Slovo úvodem

Milí sousedé, vážení čtenáři, 

s příchodem prosince mi pokaždé do dnů vstupuje zvláštní pocit těšení. Už dávno nejsem malá holka a moc dobře vím, co mě čeká. Pěkný kolotoč vánočních koncertů, na jehož konci nastane úlevné: „Jo! Tak jsme to zase zvládli!“ Ale v tom letošním těšení je něco zvláštního. Něco, co jsem poprvé zažila, když jsem byla právě ta malá holka, co poznává svět. Období adventu bylo u nás doma vždy plné hudby a díky mamince i plné báječného cukroví. Cukroví, které já nikdy nestíhám. Tedy, až na vanilkové rohlíčky. Se všemi dalšími druhy mě zachraňuje má skvělá kamarádka cukrářka Věrka. Abych neměla takový pocit zmaru, našla jsem si noblesní odůvodnění. Před Vánoci nepeču cukroví, ale peču písničky.  A ty pak s dětmi dozdobíme, ochutnáme a všem okolo rozdáváme. A že jsme jich za těch 11 let, co náš pěvecký sbor Vratislavka existuje, rozdali! Z malých špuntů vyrostli mezitím báječní, mladí hudební skladatelé a z roztomilých, culíkatých holčiček, skvělé sólové zpěvačky. 

Naše letošní vánoční pečení jsme pojali tedy vskutku profesionálně. Světlo světa spatří autorská píseň mého syna, Richarda Mašaty, s textem a klipem, za které by se nestyděl ve svých začátcích ani Paul Anka. Vánoční koření namíchané přiměřeně, právě tak akorát, s chytlavou melodií, tančícím rytmem a kouzelnou atmosférou Světelného parku Karlova království. Určitě se tam zajděte podívat. Jako mávnutím proutku se ocitnete v opravdové pohádce.

Stále přemýšlíte, kde má původ to mé těšení? Než písničku pustíme do světa, chodím si ji vždy nejprve ozkoušet. Potají. Do kostela. Počkám, až tam nikdo není a pak si ji pro sebe zpívám s pocitem, jako bychom ji zpívali všichni. A věřte nebo ne, vždycky se pak něco hezkého stane… A tak vám, milí sousedé, přeji, ať si v tento požehnaný čas i vy napečete právě to, na co se budete celý prosinec těšit. Dobrou chuť!

Eva Kleinová

zpěvačka, hlasová pedagožka, sbormistryně pěveckého sboru Vratislavka