Někdo je považuje za žádoucí alternativu k přehuštěné silniční dopravě ve městě, jiný za nepatřičnost, která se do Prahy nehodí. Jisté je, že bez dodržování pravidel se soužití jednotlivých druhů městské dopravy neobejde. Zeptali jsme se zástupců koalice a opozice:

Jste spokojeni se současným využitím náplavky na Rašínově nábřeží?

Upozornění redakce: Příspěvky na této straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, za obsah i formu odpovídají jejich autoři.

Názory koalice 

Petr Novotný / ANO

Systém do chaosu

Pojďme si nejprve ujasnit pojmy. Do bikesharingu, tedy sdílení kol, řadíme i elektrokoloběžky. Možnost půjčit si na ulici kolo či koloběžku je fenoménem poslední doby a záměrně nepíši, že pozitivním. Použil jsem slovo „půjčit“ schválně. A proč ne sdílet? Protože v tom vidím hlavní zádrhel. Platformy na „sdílení“ bytů, aut či jiných dopravních prostředků se nám snaží namluvit, že jsou sdílenou ekonomikou. Dle mého názoru však nejsou ničím jiným než „půjčovnou“ uměle vytvářející nabídku. Sdílet budu své auto. Při jízdě, kdy jedu tak jako tak, či kompletně celé přenecháním klíčků. To nejsou taxi jízdy či auta na půjčení v ulicích. Pronajmout vlastní byt, když jsem na dovolené, je sdílení. Koupit byt pro účel provozu pololegálního hotelnictví je cílený byznys. U kol či koloběžek to je podobné. Nejsou to soukromé věci. Jsou na ulici cíleně za účelem pronájmu. Jinak by tam nebyly. Takže ne „share“ (sdílet), ale „rent“ (půjčit). Mezi koly a koloběžkami navíc cítím rozdíl. Zatímco znám místní využívající kola, neznám nikoho, kdo by si půjčoval koloběžku. Na těch vidím povětšinou turisty, mnohdy opilé či ve dvou. A zde je jádro pudla. Jako u každého výrobku vytváří vnější dojem z něj jeho uživatel. A ten zde není zrovna pečlivý a zodpovědný. Proto o koloběžky zakopáváme, válí se všude, a o tom, že jezdí po chodníku, kde nemají co dělat, ani nemluvě. Vzniká tak chaos tvořící překážky pro chodce. Chaos potřebuje řád. Ten lze nastolit jen dohodami s provozovateli těchto služeb. A to se naštěstí prostřednictvím naší koalice děje. Uvidíme, jak se to v praxi osvědčí. Plně systémové řešení však leží v Parlamentu ČR se změnou legislativy. 

JAN KORSESKA / ODS

Systémové řešení je slušnost a ohleduplnost uživatelů služby

Základem každého řešení je slušnost a ohleduplnost těch, kteří tuto službu využívají. Bikesharing je podnikání jako každé jiné. Je to půjčování dopravních prostředků za úplatu, a tak se na toto podnikání musí pohlížet. Určitě je potřeba, aby systém fungoval po celé Praze jednotně. Není možné, aby si každá městská část udělala svoje podmínky. Jedním z opatření je významné snížení maximálního počtu sdílených dopravních prostředků. Důsledné určení míst, kde mohou jejich uživatelé koloběžku nebo jízdní kolo odložit, a to řádně kontrolovat. Druhým opatřením je změna legislativy. Stávající právní řád v současné době bohužel neumožňuje hl. m. Praze podnikání v této oblasti regulovat či podmiňovat. To je alfa a omega celého problému s provozováním bikesharingu. Změnit zákon o obcích a dát jim pravomoc vydávat své „Vyhlášky“, které budou mít sílu tyto služby usměrňovat a současně je i zpoplatnit. Proč zpoplatnit? Protože každé místo, které bude označeno pro odstavení koloběžek a kol, se musí upravit a vybavit stojany, a to obnáší nemalé finanční prostředky. Proto vidím jednu z možností ve zpoplatnění každého takového dopravního prostředku. Na závěr uvedu svoji úvahu, jak vyřešit problematiku bikesharingu. Magistrát hlavního města Prahy by měl vyhlásit veřejnou soutěž na provozovatele těchto služeb a nastavit si jasné podmínky pro způsob provozovaní již ve výzvě.  Tím by se vše vyřešilo a nemuselo by dojít ani ke změně legislativy. 

Tomáš Halva / TOP 09

Systémově a nepopulisticky

Někdo tvrdí, že jasnou cestou je plošný zákaz. Pro ten však neexistuje dostatečná opora v zákoně. Jiní zase dlouho razili teorii, že regulace není zapotřebí – hlavně je podporovat. Jak zrovna ten druhý přístup dopadl, známe z konce loňské prázdninové sezóny. Poházená kola a koloběžky na každém rohu. Bez psaných pravidel, bez možnosti odtahu s následnou nutnou úhradou nákladů. Špatné zaparkování je totiž možné vyřešit odtahem, není ale možné tento odtah společnostem naúčtovat. Městská část by tak odtahovala, ale na vlastní náklady. Na Dvojce jsme chtěli další sezónu klidnější. Proto jsme iniciovali s jednotlivými poskytovateli jednání, ze kterých nakonec vzešla dohoda o provozování bikesharingu na Praze 2. Nově tak hrozí, že pokud kolo či koloběžku provozovatelé neodklidí, máme možnost ji odtáhnout a náklady následně naúčtovat. Jedná se o zásadní a tu nejpodstatnější změnu. Také jsme ale nastavili pravidla provozu elektrokoloběžek v parcích a na některých náměstích. Buď musí být zablokovány pro vjezd a do určitých míst vůbec nevjedou, nebo je v některých případech nastaveno snížení jejich rychlosti na rychlost pěší chůze. Také jsme vytipovali desítky míst po celé Dvojce, která necháme označit jako parkování pro kola a následně osadit cyklostojany od TSK. Ty budou sloužit nejen k umisťování půjčených kol a koloběžek, ale i ostatním cyklistům. Výše popsaná dohoda je ovšem jen dočasnou záležitostí, než se nám podaří prosadit legislativní změnu, na základě které by bylo možné tyto služby regulovat.

Názory opozice 

František Vnouček / Praha 2 Sobě

Parkování kol není jediný problém bikesharingu

V dlouhodobém pohledu žádná jiná městská část nebrzdí jednostopá vozidla tak vytrvale jako naše Dvojka. První sdílené koloběžky se zde objevily v roce 2018 a až po čtyřech letech pro ně začala radnice navrhovat parkovací místa. Problematika souvisí s cyklodopravou obecně, která se těší zjevné neochotě ze strany radnice jakkoliv městský terén uzpůsobit pro pohyb nebo parkování kol. Můžeme to ilustrovat i čísly – pro cyklisty s vlastním kolem je zde celkem 20 cyklostojanů a 4 ulice, kterými lze na kole jezdit oběma směry. V poměru k parkovacím místům pro auta, kterých je 12 000, jsou to velmi nízká čísla. Takový nepoměr nemá žádná jiná městská část. Hlavní brzdou rozvoje je odbor dopravy, kde do slova a písmene platí přísloví: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Například: Chtěli byste stojan u pošty na Moravské? Nelze, jezdilo by se po chodníku. Tak dáme cykloobousměrku. Nelze, vozovka je užší než 3,5m. Tak dáme 30 km/h, kde stačí menší šířka. Nelze, tam nikdo rychleji než 30 nejezdí. Současná legislativa TP179 přitom nemá takto ostré limity, ale Praha 2 si ji bohužel stále zdráhá osvojit. Již léta tvrdí, že stojany na chodníku být nemají a ve vozovce být nemohou. To, že jinde jde obojí, je neznepokojuje. Trend udává celá radnice, která si schválila svůj cyklogenerel, paskvil, který nabízí výjezd Ječnou ulicí. Kdo si ji přes den vyšlape, naplno pochopí, jaký vztah mají k jiné dopravě, než kterou používají sami. A to jsme popisovali situaci pro dospělé. S dětmi projíždět naši Dvojku bych zatím nedoporučoval.

Tomáš Čada / Piráti

Konečně pravidla pro koloběžky. Ale...

Ačkoli preferuji vlastní nohy, kolo a naši MHD, nyní po zásluze chválenou, vnímám bikesharing jako důležitou dopravní alternativu. I proto bych se vyhnul zákazům, ke kterým se schyluje v Paříži. Bikesharing je ekologická, dostupná a pohodlná doprava po městě. Ovšem zatímco sdílená kola Praha přijala a s jejich užitím se nepojí emoce, koloběžky s sebou problémy nesou. Neukázněnost uživatelů při jízdách porušujících silniční zákon či neomalenost při jejich parkování jsou některé z nich. Výmluvy provozovatelů, že podobné chování nelze hlídat, znějí se současnými technologiemi alibisticky. Proto kvituji, že se Praha 2 snaží situaci řešit, na řadě konkrétních míst je totiž alarmující. K aktuální dohodě mám však výtky. Časově neurčité smluvní ujednání, ve kterém se radnice Prahy 2 zavazuje do budoucna rozvíjet parkovací plochy, negarantuje rychlé řešení problému. Parkovacích míst pro bikesharing je na Dvojce málo a není zřejmé, jak budou přibývat. Smlouva přenáší kontrolu parkování na kolemjdoucí, které vyzývá k nahlašování pochybení, toto by však měla být práce především městské policie. Navíc bude zajímavé sledovat, jak si s nastavenými pravidly porozumí jejich vymahatelnost. Obavy mám především v kontextu toho, že špatné parkování automobilů je často přehlíženo i přes existující legislativu. Ale počkejme si na analýzu. Nyní držím všem na Praze 2 palce, aby dohoda přinesla kýžené zklidnění a bikesharing byl k užitku, a ne ke vzteku. 

VLADISLAV KUČÍK / SPD pro Prahu 2

„Bacha na nos. I koloběžka je kolo!“

„Bikesharing“ je amerikanismus. Oč hezčí je prosté české „sdílení jízdních kol“. Tato forma dopravy, objektivně, zrychluje pohyb městem s fakt čistou stopou. K užití hlavně mladým. Ti zejména v teplých měsících si své cesty na půjčeném kole prodlužují a užívají si tak pohybu vlastní silou. Hlavně za zábavou. Jistě, pěkné. Ovšem když kolem vás na chodníku zasviští pět kol a ohrozí vás na životě, když vám řádka „strojů“ stojí u domu a vy zakopnete a nabijete si nos,  avizovaná „čistá stopa“ je vám k ničemu. Bezohlednost, drzost, neúcta, běžné součásti dnešního i pražského žití. Jak tedy ono „sdílení“ řešit? Prostě. Dne 30. 8. 2018 schválila Rada hl. města Prahy usnesení č. 2308 o spolupráci v oblasti rozvoje veřejných systémů sdílených kol (koloběžek). Provozovatel kol má dle onoho usnesení řádku přesně zadaných povinností. K čemu  tedy nové systémové řešení. Stačí jen důsledně vymáhat plnění onoho usnesení č. 2308! Samozřejmě s pomocí městské policie, která by mohla být, tu a tam, vskutku vidět v ulicích Prahy, a nejenom u chybně parkujících aut. Prostá kontrola běhu kšeftu „sdílení“, následně vysoké pokuty a bude klídek. A  pokuty nejen za kola válející se na chodnících či v parcích, ale i  mastné pokuty jejich uživatelům za mnohdy i fatální porušování dopravních předpisů. Že se hlavně mladí budou stavět na zadní a volat něco o drzé represi? Anglický filozof J. S. Mill (1859–1930) má zde už roky prostou odpověď: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“