Praha 2 je dopravní křižovatkou hlavního města
Mobilita obyvatel a zboží je základním stavebním kamenem prosperující společnosti. Lidé cestují za prací, za blízkými či jen za zábavou, zatímco se přesouvá zboží od výrobců do skladů a dále do obchodů anebo přímo ke koncovým zákazníkům. To vše generuje poptávku jak po dopravě veřejné, tak po individuální a samozřejmě i té nákladní. Ale všichni se pochybujeme po jedné infrastruktuře, a ta jednoduše není nafukovací, navíc v historických ulicích Prahy je někdy více plno, než by bylo zdrávo a bohužel přituhuje.
Praha 2 je rozlohou nejmenší městskou částí s nejvyšší hustotou osídlení ležící v samém srdci Prahy, přes kterou procházejí zásadní dopravní tepny, ať už je to tramvajová trať v Ječné ulici a na Náměstí I.P.Pavlova, jedna z nejvytíženějších stanic metra I.P.Pavlova, rovněž severojižní magistrála a Vinohradská ulice. To je na jednu městkou část celkem slušná porce potenciálních problémů. Pokud totiž dojde k nějakému problému na Praze 2, pak tím většinou trpí celá Praha. V praxi si tak můžeme ověřit, že se doprava chová jako kapalina, které když přehradíme cestu, rozlije se do jiných ulic, až je saturuje a postupně se tak síť ucpává. A tak často stojíme s autem před Nuselským mostem anebo marně na Karlově náměstí čekáme na tramvaj na Vinohrady…
Covidová epizoda navíc významně akcelerovala změny našeho chování a životního stylu. Podstatně více využíváme e-shopů, necháváme si dovážet snad všechno myslitelné, od elektroniky, přes nákupy potravin až po jídlo z restaurace. A tak místo velkých náklaďáků vezoucích zboží do obchodu, kam si lidé dojdou nakoupit, teď potkáváme stále častěji dodávky rozvozových firem s balíčky anebo auta kurýrů s jídlem stojících, kde to jen jde.
Netvrdím, že nakupování na e-shopu a rozvoj nákupů a jídla není pohodlné, sám to také často využívám, ale dopad na dopravu v Praze je zcela zásadní a musíme se podívat pravdě do očí, že s tím budeme muset něco dělat.
Současnou dopravní infrastrukturu v Praze, zejména v její centrální části, už bohužel příliš nerozšíříme, nemáme místo, a tak se ke stávajícím kapacitám musíme chovat odpovědně. Ono by pro začátek stačilo zbavit se zbytečných překážek, které zpomalují provoz, a nemusí to být jen na Praze 2, protože jednotlivé městské části se vzájemně ovlivňují, dopravu tak musíme řešit v rámci celé oblasti, bez ohledu na katastry.
Protože svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, měli bychom začít řešit vozidla kurýrů parkující na chodníku či ve vjezdech, které sice několika lidem udělají radost, ale mnoha dalším způsobí problém. Ruku v ruce s tím je ale potřeba řešit rozvoj nových krátkodobých parkovacích míst pro vozidla zásobování, kterých je v Praze zoufalý nedostatek, navíc jejich respektování řidiči je opravdu tristní. Stejně tak tu máme parkování, kterého nikdy nebude dostatek, nicméně musíme najít takové řešení, které bude významně chránit rezidenty, ale zároveň umožní, aby mohl přijet řemeslník nebo děti se postarat o své rodiče. A to vše důsledně vymáhat, aby každý, kdo poruší pravidla, za to byl náležitě a hlavně rychle „oceněn“. Jedině takový trest má náležitý výchovný charakter.
Nejsou to úplně jednoduché úkoly, já vím, ale někdy se začít musí a mít naději, která slovy Václava Havla není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.
Zdeněk Lokaj, expert na dopravu a komunikaci z ČVUT