Vinohrad v srdci Vinohrad

Vybudovat vlastní vinný sklípek přímo v centru Prahy a v něm hostit zákazníky tím nejkvalitnějším vínem za přívětivou cenu. To byl sen dvou mladých mužů – snoubenců, kteří stojí za nově otevřeným vinným barem v Korunní ulici, nazvaným jednoduše Vinohrad. Díky moderní technologii se v něm všichni návštěvníci mohou stát someliéry. 

Foto: Tomáš Havel

„Máme to rozdělené. Já dělám věci kolem obchodu a rekonstrukce, Dušan má na starost víno. Hádáme se jen o drobnostech, jako jestli mají být šunky vlevo a sýry vpravo,“ směje se sedmadvacetiletý Karel Treu, starší z obou partnerů a vystudovaný stavař. S pětadvacetiletým Dušanem Pavlákem se seznámil už před sedmi lety prostřednictvím aplikace Tinder. Právě Dušan přivedl Karla k révovému moku. „Za covidu jsem studoval v Praze vysokou školu a za distanční výuky jsem se nudil, tak jsem začal pít víno. Nejdřív levná vína z večerky, postupně dražší, kvalitnější. Víno mě vzalo a začalo mě bavit hledat v něm rozdíly a vzdělávat se ve vinařském světě,“ říká Dušan, jehož sen otevřít si vlastní vinárnu se začal postupně zhmotňovat. „O tomhle jsem snil od doby, kdy jsem si poprvé k vínu přičichl. Prodávat lidem kvalitní víno za rozumné peníze,“ doplňuje.

Když přišlo na realizaci nápadu, oba se shodli na tom, že chtějí zamířit na Vinohrady, do čtvrti, která má „nápoj bohů“ přímo v názvu. Prostor v Korunní ulici, kde dříve už vinárna bývala, objevili snoubenci na jaře kolem Velikonoc. „Oslovily nás sklepní klenby, které zdaleka nebyly tak hezky nasvícené jako dnes, lokalita i relativně snesitelný nájem,“ říká Karel. Od začátku také měli jasno v tom, že se chtějí od ostatních vináren, kterých je ve „vinné čtvrti“ přece jen požehnaně, odlišit a nabídnout zákazníkům něco, co jinde neuvidí. A tak přišli na tzv. enomaty, které viděli v zahraničí a které se v Praze vyskytují jen velmi výjimečně. Jde o prosklené, podsvícené lednice s lahvemi, kde si zákazník pomocí dotykového displeje vybírá víno k ochutnání. „Využili jsme díru na trhu. Je to hra, forma pití a degustování, zákazník může být amatérským someliérem. Přijde, dostane degustační kartu a skleničku. Sám si vybere víno, velikost vzorku a je na něm, jestli ochutná víc vín, nebo si vybere celou lahev,“ vysvětluje Karel. „Lahev je v lednici pod dusíkovou atmosférou, takže nedochází k oxidaci. Enomaty máme od italského výrobce, tyhle tři jednoduché ledničky stály skoro milion korun,“ dodává. Vinohrad je pro oba mladé muže úplně první podnikatelskou zkušeností. „Překvapilo mě, kolik je kolem vlastního podnikání času a papírování, chození po úřadech… to dělá spíš Karel, pro mě je to úplně jiný svět, i když se v tom začínám orientovat,“ připouští Dušan.

Na dračku jde nejdražší víno

V podniku, který otevřeli začátkem léta po zhruba dvouměsíční rekonstrukci, chtěli Karel s Dušanem vybudovat rodinnou atmosféru ne nepodobnou moravským vinným sklípkům, kterým se sklepní prostory Vinohradu s cihlovými klenbami ostatně podobají. „Mám rád, když se kolem jednoho stolu vytváří komunita a vinař je její součástí. Když přijdete do sklípku, tam vinař také sedí s vámi a nestojí za barem,“ míní Dušan. A na Vinohradech, ve věru „sousedské“ čtvrti, se už taková komunita formuje. „Místní lidé opravdu rádi pijí víno, Vinohrady jsou čtvrť, která si to může dovolit. Máme pravidelné zákazníky, kteří sem chodí i dvakrát týdně,“ pochvalují si oba vinaři. A překvapilo je, že nejvíce „na dračku“ jdou právě ty nejdražší kousky. „Mysleli jsme si, že v enomatech budou lidi převážně degustovat levnější, běžnější vína. Ale ukazuje se, že na Vinohradech si zákazník sice nekoupí dražší lahev, ale do dvou deci je schopen investovat částku, kterou by dal za celou lahev. Čekali jsme, že pofrčí to nejlevnější, ale nejvíc nakonec frčí to nejdražší,“ říká Karel.

A co zákazníkům ve Vinohradu nabízejí k pití? Soustředí se především na malá a rodinná vinařství v Česku, na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku. Jedinou výjimkou je jedno italské vinařství, které nabízí nefiltrovaná vína. „Francouzských a italských vín je už plná Praha. Chceme ukázat, že i v Česku a na Slovensku se dělají dobrá vína za mnohem lepší peníze než ve vyhlášených a předražených oblastech,“ říká Dušan, který vinaře vybírá a osobně za nimi jezdí. „Spolupracujeme většinou s novějšími podniky, máme například víno od slovenského vinaře, který měl letos první ročník,“ poznamenává. Někdy se jim daří i nabourávat předsudky, které lidé k místním vínům mají. „Zákazník někdy na začátku řekne, že moravské víno pít nebude, ale pak je překvapený, jak mu chutná. Pražáci mají někdy pocit, že české víno je jen z PET lahví,“ smějí se vinárníci. K vínu samozřejmě patří i něco k zakousnutí. „Máme u nás občerstvení na vinné párování: sýry, šunky, olivy, sušená rajčata. Standardně nabízíme neomezenou konzumaci pečiva s nejkvalitnějším olivovým olejem ze Sicílie.“ Zákazník dostane zdarma i vodu. „Voda je nutnost, základní přirozenost. To, že si někde účtují stovku za litr a půl vody, mi přijde šílené. Ano, vína u nás nemáme levná, ale to je proto, že jsou kvalitní,“ říká Karel.

Vinohrad v Korunní funguje už několik měsíců a spokojených zákazníků mu přibývá, majitelé jej ale neustále průběžně vylepšují. „Stále je tu spousta prostoru na zlepšování. Spodek ještě není úplně dodělaný, chceme udělat druhý bar, přesunout televizi…“ vyjmenovává Karel. Rozrůstání Vinohradu o další pobočku zatím není pro oba partnery téma. „Nechci franšízu. Chci mít jednu kvalitní vinárnu,“ uzavírá Dušan. 

Jan Martinek