12

ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2023

DISKUZE

Novým fenoménem dopravy ve městě jsou sdílené elektrokoloběžky

Někdo je považuje za žádoucí alternativu k přehuštěné silniční dopravě ve městě, jiný

za nepatřičnost, která se do Prahy nehodí. Jisté je, že bez dodržování pravidel

se soužití jednotlivých druhů městské dopravy neobejde. Zeptali jsme se zástupců

koalice a opozice:

UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Příspěvky na této straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, za obsah i formu odpovídají jejich autoři.

?

Jste spokojeni se

současným využitím

náplavky na Rašínově

nábřeží?

N Á Z O R Y KO A L I C E

NÁZORY OPOZICE

PETR NOVOTNÝ / ANO

FRANTIŠEK VNOUČEK / PRAHA 2 SOBĚ

Systém do chaosu

Parkování kol není jediný problém bikesharingu

Pojďme si nejprve ujasnit pojmy. Do bikesharingu, tedy sdílení kol, řadíme i elektrokoloběžky.

Možnost půjčit si na ulici kolo či koloběžku je fenoménem poslední doby a záměrně nepíši, že

pozitivním. Použil jsem slovo „půjčit“ schválně. A proč ne sdílet? Protože v tom vidím hlavní

zádrhel. Platformy na „sdílení“ bytů, aut či jiných dopravních prostředků se nám snaží namluvit,

že jsou sdílenou ekonomikou. Dle mého názoru však nejsou ničím jiným než „půjčovnou“

uměle vytvářející nabídku. Sdílet budu své auto. Při jízdě, kdy jedu tak jako tak, či kompletně

celé přenecháním klíčků. To nejsou taxi jízdy či auta na půjčení v ulicích. Pronajmout vlastní

byt, když jsem na dovolené, je sdílení. Koupit byt pro účel provozu pololegálního hotelnictví je

cílený byznys. U kol či koloběžek to je podobné. Nejsou to soukromé věci. Jsou na ulici cíleně

za účelem pronájmu. Jinak by tam nebyly. Takže ne „share“ (sdílet), ale „rent“ (půjčit). Mezi koly

a koloběžkami navíc cítím rozdíl. Zatímco znám místní využívající kola, neznám nikoho, kdo by

si půjčoval koloběžku. Na těch vidím povětšinou turisty, mnohdy opilé či ve dvou. A zde je

jádro pudla. Jako u každého výrobku vytváří vnější dojem z něj jeho uživatel. A ten zde není

zrovna pečlivý a zodpovědný. Proto o koloběžky zakopáváme, válí se všude, a o tom, že jezdí

po chodníku, kde nemají co dělat, ani nemluvě. Vzniká tak chaos tvořící překážky pro chodce.

Chaos potřebuje řád. Ten lze nastolit jen dohodami s provozovateli těchto služeb. A to se

naštěstí prostřednictvím naší koalice děje. Uvidíme, jak se to v praxi osvědčí. Plně systémové

řešení však leží v Parlamentu ČR se změnou legislativy.

V dlouhodobém pohledu žádná jiná městská část nebrzdí jednostopá vozidla tak vytrvale

jako naše Dvojka. První sdílené koloběžky se zde objevily v roce 2018 a až po čtyřech

letech pro ně začala radnice navrhovat parkovací místa. Problematika souvisí s cyklodopravou obecně, která se těší zjevné neochotě ze strany radnice jakkoliv městský terén

uzpůsobit pro pohyb nebo parkování kol. Můžeme to ilustrovat i čísly – pro cyklisty

s vlastním kolem je zde celkem 20 cyklostojanů a 4 ulice, kterými lze na kole jezdit oběma

směry. V poměru k parkovacím místům pro auta, kterých je 12 000, jsou to velmi nízká

čísla. Takový nepoměr nemá žádná jiná městská část. Hlavní brzdou rozvoje je odbor

dopravy, kde do slova a písmene platí přísloví: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá

důvody. Například: Chtěli byste stojan u pošty na Moravské? Nelze, jezdilo by se po chodníku. Tak dáme cykloobousměrku. Nelze, vozovka je užší než 3,5m. Tak dáme 30 km/h, kde

stačí menší šířka. Nelze, tam nikdo rychleji než 30 nejezdí. Současná legislativa TP179

přitom nemá takto ostré limity, ale Praha 2 si ji bohužel stále zdráhá osvojit. Již léta tvrdí,

že stojany na chodníku být nemají a ve vozovce být nemohou. To, že jinde jde obojí, je

neznepokojuje. Trend udává celá radnice, která si schválila svůj cyklogenerel, paskvil, který

nabízí výjezd Ječnou ulicí. Kdo si ji přes den vyšlape, naplno pochopí, jaký vztah mají k jiné

dopravě, než kterou používají sami. A to jsme popisovali situaci pro dospělé. S dětmi

projíždět naši Dvojku bych zatím nedoporučoval.

JAN KORSESKA / ODS

TOMÁŠ ČADA / PIRÁTI

Systémové řešení je slušnost a ohleduplnost uživatelů služby

Konečně pravidla pro koloběžky. Ale...

Základem každého řešení je slušnost a ohleduplnost těch, kteří tuto službu využívají.

Bikesharing je podnikání jako každé jiné. Je to půjčování dopravních prostředků za úplatu,

a tak se na toto podnikání musí pohlížet. Určitě je potřeba, aby systém fungoval po celé

Praze jednotně. Není možné, aby si každá městská část udělala svoje podmínky. Jedním

z opatření je významné snížení maximálního počtu sdílených dopravních prostředků.

Důsledné určení míst, kde mohou jejich uživatelé koloběžku nebo jízdní kolo odložit, a to

řádně kontrolovat. Druhým opatřením je změna legislativy. Stávající právní řád v současné

době bohužel neumožňuje hl. m. Praze podnikání v této oblasti regulovat či podmiňovat.

To je alfa a omega celého problému s provozováním bikesharingu. Změnit zákon o obcích

a dát jim pravomoc vydávat své „Vyhlášky“, které budou mít sílu tyto služby usměrňovat

a současně je i zpoplatnit. Proč zpoplatnit? Protože každé místo, které bude označeno pro

odstavení koloběžek a kol, se musí upravit a vybavit stojany, a to obnáší nemalé finanční

prostředky. Proto vidím jednu z možností ve zpoplatnění každého takového dopravního

prostředku. Na závěr uvedu svoji úvahu, jak vyřešit problematiku bikesharingu. Magistrát

hlavního města Prahy by měl vyhlásit veřejnou soutěž na provozovatele těchto služeb

a nastavit si jasné podmínky pro způsob provozovaní již ve výzvě. Tím by se vše vyřešilo

a nemuselo by dojít ani ke změně legislativy.

Ačkoli preferuji vlastní nohy, kolo a naši MHD, nyní po zásluze chválenou, vnímám

bikesharing jako důležitou dopravní alternativu. I proto bych se vyhnul zákazům,

ke kterým se schyluje v Paříži. Bikesharing je ekologická, dostupná a pohodlná doprava

po městě. Ovšem zatímco sdílená kola Praha přijala a s jejich užitím se nepojí emoce,

koloběžky s sebou problémy nesou. Neukázněnost uživatelů při jízdách porušujících

silniční zákon či neomalenost při jejich parkování jsou některé z nich. Výmluvy provozovatelů, že podobné chování nelze hlídat, znějí se současnými technologiemi alibisticky. Proto

kvituji, že se Praha 2 snaží situaci řešit, na řadě konkrétních míst je totiž alarmující.

K aktuální dohodě mám však výtky. Časově neurčité smluvní ujednání, ve kterém se

radnice Prahy 2 zavazuje do budoucna rozvíjet parkovací plochy, negarantuje rychlé řešení

problému. Parkovacích míst pro bikesharing je na Dvojce málo a není zřejmé, jak budou

přibývat. Smlouva přenáší kontrolu parkování na kolemjdoucí, které vyzývá k nahlašování

pochybení, toto by však měla být práce především městské policie. Navíc bude zajímavé

sledovat, jak si s nastavenými pravidly porozumí jejich vymahatelnost. Obavy mám

především v kontextu toho, že špatné parkování automobilů je často přehlíženo i přes

existující legislativu. Ale počkejme si na analýzu. Nyní držím všem na Praze 2 palce, aby

dohoda přinesla kýžené zklidnění a bikesharing byl k užitku, a ne ke vzteku.

TOMÁŠ HALVA / TOP 09

VLADISLAV KUČÍK / SPD PRO PRAHU 2

Systémově a nepopulisticky

„Bacha na nos. I koloběžka je kolo!“

Někdo tvrdí, že jasnou cestou je plošný zákaz. Pro ten však neexistuje dostatečná opora

v zákoně. Jiní zase dlouho razili teorii, že regulace není zapotřebí – hlavně je podporovat. Jak

zrovna ten druhý přístup dopadl, známe z konce loňské prázdninové sezóny. Poházená kola

a koloběžky na každém rohu. Bez psaných pravidel, bez možnosti odtahu s následnou

nutnou úhradou nákladů. Špatné zaparkování je totiž možné vyřešit odtahem, není ale

možné tento odtah společnostem naúčtovat. Městská část by tak odtahovala, ale na vlastní

náklady. Na Dvojce jsme chtěli další sezónu klidnější. Proto jsme iniciovali s jednotlivými

poskytovateli jednání, ze kterých nakonec vzešla dohoda o provozování bikesharingu

na Praze 2. Nově tak hrozí, že pokud kolo či koloběžku provozovatelé neodklidí, máme

možnost ji odtáhnout a náklady následně naúčtovat. Jedná se o zásadní a tu nejpodstatnější

změnu. Také jsme ale nastavili pravidla provozu elektrokoloběžek v parcích a na některých

náměstích. Buď musí být zablokovány pro vjezd a do určitých míst vůbec nevjedou, nebo je

v některých případech nastaveno snížení jejich rychlosti na rychlost pěší chůze. Také jsme

vytipovali desítky míst po celé Dvojce, která necháme označit jako parkování pro kola

a následně osadit cyklostojany od TSK. Ty budou sloužit nejen k umisťování půjčených kol

a koloběžek, ale i ostatním cyklistům. Výše popsaná dohoda je ovšem jen dočasnou

záležitostí, než se nám podaří prosadit legislativní změnu, na základě které by bylo možné

tyto služby regulovat.

„Bikesharing“ je amerikanismus. Oč hezčí je prosté české „sdílení jízdních kol“. Tato forma

dopravy, objektivně, zrychluje pohyb městem s fakt čistou stopou. K užití hlavně

mladým. Ti zejména v teplých měsících si své cesty na půjčeném kole prodlužují a užívají

si tak pohybu vlastní silou. Hlavně za zábavou. Jistě, pěkné. Ovšem když kolem vás

na chodníku zasviští pět kol a ohrozí vás na životě, když vám řádka „strojů“ stojí u domu

a vy zakopnete a nabijete si nos, avizovaná „čistá stopa“ je vám k ničemu. Bezohlednost,

drzost, neúcta, běžné součásti dnešního i pražského žití. Jak tedy ono „sdílení“ řešit?

Prostě. Dne 30. 8. 2018 schválila Rada hl. města Prahy usnesení č. 2308 o spolupráci

v oblasti rozvoje veřejných systémů sdílených kol (koloběžek). Provozovatel kol má dle

onoho usnesení řádku přesně zadaných povinností. K čemu tedy nové systémové řešení.

Stačí jen důsledně vymáhat plnění onoho usnesení č. 2308! Samozřejmě s pomocí

městské policie, která by mohla být, tu a tam, vskutku vidět v ulicích Prahy, a nejenom

u chybně parkujících aut. Prostá kontrola běhu kšeftu „sdílení“, následně vysoké pokuty

a bude klídek. A pokuty nejen za kola válející se na chodnících či v parcích, ale i mastné

pokuty jejich uživatelům za mnohdy i fatální porušování dopravních předpisů. Že se

hlavně mladí budou stavět na zadní a volat něco o drzé represi? Anglický filozof J. S. Mill

(1859–1930) má zde už roky prostou odpověď: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná

svoboda druhého.“