Z Prahy do Langenu (napsali nejmladší čtenáři)

autorka (první zleva) se svými německými spolužáky

Když vzpomínám na loňský školní rok, přijde mi naprosto neuvěřitelné, že jsem ho celý strávila v Německu. Že jsem se ze známého prostředí Prahy 2 přesunula do vzdáleného městečka u Frankfurtu nad Mohanem a poznala, jaké to je studovat střední školu v cizině. Rok plný zážitků a nových zkušeností utekl neskutečně rychle. A jak to celé začalo? 

O výměnném pobytu jsem uvažovala od začátku školního roku 2021/22. Inspirovala mě přednáška na našem gymnáziu od externistky, která odletěla na rok studovat do zahraničí. Zmínila jsem se o tom rodičům, a vlastně hned jsme společně začali přemýšlet, kam a s jakou organizací bych mohla vyjet. Chtěla jsem si vylepšit svou úroveň němčiny (učím se německy od první třídy, ale vůbec mi nepřišlo, že bych se někam posouvala), a proto jsem si jako hostitelskou zemi vybrala Německo. Rozhodli jsme se oslovit neziskovou společnost AFS* a brzy šli na první informační schůzku. Musela jsem se připravit a absolvovat výběrové řízení o částečné stipendium na pobyt. Na to jsem se učila více méně sama z internetu, a s poznáním německých reálií mi pomohl třídní učitel na gymnáziu. 

Před odjezdem jsem byla hodně nervózní. Bála jsem se, že si nenajdu kamarády, nebudu si rozumět s hostitelskou rodinou a že mi nepůjde učení ve škole. Ale naštěstí se žádné moje obavy nenaplnily. U autobusu na nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem mě vyzvedl můj hostitelský táta a jeli jsme do Langenu – mého nového domova. Ukázal mi, jak to tam vypadá a funguje, kam budu chodit na kroužky a kde se nachází moje škola. Prakticky celý svůj život bydlím na Vinohradech v Praze 2 a městečko Langen jen s 35 000 obyvateli bylo pro mě přece jen hodně jiné. Velmi brzy jsem ale zjistila, že jsou tam všichni moc hodní a chápaví. S hostitelskou rodinou, mámou, tátou a dvěma staršími sestrami, jsem si „sedla” celkem rychle, také proto, že jsme dělali spoustu věcí společně – hráli stolní hry, sportovali, jezdili na výlety, vařili. Většinou jsme taky společně jedli a u stolu jsme si vždycky dlouho povídali, to bylo pro mě hezké a nové. Jinak mě Německo vlastně ani moc nepřekvapilo, přijde mi, že se zdejší život podobá tomu našemu. Jiná je možná německá organizovanost a plánování do detailu neskutečně dopředu. Ani moje německá škola (v Langenu jsem chodila do jedenáctého ročníku na gymnáziu Dreieichschule) se od té české nijak zvlášť nelišila. Jediné, co mě trochu zaskočilo, byly testy. V německé škole se totiž píší ve formě esejí, a na to jsem nebyla vůbec zvyklá. Ve škole jsem potkala spoustu skvělých lidí. Jedním z největších a nejkrásnějších zážitků s nimi byla moje rozlučková oslava. Sešla se na ní skoro celá naše třída – jedli jsme, poslouchali hudbu a povídali si. Těším se, až je zase někdy navštívím.  

Rok prožitý v Německu pro mě byl určitě skvělá zkušenost a jsem strašně ráda, že jsem tam jela. Zlepšila jsem si němčinu, potkala skvělé lidi, tak trochu se naučila samostatnosti a uvědomila jsem si spoustu nových věcí o sobě a o svém budoucím studiu. Rozhodně plánuju se do Německa někdy vrátit, možná dokonce i studovat. Těším se, že uvidím zase svou hostitelskou rodinu a svoje kamarády, všichni mi v dobrém slova smyslu chybí. A co bych doporučila budoucím výměnným studentům? Nebát se iniciovat kontakt s lidmi jako první. Rychleji se prolomí ledy a člověk tím dříve získá nové kamarády. Také je dobré zkoušet nové věci, i když se jich na začátku člověk možná trochu bojí. Většinou však právě na ně nejvíce a v dobrém vzpomíná. 

 Františka Bartošková, studentka gymnázia 

*celosvětová nevládní nezisková dobrovolnická organizace, která nabízí příležitost v oblasti mezikulturního vzdělávání pro všechny věkové kategorie. Více informací o studijních pobytech a hostitelském programu: www.afs.cz