12
ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2023
DISKUZE
Novým fenoménem dopravy ve městě jsou sdílené elektrokoloběžky
Někdo je považuje za žádoucí alternativu k přehuštěné silniční dopravě ve městě, jiný
za nepatřičnost, která se do Prahy nehodí. Jisté je, že bez dodržování pravidel
se soužití jednotlivých druhů městské dopravy neobejde. Zeptali jsme se zástupců
koalice a opozice:
UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Příspěvky na této straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, za obsah i formu odpovídají jejich autoři.
?
Jste spokojeni se
současným využitím
náplavky na Rašínově
nábřeží?
N Á Z O R Y KO A L I C E
NÁZORY OPOZICE
PETR NOVOTNÝ / ANO
FRANTIŠEK VNOUČEK / PRAHA 2 SOBĚ
Systém do chaosu
Parkování kol není jediný problém bikesharingu
Pojďme si nejprve ujasnit pojmy. Do bikesharingu, tedy sdílení kol, řadíme i elektrokoloběžky.
Možnost půjčit si na ulici kolo či koloběžku je fenoménem poslední doby a záměrně nepíši, že
pozitivním. Použil jsem slovo „půjčit“ schválně. A proč ne sdílet? Protože v tom vidím hlavní
zádrhel. Platformy na „sdílení“ bytů, aut či jiných dopravních prostředků se nám snaží namluvit,
že jsou sdílenou ekonomikou. Dle mého názoru však nejsou ničím jiným než „půjčovnou“
uměle vytvářející nabídku. Sdílet budu své auto. Při jízdě, kdy jedu tak jako tak, či kompletně
celé přenecháním klíčků. To nejsou taxi jízdy či auta na půjčení v ulicích. Pronajmout vlastní
byt, když jsem na dovolené, je sdílení. Koupit byt pro účel provozu pololegálního hotelnictví je
cílený byznys. U kol či koloběžek to je podobné. Nejsou to soukromé věci. Jsou na ulici cíleně
za účelem pronájmu. Jinak by tam nebyly. Takže ne „share“ (sdílet), ale „rent“ (půjčit). Mezi koly
a koloběžkami navíc cítím rozdíl. Zatímco znám místní využívající kola, neznám nikoho, kdo by
si půjčoval koloběžku. Na těch vidím povětšinou turisty, mnohdy opilé či ve dvou. A zde je
jádro pudla. Jako u každého výrobku vytváří vnější dojem z něj jeho uživatel. A ten zde není
zrovna pečlivý a zodpovědný. Proto o koloběžky zakopáváme, válí se všude, a o tom, že jezdí
po chodníku, kde nemají co dělat, ani nemluvě. Vzniká tak chaos tvořící překážky pro chodce.
Chaos potřebuje řád. Ten lze nastolit jen dohodami s provozovateli těchto služeb. A to se
naštěstí prostřednictvím naší koalice děje. Uvidíme, jak se to v praxi osvědčí. Plně systémové
řešení však leží v Parlamentu ČR se změnou legislativy.
V dlouhodobém pohledu žádná jiná městská část nebrzdí jednostopá vozidla tak vytrvale
jako naše Dvojka. První sdílené koloběžky se zde objevily v roce 2018 a až po čtyřech
letech pro ně začala radnice navrhovat parkovací místa. Problematika souvisí s cyklodopravou obecně, která se těší zjevné neochotě ze strany radnice jakkoliv městský terén
uzpůsobit pro pohyb nebo parkování kol. Můžeme to ilustrovat i čísly – pro cyklisty
s vlastním kolem je zde celkem 20 cyklostojanů a 4 ulice, kterými lze na kole jezdit oběma
směry. V poměru k parkovacím místům pro auta, kterých je 12 000, jsou to velmi nízká
čísla. Takový nepoměr nemá žádná jiná městská část. Hlavní brzdou rozvoje je odbor
dopravy, kde do slova a písmene platí přísloví: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá
důvody. Například: Chtěli byste stojan u pošty na Moravské? Nelze, jezdilo by se po chodníku. Tak dáme cykloobousměrku. Nelze, vozovka je užší než 3,5m. Tak dáme 30 km/h, kde
stačí menší šířka. Nelze, tam nikdo rychleji než 30 nejezdí. Současná legislativa TP179
přitom nemá takto ostré limity, ale Praha 2 si ji bohužel stále zdráhá osvojit. Již léta tvrdí,
že stojany na chodníku být nemají a ve vozovce být nemohou. To, že jinde jde obojí, je
neznepokojuje. Trend udává celá radnice, která si schválila svůj cyklogenerel, paskvil, který
nabízí výjezd Ječnou ulicí. Kdo si ji přes den vyšlape, naplno pochopí, jaký vztah mají k jiné
dopravě, než kterou používají sami. A to jsme popisovali situaci pro dospělé. S dětmi
projíždět naši Dvojku bych zatím nedoporučoval.
JAN KORSESKA / ODS
TOMÁŠ ČADA / PIRÁTI
Systémové řešení je slušnost a ohleduplnost uživatelů služby
Konečně pravidla pro koloběžky. Ale...
Základem každého řešení je slušnost a ohleduplnost těch, kteří tuto službu využívají.
Bikesharing je podnikání jako každé jiné. Je to půjčování dopravních prostředků za úplatu,
a tak se na toto podnikání musí pohlížet. Určitě je potřeba, aby systém fungoval po celé
Praze jednotně. Není možné, aby si každá městská část udělala svoje podmínky. Jedním
z opatření je významné snížení maximálního počtu sdílených dopravních prostředků.
Důsledné určení míst, kde mohou jejich uživatelé koloběžku nebo jízdní kolo odložit, a to
řádně kontrolovat. Druhým opatřením je změna legislativy. Stávající právní řád v současné
době bohužel neumožňuje hl. m. Praze podnikání v této oblasti regulovat či podmiňovat.
To je alfa a omega celého problému s provozováním bikesharingu. Změnit zákon o obcích
a dát jim pravomoc vydávat své „Vyhlášky“, které budou mít sílu tyto služby usměrňovat
a současně je i zpoplatnit. Proč zpoplatnit? Protože každé místo, které bude označeno pro
odstavení koloběžek a kol, se musí upravit a vybavit stojany, a to obnáší nemalé finanční
prostředky. Proto vidím jednu z možností ve zpoplatnění každého takového dopravního
prostředku. Na závěr uvedu svoji úvahu, jak vyřešit problematiku bikesharingu. Magistrát
hlavního města Prahy by měl vyhlásit veřejnou soutěž na provozovatele těchto služeb
a nastavit si jasné podmínky pro způsob provozovaní již ve výzvě. Tím by se vše vyřešilo
a nemuselo by dojít ani ke změně legislativy.
Ačkoli preferuji vlastní nohy, kolo a naši MHD, nyní po zásluze chválenou, vnímám
bikesharing jako důležitou dopravní alternativu. I proto bych se vyhnul zákazům,
ke kterým se schyluje v Paříži. Bikesharing je ekologická, dostupná a pohodlná doprava
po městě. Ovšem zatímco sdílená kola Praha přijala a s jejich užitím se nepojí emoce,
koloběžky s sebou problémy nesou. Neukázněnost uživatelů při jízdách porušujících
silniční zákon či neomalenost při jejich parkování jsou některé z nich. Výmluvy provozovatelů, že podobné chování nelze hlídat, znějí se současnými technologiemi alibisticky. Proto
kvituji, že se Praha 2 snaží situaci řešit, na řadě konkrétních míst je totiž alarmující.
K aktuální dohodě mám však výtky. Časově neurčité smluvní ujednání, ve kterém se
radnice Prahy 2 zavazuje do budoucna rozvíjet parkovací plochy, negarantuje rychlé řešení
problému. Parkovacích míst pro bikesharing je na Dvojce málo a není zřejmé, jak budou
přibývat. Smlouva přenáší kontrolu parkování na kolemjdoucí, které vyzývá k nahlašování
pochybení, toto by však měla být práce především městské policie. Navíc bude zajímavé
sledovat, jak si s nastavenými pravidly porozumí jejich vymahatelnost. Obavy mám
především v kontextu toho, že špatné parkování automobilů je často přehlíženo i přes
existující legislativu. Ale počkejme si na analýzu. Nyní držím všem na Praze 2 palce, aby
dohoda přinesla kýžené zklidnění a bikesharing byl k užitku, a ne ke vzteku.
TOMÁŠ HALVA / TOP 09
VLADISLAV KUČÍK / SPD PRO PRAHU 2
Systémově a nepopulisticky
„Bacha na nos. I koloběžka je kolo!“
Někdo tvrdí, že jasnou cestou je plošný zákaz. Pro ten však neexistuje dostatečná opora
v zákoně. Jiní zase dlouho razili teorii, že regulace není zapotřebí – hlavně je podporovat. Jak
zrovna ten druhý přístup dopadl, známe z konce loňské prázdninové sezóny. Poházená kola
a koloběžky na každém rohu. Bez psaných pravidel, bez možnosti odtahu s následnou
nutnou úhradou nákladů. Špatné zaparkování je totiž možné vyřešit odtahem, není ale
možné tento odtah společnostem naúčtovat. Městská část by tak odtahovala, ale na vlastní
náklady. Na Dvojce jsme chtěli další sezónu klidnější. Proto jsme iniciovali s jednotlivými
poskytovateli jednání, ze kterých nakonec vzešla dohoda o provozování bikesharingu
na Praze 2. Nově tak hrozí, že pokud kolo či koloběžku provozovatelé neodklidí, máme
možnost ji odtáhnout a náklady následně naúčtovat. Jedná se o zásadní a tu nejpodstatnější
změnu. Také jsme ale nastavili pravidla provozu elektrokoloběžek v parcích a na některých
náměstích. Buď musí být zablokovány pro vjezd a do určitých míst vůbec nevjedou, nebo je
v některých případech nastaveno snížení jejich rychlosti na rychlost pěší chůze. Také jsme
vytipovali desítky míst po celé Dvojce, která necháme označit jako parkování pro kola
a následně osadit cyklostojany od TSK. Ty budou sloužit nejen k umisťování půjčených kol
a koloběžek, ale i ostatním cyklistům. Výše popsaná dohoda je ovšem jen dočasnou
záležitostí, než se nám podaří prosadit legislativní změnu, na základě které by bylo možné
tyto služby regulovat.
„Bikesharing“ je amerikanismus. Oč hezčí je prosté české „sdílení jízdních kol“. Tato forma
dopravy, objektivně, zrychluje pohyb městem s fakt čistou stopou. K užití hlavně
mladým. Ti zejména v teplých měsících si své cesty na půjčeném kole prodlužují a užívají
si tak pohybu vlastní silou. Hlavně za zábavou. Jistě, pěkné. Ovšem když kolem vás
na chodníku zasviští pět kol a ohrozí vás na životě, když vám řádka „strojů“ stojí u domu
a vy zakopnete a nabijete si nos, avizovaná „čistá stopa“ je vám k ničemu. Bezohlednost,
drzost, neúcta, běžné součásti dnešního i pražského žití. Jak tedy ono „sdílení“ řešit?
Prostě. Dne 30. 8. 2018 schválila Rada hl. města Prahy usnesení č. 2308 o spolupráci
v oblasti rozvoje veřejných systémů sdílených kol (koloběžek). Provozovatel kol má dle
onoho usnesení řádku přesně zadaných povinností. K čemu tedy nové systémové řešení.
Stačí jen důsledně vymáhat plnění onoho usnesení č. 2308! Samozřejmě s pomocí
městské policie, která by mohla být, tu a tam, vskutku vidět v ulicích Prahy, a nejenom
u chybně parkujících aut. Prostá kontrola běhu kšeftu „sdílení“, následně vysoké pokuty
a bude klídek. A pokuty nejen za kola válející se na chodnících či v parcích, ale i mastné
pokuty jejich uživatelům za mnohdy i fatální porušování dopravních předpisů. Že se
hlavně mladí budou stavět na zadní a volat něco o drzé represi? Anglický filozof J. S. Mill
(1859–1930) má zde už roky prostou odpověď: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná
svoboda druhého.“