloupl prostor, který čítá kromě restaurace také pekárnu (ta zákazníka přivítá prakticky hned u vstupu), nově otevřenou zahrádku, zasedací místnost, kde se dají pořádat konference a eventy, ale také sklepní prostory, které si je možné například pronajmout na soukromou oslavu. „Do tohoto prostoru jsme otiskli, že jsme dospělí a nechceme dělat věci pořád stejně. V Praze uspějí buď opravdu hodně monotematické projekty, jako když děláte například jen hranolky, nebo naopak místo, kde věci kombinujete a snažíte se vystrkovat růžky na různé cílové skupiny. Chceme, aby sem lidé měli důvod chodit častěji a pokaždé za něčím jiným,“ říká Žďárský.
I z těchto důvodů se hosté mohou kromě skvělého jídla a pití pokochat v Gramu i obrazy. Ostatně jde původně o galerii, kterou koncem roku 2000 rekonstruoval věhlasný architekt a čestný občan Prahy 2 Petr Franta. Každých pět týdnů se zde koná jiná výstava. „Obrazy oživují prostor a zároveň je to pro nás příležitost, jak zde co pět týdnů udělat vernisáž. Přidanou hodnotu to má i pro umělce. U nás jejich dílo uvidí každý den pět set až tisíc lidí. Mnohem víc, než kdyby vystavovali v galerii,“ podotýká majitel. Až do 20. července zde bude možné vidět společnou výstavu umělců Karolíny Koblen a Romana Lazara.
Hlavním lákadlem Gramu je ale přece jen kuchyně. Restaurace nabízí snídaně, obědové a večerní menu, tapas na večer, ale i dnes populární brunche. A vaří tu skvěle: návštěvníci sem chodí především na klasická jídla, jako je kuře na paprice, ale v neotřelém, svěžím provedení. „Respektujeme, že jsme na Vinohradech, kam se hodí vyšší gastronomie. Snažíme se dělat moderní evropskou kuchyni. Nejvíc tady letí kuře na paprice, které lidi znají z domova a jsou překvapeni, že se dá připravit i modernějším způsobem. Lidi překvapuje i svíčková, kterou děláme z pravé hovězí svíčkové. Na začátku se našli i tací, co nám vyčinili, jak vůbec můžeme takhle dobrý kus steaku vyválet v omáčce,“ vzpomíná Žďárský. Jeho největším favoritem z jídelního lístku jsou momentálně žebírka. „Děláme ale i domácí ravioli a lehká jídla, většinou vegetariánská,“ doplňuje. Mezi návštěvníky Gramu jsou podle něj i pravidelní zákazníci. „Místní lidi tu vídáme často. Někteří tu dokonce ze začátku byli každý den, než se jim naše jídlo přejedlo,“ směje se restauratér a pochvaluje si, že o víkendech má Gram většinou úplně plno. „Gastronomie v Praze má tu výhodu, že když se objeví nový podnik, většinou se to rychle rozkřikne. Ale když má něco velkou reklamu, často mají lidi pocit, že se sem stejně ani nedostanou. My říkáme, že jsme pro každého, ale ne pro všechny,“ říká Žďárský.
Jak sám přiznává, jeho cesta v restauračním byznyse ještě zdaleka není u konce. Stále je co objevovat a zdokonalovat. „Začali jsme pražit naši vlastní kávu, chystáme také otevřít opravdovou pekárnu se vším všudy,“ říká. On s týmem ale také chystají koncept, kterému zatím přezdívají „anti-frančíza“: sami chtějí pomáhat nadšencům, co začínají podnikat v gastronomii. „Předat jim cenné know-how, které jsme za léta v byznyse získávali, ale také upozornit na některé slepé uličky,“ uzavírá.
Jan Martinek