Rozhovor se Sebastianem Hádlem: Práce na hymně Prahy 2? Výjimečná zkušenost i výzva
Sebastian Hádl (26), hudebník a umělec z muzikantské rodiny, má už přes poměrně mladý věk zkušenosti v nejvyšších patrech hudební produkce. Pracuje v legendárním nahrávacím studiu v New Yorku a spolupracoval už s řadou známých osobností, českých i zahraničních. A především se podílel i na nové hymně Prahy 2, o které je v našem rozhovoru také řeč.
Předpokládám, že hudbou jste žil už odmalička. Přesto, jak si absolvent školy Michael, zaměřené spíš na grafiku a design, najde cestu k hudební produkci?
Od mala mě fascinovalo umění jako takové, ať už to byla hudba, film, fotografie,nebo kresba a grafický design. I přestože jsem se primárně věnoval hudbě, v průběhu dospívání jsem se začal zabývat i grafikou. Velmi mě to bavilo a po nějakou dobu jsem si myslel, že se to stane mým životním zaměřením, a tak jsem se přihlásil na grafickou školu. I nadále jsem ale hrál na klavír, psal, produkoval a nahrával písně. Jak jsem se blížil k dokončení studia na Michaelu, tak při přemýšlení nad dalšími životními kroky se mě z nějakého důvodu pořád držela právě hudba. Nakonec to celé vyústilo v moji přihlášku na Pražskou konzervatoř, protože jsem uvnitř věděl, že za tím musím jít. Stojím si však za tím, že všechny umělecké směry se dají propojit a provázat do sebe a nejraději pracuji právě na hudebních projektech, které sahají do celého uměleckého spektra.
Můžete popsat, co vás přivedlo až do prestižních nahrávacích studií v New Yorku?
Vše se odrazilo od mého rozhodnutí přihlásit se na světoznámou hudební školu Berklee College of Music v Bostonu, USA. Po dokončení bakalářského studia na Berklee jsem se přestěhoval do New Yorku, kam mě nejvíce lákala jak hudební scéna, tak hlavně Broadway a divadlo, které jsou mojí vášní už po řadu let. Měl jsem to štěstí obdržet pozici v legendárním nahrávacím studiu Power Station, kde nahrávala většina světových umělců včetně těch nejznámějších broadwayských produkcí. Byl to neuvěřitelný pocit stát se součástí týmu ve studiu, ke kterému jsem vzhlížel spoustu let.
Podílel jste se na hymně Prahy 2, která nyní oficiálně vychází. Jste podepsán pod mixem a produkcí. Co byla z hlediska práce na hymně největší výzva a jak jste spokojen s výsledkem?
Práce na hymně pro Prahu 2 byla skvělá a opravdu výjimečná zkušenost i výzva. Podílet se na tomto projektu mi nabídl dlouholetý přítel a pracovní partner, skladatel, Richard Mašata a já ihned věděl, že je před námi něco jedinečného. Málokdy mám tu možnost spolupracovat na projektech, ve kterých vystupuje tolik výjimečných umělců a úžasných hudebníků společně. Spolupráce na produkci a práce na mixu projektu takového rozměru potom nabírá na obrátkách, kdy musíte citlivě balancovat, aby každý hlas a nástroj měl ve výsledné nahrávce svůj prostor a jasnou roli. Myslím, že tento výsledek je opravdu velkolepý.
Jaký máte vztah k Praze 2?
Oblasti Prahy 2 bývaly moje nejfrekventovanější, kde jsem trávil většinu svého času jako teenager ať už objevováním nových kaváren nebo potkáváním se s přáteli. Především Vinohrady a okolo náměstí Míru. Odtamtud mám spoustu skvělých vzpomínek ze zážitků s kamarády a blízkými a myslím si, že ať už se v budoucnu budu pohybovat kdekoliv, rád bych si tam jednou zařídil stálejší sídlo, kam se můžu vždy vracet. O to více symbolické to bylo pro mne mít možnost pracovat na nové hymně.
Pohybujete se v Praze i v New Yorku. Co z NY vám chybí v Praze a co byste naopak rád „přenesl“ z Prahy tam?
Obě místa mají své kouzlo a specifickou energii, která se celkem těžko porovnává. Pokud bych se měl pokusit vybrat něco, co mi v Americe chybí, tak bych řekl, že minimálně New York není zdaleka tak přívětivý ke klidnějšímu prozkoumávání a užívání si města. Vládne tady převážně pracovní energie a většina lidí je pravidelně neustále ve spěchu, ať je to všední den, nebo víkend.
Je to vždy hezký pocit, přijet zpět do Prahy a mít tu možnost alespoň lehce psychicky zpomalit a více se soustředit na to, co máme kolem sebe. Na druhou stranu ve městě, které „nikdy nespí”, najdete vždy něco zajímavého, co dělat nebo zažít v jakoukoliv hodinu, jakýkoliv den.
Ptal se: tin, foto: archiv S.H.