Z Encyklopedie Prahy 2

Leoš Janáček (3. 7. 1854 – 12. 8. 1928)     

Světově proslulý skladatel se narodil před 170 lety v Hukvaldech. Žil a tvořil převážně v Brně, ale v době studií také v domě na Karlově náměstí.

Leoš Janáček patří mezi hudební osobnosti připomínané v Roce české hudby. Byl křtěný jako Leo Eugen, pocházel ze čtrnácti dětí. Janáček studoval nejprve klášterní školu v Brně, Slovanský učitelský ústav a pak varhanickou školu v Praze, kde se vzdělával i v kompozici. Dokončil ji ve svých 21 letech. Další zkušenosti získával ve Vídni a v Lipsku. 

V Brně založil r. 1881 varhanickou školu, kde byl ředitelem, později i konzervatoř. Komponoval, působil jako dirigent, sbormistr, publikoval hudební kritiky a studie, studoval moravský folklor a intonaci řeči. Napsal devět oper, nejslavnější Její Pastorkyňa ve světě proslula pod názvem Jenůfa. Dalšími jsou např. Příhody Lišky Bystroušky, Výlety páně Broučkovy, Věc Makropulos a další. Janáček skládal i kantáty, komorní hudbu, lidovou hudbou je inspirováno dílo Lašské tance, uznání se dočkala symfonická báseň Sinfonietta. O co více se skladateli dařilo v uměleckém životě, v tom osobním prožíval tragické okamžiky. Zemřela mu prvorozená dcera Olga i syn Vladimír. V r. 1928 pobýval Leoš Janáček na zdravotní dovolené v ostravském sanatoriu, kde náhle zemřel na zápal plic. V době studií žil Leoš Janáček na Karlově nám. 3, na domě je umístěna jeho pamětní deska. Přátelil se s Antonínem Dvořákem. Na skladatelovu počest se každoročně koná hudební festival Janáčkovy Hukvaldy.