Vinicím se v Praze daří, není to ale zadarmo
Názory zastupitelů.
Vinná réva dnes roste v Praze na přibližně 20 hektarech půdy. Praha 2 je na vinice nejbohatší – historická vinice je na Vinohradech, několik je obnoveno na Vyšehradě a jedna menší vznikla na Novém Městě. Vinohradskou vinici Grébovka zachránila městská část Praha 2 v roce 1992 po desetiletích chátrání a najala na její obnovu zkušeného vinohradníka Antonina Turečka, který ve svahu nad Botičem vysázel 12 000 keřů vinné révy. První keře začaly rodit až po čtyřech letech. Zeptali jsme se zástupců koalice a opozice:
Dává v dnešní době smysl mít v hlavním městě vinice?
NÁZORY KOALICE
JAN KOLÁŘ / ANO
místostarosta pro IT a volnočasové aktivity
Vinice na Dvojku neodmyslitelně patří
Vážení a milí čtenáři. S příchodem jara je otázka tohoto čísla snad o to více příhodná. „Má smysl provozovat městské vinice?“ Hned na úvod: za mě rozhodně ano.
Vinice v metropoli jsou místa, která neslouží jen k produkci vinné révy. Dávno se staly historickou součástí identity města, jsou svým způsobem romantické, přesahující životy mnoha generací. Vinohradnictví je v Praze doloženo už od dob Karla IV., který zakládání vinic systematicky podporoval. Svahy dnešních Havlíčkových sadů či Vyšehradu tak nejsou náhodným reliktem, ale pokračováním kontinuity, která přežila staletí proměn města.
Dlouhodobé trendy veřejného mínění ve velkých městech navíc ukazují rostoucí poptávku po kvalitním veřejném prostoru a autentických místech. Vinice toto přirozeným způsobem naplňují a tvoří také protiváhu urbanizaci. Představují prostor, který si dovoluje být částečně nedostupný, pomalý a sezónní, stávají se pevnou kulisou každodenního života. Plochy zůstávají zelené, jejich okolí je často veřejně přístupné a funguje jako místo setkávání, jehož vrcholem bývají místní vinobraní. A naše dvojkové vinobraní je jedno z nejhezčích, vlastně úplně nejhezčí z celé Prahy, na tom se jistě shodneme.
Praha 2 je s vinohrady, resp. vinicemi neoddělitelně spjata. Přežily období úpadku, dokonce i úvahy o jejich zrušení. Nesou kulturní hodnotu a tradici, bez které už bychom si naší městskou část snad ani nedovedli představit, navíc jsou krásné a hrdě tak doplňují královské Svatováclavskou vinici na Pražském hradě nebo Vinici sv. Kláry v Troji.
JAN RECMAN / ODS
místostarosta pro životní prostředí, výstavbu a územní rozvoj
Nezapomínejme, že Vinohrady jsou vinohrady
Při svých pravidelných obchůzkách parků a veřejných prostranství na Dvojce se čas od času zastavím a uvědomím si, jak málo vlastně víme o místě, kde žijeme. Přemýšleli jste někdy, že Královské Vinohrady nebyly vždy tou elegantní rezidenční čtvrtí, jak je dnes známe? Že jsme doslova obklopeni pozůstatky středověké vinařské krajiny, která formovala podobu středověkého města a jeho okolí?
Ve středověku totiž pokrývaly vinice okolní svahy na ploše přes 700 hektarů. Karel IV. vydal nařízení, která jejich zakládání aktivně podporovala. Bylo to tehdy totéž, co dnes průmyslová zóna nebo technologický park. Víno živilo město, plnilo městskou kasu a vyváželo se za hranice Čech. Nehledě na náboženské účely.
Pak ale pražské vinice ustoupily kvůli rozvoji města zástavbě. Tak vznikly Vinohrady v dnešním slova smyslu: čtvrť, nikoli vinice. Jména ale zůstala. Třeba Grébovka. Havlíčkovy sady s necelými dvěma hektary révy jsou přímou živou stopou té staré tradice. Přímý ekonomický smysl to dnes samozřejmě nedává, ostatně uživit dnešní pražský trh, na to by Grébovka asi nestačila. Smysl tu je, ale jiný: ekologický, kulturní, historický. Vinice na svahu zadržuje vodu, ochlazuje okolí a brání erozi. A každý podzim přináší vinobraní, které nám připomíná, kdo jsme a odkud pocházíme.
Málokteré místo v Praze nabízí takovou koncentraci příběhů na tak malé ploše. To, myslím, stojí za udržení historické paměti.
ALBERT KUBIŠTA / TOP 09
ředitel Novoměstské radnice
Vinice mají na Dvojce pevné místo
Dává dnes smysl mít vinice v hlavním městě? Město a vinice mohou na první pohled působit jako odlišné světy – na jedné straně dynamické prostředí velkoměsta, na druhé klidné zelené svahy s vinnou révou. Právě tato kombinace ale dává městským vinicím jejich jedinečnost.
Jejich přínos lze shrnout do tří rovin. První je environmentální. Vinná réva má hluboký kořenový systém, díky kterému dobře snáší sucho a zároveň pomáhá stabilizovat svahy. V době častějších výkyvů počasí jde o přirozený a funkční prvek městské krajiny.
Druhá rovina je turisticko-ekonomická. Vinice dnes působí jako atraktivní prvek, který přitahuje návštěvníky a rozšiřuje turistický ruch i mimo historické centrum. Často se propojují s gastronomií a oživují širší části města.
Praktický význam vinic v hlavním městě je prostý – je to víno. Klimatická změna, ať už se přeme o její míru či dopady, posouvá hranice oblastí vhodných pro pěstování révy. Díky tomu se daří i tam, kde by to dříve nebylo samozřejmé. A tak dnes „víno z Prahy“ (vyslov „z Prahe“) v mnoha případech chutná lépe, než by běžný konzument čekal.
Pražské vinice nebudou masovou produkcí, ale jako součást identity města mají své pevné místo a dávají mu jedinečný charakter.
NÁZORY OPOZICE
TOMÁŠ ČADA / JSME PRAHA 2
zastupitel, pedagog
Vinice, památky, tradice a současnost
Když jsem si prvně přečetl dotaz tohoto čísla, napadlo mě okřídlené: „Nemají na chléb? Proč nejedí koláče?“ Nejsou v aktuální situaci palčivější témata než vinice? Obecný pohled na dotaz však odhalí stěžejní pražské dilema. Jak se vyrovnat s tradicí a zároveň reagovat na současné potřeby?
Ptát se po smyslu tradice, po potřebě či nepotřebě pokračovat v ní, je samotnou podstatou toho, co Prahu určuje. Praha každý den balancuje mezi dědictvím minulosti a požadavky dneška. Je to jedna z jejích deviz a zároveň velká výzva.
Nelze humpolácky sáhnout a zbořit tu Štvanici, tu Transgas, tu Železniční most pod Vyšehradem. Potažmo lze, ale vznikne nevratná rána. Proto je třeba vést hluboký a poučený dialog mezi tradicí a vizí, v ideálním případě nacházet cesty ke kompromisu. Na území hlavního města je stále téměř dvacet vinic. Na Praze 2 jsou vinice čtyři, nejvíc z celé Prahy. Najdeme je nejen v Grébovce, ale i na Vyšehradě či ve svazích Albertova. Název čtvrti Vinohrady odkazuje právě k vinařské tradici. V tak cenném a exponovaném místě má smysl hledat cesty, jak tradici pěstovat, je-li možnost. Protože právě tradice utváří velkou část toho, čeho si pak vážíme.
MARTIN ALTSCHMIED / PIRÁTI
předseda zastupitelského klubu
Přístupnější vinice
Vinice patří k Praze od nepaměti. Podle pověstí je nechal vysadit již kníže Václav v 10. století. Dnes ale vyvstává otázka: mají ještě v centru města své místo?
Současné pražské vinice plní především kulturně historickou a krajinotvornou roli. Veřejnosti se otevírají jen několikrát do roka, produkce vína je spíše symbolická a ekonomicky nevýznamná. V době, kdy se pečlivě zvažuje využití každého metru veřejného prostoru, to stojí za zamyšlení.
Nabízí se proto různá pragmatická řešení. Např. v Grébovce by část plochy mohla sloužit komunitní zahradě, zbytek by mohla doplnit naučná trasa o historii vinařství v Praze. Prostor by tak žil každodenním životem, nejen při několika výjimečných akcích. Přesto by bylo krátkozraké vinice rušit. Jsou součástí identity města, a to natolik silnou, že podle nich nesou jméno ulice i celá jedna naše čtvrť. Nejde tedy o to, zda je zachovat, ale jak. Smysl proto dává spíše hledat cesty, jak je více otevřít veřejnosti. Pořádat častější akce a přiblížit je každodennímu životu.
JANA BAŠUSOVÁ / PRAHA 2 SOBĚ
zastupitelka, členka komise rozvoje a životního prostředí
Méně kulis, více výsledků pro Prahu 2
Vinice v Praze mohou mít smysl, jako součást historie i veřejného prostoru. Stejně jako parky a zahrady. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z péče o město stává jen kulisa a marketing.
Pro Prahu 2 je dnes důležitější jiná otázka: jestli radnice skutečně řeší to, co lidé potřebují každý den. Tedy bezpečné cesty do škol, dostupnější bydlení, kvalitní veřejný prostor, méně hluku, více zeleně a férové hospodaření s městským majetkem. Právě tady se ukazuje rozdíl mezi pozlátkem a výsledky. Praha 2 sobě i z opozice prosazuje konkrétní změny. Otevíráme témata bezpečnosti před školami, transparentnější správy městských bytů, kvalitní architektury místo nejnižší ceny nebo lepší ochrany veřejného majetku. Nechceme radnici, která věci jen oznamuje, ale radnici, která naslouchá a plánuje. Vinice tedy ano. Ale dobrá radnice se nepozná podle hezkého obrázku. Pozná se podle toho, zda se na Praze 2 lidem skutečně lépe žije. A právě to je směr, který nabízíme: méně zákulisních dohod, více otevřenosti, více odbornosti a více konkrétních kroků, které budou vidět v ulicích i v životě obyvatel. Praha 2 má být sebevědomá čtvrť pro život, nejen dobře naaranžovaná kulisa. To je naše priorita. Teď.
VLADISLAV KUČÍK / SPD PRO PRAHU 2
předseda zastupitelského klubu, člen komise pro životní prostředí, kulturní komise a finančního výboru
„In vino veritas?“–jako fakt?
Spotřeba alkoholu u nás klesá. Mladí o popíjení moc nestojí, mají nyní k potřebě jiné opiáty – sociální sítě či legální drogy. Navíc díky volnému trhu k nám tečou hektolitry vín z celé Evropy, dokonce i z Chile (co to asi je za kvalitu, když 0,7 l stojí 70 Kč…). Čeští a moravští vinaři si rvou vlasy a snižují ceny, aby byli prodejní. A ještě ke všemu mají daňové výhody, které jejich víno chrání, protože zatížené běžnou daní by se stalo jen málo prodejným. (0,7 l chilského za 70, no nekup to, když na dně je fakt pravda!) A kvalita toho vína – i samotné pravdy? To už houby kdo pozná.
V Praze pěstované víno je vlastně „folklór.“ Kvalita i dobrá, jsou i ceny z festivalů, sama Praha na vinětách fakt pěkně vypadá. Prostě důkaz, že v auty a psy zahlceném městě jsou místa, kde je ekologicky čisto, kde lze pěstovat něco tak pohledného, jako jsou vinné hrozny. Ale tohle pěstování vína není možné bez dotací. Ovšem turisty pražské vinohrady velmi zajímají. A pohled na „naši“ zrajícím vínem plnou Grébovku je vždy moc pěkný. Takže pokud budou dále k dispozici četné dotace, proč pražské víno nepěstovat. Jen by si zasloužilo, a to se týká i vína z Grébovky, fakt větší PR.