Sto let od smrti Karla V. Raise
Hned dvě pamětní desky připomínají na území Prahy 2 významného českého spisovatele a dlouholetého vinohradského učitele Karla V. Raise. Jedna je umístěna na školní budově na rohu Slezské a Šumavské ulice a druhá na domě č. 1154 v Čermákově ulici, v němž 8. července 1926 jako sedmašedesátiletý zemřel. V těchto dnech si tedy připomínáme sto let od Raisova úmrtí.
Ve své době velmi populární povídkář a romanopisec Karel V. Rais byl od roku 1899 až do předčasného odchodu do penze (1915) ředitelem dívčí měšťanské školy na Královských Vinohradech. Učil češtinu, dějepis a zeměpis, někdy též němčinu a zpěv. Vyučování jako takové měl rád, ale administrativní povinnosti spojené s ředitelskou funkcí ho vyčerpávaly. Na žádost vinohradské obce sestavil detailní přehled dějin vinohradského školství; vždy však litoval, že tento úkol nedokázal odmítnout, protože ho stál spoustu času, který by byl raději věnoval psaní beletrie. V domě v Čermákově ulici žil Karel V. Rais s manželkou a dvěma dcerami více než dvacet let. Jeho pracovna, podle svědectví dcery Marie vždy spořádaně uklizená, ale naplněná kouřem z dýmky, měla okno do zahrady ve vnitrobloku, aby spisovatele při práci nerušil hluk z ulice. V domě ho často navštěvovali další přední spisovatelé přelomu 19. a 20. století, s nimiž spolupracoval v uměleckých spolcích a v redakcích literárních časopisů. Rais vstoupil do literatury jako básník a při jeho učitelském povolání není divu, že se věnoval mj. psaní pro děti (nejslavnější je nepochybně báseň Cestička k domovu). Vlastní umělecký výraz však našel jako autor realistických povídek a později románů většinou z venkovského prostředí. Jeho styl se vyznačuje kombinací úsporného, ale současně i malebného popisu postav i krajiny s hodnověrnými, přesně „naposlouchanými“ dialogy postav.
Karel V. Rais je pochován na vinohradském hřbitově, jen pár metrů od hrobky prezidenta Václava Havla. Nejlepším způsobem, jak si můžeme autora patřícího před sto lety k nejoblíbenějším připomenout, ovšem je něco si od něj přečíst. Výbor nejlepších Raisových povídek vyšel v edici Česká knižnice v roce 2013. Je v nich jasně patrné to, co autor vyjádřil v dopise Svatopluku Čechovi ze 17. června 1892: „Píši z celého srdce, a co píši, s těmi lidmi prožívám.“
Robert Adam