Procházka po Novém Městě je návrat do doby Karla IV., Podskalí už je jiné než v době vorařů
Málokterá pražská čtvrť má tak slavnou historii jako Nové Město Pražské, které založil ve středověku Karel IV. Je také hodně různorodé: jiná je jeho výstavnější část přiléhající k Vinohradům, stranou hlavních turistických tras leží vrch Větrov, o němž píše spisovatel Miloš Urban ve svém románu Sedmikostelí, odlišným tempem žijí uličky zaniklých pradávných osad Rybník (Rybníček), Zderaz a rázovitého Podskalí, kde odjakživa žili lidé od Vltavy. Nabízíme vám stručný pohled do minulosti i budoucnosti této zajímavé čtvrti.
Poznáváte to místo? Spisovatelka Karolina Světlá by byla v šoku. Barokní Dům u pěti zvonečků, zvaný také Dům U Šálků, který se stal předlohou její knihy Zvonečková královna, od roku 1938 nestojí. Minulostí je i pivovar, který zde byl od 17. století, i kavárna V rubáši, které se přezdívalo Šmudlinka.
Šedesát let zde byla proluka, kterou na počátku nového tisíciletí zaplnila masivní jednolitá plocha obchodně-kancelářského komplexu Charles Square Center, v jehož 1. patře je poštovní pobočka. Památkáři z NKÚ se její realizaci marně snažili zabránit poukazem na to, že je necitlivá k místu, a stavba dodnes vyvolává protichůdné názory. Prosklený kolos prošel nedávno rekonstrukcí a změnou názvu na Karlák Shopping Square.
Při pohledu směrem od Vltavy k Palackého náměstí zůstává už více než 100 let dominantou monumentální pomník Františka Palackého.
Zcela jiný je dnešní pohled na emauzský kostel Panny Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje a českých patronů (Na Slovanech), který v únoru 1945 poničily pumy shozené ze spojeneckých letadel. Jeho dvě věže nahradily betonové skořepiny, jejichž autorem je arch. František Maria Černý. Pryč jsou i skromné, leč malebné podskalské domky – nezničil je nálet, ale mnohem dřív velká pražská asanace spojená s úpravou náplavky. Z Podskalí zbyly pouze tři původní stavby: Podskalská celnice na Výtoni, kostel Nejsvětější Trojice v Trojické ulici a raně barokní kostel sv. Kosmy a Damiána, součást emauzského areálu.
Na první pohled se záběry směrem ke Štěpánské ulici s kostelem sv. Štěpána, který založil Karel IV., příliš neliší.
Při bližším zkoumání jsou ale patrné drobné rozdíly: zmizely pražské lucerny, které ulicím dodávaly kolorit, markýzy nad vchody do krámů, stromy, ale hlavně něco, co bylo pro starou Prahu typické – okna v dřevěných rámech, která se otevírala ven do ulice a zahákla se kovovou tyčkou.
Současné fotografii dominují automobily, dříve ulice patřily chodcům. Jen 57 metrů vysoká věž kostela svatého Štěpána, která shlíží na rušnou třídu už od čtrnáctého století, se příliš nezměnila. Jen v 70. letech 19. století dostala stanovou střechu s věžičkami.
Ulice Na Zderaze a Na zbořenci dodnes nesou stopy staré tajuplné čtvrti křivých úzkých uliček a malých domků, jakýchsi Stínadel Prahy 2.
Slavná Stoletá kavárna, takzvaná Stoletka, zbouraná v roce 1909, by dnes moc slávy nenadělala: „Hlavním lokálem Stoletky bylo prostorné klenutí s pošmournými stěnami a omšelými stoly a lavicemi. Nad pultem visela petrolejová lampa, mezi dveřmi pak velká lucerna s červenými skly, kterou bylo viděti i z vnitra krčmy,“ píše v knize Konec bahna staré Prahy L. Kukla.
Osada Zderaz zanikla, marně byste hledali také Stoletku – v moderní době ji nahradil hostel. Jen nostalgický nápis Stoletá na fasádě zůstal.