Praha 2 je moje srdeční záležitost
Starosta MČ Prahy 2 Jan Korseska nastoupil do úřadu loni 19. června. Rok po svém působení ve funkci poskytl Novinám Prahy 2 bilanční rozhovor.
Foto: Jan Schejbal
Starostou městské části Praha 2 jste už rok. Co se vám za tu dobu konkrétně povedlo a jaké projekty chcete ještě dotáhnout?
ODS má v Praze 2 starostu od roku 1994, neznamená to tedy, že každý starosta dělá po svém zvolení něco jiného než ten předchozí. Je tu určitá kontinuita, navázal jsem na práci svých předchůdkyň Jany Černochové a Alexandry Udženija. Pokračujeme v rekonstrukci parků, máme velké investiční projekty. Budeme mít například brzy územní rozhodnutí o možné výstavbě parkovacího domu v Bělehradské ulici stejně jako na vestavbu proluky v Bělehradské 50, čeká nás také velká rekonstrukce bývalé kuželny a prostoru kolem ní v Horské ulici. Nový stavební zákon nám to může zkomplikovat: ten sice existuje, ale v praxi je to trochu jako yetti. Hodně se o něm mluví, ale nikdo neví, co tato změna přinese. Hrozí, že určitý výklad zákona je takový, že územní rozhodnutí pozbydou platnosti a stavební řízení se budou muset dělat znovu. To by mi hodně vadilo, protože speciálně u výstavby parkovacího domu bylo celé řízení hodně náročné, trvalo to šest let.
Všímám si, že lidé často nevědí, kde začínají a končí pravomoci starosty městské části. Můžete vůbec nějak ovlivnit rozkopané chodníky, na které si občané často stěžují?
Všechny ulice a chodníky má ve správě TSK, což je akciová společnost Magistrátu hlavního města Prahy. Praha je zároveň kraj i obec, což je zvláštní situace. Všechno musíme projednávat s magistrátem a jeho odbory a někdy je to doslova odbojová činnost. Je to věc, kterou se dlouhodobě snažím změnit, protože kdo jiný by měl o katastru vědět lépe než radnice městské části? Tvrdím, že Prahu nedělá magistrát, ale právě jednotlivé městské části, a magistrát by měl pochopit, že když to městská část dělá dobře a má příznivě nakloněné občany, měl by nám spíš pomáhat, a ne nás brzdit v rozletu. Je to samozřejmě i o financích. Praha dostává z rozpočtového určení daní peníze jako kraj i jako obec a městským částem poskytuje dotace. Tím se dlouhodobě zabýváme už od roku 2015.
Když jste nastupoval do funkce starosty, chtěl jste zlepšit právě dotační vztahy mezi magistrátem a Prahou 2. Daří se to?
Řekl jsem, že to bude můj prvořadý úkol, a daří se to. Také jsem si předsevzal, že Praha 2 nikdy nebude stát ve frontě na dotace a prosit. Proto také hospodaříme rozumně, nepouštíme se do investičních projektů, které bychom neměli finančně kryté. Jsem si vědom, že nás čekají takové investice, kdy součinnost Magistrátu hlavního města Prahy a státu bude potřeba.
Máte na starosti i městskou pokladnu. Je náročné investovat do rozvoje městské části a na druhé straně hospodařit vyrovnaně a držet finance na uzdě?
V Praze 2 se řídíme tím, že pracujeme s vyrovnaným hospodařením. Nemáme půjčky, hypotéky, máme vlastní finanční prostředky. Někdo řekne, že máme hodně peněz, protože jsme hodně majetku prodali. Ano, prodali jsme domy a byty, peníze máme uložené a zhodnocujeme je 13,5 čistými procenty, což je v době, kdy je válka na Ukrajině a měli jsme tu pandemii covidu, velmi dobrý výsledek. Když odečtu všechny prostředky z privatizace bytů, má MČ Praha 2 na účtech zhruba miliardu. To splňuje moje předsevzetí, abychom měli uložený alespoň jeden roční rozpočet, kdyby došlo k nějakému výpadku, aby mohla městská část fungovat jako normálně. Udržet to je velmi těžké, protože každý radní i zastupitel má nějakou představu, co by chtěl dělat. Když se od mých kolegů sejdou rozpočtové požadavky, je to někdy bratrovražedný boj. Většinou kolegům doporučím, ať se uskrovní.
Praha 2 investuje především do školství a do zeleně. Jak se daří každý rok vyrovnávat se s populačním náporem a umisťovat děti do školních a předškolních zařízení?
Zatím se nám ještě nestalo, že bychom neuspokojili někoho, kdo má na to právo, tedy někoho z rezidentů Prahy 2. Po zápisech je ale vždycky trochu nervozita a panika. Roli hraje i to, že rodiče mají možnost přihlásit děti do několika škol. Problém je, že Praha 2 nemá rozvojové území, nemůže postavit novou školu. Můžeme maximálně rozšiřovat současné školy, třeba o půdní vestavby. Přesto se nám podařila úžasná věc – postavit pavilon pro první třídy v ZŠ u svatého Štěpána. Dohodli jsme se s Arcibiskupstvím pražským, které nám pronajalo svůj pozemek na 30 let. Postavili jsme tam pavilon, kde jsou dvě první třídy a jedna třída pro jazykovou výuku. Děti tam nastupují do krásného prostředí, které jim školní dril ani nepřipomíná. Je to bezvadné místo, moc se nám to povedlo, chtěl bych arcibiskupství velmi poděkovat, stejně jako paní ředitelce školy, která je neuvěřitelně oddaná své práci a za tu školu by dýchala. I ostatní ředitelé škol, na které máme obrovské štěstí, chtějí, aby školy nějak vypadaly. Proto do nich hodně investujeme a snažíme se je držet na vysoké úrovni i moderním vybavením. Je důležité, aby se děti učily odmala v kulturním prostředí.
Chystá se velká revitalizace parku „U Hradeb“ v Horské ulici. Jak bude výsledný projekt vypadat?
Zeleň tvoří 11 procent Prahy 2, což je velká porce. Naše parky revitalizujeme, ale je to nekonečná práce, která nikdy není hotová. Opravíme jeden park a musíme se vrátit k jinému, který jsme revitalizovali před deseti lety. Byť jsme pravicová a konzervativní městská část, museli jsme přivítat i úpravu daně z nemovitosti, která nám pomáhá v tom, že můžeme udržovat naše parky. Co se týče oblasti v Horské ulici, to je vedle parku Ztracenka, což je skutečně ztracený kout – lidé tam moc nechodí, a když tam zavítají, jsou překvapeni. A naproti je oblast, kde byla v 50. letech vybudována stavba, jejíž součástí byly dvě kuželkářské dráhy. U nás na Dvojce je spousta luxusních restaurací, ale chybí mi prostor, kde by si lidé třeba jen tak mohli zahrát na kytary a zazpívat, aniž by rušili okolí, a zde se to nabízí. Chtěli bychom zachovat kuželnu a zároveň ponechat ráz pozemku tak, aby měl sousedský koncept. Budou tam terásky, na kterých se bude sedět, a dole ohniště, kde si budou lidé moci opéct buřty. Zároveň se tam budou moci konat menší divadelní představení nebo koncerty. Na jaře 2026 bychom tento objekt chtěli otevřít pro veřejnost. Nad tímto prostorem by měla vzniknout komunitní zahrada, kde by si lidé mohli pěstovat zeleninu, vedle plánujeme víceúčelové hřiště. Projektujeme i revitalizaci Karlovského předmostí u Nuselského mostu, kde se obnoví park. V těchto místech kdysi stála dětská nemocnice, ale musela ustoupit stavbě Nuselského mostu. Proto tam bude i umělecké dílo – jakýsi kovový pařez, kde nahoře bude model téhle nemocnice.
Praha 2 nejsou jen Vinohrady a Nové Město, spadá sem i část Nuslí. Tam nedávno proběhlo sousedské setkání ohledně budoucí podoby Ostrčilova náměstí. Zohlední radnice tyto podněty?
Požádali jsme hlavní město Prahu o svěření Ostrčilova náměstí, a pakliže k tomu dojde, rádi bychom ho oživili. Aby to byl prostor, kde by se mohly konat trhy a podobné akce včetně třeba malých vánočních trhů, což v této lokalitě chybí. Na tom se intenzivně pracuje stejně jako na prosazení provizorních dopravních opatření, aby se zvýšila bezpečnost lidí v Sekaninově ulici. Doufám, že se podaří instalovat na Ostrčilovo náměstí světelný přechod, který lidé využívají cestou do Vratislavovy ulice. Začneme i revitalizaci Lumírových sadů na rozmezí Nuslí a Vyšehradu, na které se trochu zapomínalo. Bude to investice v řádech 40 milionů. Doufám, že se dokončí rekonstrukce v Jaromírově ulici, která je dlouho rozkopaná, což ale není naše chyba, je to chyba špatné koordinace ze strany hlavního města. Souběžně investujeme do opravy chodníků v Nuslích. Letos začneme Neklanovu ulici, Oldřichova je vydlážděná v plné délce. Jsme si vědomi, že Nusle byly historicky opomíjená čtvrť, a snažíme se je trochu pozvednout.
V září bude 145. výročí povýšení Královských Vinohrad na město. Chystá se nějaká speciální akce?
Souběžně s tímto výročím vzpomeneme 140 let od založení farnosti svaté Ludmily. Chystáme k tomuto výročí koncert pod širým nebem na náměstí Míru. Myslím, že to bude koncert, který lidi osloví, a tajně doufám, že naplníme náměstí Míru do posledního místečka.
Jste rodák z Vinohrad?
Ano. Narodil jsem se u Apolináře, pak jsem bydlel s maminkou v Rumunské a Salmovské ulici. Nějaký čas jsem byl „nevěrný“, bydlel jsem u Anděla a spletitou cestou jsem se vrátil zpátky na Vinohrady. Takže ano, Praha 2 je moje srdeční záležitost.
Také jste dříve závodně vesloval. Je vrcholový sport dobrá průprava pro komunální politiku?
Já říkám, že politiku nemůže dělat normální člověk, asi jsem k tomu měl od mládí dispozice. Veslařina je kolektivní sport, všichni musí táhnout za jeden provaz. Potom jsem pracoval v soukromé společnosti, kde jsem měl skvělého učitele, a ten mi říkal: čím výš budeš, tím buď pokornější, protože to nikdy neutáhneš sám, vždycky k tomu budeš potřebovat další lidi. Proto musím vyzdvihnout skvělou a týmovou spolupráci všech lidí na radnici Prahy 2, bez kterých bych to nezvládl. Dodnes se tím řídím a říkám svým nejbližším, že až to začnu dělat jinak, ať mi dají facku a proberou mě.
ptal se: Jan Martinek