Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

ROZHOVOR
dž ste se zčl toult po horch vní-
mt ech rsu dvoost, npdlo vs už
tehd, že otom npíšete čtrnct nh, teré
se stnou nsprcí pro něol čtenřsch
enercí
Nd sem neměl mbc něomu měnt žvot
Chodl sem do hor, protože mě to bvlo, občs
spřtel nebo spoluž, le nečstě sm,
něd n něol tdnů vuse Ldé žící ve
městech už zpomněl,  povznšeící e po
-
hled n čstou, průzrčnou vodu nebo n ed-
nečnost ohně nocleh uně Nersněší věc
e pooně usínt uohně pod slním převsem,
dleo od hřmotu svět Zžl sem to mnoho
-
rt, le mé první nh vznl ž oněch
dvcet pět let pozdě Tehd mě poždl přítel
Leopold uč zÚstí nd Lbem, bch pro
eho polotné nldtelství vdl pops tř
-
cet pět pohoří rumunsch rpt, ter sem
všechn prošel T vznl m nh rptsé
hr, určen horsm poutníům Ale dlší
nh sem psl n něčí popud nebo ždost
Jste čestnm občnem Lberce, de žete
už víc než půlstoletí, le mlo se ví otom, že
ste vnohrds rod n Vnohrdech ste
prožl dětství mldí Už tehd ste ezdl do
hor
Nedelší toul po horch sem bsolvovl
vdobě mch vsoošolsch studí Bdlel
sem tehd srodč mldší sestrou vŠfřío
-
vě ulc studovl n Přírodovědecé fultě
Unverzt rlov ve Vnčné ulc, sídlí tm
dodnes Jo lu sem prolézl Rerov sd,
Grottu vGrébovce, vzmě sme sňovl n
Mlenovce přtom sem četl stov cestopsů
předstvovl s všechn t neznm míst
Do slovensch rpt, třeb do Velé Mlé
Ftr, sem se vdvl zPrh 2 utostopem
Osměl toulní slovensm horm česm
r sem brl o sebezchovn vtehdeší
hnusné omunstcé době To le nc nemění
n tom, že sem se nrodl UApolnře Prh e
mé rodné město mm  stle rd
Vsoučsné době se sttsíce ldí ročně
vdví vEvropě n Svtoubsou cestu,
vUSA n Applčsou stezu né dlové
tre poutní cest Je to né než to, co ste
podnl v
Nemm prvo se vdřovt žvotnímu
stlu nch ldí, le mslím s, že e to trochu
mód J sem do hor vržel proto, že sem
tm zžívl svobodn žvot bl sem zod
-
povědn en sm sobě Nersovl sem, dvl
sem s pozor, protože sem věděl, že dž
se zrním, nespíš mě sežerou lš Dnes
stčí vprvt se do czí země, npst otom
nhu nebo ntočt flm př troše štěstí se
zčnete žvt cestovtelstvím Mně něd
té dví nlepu cestovtel, le ždn
cestovtel nesem Zstvm nzor, že dž
chcete zžít dobrodružství, nemusíte et vůl
tomu do Amer, stčí vrzt n Šumvu
Cestovtelé té dnes nezžíví tov poct
odloučenost od svět,  poždé čel n
mě dž sem ednou odížděl n tř tdn
do rumunsch rpt, ttíne bl př mém
odezdu zdrv, dž sem se vrtl, bl už
pohřben Tehd eště nebl moblní telefo
-
n, b m mmn dl zprvu
Setl sem se snzorem, že vš 1000
metrů nd mořem e mc hrnce, d se
uže, co e do zč, do e do není srb
Mte podobnou zušenost
To e nesmsl db to t blo, t žd,
do vronoších vleze n Studnční horu, e
hrdn Prošel sem uns všechn hor není
to nc těžého Nevděl sem pouze mlé pohoří
Smrčn mez Aší Chebem vpohrnčním
psmu, m se nesmělo, t čst Šumv,
teré bl z ostntm drtem Nde vEvropě
se nedostnete do zón smrt, de člově trpí
nedosttem slíu Alp, nevšší pohoří
vEvropě, není Hml
J se vtou čsu mění lds del přírod
Mslím, že podvědomm přírodním delem
ldí e rn ech dětství Mluvím otom vn
-
ze Nčelní, že dvn původní rn sprtur
zubr vprlesích e většně dnešních ldí czí,
bl b se í už b neuměl vní žít Stčí m
hřb vldm vszeném smrovém lese Z
mého mldí bl eště cest ve vsích en písčté
nebo menté, pšenčn pole se osl ručně
osm žebřň soblnm snop thl do
selsé stodol pr oní Všude heč, pěšn,
potůč, hospůd, ucest čsté studn, nde
soro ždn utomobl, ldé vlétě chodl bos,
rdost pohledět Tsíce let žl ldé bez ut, dnes
s rdě ech zplodnm zrcuí žvot, než
b se ch vzdl Ale není už cest zpět
Vtěchto dnes se obevl novnov zprv
ot vsoé nvštěvnost Besd, že s zvěř
nem de odpočnout Jsou n místě obv
obudoucnost přírod
Stv zvířen věten se mění, to e edno
-
znčné Desít ptčích druhů uns z posled-
ní desetletí přbl, né zse ubl Většnou
ubví polní druh ptů, npříld sřvn,
což souvsí smoderním způsobem hospodře
-
ní Nehorší e, že ubv hmz Mnoh ldem e
to edno nebo mí rdost, že lít méně much,
le bez hmzu se lds cvlzce během ně
-
ol desetletí zhroutí Ří se, že nněší vě
e věem hmzu, t sme n něm zvslí Bez
hmzu ns če hldomor Člově e n vrcholu
potrvního řetězce, le oto důležtěší e pro
ně zldn
Ovs e znmo, že ste př svch toulch edl
střídmě Jídlo ste s brl ssebou, většnou
vloč, cur, chleb špe, slvovc česne
T první věc chpu, le co ten česne
dž sem vedl sut, bl nš oddílov poř
Ustoro, ustoro, ustoro, ro ro ro Rumuns
e česne ustoro m sme ezdl do Rumun
-
s Česne e zdrv mně chutn, všem sem
ho doporučovl Bl sem tím t pověstn, že
dnes m mrd zoddílu přnesou n
-
rozennm svze česneu Je to míněno o
lerce, le e prvd, že o nědo nosí n
vndru ešnu n hlvě, se mnou e spoen
česne
Jel ste něd srodnou n dovolenou do
hotelu
Vhotelu sme nd nebl Vnze Nčelní
sem vsvětlovl, že sme to brl po strodv
-
nu ezdl sme snšm třem dětm bbčce
dědečov Mnželčn rodče měl vnevelé
podbesdsé vs rodnnou vlu, uní zhrdu,
ovocné strom, rbíz, oč Je m líto btolt,
ter sou npěchovn do přecpnch ut
míří se svm mořechtvm rodč do Chor
-
vts nebo eště dl mín lze hzet do
vesncého poto vČechch n Morvě ste
-
ně dobře o do moře Možn líp Přznvm
té, že sme n hotel neměl peníze
Trplo vs to
Užírt se touhou po něčem e mrné, zbtečné,
nem to once, t to nedělm Nučl sem
se brt věc t,  přchzeí odchzeí dž
sem vlon dostl sttní vznmenní zruou
prezdent Petr Pvl (medaile za zásluhy
ostát voblasti kultury – pozn.red.), el sem n
Pržs hrd ve vpůčeném obleu ošl,
mnžel m oupl en černé Ap, dž ve
Vldslvsém sle zněl husts chorl tož sú
boží boovníc, bl to povznšeící poct Cho
-
zení po horch mě nučlo, že čím méně věcí
mm, tím se m de lehče prožívm rdost
zúplně prostch věcí
ptala se: Martina Klapalo
Mloslv Nevrl e novodob mst přírod Př svch osmělch toulch po
horch čsto hldověl, nenosl vletru ruční mdlo, spl pod šrem žd
nov den přvítl svm pořem nžní rozhovor Nčelní, ter sním vedl
Aleš Pln, se stl vnetě Ldovch novn nhou rou, dlší Nevrlého nhu
rptsé hr čtenř oznčl o tu, ter m nevíc ovlvnl žvot Nsleduící
rozhovor sdevdestletm vnohrdsm rodem, zooloem spsovtelem
vznl ve Frčově nldtelství vLberc
Ldé už zpomněl,  rsné e usínt uohně
5
ČÍSLO – SRPEN 
FOTO ŠIMON PIOUS
„Až se někdy probudíte
za bledého úsvitu vkamenných
travách, zpívejte sptáky!“
Podivuhodné chvíle se Sluneční písní, 2006,
čtyři vydání, jedno ve španělštině
„Neznámo před tebou, neznámo za tebou, vstříc ti běží jen tchoří tlapky
noci. Sladká, nebeská vteřina svobody!“
Karpatské hry, 1986, osm vydání včeštině, dvě vrumunštině
Miloslav Nevrlý obdržel loni zrukou prezidenta Petra Pavla
Medaili za zásluhy 1. stupně.
Noviny Prahy 2