Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 4

Ltomšls vstv

Soch, reléf fotorfe zrodnného rchvu vstvue odmnulého měsíce vLtom-

šl vbtě Olbrm Zoub eho dcer Ev Součstí vstv sou rodnné dops, teré

vbírl z4000 psní Zoubův bt e čstečně vrcen dopůvodní podob nSmet-

nově nměstí č 173 ž do12 srpn bude vstvním prostorem Vpovíd odobě,

d Olbrm Zoube resturovl 17 let srft ltomšlsého zmu seznml se dí

tomu se svou druhou ženou Mrí Edlmnovou omentovné prohlíd btu e nutné

rezervovt nstrnch olbrmzoubecz vzložce Mů tt O nebo přes Gler de

Lr Prtnerem vstv e Ndční fond mentov Zoube

Mů otec s zísvl

neznmé ld svou

vstřícností přtelsostí

Jednou zmnoh cí nedožtm 100 nrozennm sochře Olbrm

Zoub e odhlení eho reléfů nrdnc nnměstí Míru, něol

vstv vPrze Ltomšl vprůběhu rou vdní vroční poštovní

znm pmětní medle seho portrétem Nvětšně cí se podílí

Ndční fond mentov Zoube, ter ověřue prvost Zoubovch

děl, pečue oeho dílo otvorbu eho první mnžel, sochř Ev

mentové Jech dcerou e nhovnce bblorf Poln Bren-

tov Rozhovor sní vznl vZoubově teléru vSlmovsé 7, m

popředchozí domluvě může veřenost

Vsouvslost svročím se znovu přpo-

míní něteré mšlen všeho otce

Olbrm Zoub, npříld eho vět

„Běhm pobtě přemšlím,  budu

dl žít,“ terou reovl nuplení stu-

dent Jn Plch vlednu 1969 Co to

podle vs oněm vpovíd

Vpovíd to oeho schopnost rozhodnout

se p to rozhodnutí nplnt Mů otec

nd neltovl, že Jnu Plchov semul

posmrtnou msu, dž to mělo dopd

nně vlstně ncelou nš rodnu Vod-

poru prot normlzční poltce sme bl

uns dom všchn ednotní zcenu toho,

že  sem se zpočtu nemohl dostt

nvsoou šolu brtr se nd nedostl

nscénorf Otce to velm mrzelo, le m

sme mu to nd n slovíčem nevčetl,

protože sme steně o on brl Jn P-

lch Jn Zíce o nrodní hrdn Ale

zřemě proto pozdě nepodepsl Chrtu77,

to sem se onečně dostl nvsoou

šolu, s nechtěl, bch nto dopltl

Jé místo zuím Plchov posmrtn

ms vonorf Zoubovch děl

Posmrtn ms není umělecé dílo, e to

řemesln vrobe, neptří ted dootcov

umělecého odzu On to chpl o

poslední službu Jnu Plchov Chtělo to

odvhu, otec doté dob msu mrtvému

člověu nesníml, n se nedotl mrt-

vé tvře Nvíc msu sníml vestresu,

vbudově soudního léřství nAlbertově,

de neměl co dělt, de Jn ležel vboč-

ní chodbě, přrt vlou obložen

větnm Mlně se něd píše, že semul

posmrtnou msu té Jnu Zícov, le to

není prvd Soběm rodnm se přtell

psl m vden vročí smrt obou Jnů Ze-

mén sPlchovou mtou Lbuší, zte-

rou ezdl doVšett Snžl se í těž osud

ulehčt, dž vděl,  šptně se ní StB,

le něteří ldé, možn ze strchu, chovl

Říl í tetčo, bl sJnem Plchem br-

trnc zdruhého olene, le to se dozvěděl

ž pozdě Rodn Zícov, sníž sme stle

vonttu, orespondenc smm otcem

uložl dorchvu Nrodního muze

Bl b vš otec steně dobr sochř,

db nebl t slně občns nžo-

vn

Otec se dopovědomí něterch ldí zpsl

o homo poltcus, něteří s ho vží spíš

pro eho občnsé postoe než pro eho

umění M velou sběrtelsou obec, to b

nm utrhl ruce, dbchom soch zeho

teléru vSlmovsé ulc zčl prodvt,

le svnímním eho díl vunsthstorc-

ch ruzích e to né J eho hvězd

v90 letech mnulého století stoupl, t

ho to trochu pošodlo Nedné strně

měl řdu relzcí doveřeného prostoru,

ndruhé strně bl zto rtzovn Ism

otec tehd říl, že e přezoubovno

Vesvé době vzbudlo rozruch roz-

poruplné rece eho sousoší Pomní

obětem omunsmu nPetříně Bl

nrtu ctlv

Otec říl, že petříns pomní povžue

zedno ze svch nevznmněších děl

veveřeném prostoru, le refletovl, že

se nelíbí Mlnu nížov řdě dlších

ldí Exstovl vt, že vsousoší mulů

chbí žens postv, čolv bl žen-

sé vězeňně Otec vednom flmovém

doumentu vsvětlovl, že vtom sou-

soší vlstně zobrzl sm sebe dž s

předstvovl,  b se cítl o vězeň,

vtvořl postupně ubvící soch, ž zté

prvotní fur zůstl en choddl Soch

se postupně odlévl veslévrně bronzu

vlné, to t, že zvosového modelu

původní fur otec ezdl postupně hmotu

soch ubírt, to se opovlo ž doodltí

poslední čst Vdopsech Mr, své druhé

ženě, terou s vzl posmrt nší mt,

píše, že ezdí dolné sochu „zrňovt“ –

to sem se dozvěděl ž zorespondence,

terou ech dcer Ev teď t obevně

vstvue vLtomšl nbtové vstvě

To e těch dopsů tol, že vdí nv-

stvu

dž otec resturovl vroce 1956 vOpvě

moe mt vPrze čel Jsn, mého

brtr, t zní putovl dops odmého

otce steně čsto, o omnoho let pozdě

zmtou Evč žd den, nebo žd

druh den Tohle děll cel svů žvot, měl

potřebu prožt sdílet Doonce sem nšl

sešt, vněmž popsovl svm rodčům z-

žt zcest poLužnc vevpůčené no,

terou podnl smmnou eště zsvo-

bodn To nebv obvlé J, dž sem

bl se svm budoucím mužem nvodě,

sem otc rozhodně nepsl, možn ednu

pohlednc Dom se orespondence ne-

vhzovl, tže mme spoustu dopsů,

pohlednc novoročene vrbcích po-

stupně e čteme třídíme Asteně t to

m Ev vLtomšl

do bl lepší sochř Vš otec, nebo

vše mt

Mt Aotec to věděl Dnes se uzue, že

odílo Ev mentové e světov evrops

zem, ztímco oOlbrm Zoub e zem

hlvně vČechch nSlovensu Ale blo

to ptrné už zmmnčn žvot, v60le-

tech měl víc zze vdělvl víc

dž už bl nemocn, zísl Cenu Jřího

olře, teré s velm vžl Vmtčně díle

se poltc témt vůbec nevstovl –

on zchtl svů vzth přírodě, ldem

to, co prožívl

Teď ste mě oprvdu převpl, če-

l sem, že řenete Lepší e Olbrm

Zoube

Rodče ž dopolovn 60 let prcovl spo-

lečně nrelzcích doveřeného prostoru

tm se utorství něd obtížně rozezn-

v, protože se vzemně ovlvňovl Ale to

se změnlo, mle s pořídl smosttné

telér, dž bl ten společn nŽdov-

sch pecích před sprtdou vroce 1965

srovnn se zemí Otec vroce 1965 zísl

telér vSlmovsé, ztímco mmn

dostl deret ntelér vSefertově ulc

vPrze 3 Zčl prcovt smosttně

vtvrně se odsebe vzdll Arozdíl

e vtom, že mmn vtvořl 613 děl,

dežto otec přes 2500 Dílo mmn, ter

zemřel vedvpdest letech, e t

vzcněší

Nebl vše mt t trochu vestínu

všeho otce

Otec smozřemě věděl,  e tlentov-

n vníml,  se veí tvorbě proevlo

pnutí mez nm T třeb eí oncé

dílo smotvem prostřílench ruou zrou

1968, teré mme vteléru vSlmovsé, e

odrzem eího ntr, ne srpnové oupce,

 se čsto mlně nterpretue Ale pozdě

se sutečně dostl trochu dootcov stínu,

dž bl posledních pět let vžně nemoc-

n prcovl mlo, ncméně eí věc zpo-

sledních let sou nprosto úžsné Otec se

pomtčně smrt strl oeí pozůstlost

dž přšl revoluce, t se dostl dopo-

předí zmu Zísl slvu populrtu

J se t populrt proevovl

Otec s neznmé ld zísvl tím, 

bl vstřícn přtels Anžd dops

odpovídl Třídím teď dops, teré mu ldé

psl porevoluc, psl mu třeb doMne-

s, de sídllo Občnsé fórum vtvrníů,

nebo mu posíll fot svch mmne Otec

vítl revoluc, vžl s Vclv Hvl, drovl

mu svo neoblíbeněší sochu Ifen, le

t ho to unvovlo Aběhem 90 let

mnulého století vstoupl dopovědomí o

utor soch doveřeného prostoru, teré

sou líbvé Vclv Hvel ho ednou nzvl

hrdním sochřem, což se mez vtvrní

dost rtzovlo Neblo to lehé období,

le otec měl slvu rd, steně o mmn-

 Nc vech profesním žvotě neblo

ponechno nhodě, ob bl hodně m-

bcózní Ndční fond mentov Zoube

pečue sprvedlvě odílo obou mch rodčů

doufme, že se nm vbudoucnu podří

vrtt otc tové místo včesém povleč-

ném umění, teré mu prvem nleží

Něde ste vzpomínl, že ste vnece-

lch ptnct letech šl sm ndemon-

strc zPlch Sttečn pootc

Ob mí rodče bl stteční, le žd n

Mmn tím,  boovl se svou nemocí,

sndhledem soptmsmem Aob tím,

 čell poltcému tlu, otec té n-

vštěvm estébů vteléru předvolním

nvslech Měl zsebou nepříemnou

zušenost, dž vroce 1958 zvstv su-

pn Trs vndl oběm té Vldmíru

Preclíov poedné soše sodůvodněním,

že vtvrné poetí ech děl urží ldsou

důstonost Npodzm 1968, pooupc,

rodče rtce uvžovl oemrc, mluvlo

se oVídn, otec hovořl dobře němec

Nonec nštěstí zemrce neblo nc

Dobře, že sme zůstl

Ptala se: Martina Klapalová

Z výstavy Zoubkových děl na radnici Prahy 2, v pozadí starosta Jan Korseska

  

4



  2

|

 2026

|

 5