Vinice Grébovka je oáza mezi domy
Sucho, to je velké téma. V posledních letech trápí všechny pražské vinice.
Řada Pražanů tou dobou ještě spí, ale Pavel Bulánek si už odemyká vinici v parku Grébovka. Je sedm hodin ráno, tuhle dobu má na vinici nejraději – park je tichý a prázdný, absolutní klid a pohoda. Dnes je ale unavený, včera kopal jámy na zasazení nových keřů vinné révy a zlomil u toho tři rýče.
Musí vykopat stovky jam, aby se vinice omladila. „Je hrozné sucho, všude je to tvrdé jako beton,“ vysvětluje. Už dávno se smířil s tím, že na tuhle těžkou fyzickou práci brigádníky nesežene. Má ale práci na vinici rád – vyženil ji se svou manželkou Ivetou. Oba ještě zaučoval jeho tchán Antonín Tureček, legendární vinohradník, která je učil pokoře k přírodě.
Sucho, to je velké téma. V posledních letech trápí všechny pražské vinice, ale Grébovku obzvlášť – terasovitá vinice leží na jižním svahu, kde v létě bývá i v noci až 20 °C. Nyní je deset hodin dopoledne, v dálce vrčí sekačka, lidí v parku už je dost, ale stejně je tu krásně. To vědí i včely, které obletují ozdobnou jabloň u vchodu do vinného sklepa, kde probíhá páteční prodej vína v jindy nepřístupné vinici. A líbí se tu i lidem, kteří mají rádi nebe nad hlavou.
Romantika? Pro vinohradníka moc ne. „Vinohradník se nemá dívat, kde co lítá, musí koukat pod ruce,“ líčí Pavel Bulánek práci, která v sobě spojuje zemědělství, alchymii a novodobou magii. Dobrý vinohradník se nepozná podle krásy hroznů, ale podle stavu vinice, o kterou pečuje. Pro milovníky vína to možná zní překvapivě, ale právě to, jak správce vinice dokáže pracovat s révou a ochránit vinici před rozmary počasí i všemožnými škůdci, mu dělá v branži dobré jméno. Vinohradnictví je tak úzký obor, že se vžilo rčení: Buď tu práci máš, nebo ji neseženeš. Protože pokud ji nemáš, tak asi nejsi dost dobrý.
Ve vinohradnictví je to podobné jako v lidském životě: Můžete si všechno dopředu stokrát naplánovat, a pak se objeví něco nečekaného, a rázem je to jinak. A nikdy dopředu nevíte, jak to dopadne. Tak třeba známá odrůda Müller Thurgau, takzvaná Milerka, je nyní tak choulostivá, že na Grébovce už ji dávají jen do burčáku. A nejmladší ze zdejších odrůd, Souvignier Gris, byste tady za dob Antonína Turečka marně hledali.
kla