Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

„Mldí ldé zčíní

přchzet n to,

že nhu e lepší s osht“

Nnhch se zbohtnout ned

Jsou spíš pro rdost

Jn Vebr, Antvrt nrlovsch Vnohrdech

Venu e zrovn vedro zlnutí Ale dž nrohu ulc Rumuns Londns sedete

poněol schodech vedete doslepních prostor, če vs příemn chlde Aneen

to, ndechnete se specfcé vůně ppíru vestrch nhch Antvrt nrlovsch

Vnohrdech e místo, de se zstvl čs

„P

řďte mez třetí čtvrtou odpoledne, to e td

většnou ld můžeme s popovídt,“ ří př

domlouvní schůz Jn Vebr, ter zdeší ntvrt

provozue už přblžně deset let Zv zdeších zzníů

očvdně dobře zn, protože romě supn turstů, ter

doeho ntvrtu zmířl zřemě omlem, e tu „pro

-

voz“ sutečně mnmlní Prohněí se tu en dv ps, bíl

pudl Mnfréd nebol Fréď, tmv Vld, terého mtel

zrovn en hlíd

„Vroce 1989 sem přšel zvon nechtěl sem prcovt

vestroírensém oboru, ter sem vstudovl T sem

šel prcovt dontvrtu,“ zčín Jn Vebr vprvět

svů žvotní příběh „Nedřív sem bl nMůstu, potom

nVnohrdsé blízo Jřího zPoděbrd Tm sem bl

23let, le domcí m ze dne nden zvedl nem ndvo

-

nsobe, tže sem se musel stěhovt Shodou oolností

le mtel domu zreonstruovl nebtov prostor prvě

vtomhle domě nechtěl vněm mít ždnou resturc,

le něco ldného T sme s pdl donot,“ ří Nní

už ptří eolortu rlovsch Vnohrd „Už sem td

profll, nemůžu n ít poulc, nž b mě nědo nepo

-

zdrvl,“ směe se

Doprostor vRumunsé ulc s ssebou stěhovl neen

nh, le té hudební nosče, to  CD, t vnlové

LPdes, teré vposledních letech zžíví dí zno

-

vuobevené lsce posluchčů ermofonům renesnc

Aneen to, ndete tu sutečn nloov uebox

ntzv snl, vnl odvou sldbch „Nstr olen

sem s oupl pols uebox zrou 1970 Vmldí sem

vrůstl nbbítu, dnes už přchzím nchuť str

-

ší muzce,“ ří Vebr, terého můžete vntvrtu

zsthnout npříld vtru pel Vscí zme, česé

punové leend

Dobr nld e přece en trochu přede, dž se bvíme

ovšeobecném propdu prodee vmennch obchodech

nstupu e-shopů „Už sem td zžl dleo lepší čs,“

přznv As o všem obchodníům mu téměř smrtelnou

rnu zsdl pndeme covdu „Odté dob šel smozřemě

prode úplně všeho dmetrlně dolů, všechno e n Roz

-

rostl se plce, ldé nupuí dom zpočítče telefonu,“

ří Sm m nstrnch wwwntvrt-vnohrdscz

e-shop, nbízí vněm vš především ttul, teré nelze nít

vmenném obchodě nop

Dontvrtu – tento není vmou – vš ldé

chodí snm změrem než en noupt zboží Antvrt

e pro mnoho ldí místo, de lze nrzt nnečen pold

Nrozdíl odběžného nhupectví člově čsto neví, co n

-

de Něteří s sem chodí pro nsprc, sběrtelé zde hledí

nh shstorcou hodnotou Asou tcí, teří mí rd

specfc enus loc, ter e obchodům sž přečtenm

nhm vlstní „Je prvd, že ntvrt se stle drží, le

spoust oleů zvřel přešl en nnternet Nm sou

šílen oule unoh, nnhch moc nevdělte Je to spíš

pro rdost,“ přpouští

Zroveň le poněud optmstčtě ří, že eho nt

-

vrt ouzlo sním spoené zčíní obevovt mldí

ldé Osttně voolí e hned něol šol „Spoust znch

zčín přchzet nto, že nhu e lepší s osht než vbrt

zpočítče Mldí m říí, že se m tohle místo líbí, že m

enus loc vůl nm sem uděll nstěnch hstorcou

vzdobu Ať zstí, co thle republ už prožl,“ uzue

nlet nstěnch, teré odzuí npříld nChrtu 77,

nvz vos Vršvsé smlouv doČesoslovens vsrpnu

1968, tentt nHedrch, le třeb nněteré zzné

rocové pel zdob soclsmu

Zímv e proet „schůz nslepo snhou“, ter

vmslel eho dcer Spočív vořídleném rčení „nesuď

nhu podle oblu“ nh se zde zblí dortonu, nněmž

e npsn rt chrterst nh lterrní žnr Z

-

zní t přesně neví, co upue „Je to pro ně převpení

M to úspěch hlvně umldch ldí, le občs to vuží t

strší, hlvně před Vnoc“

Npd mě, co vlstně muž oblopen nhm sm

rd čte „Většnou lterturu ftu, mm rd období druhé

světové vl, to e tové vděčné,“ ří Jn Vebr Zz

-

níc tu čsto hledí učebnce, dětsou lterturu, nebo

třeb not ehře nhudební nstroe „Not nppíře už

le vtlčuí tblet,“ upozorňue Mez lettm nhm

se občs d nít ně sběrtels rrt „Občs se tu

něco tového obeví,“ ří Prvě to b mělo sběrtele

ppírovch poldů motvovt čstm nvštěvm tr

-

pělvému hlední Jan Martinek

5

  2

|

 2026

|

 7

  